Morašice vs Jaroměřice

Bezkrevný výkon z minulého kola proti Moravské Třebové ani nezasluhoval komentář, a tak jsme doufali, že daleké Jaroměřice přivítáme v trochu bojovnější náladě. Hosté si evidentně dobře pamatovali na jakém betonu loni smolně prohráli, ale než stihli vstřebat naše mílové pokroky v této oblasti, Klement potáhl balón středem, vybídl k centru Tměje a neobsazený Válek zblízka pohodlně zakončil hlavou a už ve druhé minutě nás poslal do prvního letošního vedení. Což je s výhrou na kontě docela unikát. Utkání bylo bojovné, ztížené větrem, který hostům většinu nákopů odnesl za čáru, a tak nás vylekali jen dvakrát, když Prešinský zdánlivě bezpečné centry neztlumil napoprvé. Hlavní rozhodčí od začátku nebyl schopen ujasnit si buď jednotný metr nebo stranu, které bude nadržovat, a tak byla hra kouskovaná a zejména od hostů často dost nervózní. Jako ukázka rozhodcovské kvality poslouží situace po čtvrt hodině hry, kdy  se sám na bránu řítil Škoda a lehký kontakt s protihráčem vyhodnotil jako faul, úlitba pro nás, ale zhacení jasné brankové příležitosti ocenil pouze žlutou kartou, úlitba pro soupeře. Následný přímý kop z vápna Klement s bravurou sobě vlastní přestřelil a stejně dopadl i v další šanci Pitra, který se osamocen ve vápně dostal špatným zpracováním pod tlak a pak už nezamířil přesně. Další dvě šance patřily Válkovi, který nejdříve z přímáku přízemní střelou pořádně protáhl hostujícího gólmana, podruhé nedokázal z malého vápna usměrnit do brány  ostrý centr moderně vysunutého beka Nováka. Hosté si připsali jednu propagační střelu z dálky, několik dlouhých autů a těsně před poločasem i náš oblíbený centr, který se omylem snáší přímo do brány, ale Prešinský se naštěstí stihl natáhnout. Ubránili jsme i roh v závěru poločasu a protože druhý už rozhodčí hostům nedovolil rozehrát, šlo se do kabin za velkých emocí.

V druhém poločase jsme měli mít vítr na naší straně, ale žádné velké divy jsme s ním nepředvedli. Naopak jsme od začátku nebyli schopní vepředu podržet balón a víceméně jsme se jen bránili hostujícím nákopům, které ale nerezultovaly v nějakou brankovou příležitost. Největší možnosti jsme jim nabídli sami váhavými odkopy z vápna, ale dva takové závary jsme přečkali bez úhony. Skoro by nebylo o čem psát, vyjma Holomkova návratu na trávníky, ale hra na riziko v závěru zápasu nám přinesla několik možností jak pojistit výsledek. Tměj statečně sváděl na lajně několik běžeckých i silových soubojů, ale když se mohl odměnit střelou, pustil se do dalšího souboje. Válek a Vopařil, když už se vyhnuli Lněničkovým ofsajdovým pastím, tváří v tvář nechali vyniknout hostujícího gólmana. Protože ustrojený Kuta si na hřiště přes skandování fandů netroufl, padly dva závěrečné rohy na Válka,  ale to už na bodové přírůstky ani výši skóre nemělo vliv. Šancí jsme si vytvořili více než za předchozí tři zápasy, Válek jednu z nich proměnil, čímž si v hierarchii útočníků určitě šplhnul, ale hledání hrotových hráčů bude asi nadále pokračovat (a třeba Zerzána budeme asi muset hledat doslovně).