Morašice vs Jevíčko

Pár let tomu asi je, co se nás na zápas sešlo tolik, že se na někoho nedostalo. Prosluněná domácí jarní premiéra ale byla natolik lákává, že pozdní přijetí bylo málem diskvalifikací. Za zraněného Špinara nám v bráně po roce a půl zaskočil Prešinský, a to byla jediná změna ve vítězné sestavě z minulého týdne. Přesto to byl právě on, a urputně bojující Chmelík na hrotu, kteří snesli z naší jedenáctky silnější měřítko. Soupeř z Jevíčka nás presoval, jak jsme to chtěli dělat my jim, byl všude dřív, dával míče přesněji, zato my jsme si byli skoupí na krok při bránění i nabídce, nepřesní při přihrávce a neustále bez míče. Prešinský se oproti zvyklostem uvedl několika včasnými výběhy, kterými pomohl přetížené obraně při větrem hnanými nákopy za obranu a po čtvrthodině i prvním zákrokem, když byl hodně rychle na zemi po křížné střele z pravé strany. Po pár dalších minutách jsme měli štěstí, když přímý kop z půlky propadl soubojem Ropka s domácím útočníkem a přeskočil i Prešinského, ale naštěstí byl prý ten útočník v ofsajdu. O chvíli později se jakš takš podařilo zastavit rodící samostatný nájezd středem, ale po pár odrazech a přihrávkách skončila celá situace zakončením do Prešinského tyče. A to ještě jeden pěkně nalitý balón hosté napálili z dobré pozice nad. My jsme se mohli pochlubit jen slabou střelou Bureše a neúčinnými standartkami. Po pětatřicetiminutách už se hosté dostali do zaslouženého vedení, když dokázal jejich útočník skrz dva naše hráče vykouzlit průnikovku do křídla a střílený centr jejich neobsazený hráč už jen doklepl do prázdné brány. Hned po vyrovnání našel Vítův centr na vápně Válka, ale o jeho nepřesném pokusu z voleje z vápna stojí za to napsat jenom proto, že by jinak z naší strany nebylo o čem psát. Byli jsme rádi, že jsme v poslední minutě ubránili roh a mohli jít do kabin prokysličit morálku i sestavu.

Střídající Sokol a Novák, vítr v zádech i zvýšené odhodlání otočili obraz zápasu o 180°. Zhruba po pěti minutách jsme si i my připsali neuznaný gól, když V. Štancl nedokázal přesně zakončit hlavou a následně se připletl do cesty gólmanovi v malém vápně, takže Chmelíkova dorážka asi správně neplatila. Vzápětí proplachtil Válkův centr na zadní tyč, kam si v průběhu EURA 96 obvykle zabíhal Michal Horňák. V našem případě se tam z beka ocitl Janypka a ve skluzu mu chyběl krok, maximálně dva. Hosté si pochopitelně s rozehrávkou dávali načas, po souboji s Válkem se pět minut ošetřoval gólman, takže čas letěl rychle bez nějaké vážnější příležitosti a za zmínku stojí pouze premiérové ostré starty za náš tým v podání střídajících Ondráčka a Nádvorníka. Naši asi největší šanci měl Válek, který po křížném balónu Chmelíka na zadní tyči přestřelil. Prešinský si na míč sáhl za druhý poločas jen jednou, ale protože to bylo těsně za vápnem, měli hosté k dobru jednu pěknou pozici pro standartku, ale ta jim klid na kopačky nepřinesla. Náš další neúspěch na zadní tyči měl na svědomí další střídající Zerzán, který Válkův roh z dobré pozice místo nasměrování do branky jenom lízl. Ke střele uvnitř vápna se dostal i Ondráček, ale gólman jeho pokus na hlavu vyboxoval, Novák chystaný volej promáchl, Válkova pěkně nalitá střela pěkných parametrů naklepala někomu hýžďové svalstvo a poslední šanci měl Zerzán, který se prosadil k zakončení ve vápně, ale křížnému pokusu z ostrého úhlu přece jen chybělo docela dost. Posledních pár minut už bylo spíše křečovitých, naši diváci nechápali, jak jsme mohli dát minulý týden čtyři góly, protože jen zásluhou naší produktivity jsme se nedopracovali k remíze, proti které by ani férový soupeř asi příliš nenamítal. Sice nás to dostalo do vybrané společnosti neúspěšných víkendových mančaftů, ale po sobotních ztrátách v naší soutěži jsme doufali v odraz ke středovějším vodám.