Tréninky áčka v úterý a ve čtvrtek na hřišti od 17:30. V neděli 24. 3. od 15:00 zahájí muži jarní část sezóny domácím zápasem proti Dlouhé Loučce. Vyplnění docházky zde.

Tréninky a hry pro mládež se konají od pondělí do středy od 17:00.

Články ze sezóny 2016/2017

Nesnáším loučení

I přes sychravé počasí si poslední zápas čerstvých dvojnásobných vítězů okresního poháru nenechalo utéct poměrně značné množství diváků i hráčů. Volba sestavy tentokrát probíhala na bázi dobrovolnictví, a tak se na hrotu útoku objevil Kopecký, na stoperu Chmelík, v bráně Lněnička, zatímco na střídačce si váleli šunky naši nejlepší střelci i s kapitánem. Ale dlužno dodat, že ani hráči v poli se zrovna nenadřeli. Již sestupující Březová byla od začátku běhavější, důraznější, zapálenější a my jsme se s tím celý poločas nepopasovali. Není proto divu, že se dostávali i do více šancí. V první jasné pozici na vápně naštěstí stříleli slabě, střelu ze závaru ve vápně vyrazil Lněnička nohama, hlavčku po přímáku ztlumil rukama a po akci z lajny sledoval stejně jako všichni ostatní, jak hosté přestřelují z jasné pozice na malém vápně. Naše snažení končilo v drtivé většině případů u druhé přihrávky a k bráně hostů jsme se dostali jen dvakrát. Jednou Kopecký povedenou levačkou prostřelil gólmanovi ruce, ale ten i tak zvládl tento pokus dostatečně ztlumit, podruhé jsme ojedinělou kombinací dostali balón na Skalu, který ale své střelecké prokletí názorně demonstroval homerunem do zadní sítě.

V poločase jsme sáhli hned k trojímu střídání, obrana dostala obvyklou podobu, bořit začal místo smetánkujícho Klementa Chmelík, na lajně se dařilo Tmějovi. Přestože záhy Chmelík prověřil hostujícího gólmana, byli březostí herně stále o krůček před námi a po hodině hry se zaslouženě dostali do vedení, když Novák promáchl průnikovku za obranu a jejich útočník nedal přesnou křížnou střelou Lněničkovi šanci. Pokud od nás čekali ráznou odpověď, nedočkali se jí. Až když čtvrt hodiny před koncem naskočil na hřiště Burián a my se pustili do rizika s třemi záložníky, začalo to před hostující bránou jiskřit. Právě Burián měl největší šanci na vyrovnání, ale prudký centr z pravé strany trefil přímo do přesouvajícího se gólmana. Chvíli na to Tměj vysunul Válka, ten si obešel gólmana a poté i přes clonící obránce s klidem vyrovnal. Zbývajících deset minut jsme už konečně byli hladovější, ale naší největší šancí byla Skalova standartka do zdi, a tak jsme domácí diváky počtvrté v řadě nepotěšili tříbodovým ziskem. A byť jsme získaným bodem přesně dorovnali loňský bodový účet, při pohledu zejména na domácí ztráty se nelze zbavit dojmu, že jich mohlo být víc. 

  • Sestava: J. Lněnička – D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, Z. Škoda (M. Ropek) – V. Novák, M. Klement (V. Tměj), M. Štancl (M. Burián), Z. Skala – K. Vopařil, J. Kopecký (B. Válek)
  • Góly: B. Válek

Mistrovská taktika

Rok se s rokem sešel a my jsme při červnové středě opět jeli do Pomezí bojovat o okresní pohár. První dva soupeře na cestě za obhajobou jsme přešli stejně jako loni, Čistou v klidu, Borovou se štěstím na penalty po bezbrankové remíze. Až prapodivné semifinále v Rohozné bylo změnou, protože loňský semifinálový soupeř z Janova byl letos až poslední překážkou. Jak jde o pohár, není ani pracovní týden překážkou v docházce, a tak se nás sešlo rovných 16, trenérem byl pohárový specialista Kopecký, od začátku byl připraven v páteční ligové předehrávce pošetřený kapitán Ropek, vzhledem k janovské útočné síle byl na beka stažen Chmelík.

Taktika proti ligově rozjetému soupeři byla jasná – proměnit první šanci. Pro méně chápavé si ji vysvětlíme na prvních 10 dotycích s balónem. Burián ze středového kruhu rozehrává na M. Štancla. Ten jedním dotykem zpracovává, druhým nahrává Válkovi, který z druhé vrací balón až na V. Štancla, jehož odkop z první letí až do soupeřova vápna, kde si míč v klidu bere janovský gólman. Jeho výkop nachází opět V. Štancla, který obrannou hlavičkou díky zaváhání soupeřových obránců katapultuje Buriána do samostatného úniku. Ten si jedním dotykem posune balón, druhým ho po enormním soustředění posílá podél brankáře do sítě a ve 20. vteřině nám zařizuje vedení. Dál už naše taktické pokyny nedospěly, proto nám trvalo zhruba celý zbytek poločasu, než jsme se s rychle nabytým vedením srovnali. Po tu dobu měl více ze hry soupeř, který poprvé zahrozil Burešovou střelou z rohu vápna, ale Prešinský byl po předzápasovém drilu evidentně dobře připraven a v pohodě ji „zalepil“. Kromě této obvyklé činnosti vypomohl několikrát obraně i sbíráním dlouhých míčů, a tak se janovský tlak v další šance ze hry neproměnil. A že to třeba ve chvíli, kdy byl ošetřován jak Burián, tak D. Štancl, byl tlak poměrně značný. Nebezpečnější ale byly soupeřovy standartní situace, které létaly do našeho vápna. V největší možnosti se naštěstí Ropkovi podařilo hlavičku janovského tykadla zablokovat. Našich pár rohů i přímáků v klidu posbíral janovský gólman, dva tři jakš takš vypadající „brejky“ jsme před bránu nedotáhli, takže kromě nepotrestaného úderu do Buriánova obličeje už není o čem psát.

Do druhého poločasu už místo zraněného D. Štancla naskočil Skala a na beka se stáhnul Novák. Janovští pochopitelně potřebovali hrát více, a tak se také dělo, ale jedinou šanci si vypracovali z rohu brzy po přestávce. Jejich neobsazený kapitán naštěstí hlavou na zadní tyči nezamířil přesně. Jinak to byl boj ve středu hřiště, ze kterého jsme se k útočným výpadům odvážili i my. Burián dokonce Chmelíkův centr ze strany trknul do brány, ale radost nám zkazil zdvihnutý praporek pomezního. S přibývajícím časem a marnou janovskou snahou o zteč naší brány přibývalo rozmíšek a zákroků, ale mladý rozhodčí se karet i při jasných zákrocích bál, což asi nebyla úplně správná varianta pro dostání zápasu pod kontrolu. Janov se už dostal pouze k utěšené, ale daleké střele Knapa, kterou Prešinský nadvakrát zpacifikoval, a dvěma kratochvílím v naší obraně. Tu první zhatil Burešův ofsajd, při té druhé se další hráč vřítil do šestnáctky, ale asi i pod vlivem stínujícího Klementa mířil ze solidní pozice úplně mimo bránu. Nám se bohužel nepodařilo potrestat soupeřovu riskantní hru vzadu potvrzujícím gólem. I když k tomu měl šanci Válek, který ale místo samostatného postupu z první střílel nad (protože „by to byl hezčí gól“) a ještě větší Vopařil. K tomu v samotném závěru propadl Tmějův centr tak nečekaně, že stihl míč jen reflexivně poslat do břevna odkryté brány. Zbytek jsme rozdrobili střídáním a obhajoba byla i přes nepříliš pohledný zápas na světě. Ropek nejdříve jako okresním direktoriátem zvolený nejlepší hráč našeho mužstva převzal vstupenky na malé Euro, poté jako kapitán i protékající pohár a drobné oslavy, úměrné rannímu nástupu do práce a významu okresní soutěže, mohly začít.

  • Sestava: M. Prešinský – D. Štancl (Z. Skala), M. Ropek, V. Štancl, M. Chmelík – V. Tměj (J. Pitra), M. Klement, M. Štancl, V. Novák – M. Burián (K. Vopařil), B. Válek (Z. Škoda)
  • Góly: M. Burián

Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?

Vzhledem ke svatbě v kádru si nás sestupem ohrožení křenovští pozvali na obracení sena již v pátek. Termín nám nevadil, i když jsme se k nim museli harcovat v počtu 8 zdravých lidí hned po práci. Na lavičce zůstal pouze nejmarodnější z marodů Ropek a náš věrný zastupující funkcionář. Naše plánované ofenzivní rozestavení se příliš neosvědčilo, respektive náš úvodní plánovaný nápor se změnil v pár nepřesných střel a soupeřovo břevno, a tak jsme se záhy uchýlili k tradičním proporcím sestavy. Celý poločas jsme měli problém s razancí přihrávek na vyšší trávě a zpracování na tom bylo ještě hůř, když už jsme měli místo na tvoření, naše průnikovky  byly lahůdkou pro gólmana i pro horečně mávajícího pomezního. Brzy po osvěžovací pauze naštěstí vybojovaný balón odeslal M. Štancl na Válka s ideální razancí a i ten při svém lobu přes vybíhajícího gólmana dimenzoval sílu úderu správně a poslal nás do vedení. Hosté byli nebezpeční hlavně po našich ztrátách na středu a při rohových kopech směřovaných na "Staňu". Toho naštěstí výborně střežil vracející se Burián. Kromě dalších nepřesných střel stojí ze soupeřova vápna za zmínku dva penaltové souboje, ale z pádů Klementa i V. Štancla jsme vytěžili pouze nepřesnou střelu druhého jmenovaného. Nejblíže ke gólu tak měl po dlouhém autu a chvilkovém zaváhání gólmana M. Štancl, ale k trknutí volného balónu by potřeboval minimálně Buriánovu nohu.

Spokojenost s poločasovým výkonem rozhodně nepanovala a nutno říct, že se ve druhé části naše snažení jevilo lépe. Jestli to bylo fyzickým fondem nebo prostou kvalitou těžko soudit, ale už po pár minutách si u rohu Válek poradil s obráncem, dal si záležet se zpětnou nahrávkou na Tměje, ale ten přestřelil. Chvíli na to centroval do vápna Klement, ale Vopařil se odmítl zapsat mezi střelce potřetí v řadě. Ne snad, že bychom na domácích nějak leželi, ale k naší bráně se dostávali velmi zřídka, zato my jsme začali pěknou sérii nepovedených nájezdů. V. Štancl si ten svůj užil od poloviny hřiště, ale zakončil gólmanovi ideálně na lapačku, ve stejném místě našel stopku i pokus osamoceně postupujícího Válka. Uklidňující gól přidal až 20 minut před koncem V. Štancl, který si na roh M. Štancla ani nemusel naskakovat a hlavou mířil přesněji než nohou. V těchto fázích nám domácí nechávali dost místa i na poměrně pohledné kombinace, ale další šanci nám připravili sami. To se Válek nenechal obhodit laškujícím obráncem, ale jeho další nájezd musel gólově dokončit až produktivní M. Štancl (1+2). Aby si vzápětí jako jediný vystřídal a odsoudil ostatní raněné k absolvování celého zápasu. Až přílišná bohorovnost v zadních řadách umožnila "Staňovi" ještě tvrdou střelou pod víko snížit a nás na chvíli znervóznit. Další góly odmítl třeba Burián, který neskóroval ani střelou z vápna, ani následnou dorážkou, která skončila na břevně. Střídajícímu Ropkovi pak po dobré akci odmítl naservírovat míč Tměj a v samém závěru se ještě sama podstat zápasu otřásla v základech, ale doufejme, že nastávající ženáč k oltáři dojde, i když  musel po jednom z posledních soubojů střídat. Povinné tři body jsme si tak odvezli domů a domácí budou muset doufat v pomoc jiných soupeřů, jak v naší, tak vyšší soutěži. A třeba budeme potřebovat pomoc všichni, jestli Pelta s Ivánkem nenacvičej ten los na ministerstvu správně.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, M. Štancl (M. Ropek), B. Válek - M. Burián, K. Vopařil
  • Góly: B. Válek, V. Štancl, M. Štancl

Skřípalo jen zakončení

V předposledním domácím zápase sezóny jsme chtěli odčinit potupnou prohru se Sebranicemi, napravit celkově chudou domácí bilanci a taky se po solidním výkonu proti Opatovu utvrdit v tom, že fotbal hrát umíme. Lavička byla i kvůli pozdním příchodům nejsilnější za poslední roky, los nám při větrné loterii přál, a my jsme se do hostů z Bystrého pustili pěkně zostra. Už v páté minutě napřáhl z dálky Skala a jeho větrný pokus vytěsnil gólman na břevno. A počíhal si i na patičku V. Štancla z následujícího rohu. I vlivem větru se hosté na naši půlku dostávali zřídka, ale po necelé čtvrthodině se jednomu z nich podařilo se štěstím přejít přes dva hráče a střelou mezi nohama třetího se trefil přesně k tyči. Sprcha to byla studená, ale nijak nás nepoložila a náš tlak pokračoval. Tměj si po centru do vápna stihl píchnout balón před obráncem, ale s vyběhnuvším gólmanem obstřelil i bránu, Burián po rohu trefil tyč a brzy na to vybojoval už čtvrtou jarní penaltu. Pro obecný nezájem se jí ujal M. Štancl, ale proti poměrně umístěné střele předvedl hostující gólman výborný zákrok. To vše se událo během prvních pětadvaceti minut. V dalším průběhu jsme měli několik stadartek a rohů, ale jedinou šanci z nich vyprodukoval V. Štancl, jehož hlavičku odvraceli hosté z brankové čáry. Novákův průnik z pravé strany zastavil v ofsajdu zaparkovaný Burián, Tměj úspěšné souboje na levé straně trochu zhatil ne úplně ideální nahrávkou, a Vopařil si na vápně nedokázal připravit lepší pozici, než aby vyprášil lýtka obráncům. V závěru poločasu vznikaly v naší obraně prostory pro nedotažené výpady rychlých hostujících útočníků, ale ti i tak museli být se svou poločasovou produktivitou spokojeni.

Obavám z toho, že v druhém poločase budeme obětí silného větru, jsme učinili přítrž hned zkraje druhého poločasu. Rozhodčí nejdříve pustil Novákův šlapák, po následujícím rovnocenném šermovacím souboji zůstal ležet hostující hráč, ale to už rozběhnutý Novák neřešil a po sólovém průniku předložil míč před prázdnou bránu Vopařilovi, který si dovolil i nechtěný lob a konečně vymazal nulu domácích na světelné tabuli. Hostům se gól samozřejmě nelíbil, i kvůli jejich dosavadním férovým přiznáváním, ale když už se k přerušení neměl rozhodčí, z pozice v jaké Novák byl, by málokdo zakopl míč. Důkazem správnosti jeho rozhodnutí budiž to, že hostující hráč pokračoval ve hře. Brzy po gólu jsme začali nuceně i nenuceně střídat, což mimo jiné katapultovalo na hrot Válka. Právě u něho poměrně záhy skončil míč po až neuvěřitelně povedené kombinaci, ale sám na penaltě se unáhlil a z první vystřelil tak nepřesně, že se po míči ještě marně natahoval Burián. V další šanci si na Tmějův centr naběhl na zadní tyči střídající D. Štancl, ale ani on nedokázal hlavou zamířit. Po jedné ze standartek si ještě našel odražený balón Válek, ale střelu do opuštěné brány zablokovali hostující obránci a naše další snažení vyústilo už jen v nepřesné střely z dálky. Po pár minutách na hřišti selhalo koleno Kutovi a po jeho nuceném střídání, jsme se až do konce nebyli schopni pořádně srovnat a v závěrečné pětiminutovce jsme byli rádi, že Prešinský udržel remízu. Hosté ho během poločasu párkrát prověřili z větší i menší dálky, ale žádná ze střel neměla takové parametry jako přímák těsně před koncem. Naštěstí se střelou velmi podezřele mířící do šibenice počítal. Ještě větší šanci měli hosté v úplném závěru, když po rychlém brejku do naší přespříliš ofenzivní obrany musel nejprve tváří v tvář útočníkovi zasahovat Prešinský a následný závar ukončil odkopem z brankové čáry Skala. Bod je pro nás po tak podařeném zápase málo, na druhou stranu jsme si v minulosti ze soupeřova hřiště už dvakrát odvezli za tři body za totální defenzivu, takže nás karma asi doběhla. A fotbal nás, a snad i diváky, bavil, jen ta koncovka nás trápí už pár let.

