Články ze sezóny 2018/2019

Uplynulý soutěžní ročník se do naší historie rozhodně nezapíše nijak výrazným písmem. Náš tým mužů se touto sezónou od začátku protrápil. Slabá tréninková účast a početná zranění v úzkém kádru se v zápasech projevila především na útočné činnosti, když je slabá produktivita stála výhry nad herně slabšími soupeři, nakonec z toho bylo nelichotivé 9.místo.

Starší žáci se letos prezentovali dobrým fotbalem, ale žehrali na koncovku. Konečné 6. místo tak příliš nevypovídá o jejich herní kvalitě, která je pro příští ročník velkým příslibem.

Mladší žáci se účastnili soutěže na Chrudimsku a v konkurenci málo známých soupeřů obsadili s bilancí 17 výher z 21 zápasů skvělé 2.místo.

Starší přípravka obsadila na finálovém turnaji v Březové 5.míto z 11 účastníků, což je vzhledem k výsledkům jejich turnajů poměrně odpovídající umístění. K nejlepším něco chybělo, o to hezčí je, že se podařilo vyhrát na jaře zrovna turnaj konaný v Morašicích.

Mladší přípravka patřila celou sezónu k nejlepším tymům soutěže, což se podařilo dokázat na závěrečném poháru v Jevíčku, odkud si přivezli po stoprocentních výsledcích nejcennější trofej.

Poděkování za uplynulou sezónu patří především trenérům mládeže, kterými byli Jirka Famfulík, Honza Špinar, David Severa a Martin Štancl, ale také všem, co pomáhají zabezpečit, že budeme hrát na posekaném hřišti v čistých dresech a budeme si k tomu moct i něco zakousnout. Velký dík za výbornou spolupráci i personální nasazení patří také Tělovýchovné jednotě Horní Újezd, se kterou sdílíme všechny mládežnické kategorie.

Poslední zápas této sezóny byl s největší pravděpodobností i posledním zápasem ve starých kabinách a na nějaký čas i posledním zápasem v Morašicích, protože když vše dopadne, jak chceme, čeká nás podzimní vyhnanství. Soupeři z Radiměře se díky povedenému jaru a střelci Stodolovi podařilo zachránit, a tak jsme si mohli poslední zápas všichni užít. Škoda toho dusna a menší návštěvy, nicméně ti co přišli, vydali za metalovou kapelu. Fotbaloví, ale zároveň vzadu slabší hosté nám dovolili poměrně dost, bylo jen na nás, jak se přizpůsobíme. Do vedení nás mohl dostat Bureš, který si vyčkal propadlého míče za obranu, ale jeho dobrou levačku vyrazil gólman neméně dobrým zákrokem na břevno. Hosté se dostali do několika zajímavých pozic kolem vápna a po čtvrt hodině nám předvedli ukázkový brejk. Na finální přihrávku nedosáhl V. Štancl a střelu z ložené pozice ještě lehce lízl do vlastní brány Novák. V. Štancl si naštěstí přichystal brzký odpustek, když k němu ropadl na zadní tyč Skalův přímý kop. Napoprvé ještě nechal vyniknout gólmana, ale dorážce už nezabránil nikdo. Burešův další náběh za obranu sporně zastavil Kuta v roli pomezního, dvakrát se nám povedlo navést koncovku na Válka, kterého ale skvělými zákroky nepotěšil hostující brankář, série tří dobrých rohů nakonec nepřinesla ani přímou střelu na bránu, na Válkův centr si seběhl Ondráček, který se zblízka tak snažil netrefit gólmana, že vůbec netrefil bránu. Až chvíli před pauzou sklepl Chmelík přímák Skaly na Bureše, ten vyhrál hlavičkový souboj s obráncem a poslal nás do vedení.

Druhý poločas byl mizerný na pohyb a nasazení, ale šancí z toho bylo kupodivu dost. Nepřesně pálil Válek, několik jasných situací jsme zazdili špatnou přihrávkou z brankové čáry pod sebe. Střídající Zerzán měl to štěstí, že Ondráčkovu přihrávku vyrazil gólman přímo k němu a uklidil ho pod víko. Z dálky pálil do tyče Nádvorník, Skala na vlastní kůži poznal, jak je těžké si u Famfulíka pohlídat ofsajd, takže jeho gól neplatil a jeho předchozí kázání o tomto problému tak působí trochu nepatřičně. Náladu si spravil pět minut před koncem, když na jeho Hušbauerovský centr Součkovsky naskočil Válek a stanovil konečné skóre, které mohlo být vzhledem k nashromážděným šancím mnohem vyšší. V několika jiných případech nás produktivita stála body a je to jeden z hlavních důvodů, proč jsme sezónu skončili s nejhorším okresním výsledkem za hodně dlouhou dobu. Dnes to ale ultras u klobás nevadilo a poprvé za sezónu jsme byli odměněni bouřlivým skandováním. Ale třeba je jen dojala ta rozlučka s kabinami.

