Až ve čtvrtém jarním zápase nás čekal výjezd, a to do nepříjemného Opatova, který už léta v okrese nešetří ani góly v soupeřových sítích ani agresivitou. Čím k našemu překvapení od začátku šetřil, byla fotbalovost, spolehl se čistě na dlouhé nákopy a dlouhé auty, které se na tamějším úzkém hřišti mění ve velkou zbraň. Ne, že bychom to nevěděli, ale jako varování nezabralo ani předzápasové tématko, ani první nepřesná hlavička domácího Petruně po rohu. "Až" v 8. minutě jsme se přes náš dobrý herní obraz přesvědčili, že opatovská taktika má své opodstatnění, protože stačil další aut, který prošel po zemi přes několik nedůrazných nohou až ho na zadní tyči uklidil do prázdné ostrostřelec Kalánek. Naši odpověď na laciný gól zkusil obstarat Halsbach se Skalou, když prvně jmenovaný podržel a předal míč před vápnem, druhý se do něj balonem na noze vběhl, ale jeho zakončení z penalty bylo zblokované v samém zárodku. O chvíli později střílel zpoza vápna D. Štancl, jeho sraženému pokusu ale chyběly dva metry, stejně jako dobíhajícímu Halsbachovi. Následný roh domácí odhlavičkovali pouze k Pirklovi, ale jeho utěšený projektil z 20 metrů bohužel mířil přímo na gólmana. Ve 25. minutě se nám podařilo nasměřovat přímák do vápna na hlavu Franka na zadní tyči, ale jeho zakončení Šenkýře v opatovské brance příliš nezaměstnalo. Plné nohy práce měla chvíli na to naše pravá strana, ale po přízemním centru opisujícím malé vápno to jenom zahučelo. O chvíli později, ale přišla naše nepřesná rozehra do útoku, nezachycená průnikovka a Novákův pozdní skluz ve vápně. Jen pravidlo o dvojitém trestu ho uchránilo červené karty, ale Špinar nedokázal vymazat ani ten první trest, domácí Bartoš ho z penalty poslal na druhou stranu a po půl hodině otevřel Csaplárově pasti dveře dokořán. Naši největší dosavadní šanci připravil o chvíli později hříšník Novák pro Víta, když mu 50 metrovém sólu po levé straně a středem nachystal výsostnou pozici tváří v tvář gólmanovi, který ale proti zakončení našeho křídelníka na přední tyč předvedl výborný zákrok. Těsně před poločasem domácí vypustili i své krakeny, když si u středového kruhu neodpustili zbytečný a tvrdý faul na Franka dávno po odehrání míče. Nepřesný centr do vápna soupeř odvrátil zpět na nějakých 25 metrů od brány, kde se do něj z plného běhu vložil Ondráček a do vinglu a do šatny otevřel náš gólový účet v tomto zápase a svůj v této sezóně. Vysvětlení sudího, proč v souladu s nastaveným karetním metrem neudělil za předcházející faul žlutou kartou, bylo prosté: "Vždyť jste dali gól, ne?"
Dali no, samozřejmě nám to do druhého poločasu vlilo krev do žil, ale za prvních 20 minut jsme z naší převahy vytěžili pouze krásně vykombinované nadějné a nedotažené pozice Víta, a střelu Pirkla zevnitř vápna, kterou opět skvěle vytáhl domácí gólman. Ale domácí pro změnu karetní benevolence povzbudila v páchání beztrestných faulů, jako když se Petruň po rohu mimo souboj ohnal po našem kapitánovi. Domácím se jejich zákroky ve "spolupráci" s pár výroky sudího (v prvním poločase výborného) podařilo naši převahu mezi 60. a 70. minutou rozmělnit, a nebudeme ze sebe dělat Mirky Dušíny, taky si od nás vyslechli i horší nadávky než Dlouhé Bidlo nebo Štěrbináč. Opatov byl nadále vepředu bezzubý, zato my jsme se čtvrt hodiny před koncem konečně a zaslouženě zakousli, když Kopecký po odvráceném centru přiťukl ve vápně Pirklovi, který svůj pokus levačkou umístil přesně do šibenice. Nucené vysunutí Nováka do zálohy po vystřídání Víta mělo být tím, co nám pomůže využít momentum na naší straně, to ale soupeř po pěti minutách zchladil, když se Kalánek po chybě do té doby nepřekonatelného Černohorského dostal sám před Špinara a přesným zakončením obnovil v domácích víru ve fotbalového Boha, kterého jsme měli v předešlých pasážích naší nedušínovskou nespokojeností s jejich hrou urazit. Ať si každý věří v co chce, podle nás to v 82. minutě nebyl Bůh, ale naše chyba a soupeřova efektivita, která otočila kormidlo zápasu fotbalově nespravedlivývm směrem. A zcela prokazatelně to byl o dvě minuty později Ondráček, kdo si seběhl k odhlavičkovanému autu za vápnem, aby podruhé v zápase zaúřadoval krásným volejem, tentokrát přízemním, přesně k tyči. A byl to On, Dráček, kdo tím zaokrouhlil své áčkové góly na 10. Ale aby bylo spravedlnosti a emoční horské dráze opravdu učiněno zadost, přišla za další dvě minuty akce Nováka s Pirklem po pravé straně. Prvně jmenovaný posunul míč k penaltě, odkud ho do stejného místa jako Ondráček uklidil skluzující J. Štancl. Kdyby se rozhodl za měsíc slavit příchod potomka s takovými emocemi jako vítězný, a jinak svůj celkově 30. morašický gól, patrně by se ve špitále spustil alarm, takhle maximálně přijde na pár dní o hlasivky. Domácí jsme v závěrečné pětiminutovce pustili pouze k nepřesné střele zpoza vápna, naopak v druhé a poslední nastavené minutě se vydal Novák vstříc srovnání svého penaltového miniúčtu v zápase. Asistence do statistik, jejichž průběžný celoroční stav najdete mezi fotkami, se mu sice nezapočítá, ale penaltu si průnikem po brankové čáře vykoledoval. Při krátké poradě Kopecký odmítl navýšit věk nejstaršího morašického střelce, Ondráček odmítl hattrick, a tak se pojistky ujal Pirkl. Po jeho úspěšné exekuci už se ani nerozehrávalo a jeden z našich nejlepších výkonů i i fotbalových zážitků za poslední dobu tak dostal tříbodové razítko. S takovým se i na špunty na kolenu snáze zapomíná.