  • Sestava: M. Prešinský – Z. Skala, M. Ropek (D. Štancl), V. Štancl, Z. Škoda (M. Chmelík) – V. Tměj, M. Klement, M. Štancl, V. Novák – K. Vopařil (B. Válek), M. Burián (P. Kuta, J. Kopecký)
  • Góly: K. Vopařil
  • ŽK: M. Štancl

Už to je i naše hra

Nejen kvůli slávistickému boji o titul bylo lepení sestavy zábavnější než obvykle. Čtvrtým gólmanem v pěti posledních zápasech, a díky administrativní chybě nebo v zájmu plné lékárničky i kapitánem, byl tentokrát V. Štancl, kvůli naší neochotě tvořit hru byl vypuštěn ofenzivní záložník a v tříčlenném útoku se dostalo na Jokše i Vopařila, domácími hooligans vzývaný střelec CR7 alias Skala se stáhl na beka, průměrný věk naší střídačky překročil magickou čtyřicítku. Opatov, na jehož jednoduchý herní styl už nějakou dobu nenalézáme recept, jsme asi chtěli porazit víc než minulé soupeře, jinak si lze těžko vysvětlit náš dominantní vstup do zápasu. Burián ve zdraví škodlivém souboji přetlačil domácího gólmana, aby vzápětí netrefil prázdnou bránu.  Dvakrát se nám podařilo dostat z levé strany balón do kapsy za domácí obranu, Pitra napoprvé z vápna netrefil, ale o to výstavněji umístil Skalův centr o chvíli později Vopařil a v 8. minutě jsme se ujali vedení. Pitra byl soupeřem ještě vyzván k samostatnému nájezdu, který zakončil ve stylu našich útočníků nepříliš prudkou střelou pro brankáře, Vopařil ještě v jednom nájezdu ze strany nechal vyniknout gólmanovu pravačku, a pak jako když utne. To bylo odehráno zhruba dvacet minut, domácí se do té doby dostali jen k jednomu náznaku díky naší špatně vykomunikované malé domů. Museli dvakrát nuceně střídat, ale přesto byly po zbytek poločasu aktivnějším a bojovnějším mužstvem. V. Štancl v bráně si ale s mírnými obtížemi poradil jak s centrem na zadní tyč, tak s dvěma nikterak přesnými střelami z dálky, rohové kopy z nich pramenící dokázali odvrátit naši obránci.

Vstup do druhého poločasu rozhodl zápas. Po chvilce otrkávání přišel opatovský centr na zadní tyč, domácí útočník naštěstí z několika metrů trefil přímo prostor, kde klečel náš gólman. Vzápětí se po našem dlouhém autu tak dlouho šermovali o míč s domácími beky Burián a Vopařil, až druhý jmenovaný napálil míč levou šajtlí pro změnu do druhé šibenice. V nastalém opaření se nám nepovedlo domácí dorazit ani s příchodem čerstvých hráčů, naše rozlety brzdila kupa ofsajdů, ale ani domácí se k ničemu, co by volalo po gólu, nedostali. Zápas ve středu hřiště ubíhal, z našich šancí stojí zmínit Tmějovu tyč a souhru matadorů, po které proti Kopeckému zasáhl vyběhnuvší gólman. Kopecký se vápně ocitl sám ještě jednou, ale místo otočky volil nahrávku proti noze Vopařilovi, kterého od hattricku dělilo snad 15 metrů. A protože se domácí pár minut před koncem rozhodli přímý kop zpoza vápna raději rozehrát, žádný další gól už slušná návštěva neviděla.

  • Sestava: V. Štancl - Z. Skala, M. Chmelík, M. Klement, V. Novák - V. Tměj, M. Štancl, J. Pitra (P. Kuta) - J. Jokeš (T. Holomek), M. Burián (J. Kopecký), K. Vopařil
  • Góly: K. Vopařil 2
  • ŽK: J. Jokeš

Svítí, svítí nula nad hlavou

Možná hezké počasí, možná blízkost herně neoblíbeného soupeře, možná náš rozmach v podobě nové výsledkové tabule, možná všechno dohromady přilákalo do našich ochozů poměrně dost diváků. O to méně bylo zdravých hráčů a trenérů v naší kabině. Rotace gólmanů nám úspěšně pokračuje a při pohledu na rozcvičující se dvojici Lněnička - Andrle se určitě nejeden pamětník štípal, jestli se nevrátil do časů, kdy tato dvojice, dnes již v souhrnném věku 77 let, chytala pravidelně. Samotný zápas vypadal v prvním poločase stejně jako ten poslední domácí. Chtěli jsme, aby z toho diváci u hospody taky něco měli, a tak nám po rozdělení stran nezbylo nic jiného než se nechat zatlačit před naši bránu. Hosté si s dvěma běhavými a kvalitnějšími hráči vystačili na celou naši obranu, která je nechávala trestuhodně neobsazené, naproti tomu naši snahu dopředu brzdily špatné nahrávky, absence náběhu a když už se pár příhodných faktorů dalo dohromady, nepohlídali jsme si ofsajd. Na hostech byl vidět větší zápal, ale k přímé střele se dlouho nedostali. Pro tu možná vůbec první si k tyči jako zamlada doskočil Andrle, tu druhou velmi nevyzpytatelnou mu donesl vítr až z půlky. Kde se vzala, tu se vzala naše pohledná kombinace, která po ose Válek-Burián-Skala katapultovala posledně jmenovaného do samostatného nájezdu. Bohužel kryl gólman nejen jeho nepovedenou střelu na střed brány, ale i dvě Buriánovy dorážky. Hosté se do víceméně zaslouženého vedení dostali po 35 minutách, když zužitkovali jednu z mnoha standartek kolem vápna. Obrana si špatně přebrala útočící hráče a jeden z nich osamoceně a v klidu hlavičkoval přesně do protipohybu Andrleho. Předčasně, a potřetí za sebou za stavu 0:1, do kabin nás pak poslalo vážné zranění hostujícího hráče, pro kterého musela přijet sanitka. Přejeme mu brzké uzdravení i úspěšné opožděné složení maturitní zkoušky.

Dohrávané čtyři minuty prvního poločasu byly v naší režii, bohužel z Tmějovy parády u lajny jsme ve vápně nic nevytěžili. S naším zvýšeným nasazením a napadáním se hosté dostávali do problémů už při rozehrávce, což vyústilo ve žlutou kartu pro chybu hasicího stopera a samostatný nájezd v podání našeho druhého útočníka. Bohužel se Burián tak zalekl sborového volání po ofsajdu, že zakončil podobně nemastně, jako tomu bylo v prvním poločase. Necelou půlhodinu před koncem upadl ve vápně Burián, písknutí rozhodčího vytočilo hostujícího kapitána do běla a musel ze hřiště, ale z všeobecně očekávané penalty sešlo. Nutno dodat, že tímto zmatkem i alibistickým zápisem o utkání korunoval hlavní rozhodčí svou bezradnost. Ale stejně jsme na tom byli i my, co se týče ofenzivní marnosti v honbě za vyrovnáním. Všeho všudy jsme z toho vytěžili střelu V. Štancla zpoza vápna, dost možná gólový, ale zblokovaný pokus Skaly uvnitř vápna. Ze všech našich přímáků a rohů, byl nebezpečný pouze ten Skalův, ale Burián se dostal k hlavičce až za zadní tyčí. Korunovace naší bezradnosti přišla pět minut před koncem, když se Burián a rozhodčí konečně dohodli na penaltě, ale V. Štancl trefil střed brány tak čistě, že hostující gólman nestihl uskočit a nohama zasáhl. Takže máme zase kulový a ani nevíme, jestli počítadlo na straně domácích funguje.

  • Sestava: V. Andrle - V. Novák, V. Štancl, M. Chmelík, Z. Škoda (K. Vopařil) - V. Tměj, M. Klement, M. Štancl, B. Válek (J. Kopecký) - M. Burián, Z. Skala

Zvlhlý prach

Na dlouhý nedělní výlet jsme do Linhartic za krásného letního počasí jeli konečně pro tři body, ale vraceli jsme se zmoklí jak slepice a s prázdnou. Na střídačce nás zase bylo jako do mariáše, a to jen díky návratu Klementa. Začátek patřil domácím, kteří už po třech minutách odcentrovali ze strany do vápna, a odražený balón napálili z bezprostřední blízkosti do brány. Následně sice ještě zahrozili na přední tyči propadnutým rohem a jednou nepřesnou střelou, ale i slovy nehrajícího kapitána se dalo koukat na to, co jsme na hřišti předváděli my. Prostoru pro kombinaci bylo docela dost, dařilo se nám ho i využívat, ale byli jsme na štíru s koncovkou. Burián se dostal k několika hlavičkám bez potřebné přesnosti či razance, a když ho po delší době vybídli soupeřovi obránci k sólu na brankáře, zvolil nemastnou střelu do středu brány. Protože přímáky a centry byly krátké a rohy dlouhé, musel nám k další tutové šanci pomoci domácí gólman, který namazal na vápno Skalovi, ten ale ke svým předchozím propagačním pokusům přidal obdobný kalibr jako Burián. V závěru poločasu si do uličky naběhl Novák, ale svůj postup z křídla zakončil střelou mimo.

Přestávku nám protáhla bouřka, ale to nic neměnilo na víře, že jsme soupeře schopni i nadále přehrávat a s poměrem gólů pohnout. To se nám kýženým směrem bohužel nepovedlo. Domácí byli od začátku druhého poločasu lepší, za pomocí rohů a standartek se jim podařilo nás na řádnou chvíli přitlačit před naše vápno, přesto byla největší šancí střela z dálky, kterou Prešinský s námahou, ale výborně vyrazil. Když už jsme začali myslet na naše ofenzivní roupy, ztrestali nás domácí z rychlého brejku, když se opět dostali k centru ze strany na přední tyči a po hodině hry to bylo 2:0. Brzy na to neatakovaný Chmelík na podmáčeném terénu nešťastně podklouzl ve vlastním vápně, dotkl se přitom balónu rukou a podle pravidel asi správnou, ale jinak nesmyslnou penaltu domácí bezpečně proměnili. Od té doby už nebylo o co hrát, naše hra dopředu postrádala logiku i cíl, domácí neustále hrozili brejky, které ale často špatně vyřešili. M. Štancl si z dálky alespoň připsal jedinou střelu na bránu v druhém poločasu, se zatnutými zuby dohrál do konce a padla. Po delší době jsme měli alespoň jeden poločas radost ze hry, ale domácí byli hrubě efektivní a na nějaké pohádkové obraty nemáme lidské ani fyzické fondy.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Chmelík, V. Štancl, Z. Škoda - V. Novák, M. Klement, M. Štancl, V. Tměj - Z. Skala ( K. Vopařil), M. Burián (J. Kopecký)
  • ŽK: Z. Škoda, V. Štancl

Jak praví Havran: Nevermore

Po prachbídném výkonu proti Janovu jsme s těžkým srdcem oželeli trénink a vyrazili po strastiplných úzkých cestách do Rohozné. Ve stínu lesa byla zima, po jedné půlce hřiště se válely zbytky ohňostroje, řízením semifinálového zápasu rádoby prestižního poháru byl pověřen matador mezi okresními rozhodčími, jehož poslední pískání před rokem a půl jsme tak tak přežili ve zdraví. Třetí zápas po sobě jsme nastoupili s jiným gólmanem, a tak pozici nejstaršího hráče v základní sestavě i kapitánskou pásku převzal Lněnička a tomuto debutu neubírána významnosti ani to, že si svou pásku "zapomněl" a vypůjčenou si navlékl na špatnou ruku. Tisíckrát jsme si mohli omílat, že ani po nedávné desítce nelze k zápasu přistoupit s pocitem automatického vítězství, ale jak je vidět i v nejvyšších patrech, podvědomému ubrání plynu se vyhnout asi nelze. 10 minut jsme nechávali domácí hrát , než jsme se poměrně snadno dostali ke gólu. Burián od lajny našel na vápně osamoceného Válka a ten se nemýlil, ani když celá ves sborově křičela o ofsajd. Lacině nabyté vedení nás samozřejmě nenamotivovalo ke zvýšení otáček, spíše naopak. Nový stoper V. Štancl nabídl soupeři roh, Lněnička ho hned prodloužil na další a z něho už domácí udeřili, když se v klidu dostali k dorážce po dalším Lněničkově zákroku. Moc času neuplynulo a na roh z druhé strany opět nedoskočil nikdo z našich a tečovaná hlava znamenala druhý gól v naší síti. Při všeobecné herní bídě úřadovaly standartní situace i nadále, a tak jsme se deset minut před přestávkou i my předvedli proměněným rohem z hlavy Buriána. Domácího gólmana dokázal prověřit snad už jenom Pitra, jinak se k bráně nebo dokonce k přesné střelbě nikdo moc neměl.

O přestávce se div neblilo, ale ani start do druhého poločasu nebyl o moc dynamičtější. Novák nás mohl uklidnit hned po pěti minutách, ale jeho ránu tváří v tvář gólmanovi zastavila až houšť stromů. Hosté se k přímému ohrožení naší brány nedostali, ale to se nedá brát jako známka naší precizní defenzivy. Jelikož Novákovi nebylo přáno ani napodruhé, uklidnil nás až další gól Buriána po rohovém kopu. Všichni domácí, v čele s upovídaným vedením na střídačce, reklamovali ruku, aniž by se zeptali domácího beka, zda jí náhodou nehrál on. Od této chvíli už se stal fotbal okrajovým zájmem toho, co se dělo na hřišti. Po Kutově standartce přestřelil V. Štancl, Burián proměnil až třetí nebo čtvrtou ze svých dalších šancí, ale rozhodčí mu ho sebral písknutím dřív, než došel balón do sítě. Následný přímák v pohodě proměnil Kuta a alespoň z hlediska výsledku tak pojistil klidnější závěr. Po jednom z  neodpískaných faulů na Kopeckého chtěl Chmelík využít nepovedeného domácího zakopnutí, ale tímhle nekošér gestem ke zklidnění atmosféry rozhodně nepřispěl. Když jde o finále poháru, těžko doufat, že se dva týmy zvládnou během zápasu na všem domluvit, aniž by je někdo řídil. Bylo to odpoledne za všechny prachy, jediným pozitivem je to, že i s tak strašným fotbalem, jaký jsme předvedli, se dá vyhrát.