Dlouhá Loučka u nás evidentně netáhne. Opět jsme k nim dorazili ve dvanácti a opět jsme hned na začátku rozcvičky zjistili, že hraní schopných je jen jedenáct. Srazy hodinu před zápasem už evidentně slouží jen pro lepší komunikaci, protože „ve 4“ se píše mnohem jednodušeji než „tři čtvrtě hodiny až hodinu před začátkem“. Úvod moc šancí nepřinesl, domácí hrozili převážně z akcí přes své rychlé kraje, které se nám buď dařilo zastavit před naším vápnem nebo končily nepřesnými střelami. My jsme se často spokojili se zbrklou rozehrávkou ve středu hřiště či přihrávkou do ofsajdu, a tak naše první šance vznikla až v půlce půlky na půlce. Tam vybojoval míč Sokol, vrátil ho dozadu Štanclovi, který přihrávkou mezi obránce vyslal Bureše k úniku na bránu, ale ten si nedokázal obhodit míč kolem včas vyběhnutého gólmana. O chvíli později našel Nádvorník křižnou přihrávkou osamoceného Válka, ale domácí brankář byl opět rychle ze své svatyně. Poté začali hrozit domácí, když dvakrát pálil na velkém vápně z první Marván, ale ani jednou mu střela nesedla. Největší šanci měl soupeř na konci prvního poločasu, když po centru z levé strany hlavičkoval na malém vápně úplně sám domácí útočník, ale naštěstí pro nás vedle, a tak jsme do kabin odcházeli za smírného stavu.

Druhý poločas začal tak, jak skončil, jenom naše aktivita a chuť běhat se limitně přiblížila nule. Domácí zahrozili hned na začátku, když se prokombinovali po naší levé straně a míč dostali na penaltu na osamoceného hráče, který však tváří v tvář Špinarovi vysoko přestřelil bránu. Ani to nás nedokázalo dostatečně probrat a v šedesáté minutě dal soupeř první gól, když přihrávka mezi naše obránce přeskočila Kopeckého nohu, a i když měl Špinar k míči blíž, dokázal domácí Neumann protlačit míč za našeho gólmana a poté ho uklidit do prázdné brány. Naše hra se poté trochu zvedla, ale k vyrovnání to bylo málo, Vítův centr z jedné strany nenašel žádného hráče v modrém (myšleno hostujícího hráče), při Válkově centru z druhé strany bylo ve vápně příliš hráčů v černém (hráči domácích). Ten samý hráč byl za chvíli velmi blízko vyrovnání, když si všiml vyběhnutého domácího gólmana a zkusil z levé strany vystřelit na zadní tyč, ale míč jen prosvištěl kolem. Soupeř se snažil odpovědět na naši mírně zvýšenou aktivitu, ale slibně rozjetou akci zastavil před vápnem na poslední chvíli Vít. Na naší straně ještě mohl při úniku srovnat Sokol, ale jeho obstřel dokázal domácí gólman vytáhnout mimo tři tyče. S ubývajícím časem se Kopecký vysunul na hrot s cílem prodlužovat dlouhé balóny, ale toho se nám vůbec nepodařilo využít, a tak v posledních minutách z protiútoku pronikl za naši obranu Neumann, který druhým gólem potvrdil vítězství domácích.

