Morašice vs Březová nad Svit

I přes sychravé počasí si poslední zápas čerstvých dvojnásobných vítězů okresního poháru nenechalo utéct poměrně značné množství diváků i hráčů. Volba sestavy tentokrát probíhala na bázi dobrovolnictví, a tak se na hrotu útoku objevil Kopecký, na stoperu Chmelík, v bráně Lněnička, zatímco na střídačce si váleli šunky naši nejlepší střelci i s kapitánem. Ale dlužno dodat, že ani hráči v poli se zrovna nenadřeli. Již sestupující Březová byla od začátku běhavější, důraznější, zapálenější a my jsme se s tím celý poločas nepopasovali. Není proto divu, že se dostávali i do více šancí. V první jasné pozici na vápně naštěstí stříleli slabě, střelu ze závaru ve vápně vyrazil Lněnička nohama, hlavčku po přímáku ztlumil rukama a po akci z lajny sledoval stejně jako všichni ostatní, jak hosté přestřelují z jasné pozice na malém vápně. Naše snažení končilo v drtivé většině případů u druhé přihrávky a k bráně hostů jsme se dostali jen dvakrát. Jednou Kopecký povedenou levačkou prostřelil gólmanovi ruce, ale ten i tak zvládl tento pokus dostatečně ztlumit, podruhé jsme ojedinělou kombinací dostali balón na Skalu, který ale své střelecké prokletí názorně demonstroval homerunem do zadní sítě.

V poločase jsme sáhli hned k trojímu střídání, obrana dostala obvyklou podobu, bořit začal místo smetánkujícho Klementa Chmelík, na lajně se dařilo Tmějovi. Přestože záhy Chmelík prověřil hostujícího gólmana, byli březostí herně stále o krůček před námi a po hodině hry se zaslouženě dostali do vedení, když Novák promáchl průnikovku za obranu a jejich útočník nedal přesnou křížnou střelou Lněničkovi šanci. Pokud od nás čekali ráznou odpověď, nedočkali se jí. Až když čtvrt hodiny před koncem naskočil na hřiště Burián a my se pustili do rizika s třemi záložníky, začalo to před hostující bránou jiskřit. Právě Burián měl největší šanci na vyrovnání, ale prudký centr z pravé strany trefil přímo do přesouvajícího se gólmana. Chvíli na to Tměj vysunul Válka, ten si obešel gólmana a poté i přes clonící obránce s klidem vyrovnal. Zbývajících deset minut jsme už konečně byli hladovější, ale naší největší šancí byla Skalova standartka do zdi, a tak jsme domácí diváky počtvrté v řadě nepotěšili tříbodovým ziskem. A byť jsme získaným bodem přesně dorovnali loňský bodový účet, při pohledu zejména na domácí ztráty se nelze zbavit dojmu, že jich mohlo být víc.