  • Výsledek: Rohozná - Morašice 2:4 (2:2)
  • Sestava: J. Lněnička - D. Štancl, V. Štancl, M. Chmelík, J. Pitra (K. Vopařil) - V. Tměj, M. Štancl, Z. Skala (P. Kuta), V. Novák - M. Burián (M. Klement), B. Válek (J. Kopecký)
  • Góly: M. Burián 2, B. Válek, P. Kuta

Na tu bídu ...

Že neporučíme větru, na to už jsme si zvykli, ale že si neporadíme ani s trávou, to pro nás byla před pátečním tréninkem i nedělním zápasem hořká novinka. Lavička vypadala neobyčejně obsazeně i silně, a to byl ještě na lajně zatím návratu se obávající Klement. Při pohledu na to, co předváděla základní jedenáctka se dá spekulovat, jestli neměli být všichni použiti od začátku. Loterii při losu o příznivý vítr tentokrát vyhrál soupeř, ale o větru to nebylo. Hosté byli pohyblivější, tím pádem volnější, měli větší zájem hrát fotbal a od ještě větší převahy je brzdil snad právě silný vítr v zádech, vhánějící balóny do náruče jistého a tichého Prešinského, a větší zájem o konverzace s rozhodčím. K první střele mimo se dostali po pěti minutách, brzy na to už se jim naskytla i možnost zakončení uvnitř vápna, ale opět nemířili přesně. Přímák z hranice šestnáctky dokázal Prešinský vytáhnout na břevno, signál z rohového kopu vytěsnil z brankové čáry u tyče číhající Skala, dalekonosnou jedovku náš gólman bravurně ztlumil napoprvé. Do všeho toho hostujícího tlaku se přimíchali naše dva bezpečné rohy, dvě bezpečné standartky a po hříchu naše jediná nebezpečná akce a přímá střela na bránu, když hlavičku V. Štancla po Tmějově centru s námahou vytáhl hostující gólman, živící se po zbytek poločasu víceméně jenom nohama. V závěru poločasu povolilo Ropkovi maratónským stáním přetížené lýtko a do hry musel M. Štancl, původně šetřený až na středeční pohárové utkání (to je jev takřka ligový). Už s Chmelíkem na stoperu jsme ještě přežili závěrečný tlak hostů, kteří se nejdříve při zblokované střele dožadovali penalty, ale rozhodčí jejich námitky s přehledem odbyl, a následně nevyužili ani jeden ze dvou rohů.

Na tak hovnařský výkon nezvykle klidná přestávka, ani prohození stran a větrné podpory na obrazu hry nic nezměnily. Hosté byli stále častěji na naší půlce, do našeho vápna se dostali snad po dvou minutách, ale rohy a jiné standartní situace nevedly nejen ke gólu, ani k žádné vyloženější šanci, k našemu štěstí jim drhla finální přihrávka podobně, jako nám jakákoliv druhá. O to více zamrzí, že jsme jim gól nabídli sami, když si D. Štancl neporadil z míčem u autové lajny, po sprinterském souboji přišel prudký centr do malého vápna, kde si Prešinský ani Škoda v těžké situaci neporadili s míčem u brankové lajny a těchto zmatků využili hosté k pohodlné dorážce a dostali se do zaslouženého vedení. To jim na chvíli ubralo na útočné aktivitě a ta se po pěti minutách přenesla na naši stranu. Z beka se totiž dopředu vydal D. Štancl, dvěma narážečkami se dostal na velké vápno, odkud míč uklidil na přední tyč. Srovnal tím skóre, svoji +/- bilanci v tomto zápase a nás samozřejmě nakopl. Záhy po vyrovnávacím gólu jsme se umně prokombinovali znovu až na vápno, odkud z voleje pálil M. Štancl, ale jeho střelu do protipohybu hostující gólman excelentně vyrazil. Při následném rohu sebral mlčícímu Chmelíkovi míč z dobré pozice Burián, a přestože náš tlak v závěrečné čtvrthodině sílil, vyloženější šance už jsme si nevypracovali. Střely M. Štancla, Válka ani Skaly už se mezi tři tyče nevešly, centry ze standartek sbíral gólman až na penaltě a v samém závěru jsme mohli být rádi, že hostující brejk ani následný přímák neskončily gólem. Jeden bod za dvacet minut výkonu je dobrý, ale to je tak jediné, s čím můžeme být po této neděli spokojení.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek (M. Štancl), V. Štancl, Z. Škoda - V. Tměj (T. Holomek), M. Chmelík, Z. Skala, V. Novák - M. Burián, B. Válek
  • Góly: D. Štancl
  • ŽK: V. Štancl, D. Štancl

Dobrej bod z venku?

Po oddychovém minulém týdnu si pro nás los nachystal těžký trojboj, jehož první dějství se odehrávalo na malém hřišti v Hradci nad Svitavou. Po delší době, zhruba 5 až 7 let, se mezi tyče při mistrovském zápase postavil Vojtěch Andrle, změnili jsme rozestavení na jediného hroťáka a střídačka opět zářila šedinami. V páté minutě jsme si připsali první tutovku, když Novákův centr našel na malém vápně Válka, ale ten bohužel zakončil přímo do gólmana. Jinak byli domácí od začátku opticky i akusticky lepší. Z optického hlediska budiž důkazem trvalý tlak, jehož výsledkem bylo naštěstí několik střel mimo, pár zblokovaných pokusů v našem vápně a když už něco prošlo a vešlo se to mezi tři tyče, Andrle to spolehlivě zalepil bez možnosti dorážení. Je ale pravda, že i slepý by si musel všimnout domácí převahy, neboť naše pozdní dostupování mělo za následek hromadu faulů, které byly vytrvale doprovázeny zbytečnými pěveckými áriemi, čestnou výjimku tvoří žluté zákroky V. Štancla a Nováka. Centry po těchto faulech naštěstí domácím nevycházely a často končily v pohodě u Andrleho nebo rovnou za čarou. Nutno říct, že ani pár našich přímáků neznamenalo velké ohrožení, a tak se o naše ofenzivní záchvěvy postaraly pouze střely M. Štancla a Válka, které domácí gólman zkrotil. S bezbrankovým stavem po půlce jsme museli být  a také byli spokojeni.

Brzy po přestávce M. Štanclovi při podklouznutí povolilo poraněné tříslo a na náš hrot se tak přesunul Vopařil. Tlak domácích byl ještě větší než v první půli, ale k vyložené šanci se jim nedařilo dostat i díky výbornému Ropkovi, který několikrát na poslední chvíli křižoval za podkluzující spoluhráče. Andrle si ze střel mimo mohl možná hlavu vykroutit, ale napřímo ho zaměstnali domácí jen přímákem z uctivé dálky a jednou schovanou střelou ve vápně, jinak jsme s vypětím všech sil drželi domácí na dištanc. Naše ojedinělé standartky v druhém poločase už byly z kategorie lepších, škoda, že si osamoceně vyplavavší  Chmelík netroufl z penalty na střelu z první a že V. Štancl zády fauloval domácího gólmana místo aby trknul do míče. Domácí defenziva v závěru evidentně moc nevěřila v naše schopnosti, protože v závěru bránila poměrně laxně, a tak Válek dostal balón do laufu, který řešil ostrým lobem z pětadvaceti metrů, ale bohužel trefil jen spojnici a dorážející Vopařil z malého vápna šajtlil nepochopitelně mimo. Na jeho obranu to nikoho neštvalo více než jeho samotného. Náš první roh v samém závěru zápasu přeletěl celé vápno stejně jako následně vracený balón a Tmějova střela vedle byla naší labutí ofenzivní písní. A protože se ani domácí na více nezmohli, vezeme bod z venku. Je to silnej venek, byli jsme drtivou většinu zápasu horší, ale my jsme měli tři ložené pozice na malém vápně...

  • Sestava: V. Andrle - Z. Škoda, M. Ropek, V. Štancl, J. Pitra - V. Novák, M. Chmelík, M. Štancl (K. Vopařil), Z. Skala (J. Kopecký), V. Tměj - B. Válek
  • ŽK: V. Novák, V. Štancl, B. Válek

Na svatého Jiří, Sokol zkázu šíří

Netypické dubnové sněžení možná odradilo hady a štíry vylézt podle pranostiky, ale na běh okresního přeboru tyhle rozmary nemohou mít vliv. Stejně tak jsme si byli vědomi, že na výsledek utkání s poslední Rohoznou by měl mít vliv jen a pouze náš výkon. A to, jestli se podaří přes všechny marody a májkaře poskládat sestavu. Přes veškeré připomínání se nedá říct, že jsme na soupeře vlétli a prvních pět minut jsme byli podobně vlažní jako počasí. Když jsme si potom konečně vzali balón, po pár příliš dlouhých průnikovkách jsme zjistili, že hostující obrana je poměrně snadno prostupná i jednodušeji. Válek první samostatný nájezd neproměnil, ale v pokračující akci si faul na hranici vápna vykoledoval M. Štancl a pěknou střelou přes zeď nám zajistil po necelých deseti minutách vedení. Vývoj skóre pak nabral až nečekané obrátky. Po křížném balónu vápnem skóroval ve skluzu na zadní tyči Válek, brzy nato se z hranice vápna přesně pod břevno trefil Chmelík a první čtvrtinu zápasu gólově ukončil znovu Válek, který si naskočil na Tmějův centr. Samozřejmě že nás takové vedení ukolébalo. Pohybu, přesnosti i herní disciplíny začalo ubývat, a tak se Kuta u postranní čáry i za stavu 4:0 čílil do běla. Z ojedinělého souboje v našem vápně se strhla pětiminutová hádka pomezního s osazenstvem hostující lavičky, M. Štancl musel vystřídat, protože jeho obvazy sahají pouze po stehna, Prešinskému nefungovala rozehrávka, hosty jsme nepotrestali za jejich neznalost ofsajdového pravidla při odkopu, ale celkově to byla hluchá pasáž. Tu ukončila až jemně tečovaná střela Chmelíka, která zapadla přesně k tyči. A protože Burián v sólovém nájezdu neuspěl, šlo se do kabiny s búrem v zádech.

Protože se poločasová debata nevedla úplně v klidném duchu, bylo možná klíčovým okamžikem zápasu, že se pár minut po přestávce utrhl po pravé straně Novák a střelou na polozadní tyč ukončil svůj dvouletý gólový půst. Hlavně ale utnul spekulace o obratu, na který asi nemysleli ani hosté, narozdíl od pár našich pesimistů. Šancí jsme měli nadále dost, Válkovi však k dokončení hattricku  nestačil ani samostatný nájezd. Jarním koloritem se už stává, že soupeřovi obránci vyšlou do nájezdu Buriána, a ten tím ani tentokrát nepohrdl. Po jeho vystřídání dosahoval náš útok téměř devadesáti let věku, ale ani zkušenosti nebyly Kopeckému nic platné, když svou střelu z jasné pozice vytočil mimo tyče. Tmějův centr se snesl na břevno, Válek opět pohrdl hattrickem,  a tak čtvrthodinový půst ukončila až stoperská spolupráce v soupeřově vápně s Ropkovou střeleckou koncovkou - pro méně pozorné, běží 68. minuta a vedeme 8:0. Hroťáci Kuta s Kopeckým byli i nadále cílem přihrávek přejících spoluhráčů, ale jejich zakončení se ne a ne setkat s úspěchem. Příliš odvážnou kličkou se na druhé straně připomněl Prešinský, kterého nejprve v prázdné bráně zastoupil Ropek, aby si po následném rohu, na které hosté vyhráli několik:nula, připsal svůj jediný zákrok dne. Pět minut před koncem uvolnil Kopecký Kutu a ten se umístěnou placírkou dočkal vytouženého úspěchu. Stejně jako Válek, kterému po ustátém penaltovém faulu naservíroval  míč na hlavu Vopařil, a náš nejlepší střelec tak dokonal svůj první chlapský hattrick a zaokrouhlil skóre do dvojciferné podoby. Symbolické navýšení ještě v poslední minutě ani napotřetí nevyšlo Kopeckému. Přesto jsme soupeři uštědřili největší debakl v jeho nepovedené sezóně a dokonce jsme zaslechli i mírný potlesk fanoušků. Aspoň víme, jak vysoko leží hranice jejich spokojenosti.

  • Sestava: M. Prešinský - Z. Skala, M. Ropek, V. Štancl, Z. Škoda (K. Vopařil) - V. Tměj, M. Chmelík, M. Štancl (J. Kopecký), V. Novák - M. Burián (P. Kuta), B. Válek
  • Góly: B. Válek 3, M. Chmelík 2, M. Štancl, V. Novák, M. Burián, M. Ropek, P. Kuta

Malá Haná netáhne

Nejdelší výlet za celou sezónu připadl zrovna na velikonoční víkend, a jak se nám hodilo, že zrovna v tyto svátky zavítal domů pražský Holub, protože omluvenky se od polední hodiny namnožily až tak, že jsme do cíle dorazili s dvanácti hráči, tradičním vedoucím a nejvěrnějším fanouškem v roli falešného trenéra. Na základě tréninkových báček jsme se rozhodli aplikovat taktiku vyčkávajícího týmu, ale až tak zle, jak to vypadalo, jsme to opravdu nemysleli. První propagační střela domácích po pěti minutách ještě nebyla velkým mementem. Ve 12.minutě vyslali domácí Buriána do samostatného nájezdu, rozhodčí po jeho první kličce odmítl písknout gólmanův faul, a tak byl žlutou kartou odměněn až následný dojezd do Buriánových nohou. Ta pravá naštěstí stihla předtím poslat míč do opuštěné brány a my se tak bez dřiny dostali do vedení. Nějakou chvíli nám tohle laciné vedení nevadilo, ale po dvaceti minutách se dostali domácí k prvnímu rohu, ten ledabyle propadl na přední tyči a domácí útočník volný balón poslal z penalty na místo určení a bylo srovnáno. Od tě doby jsme byli znatelně horším a pomalejším týmem, viz. další dva rohy, které domácí opět v klidu rozehráli na přední tyč. I domácí kanonýr Švec, který měl až do prvního jarního zápasu stejně gólů jako my všichni dohromady,  se dostal do dvou gólových pozic, ale poprvé mířil od zadní tyče hlavou až příliš do protisměru, podruhé pravačkou střílel uvnitř vápna , ale opět se o metr nevešel. Naše nakopávané snažení nemělo valný úspěch, až pět minut před přestávkou jsme se rozhodli kombinovat a najednou nevedla do domácího vápna tak složitá cesta. Válkova nikterak obtížná střela zaskotačila gólmanovi mezi nohama. Po kombinaci z levé strany se dostal balón ve vápně k Buriánovi a ten tak dlouho vymýšlel, jak obstřelit vybíhajícího brankáře, až zvolil nepřesnou nahrávku na Vopařila. Možná ještě větší šanci měl minutu před poločasem Novák, který se po narážečce s Válkem dostal až na malé vápno, ale včas vyběhnuvší gólman jeho zakončení zblízka vychytal.