Poslední nedělní domácí zápas této sezóny se setkal s velkým zájmem jak v hledišti, tak v kabině, nakolik to bylo přitažlivostí derby, hezkým počasím nebo neutuchající zvědavostí, jak jsme mohli dát minulý týden 8 gólů, to ať si každý čtenář přebere sám. První pobyt hostů z Horního Újezda na naší půlce se datoval až do třetí minuty, o to mrzutější byl fakt, že Pechanec svůj přímák kopnul podél zdi a Špinar na něj nedosáhl. Opařující efekt zafungoval stoprocentně a hosté zahrávali v krátkém sledu pár rohů, které z ožehavého prostoru malého vápna odvraceli Špinar nebo Chmelík. Naše první šance přišla rovněž po standartní situaci, když Skala vracel do vápna míč odvrácený z rohového kopu, ale osamocený V. Štancl ve skluzu zpracoval místo vystřelil a poté už zblízka na Havlíka v hostující bráně nevyzrál. K dalšímu pokusu se ze strany prokombinoval Nádvorník, ale jeho první pokus chytil gólman a druhý zblokovala obrana. Svého prvního gólu v našem dresu se ale dočkal vzápětí, když gólman vyboxoval Válkův roh mířící přímo do brány, naše "desítka" si počkala za vápnem na nějakých 25 metrech a odražený balón napálila krásně do víka. Druhou půlku poločasu jsme měli několik možností, jak dokonat obrat a využít hostující hry na čekanou. Kopeckého zblokovaný náběh na přední tyč byl ještě z kategorie překvapivých zakončení, Ondráčkova slabá šajtle po nasazených jeslích působila ukvapeně a Skalovo slabé zakončení z nejvyloženější pozice zůstává záhadou.

Trochu jsme doufali, že v druhém poločase zúročíme naši nabitou lavičku, ale on se házel jeden aut za druhým, po většinu času měl zápas tempo, ale nikoliv zápal, Terryho Foxe, a tak nám tahle karta jaksi netrumfovala. O ojedinělé vzrušení se svým průnikem postaral Klement, ale nebyl z toho ani penaltový faul, ani pořádné zakončení, jen pořádná strkanice Kopeckého s hostujícím stoperem. Asi o třicet osm hozených autů později táhl Válek míč po své straně tak dlouho, až po kontaktu s protihráčem padl poměrně hluboko ve vápně. Spekulace a vztek hostí, jestli byl ve vápně i ten kontakt, nijak neřešil a stejně jako minulý týden proměnil penaltu po faulu na svou osobu. Místo uklidnění hry pokračovala naše nevýrazná hra, Špinar si proti střelám z dálky připsal první zákroky, ale 10 minut před koncem neměl šanci proti dalšímu trestňáku Pechance, tentokrát mnohem výstavnějšímu. Hned po rozehrávce se dostal Válek až před gólmana, ale ten hostům nohou uchránil nerozhodný stav. Rozhodující akce jakoby vystihla celý zápas - náš odkop odkopli hosté zpátky, naše obrana nebo pomezní sudí zaspali a hostující "Klacek" svůj nájezd proměnil mezi Špinarovy nohy - naše marnost a cosi jako opak zápalu, hostující vyčkávání a střelecká efektivita.

Už bylo pomalu na čase, abychom bodově poodskočili nejnižším patrům tabulky, a že jsme jeli do Kamenné Horky, která se ochomýtá kolem nás a které jsme chtěli vrátit domácí podzimní debakl, to mělo být papírově jenom ku prospěchu věci. Diváků i rozhodčích bylo asi kvůli semifinále málo, ne že bychom si my mohli početně příliš vyskakovat. Skóre zápasu otevřel stejně jako před týdnem V. Štancl ze standartky, když si na zadní tyči počkal na Válkův roh na přední, to ještě ani neběžela časomíra. Jen co se stihla srovnat a zastavit na 10. minutě, neudržel domácí gólman Nádvorníkovu střelu a Válek si dle předzápasových pokynů důsledně doběhl pro snadnou dorážku. Čtvrthodinu snů pak odzvonila tyč, o kterou Válek úspěšně otřel penaltu po faulu na svojí osobu. Teprve potom vystrčili drápy i domácí, ale proti křížné střela zaskočil za Špinara na brankové čáře D. Štancl. Příliš nás netěšilo ani to, když začal vystrkovat drápy Vít, protože to smrdělo oslabením, přitom jsme nadále poměrně v pohodě navyšovali vedení. Po Ondráčkově centru se hlavou na zadní tyči prosadil Kopecký. Ten o chvíli později prostrčil na Víta, který nedbal zuřivého vzývání ofsajdu na domácím laikovi ani toho, že může dát gól a předložil hattrick do prázdné brány Válkovi. Oba protagonisti si ještě připsali po jedné nevyužité šanci na malém vápně a v závěru poločasu se podařilo snížit domácím, když propadlý přímák na zadní tyč opět prošel křížnou střelou za záda Špinara, ale D. Štancl se tentokrát vyskytoval někde jinde. V. Štancl s Chmelíkem pak dostali poučnou lekci o vyvolávání konfliktu při braní míče z prázdné brány a beztrestnosti jeho trestání a za pohodového stavu skóre se šlo do kabin ve stavu nepochopitelně nervózním.

