Morašice vs Jaroměřice

Týden stará prohra v Linharticích, jediná dosavadní domácí výhra ani teplota vzduchu nijak nezamávala s počtem našich diváků na dalším zápase, a tak jsme rozhodli jejich otrlost otestovat opět o něco důrazněji.  Naše hřiště od posledního zápasu opět učinilo další krok na cestě k pořádání nového grandslamu kloubícího Wimbledon a US Open - turnaj na betonové trávě - a nechtěným svědkem tohoto pokroku se stali hráči z dalekých Jaroměřic. Ani znalost "trávníku", ani vypsané předzápasové prémie ale neměly žádný vliv na herní projev našeho mužstva. Zatímco hosté se nebáli míč zpracovat a v klidu rozdat, my jsme se ho zbrkle zbavovali a je trochu záhadou, jak se po čtvrt hodině dostal balón k Novákovi, který před vápnem oklamal obránce, ale z nadějné pozice na levé straně preferoval zakončení pravou šajtlí, které skončilo nad bránou. Když po této šanci přidali hosté i na důrazu, měli diváci u hospody problém dohlédnout na jejich soustavnou převahu odehrávající se na vzdálenější půli hřiště. Do vážnější šance se však dostali pouze díky Štanclovi, který při váhání mezi odkopem a zpracováním ve vlastním vápně odrazil balón k hostujícímu útočníkovi, jehož zblízka vychytal Prešinský. Z nepřesných nákopů nebo se nám díky Zerzánově napadání podařilo vybojovat sérii tří rohů, z nichž ten první Válkův směřující přímo do brány vyhlavičkoval hostující obránce na poslední chvíli. Další naději na zvrat v obrazu zápasu skýtal náš devátý aut, po kterém se nám poprvé podařilo neodevzdat míč soupeři, bohužel tento pamětihodný moment ke kýženému efektu nevedl. Hosté naopak svůj tlak pomocí dlouhých autů stupňovali, naši stopeři si s nimi naštěstí tentokrát poradili. Zato stopeři obránce si tak zvykli na pohodlnou rozehrávku, že těsně před přestávkou podcenili rychlost napadajícího Klementa. Ten správně odhadl adresáta přihrávky, nedal mu čas na nic, obral ho o balón a k dovršení všeho levačkou přesně našel rozběhlého Zerzána, který z vápna zkušeně a pohledně přeloboval vybíhajícího gólmana a jako střelec si zajistil slíbenou prémii. Druhý poločas byl dokonalým pokračováním toho prvního, z našeho úvodní bránění se naskytl prostor pro kolmici na Zerzána, ten uháněl s velkým náskokem sám na bránu, ale míč ho nakonec zpomalil natolik, že ho obránci stihli dohnat a dostatečně rozhodit v zakončení. To bylo na dlouhou dobu z naší strany vše. Hosté nás přikovali k vápnu, v jednu chvíli opravdu na deset minut v kuse, ale do gólové pozice se ne a ne dostat. Alespoň, že diváci měli tentokrát vše jako na dlani. Některé nahrávky za obranu zhatil vyběhnuvší Prešinský, střely zpoza vápna byly zblokované nebo letěly s dostatečnou rezervou vedle, auty a rohy posbírali Chmelík se Štanclem.  Z ojedinělé akce to opět chvíli vypadalo, že je Zerzán za obranou, ale v mžiku bylo vše jinak. Největší šanci si hosté vytvořili po střele z přímého kopu, kterou Prešinský vyrazil k jednomu z pěti dobíhajících hostujících hráčů, jeho dorážku naštěstí zblokoval náš jediný dobíhající hráč. Pár podivných výroků jinak solidního rozhodčího a Kubešova nezkrotná touha provokovat přilila trochu oleje do ohně, pochopitelná frustrace hostujících tomu samozřejmě pomáhala, naštěstí kde se vzal, tu se vzal, do vápna směřoval aut Klementovi do běhu, ten si k překvapení mnohých poradil se skákavým míčem a z čary předložil míč pod sebe Zerzánovi, kterému na malém vápně stačilo nastavit placírku a bylo to z ničeho nic dva nula. Druhá asistence pro Klementa navíc představovala splnění dalšího kritéria pro získání vypsané prémie. Že by nás tento gól čtvrt hodiny před koncem měl uklidnit a hosty zmrazit, to se věru nestalo. Naše nedržení balónu pokračovalo, naštěstí nám ho i hosté několikrát lacino odevzdali. Prešinského cesta k prémii spočívala v čistém kontu a tentokrát se na něho nadřel. V poslední desetiminutovce se nejdříve natáhl pro hlavičku padající pod břevno a v úplném závěru zkazil radost hostujícímu útočníkovi, který z křídla tlačil balón mezi nohy, ale náš gólman tento pokus s dávkou štěstí vytěsnil dvacet čísel vedle. Rozhodčí už ani nenechal rozehrát roh, ukončil zápas a nám nezbylo, než se hostům omluvit za zničenou neděli. Protože trmácet se takovou dálku na betonové hřiště, tlačit neškodného soupeře a dostat dva góly z ničeho, pak se venku v zimě  promenádovat z kabiny do sprchy a s tím vším jet zase zpátky, to je pro hodně silný povahy.