Do druhé půle jsme vstoupili se stejnou nedůsledností, která nás provázela většinu prvního a Švec po dvou minutách pálil z halfvoleje uvnitř vápna velmi pohotově, ale naštěstí těsně nad. Náš výkon, respektive naše chuť hrát fotbal, se přeci jen zlepšily, ale ani první vypracované standartní situace k nějakému vážnému ohrožení nevedly. Naši jedinou, zato stoprocentní, šanci v druhém poločase zahodil Burián, který si ve vápně zpracoval centr zprava, ale bránící dvojblok ho donutil k tak kvapnému zakončení, že z penalty přestřelil. Párkrát jsme balón ještě do vápna dostali, ale s přibývajícím časem se množily domácí nepřesné pokusy i nadějné útoky, kvalita jejich finálního provedení se naštěstí od té naší moc neliší. Míče směřující do vápna před domácími útočníky jistě sbíral Prešinský a svou nejlepší chvíli si nechal na úplný závěr, kdy V. Štancl nepokryl milimetrový balón na Švece, ale jeho hlavičku z pár metrů náš gólman reflexivně pokryl, a udržel remízový stav, který asi nepotěšil vůbec nikoho. Skolili jsme před dvěma týdny lídra, to je hezká, ale vypadá to, že z toho hodláme nějaký čas žít. To není dobrá myšlenka.

  • Sestava: M. Prešinský - V. Novák, M. Ropek, V. Štancl, D. Štancl - V. Tměj, T. Holomek, M. Štancl, B. Válek - M. Burián, K. Vopařil (J. Kopecký)
  • Góly: M. Burián

K posrání před i při

Po vyhraném derby v dolnoújezdském ďolíčku se k nám z řad věrných fandů dostaly nepatrné zvěsti o našem zlepšeném výkonu. Možná i proto prudce klesla tréninková morálka, kde téměř všichni zúčastnění měli blíže do penze než do základní sestavy.

Jenže stejně jako není béčko jako béčko, tak není sobota jako neděle. Před zápasem jsme se slejzali jak švábi na pivo. Z toho dva s vrtošivými vnitřnostmi a jeden s negativními rumovými anestetiky na bolavou osmičku.

               První poločas se z naší strany nesl ve straš pytli. Měli jsme problémy snad se vším, co souvisí s fotbalovými dovednostmi, přesto jsme stáli na nohou a bojovali. Sice spíš dozadu než dopředu, ale od srdce. Hosté snad nebyli ani lepší než my, jen jim prostě méně vadila vyšší tráva, tolik lidí na vcelku velkém prostoru a hlavně balón. Více vzruchu přinesl hlavně Prešinský, (od minulého týdne pod pseudonymem Martin) který výborně zastavil samostatný únik soupeře do otevřené obrany. My jsme hrozili pouze sporadicky. Podle neklamných fyziognomických symptomů musel hostující brankář během prvního poločasu nudou snad zestárnout (nic proti jeho šedinám). Poznámka nestranného diváka ze středu zálohy - dokonce nebyl nucen si za celý zápas lehnout na zem. Byl tak drzý, že na konci první půle v klidu pustil za záda únik Válka, tedy míč a nás poslal do vedení bez zásluhy.

               Poločasová bouře bez blesků měla za následek pouze hromy, poněvadž pokud jsme se první poločas něčeho báli, tak v tom druhém nás to dostihlo a podělali jsme se. Kdo neviděl, neuvěří. Kdo viděl, ten chtěl zpátky vstupné. Kolem Prešinského svatyně to svištělo jako o silvestru, ale hosté se zaplať pán Bůh pouze zastřelovali. I přes náš úděsný a nebojovný výkon jsme je nepustili do vyložené šance. Pokud ano, Michal bravurně zasahoval. Zázraky se dějí. Proto jsme nakonec mohli brát tři body my. Jenže nejprve v nadějně tutové šanci pálil srdnatě, leč mimo Vopařil. Burián si několikrát připadal za obranou soupeře sám, tak raději zasekl a počkal na ni. No a těch 8 ostatních hráčů na hřišti nic nevymyslelo. Proto přišel trest v závěrečné patnáctiminutovce. Roh Moravské, naše váhání zdali odkopnout nebo posečkat, ruka ve vápně a pencle číslo jedna. Ač Prešinský vystihl směr, byl krátký. Zhruba o 10 minut později se jako lasička protahoval kolem koncové lajny hbitý třebovák, tak ho radši Chmelík poslal ho horizontálu. Tentýž kapitán si poradil i s druhou penaltou a světe div se - tekli jsme. Nakonec jsme mohli být rádi, že nám zůstala celá jedenáctka, protože Ropkovo a Tmějovo zatažení za ručku úkazalo, že i "černé svině" mají charakter, pochopení, toleranci a dobré srdce. S konečným hvizdem se o hlavičku hlásil po Kutově přímáku ještě Kopecký. Míč mu však z hlavy sebral Burián, který se snažil alespoň decentně potěšit jediného mistra světa, který kdy navštívil naše utkání. Po neděli bohužel možná i naposled.

  • Sestava: Prešinský - Ropek, Chmelík, D.Štancl, Pitra (Vopařil), Tměj, Skala (Kopecký), M.Štancl (Kuta), Novák, Burián, Válek (Severa)
  • Góly: Válek
  • ŽK: Vopařil, Tměj, Ropek, Válek

Každý kontakt drahý

Derby nederby, sjížděli jsme se do Dolního Újezda po kouskách a na knop, ten poslední z nás dokonce méně než půl hodiny před zápasem. Na podzim jsme proti lídrovi soutěže jako jediní uspěli a věřili jsme, že když vynecháme prostřední část zápasu proti Jevíčku, máme šanci uspět znovu. Na začátku zápasu se každý tým dostal k pár střelám zpoza vápna, ale zatímco dvě naše byly hodně nepřesné, Heinisch po otočce donutil Prešinského k napínavému letu vzduchem. Rozhodčí dal od začátku jasně najevo, že si přeje bezkontaktní sport, a tak se hra kouskovala, až to pro nezaujatého diváka a horké hlavy muselo být hodně náročné. Naši první větší šanci způsobil právě úzkostlivý metr, přímý nákop M. Štancla, sluníčko v očích Klusoně, ale jím vyražený balón nebyli schopni V. Štancl ani Chmelík k velkému nepochopení Petra Kuta dotlačit do brány. Ještě větší šanci nám v polovině poločasu nabídl domácí bek, který v rohu vápna zbytečně přitlačil na Buriánovy nohy a sudí odpískal penaltu. K té se postavil Chmelík, ale bohužel se rozhodl pro nenacvičené zakončení a bránu překopl. Přežitý krizový moment i naše poměrně rychle ubývající síly posílili ambice domácích, kteří byli po zbytek poločasu aktivnějším týmem. K přímé tutovce ze hry jsme je nepustili, ale tlak kolem vápna skoro musel vyústit v nějakou standartku, z nichž tu nejnebezpečnější z hranice šestnáctky dokázala přizvednout naše zeď. Do kabin se šlo za smírného stavu, co se týče skóre i nespokojenosti s předvedenou velmi plynulou hrou.

Do druhého poločasu musel M. Prešinský vyměnit svůj zbrusu nový dres, protože by se asi domácím se sluníčkem za zády pletl. To nás nikterak nerozhodilo a hned po dvou minutách poslal nádherný balón za obranu Skala, ale Burián, již se stoperem za zády,nedokázal na penaltě míč zpracovat. Další zásah do naší výstroje už byl horší. D. Štancl musel na pokyn rozhodčího odhodit potítko, co kdyby se mu za něho někdo zahákl a zlomil si malíček. A asi to nebylo tím, ale pět minut po přestávce zaváhal na půlící čáře při rozehrávce, domácí se vydali do otevřené obrany a svou akci zakončili nijak výstavní přízemní střelou, která ale trefila ten správný drn, který zvedl balón přes Prešinského rukavice. S pramalou vírou v naši kondici jsme přesně v to nedoufali a jisté opaření na nás bylo pár minut znát a prakticky jsme si neškrtli. Ono bez balónu u nohy se taky špatně vyrovnává a po další standartce nám Prešinský skokem k tyči zachránil pouze jednogólové manko. Po našem osmělení se dvakrát během minuty ocitl před domácím gólmanem Válek, ale zřejmě mu tak rychlý obrat přišel moc prostý a za své střely se sám stydí doteď. 20 minut před koncem jsme se nějak dostali k rohovému kopu, Skala signálem vyslal lidi na přední, ale ani kop na zadní tyč nebyl úplně k zahození, obzvláště když tam na svůj odpustek čekal Chmelík, jehož hlavička lízla břevno a skončila v bráně. Jak nám bez míče nešlo vyrovnat, do vedení jsme bez něho dostali. Prakticky z rozehrávky po inkasovaném gólu se domácí prokombinovali až na svou pravou obranu, tam odsud přišla Buriánovi kolmice, o které si od nás může nechat jen zdát, a i když mu krocení balónu trvalo úměrně tomu, jak opuštěně postupoval na domácí svatyni, dokázal zachovat chladnou hlavu a dokonat minutový obrat skóre. Snad díky dobrému napadání byl tento gól připsán Skalovi. Následnou domácí honbu za vyrovnáním opět kouskoval sudí, chvíli tím pomáhal, chvíli škodil, ale kupu rohů i standartek okolo vápna jsme dokázali s vypětím všech sil ubránit. V nervózním závěru se to hemžilo netrestanými vaginálními opisy, nepřehlednými střety ve vápně, které odnesli Ropek a hlavně krvácející Novák. Naše jediné vzepětí v samém závěru obstaral nákop Petra Kuty, který propadl za obránce bohužel i k překvapení nabíhajícího Kopeckého. Úplně poslední domácí roh si konečně našel hlavu nebránitelného Vomáčky, ale ten naštěstí mířil nad, a tak jsme podruhé v sezóně dokázali proti lídrovi otočit výsledek a zvítězili stejně jako na podzim 2:1. Snad podzimní výsledek nezopakujeme i příští týden.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, V. Štancl, M. Ropek, J. Pitra (V. Tměj) - Z. Skala, M. Štancl, M. Chmelík, V. Novák (Petr Kuta) - B. Válek (K. Vopařil), M. Burián (J. Kopecký)
  • Góly: M. Chmelík, M. Burián
  • ŽK: M. Štancl, Petr Kuta

Zkraje dobrý

Myšlenky na zimní přípravu nás před prvním mistrákem musely spíše děsit. Naši bývalí dorostenci, kterým u nás osud nepřál, se z pravidelných diváků transformovali na hráče jiných oddílů, zranila se nám klíčová motorová myš, neúspěšně jsme lanařili dalšího gólmana a z tréninků se staly rodinné výlety stále stejné skupinky lidí. Oproti poslednímu přáteláku se nás sešlo dost, ale ani rozcvička, ani úplně úvodní minuty nenasvědčovaly, že bychom měli proti Jevíčku zažívat radost z fotbalu. Nicméně po první hostující návštěvě našeho vápna jsme začali mít více ze hry, ale náznakům šancí z obou křídel chybělo lepší finále. Po zemi jsme si s hosty věděli rady, a když jedna taková kombinace skončila u M. Štancla na velkém vápně, ochrannými prvky ověnčený železný muž naší sestavy na nic nečekal, vyslal hostujícímu gólmanovi ostrý plovoucí pozdrav a my se ujali vedení - 1:0. Standartky a dva rohy plynoucí z naší převahy jsme až na jednu slabou výjimku nezakončili, a tak zůstalo jen u Pitrovy dalekonosné střely a Buriánova akrobatického zakončení, při kterém dokázal dosáhnout na balón i k úžasu hostí, ale s razancí už toho moc nadělat nemohl. Pak se něco stalo a přestali jsme běhat, držet balón a skoro existovat, a tak až do poločasu tlačili pro změnu hosté. S první střelou si Prešinský poradil, po standartní situaci jsme se svou nečinností rozhodli otestovat hostující kvalitu bez jakéhokoliv tlaku. Jak naštěstí předvedli, podobně jako my v podzimním zápase u nich, brána se dá překopnout i ze tří metrů. Prešinský ještě před poločasem váhavým výběhem a couváním zabrnkal na nervy, ale po hrůzné první půlce jsme odcházeli do kabin s vedením.

Ani po přestávce se příliš nezměnilo, hosté byli stále jaksi aktivnější, ale do šancí už jsme je nepouštěli. Z čista jasna pak Skala katapultoval Válka a jeho dobře myšlený lob vyrazil hostující gólman na roh. Ten až na přední tyči prodlužoval V. Štancl, ale prodlužoval příliš. S čerstvými Tmějem a Zerzánem se nám postupem času přece jen podařilo vadnoucí hosty bez možnosti střídání přehrávat. Série dorážek po jednom z rohů skončila Skalovou hlavičkou mimo, více práce měl nižší hostující gólman s jeho koníčkovým centrem o chvíli později. Tentýž hráč poté průnikově vyslal Zerzána a ten předložil Buriánovi před prázdnou bránu - 2:0. Buriána bylo ke konci plné vápno. Nejprve po Zerzánově další přihrávce vychytal Skalu a ještě než ho vystřídal debutující Severa, vybojoval pokutový kop. V. Štancl si nenechal ujít příležitost oslavit nejnovější přírůstek budoucí silné generace a stvrdil výsledkově povedený vstup do jarní části.

  • Sestava: M. Prešinský - J. Pitra (Z. Škoda), M. Ropek, V. Štancl, D. Štancl - M. Chmelík, M. Štancl (V. Tměj), Z. Skala, V. Novák - M.Burián (D. Severa), B. Válek (M. Zerzán)
  • Góly: M. Štancl, M. Burián, V. Štancl (pen.)
  • ŽK: D. Štancl, M. Burián

Shrnutí podzimní sezóny očima trenéra, hráče, špílmachra a dvorního nahrávače Petra Kuty

 

Něco ze statistik okresního přeboru:

 

DÚ:                1.místo           13        9          3          1          34:16               30 bodů

Morašice:       5.místo           13        7          2          4          19:9                 23 bodů

 

Vstřelené góly (od nejhoršího): Sebranice 9, Rohozná 10, Křenov a Březová 16 a potom my

Obdržené góly (od nejlepšího): my 9, Dolní Újezd 16, Opatov 17, Hradec 18

Naši střelci: Válek 7, V. Štancl 3, Zerzán 3, Vopařil 2, Klement 1, Burián 1 a matadoři Kuta a Kopecký po 1 - celkem 8 střelců

Okresní střelci: Švec (Jaroměřice) 19-stejně jako my všichni, Bureš (Janov) a Misar (Bystré) 13

 

Bilance doma:                        6.místo           4          0          2          8:5                   12 bodů

Bilance venku:                       5.místo           3          2          2          11:4                 11 bodů

 

Hodnocení jednotlivých zápasů:

 

Jevíčko-Morašice 1:0 - jeli jsme tam v době místní slavnostní pouti, a tu se nesluší domácím kazit

Morašice - DÚ 2:1 - jediná prohra lídra tabulky ukazuje, že ostatní mužstva okresního přeboru nemají ve svém středu takového             

špílmachra typu Rosického

Moravská Třebová - Morašice 2:0 - poznávací výlet - jak se dá hrát fotbal, že i v této soutěži může být supr hřiště, a že i v parném létě

se dá koulovat sněhem - nic víc

Morašice - Jaroměřice 1:0 - nám stačí hrát jen dvě minuty fotbal a potom jen antifotbal

Rohozná - Morašice 0:6 - už v tak mizerném areálu se snažíme hned na úvod přerušit proud, aby si po zápase nemohli dát ani pivo,

ani teplou vodu

Morašice - Hradec nad Svitavou 1:2 - zápas, na který je lepší zapomenout nebo vůbec nevzpomínat

Janov - Morašice 1:1 - jediný zápas s výraznou podporou rozhodčího (u našeho gólu)

Morašice - Linhartice 2:0 - dle hodnocení hostujícího hráče "jednoznačně remízový zápas" - chudák nevidí a brejle nenosí