O přestávce vychladly naše hlavy i výkon a po několika šancích se prosadili domácí poté, co V. Štancl odvrátil přímák před vybíhajícím Špinarem pouze na vápno, odkud byl pohotovým volejem uklizen do brány. Pak se otevřela nová perspektiva před Burešem, který od trenéra dostal pokyn důsledně dorážet a sám nevěřil, jak snadno se dá trochou pozornosti přijít ke gólům. Nejprve nadvakrát dorazil míč, který po rohu přistál na Kopeckém, podruhé byl první u míče, který se odrazil od tyče po Chmelíkově dalekonosném přímáku kolem špatně postavené zdi. Svůj čtvrtý gól si sám zařídil Válek, když úspěšně presoval obránce a přehodil gólmana. Bureše pak dělily decimetry od před zápasem přislíbené hattrickové koupele v nevábném nedalekém rybníku. Domácí nám pak ještě ukázali, že při bránění standartek za vysokého vedení máme rezervy, když se z rohu prokombinovali až ke gólové střele z malého vápna a v závěru dorazili do brány i na zadní tyči podceněný přímák. V úplném závěru se na hřiště ještě poslal Ropek, který při jediném pohybu názorně demonstroval, že po předešlých 1710 minutách v kuse dnes opravdu neměl na hřišti co dělat, ale za započítaný start mu ta chvilka stála. Kdo se ztratil ve skóre, tak výhrou 8:4 jsme srovnali bilanci v letošním vzájemných zápasech na 9:9 (ale máme víc gólů na soupeřově hřišti) a dali tak úspěšně zapomenout na potupnou porážku 1:5. Alespoň na tři hodiny.

Náš mančaft prokazuje čím dál větší psychickou odolnost. Ani když nám pár kol před koncem začíná pomalu hořet do bot, není důvod panikařit s přehnaným trénováním nebo včasným příchodem na zápas. Na místo rychlých útočníků jsme proti vždy ofenzivně laděným Jaroměřicím postavili dopředu Kopeckého s Janypkou, doufajíc v jejich podržení balónu a nějakou tu proměněnou šanci po brejku do otevřené obrany. Začátek patřil hostům, kteří se párkrát zastřelili zpoza vápna, po rozehraném přímáku přízemní střela naštěstí olízla jen boční síť a obávaného Švece vychytal při zakončení z úhlu Špinar nohama. Po patnácti minutách se Skala postavil na půlce k přímáku, jakých jsme za minulé zápasy měli nespočet, ale tentokrát byl V. Štancl u míče o touch down dřív než vybíhající gólman a na rozdíl od něho měl ještě dost sil sledovat, jak jeho hlavička obloučkem zapadla do opuštěné branky. 300 minut možná nezní kdovíjak kriticky, ale nám tahle doba od posledního gólu přišla opravdu dost dlouhá. Prohloubit hostující opaření mohl záhy Janypka, ale jeho křížná střela z otočky mířila těsně mimo. V prostřední pasáži jsme hosty pustili k několika rohům, ale z nich nás nijak neohrozili, bohužel ani naše předfinální fáze nebyla moc k světu a vše podstatné se tak stihlo odehrát těsně před půlkou. Ve 40. minutě si Válek naběhl na Chmelíkovu kolmici, jeho centr propadl k Janypkovi, který si ještě pro jistotu v malém vápně vysvačil gólmana a do prázdné brány zvýšil naše vedení. Brzy nato Skala nasazenými jesličkami oslovil Kopeckého, jeho křižující obránce neomylně našel na vápně Válka, ten se nenechal rozhodit tím, že hosté přestali hrát a tváří v tvář gólmanovi uklidil míč k levé tyči. Přestože zbývalo do šaten jen pár minut, málem jsme stihli o luxusní náskok přijít, ale hlavičkujícího Švece dvakrát vychytal Špinar. A sluší se zmínit hlavně první zákrok, kdy na čáře stihl vyrazit hlavičku z pár metrů alespoň do tyče.

