Svitavy Pohar

Po létě plném změn ( začínající zavlažování, abdikace trenéra, zamítnutí této abdikace výborem, získání Skaly na přestup, běhání) jsme novou sezónu začali prvním kolem krajského poháru. Coby odměnu za loňské vítězství v této soutěži v okresním měřítku nám byl dopřán jeden mimořádně běhavý zápas navíc, všeobecně vnímáný jako poctivé zakončení naší fyzické přípravy a ideální mediálně propíraná příležitost pro svitavské áčko ke složení reparátu za  vyřazení z MOL Cupu. Počasí k našemu obranářskému běhání přívětivé nebylo a ani soupeř z nadřazeného přeboru nás nešetřil. Je zbytečné rozepisovat se o tom, že jsme míč prakticky neměli na kopačkách a snažili se namíchat co nejpoctivější beton. První šanci stihli hosté do deseti minut, ale jejich útočník po průnikovce tváří v tvář M. Prešinského nepřehodil. V druhé desetiminutovce měli k dispozici po dvou faulech V. Štancla takřka totožné přímé kopy, první skončil na tyči a druhý mířící do šibenice vytáhl M. Prešinský skokem, kterému zatleskali i hosté. Hovořit ve 20.minutě sezóny o zákroku roku je trochu troufalé, ale překonávat se to bude těžko, byť si za chvíli spolehlivě poradil i s nebezpečnou hlavičkou po rohovém kopu. Cíle našeho obléhání dosáhli hosté po půl hodině hry, když jednu méně nápadnou kolmici mezi obránce zužitkoval kapitán Ovad střelou na vzdálenější tyč. Stejný hráč byl chvíli poté na konci signálu, při kterém svitavští centr z rohového kopu pouštěli tak dlouho, dokud nestačilo volnému útočníkovi nastavit placírku do protipohybu gólmana. V závěru poločasu jsme se možná dostali i ke dvěma centrům skrz pokutové území a chvíli před přestávkou i do vyložené šance. Hosté se dožadovali faulu nebo aspoň přerušení hry po souboji Skaly, ten v nastalém zmatku vysunul Klementa, ale jeho lob se od břevna odrazil pouze někam kolem čáry.

Naše sestava po přestávce výjimečně doznala méně změn než soupeřova a hostující střídání i vědomí náskoku nebo snad dokonce naše zlepšení stálo za tím, že jsme občas i zahrozili. Po rohových kopech nejdřív V. Štancl před odkrytou bránou neměl dobrý timing, Chmelíkově hlavičce zase chyběla větší přesnost, ale záblesky to byly. Hosté měli nadále více ze hry a v 60. minutě přidali třetí gól, když se k nabíhajícímu útočníkovi přes veškerou snahu D. Štancla trochu šťastně odrazil balón a nebyl problém ho uklidit za bezmocného M. Prešinského. Ten si připsal ještě minimálně dva výborné zákroky, jednou po náběhu mezi beky a střele z vápna, podruhé po centru z křídla, když nás hosté opět v dobrém náběhu zmátli a přepustili míč na zcela volného hráče z další vlny, který si ale na našem gólmanovi z bezprostřední blízkosti vylámal zuby. Povedená kombinace končící naskákáním balónu a volejem z vápna k fotbalové škodě a našemu štěstí skončila kousek vedle šibenice. Dvakrát na sebe upozornil Novák, poprvé když zachraňoval překonaného brankáře kopem, který lízl tyč vlastní brány, podruhé, když ho pěkné překonání dvou protivníků vyhecalo k předem ztracenému sprinterskému souboji na soupeřově polovině. V závěrečné desetiminutovce byla naše motivace vstřelit alespoň čestný úspěch větší než hostující touha po navýšení výsledku a po pár výletech k vápnu a nějakém trestňáku jsme se dočkali těsně před koncem. To se odražený balón někde na hranici 20 metrů od brány dostal mezi Chmelíka a V. Štancla, ten využil práva praváka a s pomocí teče bránícího hráče vykouzlil velmi ostrý lob, na který hostující gólman nedosáhl. Závěrečný hvizd nám tentokrát přes nepříznivý výsledek vůbec nevadil, výsledek překvapil nás samotné (vždyť nikdo v okresní části pavouka neprohrál těsnějším rozdílem) a doufejme, že na dnešní bojovnost navážeme i v dalších zápasech.