Sebranice - Morašice 0:0 - nepřízeň rozhodčího hostům a blbost hostujících hráčů přispěla k úspěšným zabíjačkovým hodům

domácích

Morašice - Opatov 1:2 - modleme se, Otče náš, jenž jsi na nebesích,...(Ho Saňák)

Bystré - Morašice 0:2 - nevyplácí se dlouho býti v kabinách, neboť nevidíš jedinou fotbalovou akci podzimu a na video se to už netočí;

nevyplácí se pomlouvat rozhodčí, potom si nemáš na lavičce ani s kým pokecat

Morašice - Křenov 1:0 - když seš kopyto, tak střídej

Březová - Morašice 0:2 - když jsme přijeli, říkali jsme, že tráva je dobrá, ale chtělo by to něco na zahřátí, rozhodčí to slyšel, dal si trávu

i něco na zahřátí, ale potom se pánové nedivme, že nevidí, nemluví, ale jen po větru ukazuje a něco si huhňá

 

Hodnocení jednotlivých hráčů:

 

Prešinský - ach ty Košice, hlavně ať tam nesežene jarní angažmá nebo celoživotní transfer

Novák - pokračuje v precizní tréninkové morálce podložené nespolečenskými omluvenkami, ale jinak celej Kadeřábek

Štancl D. - malej, ale šikovnej, jako v té pohádce, jen kouzlit ještě neumí alespoň jako Messi, např. krátkým u nohy vedeným balónem

Ropek - býval to hlavičkový zabiják, bohužel teď už jen zabiják šancí a někdy i spoluhráčů

Štancl V. - náš nový top brankář a penaltový mág

Chmelík - běžec na dlouhé tratě, dlouhé odkopy a vysoké nákopy, góly 0

Klement - druhá makovská motorová myš, jen je někdy potřeba setrvačník nebo baterku nechat vychladnout, potom se soupeř může  

třást i z toho, že mu dá gól

Tměj - střídá pravou a levou stranu, pravou i levou nohu, ale góly, jako Laco Krejčímu, stále nepřichází

Válek - jako morašický snajpr má ještě mnoho práce se svými všemi střelami vejít mezi tři tyče, jak to uklízí třeba Ronaldo, asi proto, že

mu dost často na hřišti chybí dvorní nahrávač

Vopařil - Kája je jak kudla ostrý, chtělo by to však i občas kvalitně míchat

Zerzán - nás koncák, co stále jen cestuje a fotbalu se málo věnuje, potom i zkoušky zrušuje

Skala - našel si novou zábavu - svatby - a jedna mu vůbec nestačí, tři až čtyři projde, potom teprv na fotbal cestu najde

Štancl M. - ten kluk fakt vydrží i 60 minut, tak a teď snad i celé jaro

Burián - malý návrat znamená velký kotník

Kopecký - stále vlídný ke všem hráčům, hlavně když po něm šlapou

Pitra - léto dobrý, škoda se hraje i na podzim

Černohorský - 60 minut s Dolním Újezdem vyčerpá asi na půl života

Erko Nadrchal - výborný náhradník, lepší než chytat tři zápasy je zhlédnout třeba i jiný v Litomyšli, to dá jistě mnohem víc a slibem

neublížíš

Holomek, Kubeš - po zjištění, že v okresním přeboru nemá nikdo umělou trávu a v Praze je to běžná věc, účast omezili na minimum,

respektive to úplně bojkotovali

Škoda - malá pilná včelička, lítá, lítá, jen ten kvítek ne a ne trefit

Kuta    - hráč - nulové nebo minutové intervaly mu stačí k inteligentním nahrávkám i asistencím

            -trenér- schází mu inteligence - dát druhého nejlepšího střelce do brány

                        -mluví tak nesrozumitelně, že mu hráči nerozumí, dělají si na hřišti co chtějí, ale bojí se mu to říct

                        -nedokáže se inteligentně domluvit, že se bude trénovat třeba jen jednou měsíčně

 

Ocenění morašického galavečera:

 

Překvapení podzimu - Václav Štancl (v bráně)

Objev podzimu - Chmelík (i bez něho to jde; 2, de facto 3 výhry)

Talent podzimu - Válek (co všechno se dá nedat)

Metrosexuál podzimu - Skala (jezdí na fotbal v kvádru)

Fanoušek podzimu - Václav Tměj st. (vynechal pouze 1 zápas, méně než většina hráčů)

Řidič podzimu - Míša Kutová (kam jela, výhra byla)

Zimní příprava 2017

Tréninkové jednotky zůstávají klasicky úterý, čtvrtek od 17:30.

Soustředění v Daňkovicích pátek až neděle (10. - 12.2. 2017). Odjezd v pátek ráno - čas bude upřesněn.

Ve čtvrtek 9.2.2017 je zavřená tělocvična - bude náhradní prostor - opět upřesním.

V sobotu 4.3.2017 pořádáme obecní ples - pořádat je povinnost a s tombolou za Milanama.

 

Přáteláky:

25.2. SO Cerekvice: hřiště umělka v Litomyšli. Čas 10 - 12 h - doladíme

4.3. Ples

12.3. NE Borová: hřiště umělka v Litomyšli. Čas 15 - 17 h - doladíme

19.3. NE Janov: hřiště umělka v Litomyšli. Čas 9 - 11 h - doladíme

26.3. NE - první mistrák

Štěpánská zábava a silvestrovský fotbálek

Drazí přítomní,
rok se s rokem sešel a my opět stojíme před překročením starého prahu. Za náš zapsaný spolek bychom Vám všem chtěli popřát krásné a klidně prožité vánoční svátky a do nového roku hodně zdraví, spojené s nejen sportovními úspěchy.
Zároveň si Vás dovolujeme pozvat na tradiční ŠTĚPÁNSKOU ZÁBAVU, kterou pořádáme v NEDĚLI 25.12.2016 od 20:00 na rychtě v Morašicích. Je to ideální možnost na probilancování uplynulého roku, probrání dalších plánů do budoucna a ideálně se i upsat k nějaké volné funkci v oddíle, kterých máme stále dost.  
V úterý 27.12.2016 máme oid 20:30 zamluvený led na zimáku v Litomyšli. A celých 90 minut se budeme pokoušet hrát něco jako hokej.
Konec roku zakončíme jako vždy fotbálkem mezi starými a ještě staršími. Čili nejen aktivní, ale i vysloužilí hráči, funkcionáři, fandové a kolemjdoucí, přijďte si v sobotu 31.12.2016 od 10:00 kopnout do Morašic na hřiště. 

Hrátky s větrem

Za posledním soupeřem, se kterým jsme letos nehráli, jsme museli vyjet již v čase oběda a v Březové nás přivítalo stejně větrné počasí jako minulý týden. Do sestavy nebylo moc z čeho vybírat, a tak byl největší problém s tím, kdo si obleče dres s číslem 3. Chmelík minulý týden toto číslo po více než 60 zápasech v řadě v základní sestavě(!) uvolnil, ale protože se Skalovi nelíbilo, vzal si ho tentokrát M. Štancl, který po celém promaroděném podzimu vrátil do sestavy a při rozcvičce překypoval herním zápalem. Po chvíli čekání na rozhodčí se Ropkovi povedlo vyhrát při větrné loterii tak důležitý los, takže nás čekalo dobře známé dobývání. Z rozháraného začátku se k první šanci dopracovali domácí, ale hlavička jejich osamoceného útočníka byla naštěstí spíše propagační. My jsme poprvé zahrozili  klasicky až z druhého rohu, když se k hlavičce dostal V. Štancl a po teči domácího obránce se balón ocitl někde nad brankovou čárou (dle některých i za ní), ale rozhodčí se tím nijak nevzrušovali a bezbrankový stav trval dále. Ke dvěma solidně vypadajícím, ale bohužel pomalu padajícím střelám se dostal aktivní Tměj. Naši logickou převahu pak zúročil až po půl hodině hry Zerzán, který se dostal do úniku poté, co domácí možná oprávněně, ale marně reklamovali Klementův šlapák, a zakončil ho střelou do vzdálenější části brány. Chvíli na to se dostal za obranu znovu, ale bohužel se špatně zorientoval a místo jednoduchého píchnutí míče do prázdné brány se pustil do neúspěšné kličky kolem špatně vyběhnutého gólmana. Domácí se proti větru trápili, a šance si naštěstí nevypracovali ani ze standartek, které byly houfně pískány za další šlapáky, ve kterých měl hlavní rozhodčí trochu hokej. Naše poslední dva pokusy navýšit vedení, dokud máme vítr v zádech, měl  na svědomí Skala, ale gólman si s jeho přímákem i střelou z dálky poradil.

Při druhém příchodu z kabin si dali rozhodčí ještě více na čas, a z pohledu na hlavního nebylo těžké uhádnout, co bylo příčinou. Domácí samozřejmě začali tlačit, ale po pár minutách se nám podařil brejk po levé straně, Válek předal do Vápna M. Štanclovi, který posunul na Zerzána, ale ten si netroufl na střelu z první a tak vybojoval dle sudího pouze odkop od domácí brány, což naši lavičku pořádně rozlítilo. Vítr, rozhodčí i domácí nás tlačili čím dál víc, jednu ze střel z nebezpečné pozice se podařilo zblokovat Ropkovi, ale spoustu míčů hlasitě a s přehledem posbíral výborný Prešinský, a tak si domácí v první části druhé půlky moc šancí nevypracovali. Trenér Kuta se na hřiště vpustil nečekaně brzo a ten se naopak do zajímavých pozic dostával, v té nejjasnější jeho střelu vyrazil domácí gólman. Blízko vyrovnání se domácí ocitli poté, co Prešinský atakovaný v malém vápně (tj. faulovaný) neudržel centr ze strany, domácí útočník pak naštěstí z úhlu trefil pouze tyč. S přibývajícím časem se otvírala i okénka v domácí obraně, ale Válek z úhlu těsně minul, střídající Kopecký na Kutovu pobídku těsně nedosáhl. Množily se i občas záhadné standartky kolem našeho vápna, které se znavený sudí ani nenamáhal vysvětlovat. Jednu z těch nejnadějnějších naštěstí domácí zatočili mimo bránu. A tak pět minut před koncem Kuta po chvilkovém čekání před vápnem vymyslel oblouček na nabíhajícího Válka, který sílu svého lobu přes vybíhajícího gólmana zkombinoval ideálně si silou protivětru a balón k překvapení většiny přítomných stihl spadnout do brány. V úplném závěru nám ještě tyč Prešinského brány pomohla udržet neprůstřelnost po takřka dokonale zakrouceném přímáku, a tak jsme ze souboje střelecky impotentních mančaftů vyšli s třetím vítězstvím s nulou v řadě.

  • Sestava: M. Prešinský - V. Novák, M. Ropek, V. Štancl, D. Štancl - M. Štancl (P. Kuta), M. Klement, Z. Skala (J. Kopecký), V. Tměj - M. Zerzán (K. Vopařil), B. Válek
  • Góly: M. Zerzán, B. Válek
  • ŽK: M. Klement, P. Kuta

Nejlepší obrana na spásu stačila

Naše minulé vítězství v bysterské tvrzi vzbudilo v okresních médiích nemalý ohlas, došlo i na rozbor našeho skóre, z kterého vyplývá skálopevná defenziva a jalová ofenziva. Studený a silný vítr dal už před zápasem s Křenovem tušit, že jeden poločas bude především o bránění a druhý o dobývání, dle přání nám los nejdříve přisoudil roli dobyvatelskou. Hosté se skutečně těžko dostávali z vlastní půlky, vítr jim vše vracel zpátky, možná tam v úvodu došlo k nějaké naší velmi nepřesné střele, ale byli to hosté, kteří po deseti minutách zahrozili očekávanou zbraní - balónem za obranu a sprintujícím Peterkou, ten naštěstí sólový únik zakončil bídně vedle brány. První pozitivní vzruchy pro naše fandy zařídil Klement, který po čtvrt hodině šajtlí zpoza vápna minul maximálně o půl metru. Chvíli na to centroval do vápna Skala, V. Štancl se překvapivě vyhnul ofsajdové pasti i jakémukoli náznaku bránění a jeho hlavička se vešla do brány mimořádně přesně. Gólu nějak nikdo nemohl uvěřit, ale trio rozhodčích nic nenamítalo a naše už tak ledabylé dobývání ještě trochu snížilo otáčky. K nepřesným střelám zpoza vápna se ještě dostali Škoda a Vopařil, z rohů jsme tentokrát nehrozili, při dlouhých autech jsme si jasně nerozdělili pozice před bránou, a tak jsme přes trvalý pobyt na hostující půlce mířili do kabin bez další větší šance a s nejtenčím náskokem.

Fáze obranná nám začala pomaleji než bychom čekali, hosté se prali jak s větrem unášejícím jejich nákopy až k Prešinskému, tak s výroky rozhodčího, které by nás v jejich pozici pálili hodně podobně. Přestože hosté nás nezamkli tak permanentně jako my je, naše držení balónu vepředu stálo prvních dvacet minut druhé půlky za starou bačkoru, a tak neustále hrozilo nebezpečí, že se jedna akce ujme a bude po vedení. Zhruba po hodině hry si hosté vypracovali největší šanci, když jejich nehlídaný útočník na zadní tyči těsně nedosáhl na střílený přízemní centr skrz vápno. Střídající Holomek vnesl dopředu určitou jistotu a i na naší straně se množily šance na uklidňující gól. Skala v samostatném úniku střílel zbytečně brzo a nepřesně, Válek po Tmějově centru v klidu zpracoval a z deseti metrů přestřelil, za což byl okamžitě vystřídán Kutou. Ten se svým výborným pohybem dostal do několika dobrých pozic, ale buď ho o klid v zakončení obral špatný první dotek nebo nedbal ostatních spoluhráčů a zkoušel štěstí sám. Do tohoto období spadá i delší pasáž hostů na naší půlce, korunovaná nechtěným, ale s větrnou pomocí velice nebezpečným nákopem takřka od půlky, Prešinský si ale při svém jediném zákroku v zápase dokázal s nevyzpytatelnou trajektorií poradit. Těsně před závěrečným hvizdem dostal ještě šanci ke comebacku jako hrom M. Štancl, ale i on si zpracoval balón příliš daleko, a tak ho dokázal hostující gólman vychytat a my se rádi spokojili s dalším hubeným vítězstvím. Těžko říct, zda to ještě někdy půjde i jinak.

Tvrzení o našich ofenzivních a defenzivních schopnostech se tedy ukázalo pravdivé i nadmíru prorocké. Aby měl náš útok, ale přeci jen lepší pocit, sluší se říct, že jakkoli nám špatný útok hatí umístění na předních příčkách, jsme jen jeden gól, konkrétně třeba v sebranické síti, a jeden bod od druhého místa!