Přes nabádání k opatrnosti začali druhou půli lépe hosté a po čtvrt hodině to bylo už jen o gól. Nejprve se prosadili hlavičkou na zadní tyči a poté zakončili křížnou střelou rychlý brejk po našem rohu, obojí měl na svědomí stejný hráč. Naše psychická odolnost k sra***m byla tatam, s míčem jsme toho moc nenahráli, ale že by si hosté vypracovali další loženku, to se taky říct nedá. Z trvalé převahy vybočila Válkova akce, pár našich rohů zakončených útočnými fauly, nejnepříznivěji to s námi vypadalo, když zblokovaná střela zamířila do Špinarova protipohybu, ale naštěstí i mimo tři tyče. Rozhodnout mohli střídající útočníci, ale Sokola vychytal gólman a Bureš svou dorážku provedl svými slovy nepěkně. Úplný závěr se nám podařilo díky rohům a taktickým střídání uhrát bez nebezpečí a po otřesné druhé půlce jsme tak mohli slavit kýženou výhru i nevídané střelecké probuzení, pro hosty možná až kruté. Na jednu stranu je dobře, že pár lidí nepodlehlo bezprostřední radosti a iluzi z toho, že bylo všechno dobré, na druhou stranu to vůbec dobře není.

Před zápasem v Opatově jsme měli pět zraněných, včetně jednoho brankáře a radši ani nepočítajíc dva pravděpodobně definitvní "kolenáře" z podzimu, další dva brankáři dopředu avizovali svou neúčast, jeden útočník zjistil půlhodiny před zápasem, že se nehraje až v neděli, druhý útočník očekával, že na něho kvůli tomu prvnímu nezbude dost místa, tak se jel projet na kole. A tak jsme dorazili do Opatova s brankářem, kterého jsme ještě minulý týden neznali, na střídačce s dvěma lidmi, které jsme ještě na podzim neznali a s dresy putujícími kvůli zapomenuté kopačce tam a zpátky okresem. Tolik k prvnímu třetině zápasu.

V té druhé sice měli domácí fotbalisté územní i střeleckou převahu, ale premiant Vašek v naší bráně dlouho nemusel zasahovat. Standartky končily mimo, stejně jako křížné zakončení z nejlepší domácí šance, kterou Kalánkovi dostatečně znepříjemnil Chmelík. Naše standartky pravidelně rezultovaly v rohy, ty pravidelně sbíral domácí gólman, jen jednou se k odraženému míči dostal Ropek, ale jakoby se na něm při střele zpoza vápna projevilo tréninkové manko. Skalovy pokusy byly spíše pro statistika, Válkova pozice po křížném míči nebyla nepodobné té z minulého týdne, ale výsledek byl stejně žalostný, při ojedinělém závaru ve vápně se Kopecký s Válkem houštinou těl neprodrali k zakončení vůbec. Suma sumárum první poločas musel skončit bez branek, ale snížení domácích šancí na minimum i hratelnost jejich obrany při pozemní kombinaci nám v kontrastu s předzápasovým očekáváním nebraly víru v dobrý výsledek.

Druhý poločas pokračoval v nastoleném trendu, je pravda, že jsme se kolem vápna dostali párkrát do dobrých pozic, ale taky jsme si v nich počínali čím dál hůře, takže domácí gólman si připsal jen pár jednoduchých zákroků "do koše". Náš gólman už se musel častěji projevit při sbírání a vyrážení centrů, a protože si nevedl špatně, publikum si nejvíc zahučelo, když z protějšího rohu hřiště jednoznačně vidělo Válkovo hraní rukou ve vápně při blokování centru. Sudí byl naštěstí ještě blíž a tento požadavek smetl ze stolu, což bylo rozhodně chvályhodnější než žlutá karta pro Chmelíka po souboji, ve kterém byl náš hráč spíš v roli faulovaného. Po jiném faulu z podobné kategorie, se dvacet minut před koncem k přímáku z 25 metrů vzdor několika neúspěšným předchozím pokusům postavil domácí Polák a na jeho plovoucí ránu do středu brány náš gólman zareagoval pozdě. Vzdor nabranému manku pokračovalo naše nesmělé ofenzivní představení stále stejným tempem, jen s otevřenější obranou. Po jednom z brejků opravil domácí Polák férovým gestem rozhodčí, místo rohu jsme tak čelili pouze autu. Ten odvrátil Chmelík bezskurpulózně na roh, u něj byl domácí útočník dříve než náš gólman a bylo prakticky hotovo. Že by karma za dobrý skutek? To, že domácí z dalšího brejku navýšili skóre, není vůbec důležité. To, že si kromě brankáře připsal premiérový start i Hubáček, by se mohlo docenit až jim slušnost poručí přinést zápisné. To, že naši nejnebezpečnější střelu převedl pár minut před koncem předstoper Chmelík béčkovou nohou z dobrých pětatřiceti metrů, to je na celém zápase to nejhorší.

