Morašice vs Dolní Újezd B

Zlatým hřebem fotbalového víkendu na našem hřišti mělo být utkání mužů proti rezervě Dolního Újezdu. V sestavě jsme přivítali navrátilce Tměje, kterého během jeho absence předskočil D. Štancl v mužských zápasech, naopak jsme museli oželet, mimo jiné, rychlého Lebedu a našeho nejproduktivnějšího hráče Nádvorníka, jenž loni obtěžkal obranu rezervy bilancí 2+2. Hosté se rozhodli tento hřeb vyšperkovat hned několika hráči, kteří okresní přebor výrazně převyšují a na hřišti to bylo od první minuty znát. Újezdští byli více na míči, hrálo se především na naší polovině a nebýt několika zákroků Rusnáka, jen těžko bychom se soupeřem drželi krok, myšleno ten výsledkový. Tlak hostů vedl k sérii několika rohů, které se nám, až na jeden propadlý míč a následně zblokovanou střelu, podařilo odvrátit. Svou zřejmě ne úplně ideální herní pohodu nám předvedl i tak dost zdatný Frňka, ke kterému jsme na vápno nedůrazně odvrátili centr, ale hostující hráč z celkem klidné pozice na vápně zamířil celkem mimo. Gólu se soupeř i Frňka konkrétně dočkali po dvaceti minutách, když po krásné soupeřově akci zahrnující i efektní i efektivní patičku Rusnák vyrazil střelu Tomšíčka a dorážející Frňka dokázal i přes dobíhajícího a blokujícího Štancla dostat míč do sítě. Naštěstí pro nás se minimálně jeden ze střelců nacházel v ofsajdovém postavení, a tak se skóre neměnilo. Po špatném rozebrání hráčů zahrozili hosté přímo po odkopu od brány, kdy se z boku hnal do šance Tomšíček, ale Rusnák jeho nájezd z naší levé strany zlikvidoval. My byli nuceni hrát především na brejky, nočního pražského pochůzkáře Váněho v hostující brance jsme ale rozehřáli pouze pár nepřesnými centry. Po důrazu Lněničky na soupeřových zadácích potáhl jeden z těch nadějnějších brejků Pirkl, ideálně předložil do vápna Ondráčkovi, ale ten mohl být nakonec rád, že z jeho slabé střely šajtlí resultoval alespoň roh. Rozehrávající Lněnička poslal míč na přední, kde byl jako první Štancl, ale jeho střelu dokázal Váně výborně vyrazit. Náš druhý, a v tomto zápase poslední roh, si stejná dvojice zopakovala, Štancl si tentokrát v obležení dvou hráčů dokázal na přední najít prostor hlavičce, hrdina předchozího okamžiku Váně špatně vyběhl a míč v poklidu, a pro hosty mimořádně krutě, skončil v síti. Další ránu jim mohl zasadit Ondráček, když se mu otevřel prostor na pravé straně, ale při úniku mu balón spíše překážel, byl zavčasu doběhnutý obráncem a celá akce tak skončila dvojjitým nebo vícerým zblokováním jeho a Skalova pokusu(ů). Při znalostech schopností našeho kádru pak nemálo jedinců vkládalo své naděje do Nováka, před kterým se otevřela pravá strana obrany, ale přes nadějný první dotek do sprintu se mu nepodařilo expresně doručit ani slabé zakončení.

To, že soupeř na nás bude vyvíjet stejný, ne-li větší tlak jako v prvním poločase, se potvrdilo ihned po návratu z kabiny. Neuběhlo ani 10 s, když po kolmici ze středu frnkl za záda Ropka Vrabec, který na přední tyči sice zamířil mezi Rusnáka a jeho tyč, ale takovou šajtlí, že míč jen prolétl malým vápnem. Vyrovnání se hosté dočkali ze zdánlivě ne nebezpečné akce, ale Tomšíček se po autovém vhazování na naší polovině dokázal lacině prosmýknout mezi třemi a z úhlu našel jedinou skulinku v postoji vybíhajícího Rusnáka, kterému míč škrtl o lýtko, ale přesto si pod ním našel cestu do brány. Vzápětí mohl být dokonán obrat, když hosté z naší levé strany dostali míč na střed, kde ve dvou snadno přehráli našeho posledního hráče, jejich útočník naštěstí z ložené pozice ve velkém vápně přestřelil. „Dolňák“ stále udával tempo hry a tlačil nás, čemuž jsme sami pomohli liknavým dostupováním protihráčů, ale kromě pár střel do Rusnákovy náruče a odvrácených centrů už k vážnějšímu ohrožení naší branky nedošlo. Ofenzivní růžky se nám podařilo vystrčit po nuceném vysunutí Nováka dopředu, ale první balón za obranu mu jen tak tak vypíchl Karal, napodruhé po Halsbachově pasu se dostal příliš blízko před Váněho, kterého neprocedil. K zakončení hlavou se ve vápně dostal i Halsbach, ale se soupeřovou nohou před obličejem trefil pouze jiného obránce a zblokovaný míč měl Skala bohužel na dlouhou nohu. 20 minut před koncem obdržel druhou žlutou kartu Ondráček. Objektivně řečeno je zakopnutí míče jeho blbost, lehce subjektivně je od rozhodčího lehce sebevražedné a lehce v rozporu s okresním bontonem za takový přestupek vyloučit domácího hráče. Paradoxně se hostující přesilovkou hra vyrovnala, Rusnák už si nemusel připsat další zákroky a v zájmu nadržování slabším se sluší napsat, že jsme i my měli nějaké šance nebo náznaky, jak zápas šokujícně zlomit na naši stranu. Tou první je nepřesná Štanclova hlava po volném přímém kopu, ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se za ním lépe postavený Kopecký ozval. Již čtvrtou letošní asistenci si mohl připsat Černohorský, který byl po vytažení vyslán do tandemu z levé strany, ale bohužel ho zradila levačka při hledání osamoceného Pirkla před bránou. A tak jsme naše třetí letošní derby zakončili třetím možným bodovým zápisem, avšak nutno říct, že tento bod má vzhledem k vývoji utkání cenu zlata.