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, V. Štancl, M. Ropek, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, Z. Skala, B. Válek (P. Kuta) - K. Vopařil (T. Holomek), Z. Škoda (M. Štancl)
  • Góly: V. Štancl

Karta se obrátila

Když jsme do Bystrého přijeli loni, bylo nás 20 a s pořádným štěstím jsme ubránili těsnou výhru. Tentokrát nás bylo 13,5 a těžko říct, jestli se dá Chmelík označit aspoň půlkou, protože už po dvou minutách zjistil, že mu stehenní sval nedovolí hrát. Po třech předchozích zápasech, ve kterých jsme marně dobývali soupeře a kteří na nás za stejné období vystřelili zhruba čtyřikrát, jsme se rozhodli to na malém hřišti vzít za opačný konec a přijmout roli slabšího proti kombinačně pověstným domácím. Ti poprvé přestřelili bránu ještě před Chmelíkovým střídáním po nějakém autu nebo standartce. Ne že bychom chtěli úplně rezignovat na ofenzivu, ale nějak jsme si nevěděli rady, jak přesně domácí potrápit. Slušný manuál na trápení defenzivy zato měla pořádně rychlá pravá strana domácích, a Novák si u naší lajny pořádně zasprintoval. Naše výjimečné pobyty v soupeřově vápně obstarával Zerzán, ale jednou raději nahrával, jednou doufal v penaltu (kterou mu prý uznal i soupeřův hráč) a do třetice pro změnu zapomněl nahrát pod sebe lépe postavenému spoluhráči. Naši jedinou, a spíše propagační střelu, si tak připsal Skala, náš jediný roh byl zajímavý leda pro okresní statistiky. Domácí už tou dobou měli orazítkované ploty vedle naší brány, zejména střela zpoza vápna se mimo tyče vytočila s velkou námahou. Navrátivší se Prešinský si připsal těžký zákrok i proti průniku z levé lajny, proti sólu domácího hráče přes šest našich obránců podél pokutového území zasahovat nakonec nemusel. Vzhledem k mnoha dalším zdánlivě zavánějícím situacím jsme byli s bezbrankovým poločasem  spokojeni, a tak se o přestávce nejvíce rozebíralo Tmějovo sprintování.

První střelu druhého poločasu si opět připsali domácí, opět z kategorie nepřesných. Pak nastalo něco jako náš brejk, při kterém míč po ose Škoda-Tměj-Skala doputoval až k zády k bráně stojícímu Válkovi, který si balón posunul do středu na levou a zpoza vápna se ustřelil náramně. V tu chvíli už se o naší rezignaci na ofenzivu mluvit dalo, domácí nás zatlačili, přebírání hráčů nefungovalo zrovna ideálně a je trochu záhadou jak málo vyložených šancí se z toho urodilo. Vlastně jen dvě. Ta první následovala pár minut po našem gólu, když tečovaný centr vracený do vápna trefil domácího útočníka a od něho se odrazil do protipohybu bezmocného Prešinského, ale ani desítky domácích očí ho nedotlačili brány, nýbrž těsně vedle. Prakticky vzápětí nedosáhl domácí gólman na Tmějův roh, který trefil neobsazeného V. Štancla přímo do oka a byl z toho náš druhý gól. Domácí střídali jako o život, tlačili nás nakopávanými míči, rychlým pravým křídlem i početnými střeleckými pokusy, ale přímo špatně nám bylo pouze po ideální balónu do kapsy mezi stopera a gólmana, kde se ocitli hned dva domácí útočníci. Naštěstí míč zasáhl ten v horší pozici a ve skluzu zblízka přestřelil. Hra na riziko a otevřená obrana chvíli svědčila i střídajícímu Jokešovi, který měl jednu z našich šancí navýšit skóre. Tměj i Skala si mohli zkusit trefit prázdnou bránu z poloviny hřiště, ale jejich neúspěšné pokusy nás nakonec nemrzely. Zápas s průběhem naprosto opačným než ty předchozí jsme tedy dotáhli do zdárného konce a nastává otázka, jestli pro nás řecký "fotbal" a čekání na šanci nebude lepší. Obzvláště, když nás přístí týden bude zase o dva méně.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, V. Štancl, M. Ropek, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, Z. Skala, M. Chmelík (Z. Škoda, P. Kuta) - B. Válek, M. Zerzán (J. Jokeš)
  • Góly: B. Válek, V. Štancl

Ho Saňák

Předzápasové dění bylo tentokrát mnohem zajímavější než zápas samotný. Každý z nás osobně zhodnotil minulý neúspěch v Sebranicích, kouč už nám vše potřebné řekl, sestava vykrystalizovala tak, že se po třech venkovních zápasech dočkali domácí rowdies svého náhradního brankáře na domácím hřišti. Pohodové atmosféře před zápasem, kterou dokládá i příjezd třetího rozhodčího přesně na čas, scházelo jenom pivo pro všechny zúčastněné ještě před výkopem. Dle plánu i očekávání jsme začali aktivněji, naše obrana se nudila a vrcholem našich šancí byla po deseti minutách tyč nastřelená z velkého úhlu Novákem. Jen on sám ví nejlépe, zda neměl raději nahrávat pod sebe. Když se hosté dostali poprvé na naši půlku, hlavní rozhodčí (mimochodem oficiálně delegovaný jako AR1, ale zřejmě pro ne tolik vlídné přátelství s Lojzíkem Ropkem předzápasově povýšen) ne že přehlédl kopnutí do D. Štancla, ale vyhodnotil ho jako adekvátní a dovolené a následně nařídil přímý kop proti nám. Centr z něj odkopával Ropek a Skala, ač byl na míle vzdálen od nejbližšího protihráče, ač ho balón trefil při cestě od brány a ne k bráně a hlavně ačkoliv byl trefen do ramene a ne do ruky, se dopustil přestupku, který zmiňovaný sudí k překvapení všech vyhodnotil jako jasnou penaltu. Ta nebyla kopnutá nikterak exkluzivně, ale V. Štancl na ni ani zdaleka nedosáhl a my jsme chytli nervy a manko. Zápas byl kvůli chybujícímu rozhodčímu i horkým hlavám zbytečně vyhrocený (hosté museli do půle dvakrát vynuceně střídat), ale šancí bylo pomálu. Hosté si dávali načas s každou rozehrávkou, zápas se odehrával na jejich půlce, ale naše tentokrát časté střelecké pokusy byly pramálo nebezpečné. Stejně tak nepřesné byly naše rohy, Buriánovy hlavičky nebo Skalovy přímáky. V závěru poločasu se do své jediné vypracované šance zápasu dostali i hosté, ale V. Štancl vyrazil na roh a krátce po něm se šlo do kabin, kde byl tentokrát vzácný klid.

I přes narůstající kotník se do druhého poločasu hecnul i Burián, který náš vytrvalý tlak korunoval vyrovnávacím gólem po hodině hry, když přesně dorazil Vopařilem prodloužený Chmelíkův centr. Hosté vypadali na ručník, záhy po střídání v útoku se do dobré pozice dostal Škoda, ale jeho střela byla zblokována. Škoda. Vysoká noha hostujícího obránce proti Válkově hlavě se pak údajně nevešla do vápna, jenže z přímáku jsme ani tentokrát neudeřili. Hosté si další šanci už nevypracovali, ale po špatném vyběhnutí V. Štancla zakončili jeden z jejich mnoha nákopů pohodlně do prázdné brány a museli jsme zase dotahovat. To už od nás i přes naskovčivšího Kutu byla spíš křeč, jejímž paradoxem je, že předčasně do sprch musel jako hostující gólman, tak náš Kopecký, který oficiálně dle zápisu ani nebyl na hřišti. Až takhle umí kouzlit okresní rozhodčí. Jedinou šanci na vyrovnání jsme měli v samém závěru po rohovém kopu, ale Novák hlavičkoval těsně nad. Soupeř byl už několikrát za sebou hratelný, dá se říct, že měl menší zájem hrát fotbal než my, o rozhodčím se škoda zmiňovat, ale hlavní průser je, že ani proti takovým si nejsme schopni vytvořit dostatek šancí, natož dát více gólů. A tréninkové přesilovky 4 na 3 toho asi moc nezmění. Vyjma konzumace alkoholu, předvedli se všichni aktéři nedělního odpoledne ve špatném světle a nezbývá než se pomodlit nebo aspoň zazpívat pár zbožných písní za jejich zlepšení.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Novák - B. Válek, M. Chmelík (P. Kuta), Z. Skala, V. Tměj - M. Burián (J. Kopecký), K. Vopařil (Z. Škoda)
  • Góly: M. Burián
  • ŽK: K. Vopařil, V. Novák
  • ČK: J. Kopecký

Vpředu nula

Ne že bychom byli bodově, početně nebo fotbalově na výši, ale podle okresních povídaček i pohledu do tabulky jsme k dalšímu zápasu jeli do Sebranic za soupeřem, které jsou na tom ve všech ohledech ještě hůř. Minimálně v počtu kusů nás tentokrát předčili, a tak byl trenér opět nucen sáhnout k nouzovému rozestavení 4-3-3 s V. Štanclem v bráně. Na střídačce pak mohli naši matadoři v osamělém rozhovoru hodnotit své více jak čtyřicetileté životy, dokud se k nim před přestávkou nepřidal tradičně se ženící a pozdě přicházející Skala. Co se týče hry, těžko říci, že jsme byli lepší, to spíš domácí byli prostě horší a za celý poločas se naštěstí nedostali k přímému ohrožení naší brány. My jsme přes důsledné nedodržování trenérových pokynů byli častěji na soupeřově půlce, ale ofsajdy, fauly a hlavně jistá ofenzivní jalovost nás také dlouho držely na uzdě. Až ke konci poločasu střílel dvakrát nepřesně Chmelík a v největší šanci pak Burián zády k bráně prodloužil jeden z centrů do tyče a Zerzán z úhlu dorážku netrefil.

I v druhém poločasu jsme měli mírně navrch a přibylo i přímých ohrožení brány, ale ještě více přibylo prováhaných a zazděných šancí. Trojité střídání po hodině hry katapultovalo do šance Skalu, který ale Válkův centr z voleje namířil přímo do domácího brankáře. Uvolnit se povedlo i našemu nejčastějšímu zakončovateli Chmelíkovi, ale levou nohou střílel mimo, jindy byl zase ve vápně na několikrát zablokován. Bod byl pro nás málo, a tak jsme přes útočení zapomínali důsledně bránit a domácí se dostali ke dvěma střelám mimo a dvěma rohům, ale naštěstí z nich nic nevytěžili. Náš roh v 80. minutě poslal hlavou od břevna do sítě Chmelík, ale radost nám vydržela jen chvíli, protože na okresní úroveň nezvykle agilní čárový sudí  Brychta zahlédl jakési Skalovo nedovolené bránění a doporučil hlavnímu gól neuznat. V úplném závěru se Chmelík dostal ještě jednou k balónu ve vápně, ale po pár kličkách v tísni zakončil opět jenom do brankářovy náruče, a tak jsme náš ofenzivní zmar na rozdíl od minulého týdne dotáhli do zdárného konce. Kdybychom si my i soupeř místo bídného fotbalu dali některou z připravovaných zabíjačkových pochoutek, bylo by to krásné odpoledne. Jazýček se namlsá, bříško napapinká a oči z toho nebolí.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Novák - B. Válek, M. Chmelík, V. Tměj (Z. Skala) - K. Vopařil (P. Kuta), M. Burián (J. Kopecký), M. Zerzán
  • ŽK: M. Chmelík

Zaslouženě a ošklivě

Pro fotbalisty ideální počasí určitě připadalo sedícím divákům poněkud nepříjemné a stejné bylo i námi servírované fotbalové pohoštění. Proti papírově i fakticky slabšímu soupeři z Linhartic s hráčem v bráně (my jsme se naopak vrátili k rozestavení s brankářem) jsme si sice vytvořili dostatek šancí, ale k dívání to moc nebylo, obzvlášť, když jsme vytvořené šance zahazovali jak na běžícím páse. Brzy po úvodním hvizdu se sám ve vápně ocitl Skala, ale jeho střela z otočky byla hodně slabá. Po centru téhož hráče se ke své první hlavičce dostal V. Štancl, ale jeho slabý pokus ani následná Zerzánova dorážka se neujaly. Soupeř se dostal ke dvěma propagačním střelám mimo, jenže naše využívání jeho zranitelné obrany končilo v relativně bezpečné vzdálenosti od jeho brány zbrklou a nepřesnou přihrávkou. Nebo zadrbáním místo přihrávky či střely z velkého vápna. Výjimečné nebezpečí představovala jen Chmělíkova střela, kterou hostující gólman kostrbatě vyrazil. Nebezpeční jsme pak byli pouze ze standartek, ale Chmelík ani V. Štancl nemířili přesně. Druhý jmenovaný mohl skórovat hned dvakrát, ale zejména při druhém zakončení těsně před přestávkou trestuhodně minul prázdnou bránu z pár metrů. Hosté nás vzadu vystrašili snad pouze jednou, a tak bezbrankový poločas brali všemi deseti.

Trenér začal v kabině vlažně, ale když zesílil hlas z nuly na sto za 3,4s, nebylo pochyb, že se na nás dívalo opravdu špatně. Ne že by to v druhém poločase byla větší sláva, obraz hry se příliš nezměnil, ale vyjádření naší poklidné převahy gólem se ne a ne dostavit. Jakš takš vypracované pozice kolem pokutového území se většinou zhatili špatným centrem a když Zerzán z vápna odmítl vystřelit, naskočili do útoku čerství Burián s Vopařilem. Střídání to mohlo být jako řemen, protože chvíli na to pronikl po levé straně Válek, který z úhlu napálil brankáře, jenže následnou dorážku do prázdné brány Burián nezvládl a nechat gólmana vyniknout ještě jednou. Bylo tak zapotřebí navazujícího zaváhání obránců při odkopu a z následné šavlovačky Válek dokonal svoje dílo a na několikátý pokus dostal míč do brány. Za pár minut obešel Tměj na vápně obránce, ten ho stáhl na zem a Válek z přímého kopu lehkým lobem přes zeď pošimral pavouky v horním rohu zadní brány. Dva góly nás uklidnili dostatečně na to, abychom začali hrát směrem dozadu bezstarostnou partii, takže hosté podnikli několik nebezpečně vypadajících brejků, ale k zakončení se dostali pouze jednou a Prešinský proti střele z úhlu výborně zasáhl. Klid se naopak neprojevil na našich kopačkách v útočné fázi, a tak jsme i spoustu našich brejkových situací zazdili nepřesnými nahrávkami a náš náskok se již nezvýšil.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - B. Válek (Z. Škoda), M. Klement, M. Chmelík, V. Tměj - M. Zerzán (K. Vopařil), Z. Skala ( M. Burián)
  • Góly: B. Válek 2
  • ŽK: M. Burián, K. Vopařil

Historie se opakuje

Celých třináct hráčů, bez brankáře a s pochroumaným Škodou, si udělalo čas na druhé kolo neskutečně prestižního okresního poháru. Hřiště v Telecím bylo malé a tvrdé jako do nedávných časů u nás, ale proti rozjetému lídrovi pralesa jsme se s obojím vypořádali dobře a úvodní část zápasu patřila nám. Hned v první minutě hlavičkoval osamocený hroťák Kuta z jasné pozice pouze do tyče, za chvíli jeho standartku poslal taktéž hlavou Ropek kousek vedle a po dobrém Vopařilově presinku neprostřelil Skala zblízka dobře vyběhnuvšího domácího brankáře. A jeden jeho špatný výběh zase nedokázal vrátit do opuštěné brány s potřebnou razancí. Hráči Borové se osmělovali pomaleji, a když už se odhodlali ke střele, mířili hodně vedle. Čehož určitě nesmírně litovali, když jim V. Štancl dvěma volejbalovými bloky naznačil, že v bráně není úplně doma. To se nejvíce projevilo po skákavém halfvoleji z půlky hřiště, který neposedně proskotačil až na tyč. Nepřesná byla naštěstí i střela po dalším kostrbatém odraženém balónu.