Zatímco všem možným prvomájovým průvodům počasí přálo, nedělní zápas se odehrával v kulisách sedících spíše konci podzimní části. Čelní celek přeboru z Březové k nám vypravil autobus, nás z různých důvodů, zejména ne zrovna příznivě nakloněné vyšší moci, zůstalo v kabině jen 13 sirotků, a i proto jsme se vzhledem k našim předchozím nezdarům rozhodli zaparkovat morašický autobus před naším vápnem. Prvních dvacet minut ho ani nebylo třeba, protože jsme překvapivě tahali za delší ofenzivní konec. Hned po pár minutách Válek vystihl kličku hostujícího obránce, vzhledem ke své nulové rychlosti se rozhodl z vápna zakončit ihned, ale mířil vysoko nad. Chvíli na to proletěl Vítův centr malým vápnem, po spolupráci se Skalou hlavičkoval nad V. Štancl, Ondráčka po dobrém náběhu mezi obránce zradil první dotek, po autu se výjimečně Válek trefil mezi tři tyče, ale bohužel přímo do gólmana. Hosté se předvedli pouze nájezdem do Prešinského, o to bolestnější bylo, když se po půl hodině na našem vápně proti sobě rozběhli Ropek s Prešinským bez jasné vize, kdo z nich odehraje zdánlivě bezpečný míč, mezi ně vlétl březovský útočník a prodloužil míč do opuštěné brány. Oba aktéři se připletli i do dalšího momentu smrdícího gólem v naší síti. Ropek byl bez vysvětlení obviněn z faulu zády a následující dobře zahraný přímák Prešinský bravurním skokem vyrazil. Když opadlo naše opaření i jistá zatavenost z fotbalu “nahoru dolů“, dostali jsme se ke konci zase k několika střelám, ale Ondráčkovi chyběla přesnost, vysunutému D. Štanclovi razance a tak byl nejemočnější pokus Válka do boční sítě těsně před pauzou.

Zkraje druhého poločasu hostující „Kobra“ odmítl pojistku z nejnadějněji dohraného brejku a tím Prešinskému prakticky skončil vzruch. My jsme sice prasili jednu rozehrávku za druhou, ale hosté asi chtěli drama nebo je bavilo sáhodlouhé tolerované zdržování, protože útoky do naší rozhozené obrany k nějakému vážnějšímu ohrožení nedotáhli. Míra ubohosti našich přihrávek byla za stálého skandování „BŘE-ZO-VÁ“ opravdu enormní, jako fakt velká, o to víc utkvěly v paměti dvě střely Válka zevnitř vápna. Ale v naší největší šanci mířil nad a druhá střela se zastavila o ruku bránícího hráče, jenže asi jsme té penaltě nešli naproti tak moc, jako Cerekvice v Bystrém. Naše standartky od půlící čáry celý zápas oplývaly neúčinností, a když už hostující obrana v závěru zapomněla na V. Štancla, ten naprosto nerušen demonstroval náš ofenzivní zmar naprosto zkaženou hlavičkou. Takže budeme jako všichni sportovci doufat, že jsme dnes našli něco, od čeho se odrazíme a že příště to už opravdu přijde.

To nejdůležitější z prvního poločasu pohárového semifinále s Jevíčkem se odehrálo bez přítomnosti státního dozoru a notáře, a tak se musíme spolehnout na drby z kuloárů. Premiéru v bráně si odbyl Ondráček, záhy po ukončení letošního ročníku extraligy jsme v kádru přivítaly hokejisty Tměje a Vopařila. První gól padl cca o půl šesté, ale to kvůli předzápasové průtrži běžela zhruba desátá minuta. Prý jednoduchý nákop za obranu a on je ten jejich Linhart hodně rychlej i efektivní a s nájezdem si poradil. Z tance mezi šestnáctkami vybočila akorát Chmelíkova možnost, ale těsně před pauzou netrefil hlavou prý prázdnou bránu.