Na druhý poločas nebylo bůhvíjaké pokoukání, ale víc ze hry jsme měli přeci jenom my. Dlouho to byla jalová převaha, pouze Vopařil se dostával do slibné pozice, ale v rozhodující chvíli si míč píchl až moc. Kutův přímák prolétl domácím vápnem nepovšimnutě a exekutor už se zbytek času rozčiloval raději na lavičce. Domácí se na dostřel dostali jen dvakrát, jednou zachraňoval na čáře Ropek, podruhé jejich standartka proletěla podobně netknutě jako naše. Největší šanci měl na hlavě Chmelík, ale po rohovém kopu nezamířil přesně, a tak se nakonec stejně jako loni zrodila bezbranková remíza a pod hrozbou brzké tmy následovaly penalty, na které si od nás netroufl nikdo mladší třiceti let.

Jako první kopali domácí, V. Štancl si na míč víc než sáhl, ale gólu nezbránil. Za nás srovnal svou rutinní penaltou Chmelík a po Kollerovsku doprostřed nahoru nezaváhal ani druhý domácí exekutor. Skala nechal domácího gólmana na balón lehce sáhnout, ale srovnal. Do výhody nás dostal první úspěšný zákrok V. Štancla proti třetímu domácímu hráči a Klement následně strhnul vedení na naši stranu. Ve čtvrté sérii nejprve domácí vyrovnali skóre a Ropek ve spolupráci s domácím gólmanem se postarali i o srovnání kroku. V páté sérii vystihl V. Štancl penaltu domácího kapitána, zatímco Kopecký poslal domácího brankáře v klidu na druhou stranu a naše pohárová cesta tak zatím naprosto věrně kopíruje tu loňskou. Jen s tím rozdílem, že tentokrát jezdíme po hřištích soupeřů. Kam za námi i tak, dorazila skoro desítka fanoušků, díky!

Moje malá premiéra

Před venkovním zápasem na žhavé a obvykle primitivnější janovské půdě naše sestava opět jaksi vykrystalizovala sama tím, co prostě bylo k dispozici. A tak se na střídačce tísnili pouze matadoři, pozdě příchozí svatebčan a po zranění kondičně indisponovaný Burián, a zbytek musel do pole. Pouze V. Štancl byl ušetřen a při absenci všech stálých i bývalých gólmanů poslán do brány. V modernějším rozestavení 4-3-3 jsme hráli s domácími vyrovnanou a střelecky oboustranně impotentní partii. Domácí sice byli více na naší půlce, ale vyslali jen pár hodně nepřesných střel, nejvíce zahrozili při sérii dvou rohů, které místo netradičního gólmana odvracel tradiční stoper Ropek. Za nás zpoza vápna přestřelil Klement a v největší šanci nedosáhli na malém vápně na Chmelíkem prodloužený aut ani Zerzán, ani Vopařil. Kromě Škodova taktického faulu za žlutou kartu ani není moc o čem psát.

Zato nástup do druhého poločasu byl plný vzruchu. Nejdříve se uvnitř vápna dostal ke střele domácí "Nedvěd", ale V. Štancl si s ní poradil. Vzápětí na druhé straně hlavičkoval po rohu Novák pouze do břevna, následující dvě střely nám domácí zablokovali a když tu třetí procpal do sítě Vopařil, byl mu odpískán jakýsi sporný faul. Za další minutu či dvě se do ideální pozice dostal Tměj, z 10 metrů trefil pouze tyč, odražený balón poslal zpátky do ohně Zerzán a Vopařil před prázdnou bránou nechal pouze vyniknout domácího gólmana. Co rozhodčí ubrali předtím, to přidali teď, protože pomezní za vytrvalých nadávek domácích poradil hlavnímu, že brankářův zákrok byl až za čarou, a tak jsme se v 50.minutě dostali do vedení a domácí do labilnějších otáček. Brzy po inkasovaném gólu je mohl uklidnit snajpr Bureš, ale jeho střela po zásazích obou Štanclů dvakrát poskočila na břevně a poroučela se pryč. Dlouho jsme domácí do šancí nepouštěli, naopak Ropek měl po Válkově rohu ve vápně dostatek klidu k hlavičce, kterou ale nedokázal usměrnit. Stejně si (ne)poradil s odraženým balónem uvnitř vápna i Chmelík, a tak čtvrt hodiny před koncem přišel z ničeho nic trest, když se za nakopnutým míčem nejdůrazněji vydal domácí útočník, přes naše obránce se dostal tváří v tvář gólmanovi a tvrdou střelou vyrovnal. Domácí pookřáli, ale nadále pálili nepřesně, pokud už se k zakončení přes urputný a tvrdý boj ve středu hřiště dostali. Střídající Skala, Kuta a Burián sice dokázali podržet míč více vepředu, ale my už jsme si žádnou nadějnou pozici ke stržení výsledku na naši stranu nepřipsali. Chvíli před koncem pálil z otočky a úhlu Bureš, a protože jeho střela olízla síť zvenčí, domácí hooligans se na chvilku radovali, ale u dělby bodů už zůstalo.

  • Sestava: V. Štancl - D. Štancl, M. Ropek, M. Klement, V. Novák - B. Válek, M. Chmelík - M. Zerzán (P. Kuta), K. Vopařil (M. Burián), Z. Škoda (Z. Skala)
  • Góly: K. Vopařil
  • ŽK: Z. Škoda

Radovi darmo radit

Třetí domácí zápas, tentokrát s Hradcem nad Svitavou, sliboval už předem emočnější a vyrovnanější bitvu nepodobnou šestigólové výhře z minulého týdne. První poločas dal našim předtuchám za pravdu. Sice jsme si záhy po úvodním hvizdu vypracovali postupnou kombinací rohový kop, jenže ve zbytku poločasu byli hosté všude o krok dřív, z čehož pramenily naše fauly a u několika známých hostujících případů vytrvalé nářky. Souvislý tlak hostů umocněný standartkami ale nepřinášel žádné vyložené šance, to náš Válek měl po Skalově centru lepší pozici, ale ve skluzu trefil míč pouze obloučkem přes zelenou síť. Po naší ojedinělé kombinaci se po Zerzánově přihrávce dostal do dobré pozice za vápnem Chmelík, ale jeho povedenou střelu hostující gólman vyrazil na další nevyužitý roh. Po půlhodině hry nás hosté přehráli rychlým kontrem, když střílený přízemní centr ze strany proletěl vápnem až na zadní tyč, kde ho nabíhající útočník pohodlně uklidil do sítě. Chmelíkova rychlá rozehrávka z naší poloviny poté vyslala do sóla Skalu, ten stihl míč před vybíhajícím brankářem posunout směrem na bránu, ale před čárou ho dostihl hostující obránce. Největší šanci prvního poločasu pak zahodil Válek, když osamocený na malém vápně zbrkle zakončoval skluzem mimo. Ještě před přestávkou se dostal po křídle za hostující obranu Zerzán, ale svůj centr jen nabídl gólmanovi.

Přestávka začala tříminutovým tichem a skončila velkým odhodláním a světe div se, měli jsme v druhém poločase navrch.  Bohužel jsme stejně jako v první půli hosté, nedokázali tuto převahu vyjádřit střelecky, natož gólově. největší šanci měl Chmelík, ale z místa podobného tomu Válkovu, trefil pouze břevno, Zerzán zase po závaru z rohového kopu  neprotlačil míč patičkou. Naše nákopy a rozehrávky byly zbrklé, hosté si chodili pro taktické fauly a druhý poločas účelně kouskovali. Jak naší frustrací, tak hostujícími výkřiky, tak hlasitým a záviděníhodným hostujícím kotlem zápas nabíral na emocích. Po jednom z rohů trefil jejich útočník odražený balón zády k bráně tak přesně, že Prešinský nemohl dosáhnout a čtvrt hodiny před koncem to vypadalo, že je rozhodnuto. Naše závěrečná hra na riziko přinesla ovoce pouze v podobě snížení Kopeckého, který deset minut před koncem zužitkoval Válkovu nahrávku  poklidnou nepovedenou střelou do protipohybu gólmana. Kopecký se dostal ještě k jedné bohužel nedůrazné hlavičce, V. Štancl v poslední minutě ve vápně nic nevymyslel a Novák posledním dotekem zápasu napálil balón symbolicky spíše směrem ke kabinám než k bráně. Zápas dvou rozdílných poločasů tak vyhrál efektivnější celek a nám nezbývá než doufat, že za týden, v zápase s velmi podobným soupeřem, budeme mít více kvality i štěstí.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl (J. Kopecký), M. Ropek, V. Štancl, M. Ropek, V. Novák - B. Válek, M. Klement, V. Tměj - M. Zerzán (K. Vopařil), Z. Skala
  • Góly: J. Kopecký
  • ŽK: M. Klement

Bleskový úvod

Bezkrevný výkon z minulého kola proti Moravské Třebové ani nezasluhoval komentář, a tak jsme doufali, že daleké Jaroměřice přivítáme v trochu bojovnější náladě. Hosté si evidentně dobře pamatovali na jakém betonu loni smolně prohráli, ale než stihli vstřebat naše mílové pokroky v této oblasti, Klement potáhl balón středem, vybídl k centru Tměje a neobsazený Válek zblízka pohodlně zakončil hlavou a už ve druhé minutě nás poslal do prvního letošního vedení. Což je s výhrou na kontě docela unikát. Utkání bylo bojovné, ztížené větrem, který hostům většinu nákopů odnesl za čáru, a tak nás vylekali jen dvakrát, když Prešinský zdánlivě bezpečné centry neztlumil napoprvé. Hlavní rozhodčí od začátku nebyl schopen ujasnit si buď jednotný metr nebo stranu, které bude nadržovat, a tak byla hra kouskovaná a zejména od hostů často dost nervózní. Jako ukázka rozhodcovské kvality poslouží situace po čtvrt hodině hry, kdy  se sám na bránu řítil Škoda a lehký kontakt s protihráčem vyhodnotil jako faul, úlitba pro nás, ale zhacení jasné brankové příležitosti ocenil pouze žlutou kartou, úlitba pro soupeře. Následný přímý kop z vápna Klement s bravurou sobě vlastní přestřelil a stejně dopadl i v další šanci Pitra, který se osamocen ve vápně dostal špatným zpracováním pod tlak a pak už nezamířil přesně. Další dvě šance patřily Válkovi, který nejdříve z přímáku přízemní střelou pořádně protáhl hostujícího gólmana, podruhé nedokázal z malého vápna usměrnit do brány  ostrý centr moderně vysunutého beka Nováka. Hosté si připsali jednu propagační střelu z dálky, několik dlouhých autů a těsně před poločasem i náš oblíbený centr, který se omylem snáší přímo do brány, ale Prešinský se naštěstí stihl natáhnout. Ubránili jsme i roh v závěru poločasu a protože druhý už rozhodčí hostům nedovolil rozehrát, šlo se do kabin za velkých emocí.

V druhém poločase jsme měli mít vítr na naší straně, ale žádné velké divy jsme s ním nepředvedli. Naopak jsme od začátku nebyli schopní vepředu podržet balón a víceméně jsme se jen bránili hostujícím nákopům, které ale nerezultovaly v nějakou brankovou příležitost. Největší možnosti jsme jim nabídli sami váhavými odkopy z vápna, ale dva takové závary jsme přečkali bez úhony. Skoro by nebylo o čem psát, vyjma Holomkova návratu na trávníky, ale hra na riziko v závěru zápasu nám přinesla několik možností jak pojistit výsledek. Tměj statečně sváděl na lajně několik běžeckých i silových soubojů, ale když se mohl odměnit střelou, pustil se do dalšího souboje. Válek a Vopařil, když už se vyhnuli Lněničkovým ofsajdovým pastím, tváří v tvář nechali vyniknout hostujícího gólmana. Protože ustrojený Kuta si na hřiště přes skandování fandů netroufl, padly dva závěrečné rohy na Válka,  ale to už na bodové přírůstky ani výši skóre nemělo vliv. Šancí jsme si vytvořili více než za předchozí tři zápasy, Válek jednu z nich proměnil, čímž si v hierarchii útočníků určitě šplhnul, ale hledání hrotových hráčů bude asi nadále pokračovat (a třeba Zerzána budeme asi muset hledat doslovně).

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - V. Tměj, M. Klement, M. Chmelík, J. Pitra (K. Vopařil) - B. Válek, Z. Škoda (T. Holomek)
  • Góly: B. Válek
  • ŽK: M. Ropek, V. Štancl, K. Vopařil

Stačí jeden fotbalista

Skládání sestavy před derby s dolňáckou rezervou bylo ovlivněno sobotními rozlučkami se svobodou a mírou ovlivněnosti jejich aktérů i nevýrazným výkonem z minulého kola. Úvodní čtvrthodinu jsme byli na balónu více, ale vytěžili jsme z toho pouze několik střel do zelené sítě. Trochu kreativity do středu zálohy měl vnést M. Štancl, jenže toho už po deseti minutách zradilo jeho neoblíbené koleno, a tak jsme se brzy vrátili k neosvědčenému složení. Naši herní převahu utlumil náš první roh, po kterém při brejku hostů M. Prešinský na hraně vápna tak dlouho přemýšlel, zda chytat či nechytat, až z toho podklouzl a hostující Pravec uklidil míč pohodlně do opuštěné branky. Zbytečný gól nás trochu utlumil a nejistotu přinesl hlavně exekutorům našich standartek, z nichž se do vápna dostala jenom Chmelíkova nezamýšlená průnikovka. M. Prešinský složil reparát při těžké střele hostů na bližší tyč, po půlhodině hry byl stejně jako zbytek obrany dvakrát v roli statisty, ale Heinisch ani M. Vomáčka naštěstí svoje hlavičky z malého vápna nenasměrovaly dobře. Naše útočení překvapivě nejčastěji končilo u D. Štancla, který se do nadějné pozice dostal nejdříve zády k bráně, podruhé už čelem a v naší největší šanci sám před gólmanem netrefil bránu takřka z malého vápna. Hosté byli hratelní, ale zároveň nebezpeční, zejména po naší pravé straně, ale do poločasu se už skóre přes množství centrů skrz naše vápno nezměnilo.

Druhý poločas byl o naší jalové snaze otočit skóre, ale většinu času se u hostující branky nedělo nic závažného. Do hry postupně naskočili Skala, Válek a čtvrt hodiny před koncem naštěstí i Kuta, ale ke srovnání skóre jsme se přiblížili pouze Novákovou střelou z dálky, kterou zastavila tyč. Z křečovité snahy a přešlapů rozhodčích začaly pořádně plápolat emoce hodné prestižního derby a náboj utkání se ještě zvětšil poté, když se 10 minut před koncem podařilo vyrovnat Klementovi, který po skvostné kolmici od střídajícího Kuty dokázal tváří v tvář gólmanovi potlačit nervozitu a umístit střelu mimo jeho dosah. Hosté zahrozili Pravcovou střelou z otočky a rozhodčí nás pořádně urazil nařízením přímého kopu z hranice vápna, který šel naštěstí nad bránu. Náš vítězný gól měli na noze Tměj a po něm Skala, kteří se dostali ke střelám uvnitř vápna, ale první bránu netrefil vůbec a druhý jen slabě. Rozuzlení tak přišlo až v poslední minutě, když si Kuta rozehráním rohového kopu připsal druhou asistenci a zcela nehlídaný V. Štancl přesnou hlavou dokonal mimořádně sladký obrat.

  • Sestava: M. Prešinský - M. Černohorský (B. Válek), M. Ropek, V. Štancl, Chmelík - D. Štancl, M. Klement, M. Štancl (V. Novák), V. Tměj - J. Pitra (Z. Skala), K. Vopařil (Petr Kuta)
  • Góly: M. Klement, V. Štancl

První vyhrání z kapsy vyhání

Podle renomovaného Deníku nás na začátek sezóny čekal magnet kola a souboj dvou adeptů na popředí tabulky. Zápas v Jevíčku na to ale příliš nevypadal. Domácí si sice hned v první minutě připsali střelu na bránu a během úvodních minut křižovalo naše vápno pár balónů, ale vyjma závaru po podklouznutí V. Štancla z toho příliš nebezpečí nebylo. Poté jsme se osmělili my a Chmelík z uctivé vzdálenosti zařídil první střelecký pokus i na naší straně. Zejména pravé straně se občas podařila pěkná kombinace, ale všechno bez finální nahrávky a v dostatečné vzdáleném prostoru od branky. V naší největší šanci se po individuální akci ocitl pro dnešek hrotový Válek, ale z velkého vápna vůbec netrefil bránu. Naši omílanou pravdu, že i odkop může být finální nahrávkou, nám názorně ukázali domácí chvilku před přestávkou, když si V. Štancl nepohlídal náběh na jedno takové nouzové odehrání a domácí útočník se štěstím jak obehrál Ropka, tak umístil plašmušku přesně k tyči. Odpovědět na gól do šatny gólem ještě šatnovějším se nám po rohovém kopu nepovedlo, a tak nás v druhé půli čekalo dohánění manka.

Prvních 15 minut to tak nevypadalo, domácí tahali čas a za našeho nezájmu i s radostí útočili proti bráně, za kterou měli kotel jejich ultras, ale až na výjimku, se kterou si poradil Prešinský, neměli dobře seřízená mířidla. Naše světlá pasáž přišla kolem 70.minuty, kdy nás pár standartek dostalo do hry, ale Chmelíkem prodloužené centry neuklidili v největší šanci Vopařil, ani o chvíli později střídající M. Štancl. Na posledních deset minut se na hrot vysunul i Ropek, ale moc příležitostí k rozruchu před soupeřovou brankou nedostal. O to více se o něj před naší brankou staral zbývající stoper V. Štancl, domácí ale jeho chyb nevyužili, a tak jsme mohli doufat až do konce, ale na naší útočné fázi budeme muset pořádně zapracovat, abychom v góly nemuseli jenom doufat.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - J. Pitra (M. Štancl), M. Klement, M. Chmelík, V. Tměj - Z. Skala (M. Černohorský), B. Válek (K. Vopařil)
  • ŽK: M. Ropek

Anglie hadr

Přátelské utkání s Dolním Újezdem "A/B" pouhý den po vydřeném pohárovém postupu bylo ve světle šířky našeho docházkově disciplinovaného kádru trochu navíc. Systém hokejového střídání se nedal uplatnit v plné výši, přesto jsme během mátožného začátku a ze souvislého újezdského tlaku z mnoha střel neinkasovali a domácí se dostali do vedení až po necelé půlhodince po nedůrazně bráněném rohovém kopu. Nenápadná střela z obležení našich hráčů a posléze velmi se vynikající střela po našem špatném odkopu, dali poločasu skóre 3:0. My jsme ho odehráli bez nějaké větší šance, ale dvě propagační střely z dálky a pár brzy zazděných slibných pozic tam bylo.

Druhý poločas byl z naší strany lepší, brejky jsme zazdívali po mnohem lepších kombinacích a v mnohem slibnějších pozicích než před přestávkou, ale k pořádnému zakončení jsme se dostali pouze jednou, Kopecký však balón do brány nepropasíroval. Domácí nás pochopitelně provětrávali i nadále, ale jejich vyložených šancí ubylo a konečnou podobu výsledku dodalo až uklizení odraženého balónu po přímém kopu krátce před toužebně vyhlíženým koncem.

  • Sestava: M. Prešinský - V. Novák, M. Ropek, V. Štancl, M. Černohorský - D. Štancl, M. Štancl, M. Chmelík, V. Tměj - J. Pitra, K. Vopařil (J. Kopecký, Z. Skala, M. Zerzán)

Hlavně nebýt favorit

Cestu za obhajobou okresního poháru jsme zahájili stejně jako loni zápasem s Čistou a po dvou náročných soupeřích jsme se asi až moc těšili na to, že si více zahrajeme. Do zápasu jsme vstoupili líně a bez pohybu, přežili jsme úvodní náznaky šancí, z nichž v té největší domácí pohodlně zakombinovali až na Severu, který osamocen na vápně pálil hodně mimo. Po čtvrt hodině udržel Tměj míč proti dvěma hráčům, Vopařil ho následně sklepl M. Štanclovi a jeho střelu přizvedl domácí obránce mimo gólmanův dosah - 0:1. Gól domácí trochu opařil, hra se srovnala a zatímco domácí se dostali pouze k hrozbě dlouhými auty, Chmelík s M. Štanclem si střed hřiště na nějaký čas přisvojili, a zásobovali naše útočníky dobrými balóny za obranu. Po jednom z nich si se dvěma obránci pohrál Pitra, ale svoje sólo z úhlu díky domácímu gólmanovi neproměnil. Po naší další standartce se za chvíli do podobné pozice dostal V. Štancl a jeho zpětnou přihrávku Chmelík z penalty uklidil na místo určení - 0:2. To bylo ve 30. minutě a nic dalšího pamětihodného si akreditovaní novináři do deníčků v prvním poločase nezapsali.

Přání brzkého uklidnění zápasu třetím gólem vzalo za své už po pár minutách druhé půle, do které jsme vstoupili ještě ležérněji než do začátku zápasu. Chvíli se nám nápor domácích dařilo odvracet, ale když stopeři nezachytili kolmici a střídající domácí útočník tváří v tvář M. Prešinskému v klidu snížil, bylo jasné, že na odpočinek můžeme zapomenout. Zbytek zápasu byla tragédie a křeč, ve které jsme se nezmohli na tři přihrávky v kuse. Domácí jsme však do velkých šancí nepouštěli, s přímým kopem do brány si M. Prešinský poradil a centry až na jeden naše obrana sbírala spolehlivě. Pořádně nám zatrnulo po nevinném pádu domácího útočníka v našem vápně, kdy faul viděl pouze stále více se zakalující zrak hlavního rozhodčího, naštěstí pomezní i férový domácí hráč uznali, že o faul zdaleka nešlo. Střídající J. Kubeš rozvířil nejen emoce, ale i levou stranu zálohy, další náhradník Skala zase dokázal podržet balóny, a tak jsme ke konci zápasu dali občas odpočnout defenzivě a Zerzán mohl právě po centru Kubeše pojistit vedení, ale vynikající zákrok domácího gólmana držel všechny v napětí. To se nejvíce vystupňovalo pár minut před koncem, když Novák ve vápně skluzem na poslední chvíli zhatil sólový postup domácích na naši bránu. Brzy na to vybojoval Kubeš v krátkém sledu dva přímáky ze strany, jejichž exekuce se ujal Skala. Ten první V. Štancl usměrnil vedle, ten druhý Kubeš patičkou alá Ibra poslal od břevna do brány a bylo rozhodnuto.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl (M. Černohorský), M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - B. Válek (J. Kubeš), M. Chmelík, M. Štancl, V. Tměj - J. Pitra (Z. Skala), K. Vopařil (M. Zerzán)
  • Góly: M. Štancl, M. Chmelík, J. Kubeš
  • ŽK: K. Vopařil

Opět v defenzivě

Přátelský zápas v Cerekvici byl obrazem hry hodně podobný sobotnímu utkání se Svitavy. Domácí vyrukovali na začátek se "slabší" sestavou, ale i ta měla ze hry více než naše jedenáctka a Vojta Andrle se při svém návratu po X letech v bráně rozhodně nenudil. Slabší chvilky si vybral při rozcvičce, ale naostro si poradil s padající střelou pod břevnou, standartkou z dvaceti metrů i neustále stínícím Vomáčkou. Ten měl dvě největší šance domácích, ale ani jednu střelu z první nenasměroval do brány. My jsme sice začali střelou vedle hned v první minutě, ale jinak jsme moc nebezpečí na druhou stranu hřiště nedovezli, i když pár centrů jsme do vápna dostali. Po půl hodině po jednom z nich uklidil odražený balón do brány Chmelík a my se překvapivě a trochu nezaslouženě ujali vedení. Závěr poločasu vyhrotil domácí "Žuky" nebo Žukič" nebo jak se ten nervák jmenuje, ale naštěstí pro nás i pro něj se šlo rychle do kabin.

Do druhé půlky početní domácí notně protočili a asi i posílili sestavu, zatímco my jsme s menší možností střídání začali šlapat vodu. Ze souvislé hry na naší půlce se urodilo vyrovnání poměrně brzy, když zpětnou přihrávku přes V. Štancla poslal domácí útočník z bezprostřední blízkosti pohodlně do brány. Z pokračující převahy vyplynulo několik rohů a standartek, ale Andrle si musel připsat už jen jeden zákrok, zbytek střel zpoza vápna létal až na výjimky hodně mimo a do vyložené šance se domácím dostat nepodařilo. My jsme býjimečně zahrozili Klementem, který ale na pořádné zakončení neměl dostatek klidu a po sprintu přes půl hřiště možná ani sil. Největší šanci si chvíli před koncem připsal M. Štancl, který se po pěkné kombinaci ocitl sám ve vápně, ale jeho zamýšlená přízemní střela k pravé tyči lízla levou spojnici a tak zůstalo jen u ubráněné, ale přesto cenné remízy.

  • Sestava: V. Andrle - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák, M. Klement, M. Chmelík, B. Válek, V. Tměj, M. Zerzán, K. Vopařil (M. Černohorský, M. Štancl, J. Kopecký)
  • Góly: M.Chmelík

Není přebor jako přebor

Po létě plném změn ( začínající zavlažování, abdikace trenéra, zamítnutí této abdikace výborem, získání Skaly na přestup, běhání) jsme novou sezónu začali prvním kolem krajského poháru. Coby odměnu za loňské vítězství v této soutěži v okresním měřítku nám byl dopřán jeden mimořádně běhavý zápas navíc, všeobecně vnímáný jako poctivé zakončení naší fyzické přípravy a ideální mediálně propíraná příležitost pro svitavské áčko ke složení reparátu za  vyřazení z MOL Cupu. Počasí k našemu obranářskému běhání přívětivé nebylo a ani soupeř z nadřazeného přeboru nás nešetřil. Je zbytečné rozepisovat se o tom, že jsme míč prakticky neměli na kopačkách a snažili se namíchat co nejpoctivější beton. První šanci stihli hosté do deseti minut, ale jejich útočník po průnikovce tváří v tvář M. Prešinského nepřehodil. V druhé desetiminutovce měli k dispozici po dvou faulech V. Štancla takřka totožné přímé kopy, první skončil na tyči a druhý mířící do šibenice vytáhl M. Prešinský skokem, kterému zatleskali i hosté. Hovořit ve 20.minutě sezóny o zákroku roku je trochu troufalé, ale překonávat se to bude těžko, byť si za chvíli spolehlivě poradil i s nebezpečnou hlavičkou po rohovém kopu. Cíle našeho obléhání dosáhli hosté po půl hodině hry, když jednu méně nápadnou kolmici mezi obránce zužitkoval kapitán Ovad střelou na vzdálenější tyč. Stejný hráč byl chvíli poté na konci signálu, při kterém svitavští centr z rohového kopu pouštěli tak dlouho, dokud nestačilo volnému útočníkovi nastavit placírku do protipohybu gólmana. V závěru poločasu jsme se možná dostali i ke dvěma centrům skrz pokutové území a chvíli před přestávkou i do vyložené šance. Hosté se dožadovali faulu nebo aspoň přerušení hry po souboji Skaly, ten v nastalém zmatku vysunul Klementa, ale jeho lob se od břevna odrazil pouze někam kolem čáry.

Naše sestava po přestávce výjimečně doznala méně změn než soupeřova a hostující střídání i vědomí náskoku nebo snad dokonce naše zlepšení stálo za tím, že jsme občas i zahrozili. Po rohových kopech nejdřív V. Štancl před odkrytou bránou neměl dobrý timing, Chmelíkově hlavičce zase chyběla větší přesnost, ale záblesky to byly. Hosté měli nadále více ze hry a v 60. minutě přidali třetí gól, když se k nabíhajícímu útočníkovi přes veškerou snahu D. Štancla trochu šťastně odrazil balón a nebyl problém ho uklidit za bezmocného M. Prešinského. Ten si připsal ještě minimálně dva výborné zákroky, jednou po náběhu mezi beky a střele z vápna, podruhé po centru z křídla, když nás hosté opět v dobrém náběhu zmátli a přepustili míč na zcela volného hráče z další vlny, který si ale na našem gólmanovi z bezprostřední blízkosti vylámal zuby. Povedená kombinace končící naskákáním balónu a volejem z vápna k fotbalové škodě a našemu štěstí skončila kousek vedle šibenice. Dvakrát na sebe upozornil Novák, poprvé když zachraňoval překonaného brankáře kopem, který lízl tyč vlastní brány, podruhé, když ho pěkné překonání dvou protivníků vyhecalo k předem ztracenému sprinterskému souboji na soupeřově polovině. V závěrečné desetiminutovce byla naše motivace vstřelit alespoň čestný úspěch větší než hostující touha po navýšení výsledku a po pár výletech k vápnu a nějakém trestňáku jsme se dočkali těsně před koncem. To se odražený balón někde na hranici 20 metrů od brány dostal mezi Chmelíka a V. Štancla, ten využil práva praváka a s pomocí teče bránícího hráče vykouzlil velmi ostrý lob, na který hostující gólman nedosáhl. Závěrečný hvizd nám tentokrát přes nepříznivý výsledek vůbec nevadil, výsledek překvapil nás samotné (vždyť nikdo v okresní části pavouka neprohrál těsnějším rozdílem) a doufejme, že na dnešní bojovnost navážeme i v dalších zápasech.

  • Sestava: M. Prešinský - D. Štancl, M. Ropek, V. Štancl, V. Novák - V. Prešinský (B. Válek), M. Klement, M. Chmelík, V. Tměj - K. Vopařil (Z. Škoda), Z. Skala (M. Černohorský)
  • Góly: V. Štancl
  • ŽK: V. Štancl

Letní příprava 2016

čtvrtek 14.7.2016 - 17:30   trénink

sobota 16.7.2016 - 17:30   trénink

úterý 19.7.2016 - 17:30   trénink

čtvrtek 21.7.2016 - 17:30   trénink

sobota 23.7.2016 - 17:30   trénink

úterý 26.7.2016 - 17:30   trénink

čtvrtek 28.7.2016 - 17:30   trénink

sobota 30.7.2016 - 18:00   pohár pardubického kraje: Morašice - Svitavy A (hřiště Morašice)

středa 3.8.2016 - 18:00   přátelák: Cerekvice - Morašice (hřiště Cerekvice)

sobota 6.8.2016 - 17:00   pohár svitavského okresu: Čistá - Morašice (hřiště Čistá)

neděle 7.8.2016 - 17:00   přátelák: Dolní Újezd A - Morašice (hřiště Dolní Újezd)

úterý 9.8.2016 - 17:30   trénink

čtvrtek 11.8.2016 - 17:30   trénink 

13.8. - 14.8.2016 :   mistrovské utkání OP


Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.