I když jsme ve druhém poločase prostřídali útok a hosté šli po hodině do desíti, bylo pro nás neřešitelným úkolem neřešit výroky rozhodčího a dostat se vůbec do šance, natož blízko k vyrovnání. Stejně neřešitelně se jeví psát o tom nějaké tklivé čtení. Válek sice dostal ze strany centr na zadní tyč, ale Vít se k němu nenatlačil, V. Štancl se dostal do pěkné pozice na křídle, ale od brankové čáry přihrál pouze gólmanovi, Vopařil se sice vynořil za obránci, ale v ofsajdu. Celkově vzato jsme se sice snažili útočit, ale hosté to možná ani moc nepocítili, v pohodě si tahali čas, řepácky uklízeli balón, co nejdál to šlo, jeden brejk zazdili, pět minut před koncem si po autovém vhazování za přihlížení několika našich lidí poradili ve dvou k druhému gólu a volná červnová středa byla na světě.

Kromě bitvy o Zimohrad očekával celý svět v prvním povelikonočním víkendu ještě jednu bitvu - Cerekvice vs. Morašice. Možná ji očekával víc než naši hráči, kteří nedodrželi čas srazu klidně o čtvrt hodiny. Nepovedla se ani rozcvička, ani dodržení trenérova pokynu vyhýbat se faulům kolem vápna. Shodou okolností to byl právě trenér, komu byl hned v první minutě odpískán faul na Malého a Lorenc z výsostné pozice za vápnem hned na začátku určil ráz utkání precizním kopem. Jakkoli byl ten faul z našeho pohledu sporný až nesmyslný, nic to nemění na tom, že setrvávat v zarytém vzteku a podrážděnosti bez chuti hrát a odpovědně bránit techničtější domácí, je špatná cesta. Byli jsme všude pozdě, nepodrželi míč, nedali si přesnou přihrávku, nepokrývali domácí rychlíky. Malý se chvíli zastřeloval vedle nebo přímo do Prešinského, J. Vostrčil po vyškolení Nováka tváří v tvář Prešinskému trefil jen náhle se zjevivší nohu nevzdávajícího se Nováka. Janderův náběh na aut zachytil pouze Uher, který po dvaceti minutách pohodlně uklidil jeho pobídku do prázdné brány. My jsme se zmohli jen na Skalovy přímáky z půlky, ke kterým se ale naši hráči nebyli schopní dostat, Válkovo nepovedené zakončení po dlouhém autu a z převahy domácích, jejichž nadějné pozice ani nestojí za vypisování, vybočil ještě pokus Skaly, který zkoušel vrátit přímo do brány jeden tradičně slabý výkop V. Vostrčila, ale minul.

Naše úsilí udělat něco se zápasem po návratu z kabin utnula série domácích rohů, která vyústila v rozehrávku na Kříže, jenž měl za vápnem moře času na to, aby otřel svou střelu o nešťastníka Ropka a překonal potřetí nešťastníka Prešinského. Po chvilce uklidnění přišla naše hvězdná minuta, do které jsme vměstnali naše jediné, ale hned trojité ohrožení brány. Skala ze střední vzdálenosti trefil břevno, osamoceně dorážejícímu Válkovi na malém vápně se míč svezl po hlavě tak trapně do náruče V. Vostrčila, že by to milovníky absurdních dramat až rozesmálo. K následnému výhozu domácího brankáře se prodral Chmelík a levačkou z uctivé vzdálenosti snížil. Jestli to naše akcie o trochu zvedlo, určitě je mnohem víc srazila následná rozehra domácích, kteří se za deset vteřin dostali ze středového kruhu k penaltě po faulu Nováka na J. Vostrčila. Jandera bezpečně proměnil, po nerozvážném otevření stavidel si ještě poradil se samostatným nájezdem Malý a uzavřel tím bohatý výčet gólů, bohužel výrazně nakloněný v náš neprospěch. Hra na jednu bránu totiž přinesla pouze domácí zastřelování, Novákovo nezaviněné zranění, které demonstrovalo jak nepovedený den jsme u Loučné strávili a Válkovou červenou kartu, která demonstrovala, jak proti nepřízni osudu nebojovat. Příležitost k nápravě a zároveň možnost poprat se o červnový prostor k pomstě budeme mít nezvykle brzy.

Protože jarní část okresního přeboru je hodně nevyzpytatelná, na jednu stranu to chtělo v tabulce odrazit nápor vítězících "outsiderů", na druhou stranu nebyl důvod, abychom i my nemohli porazit Mladějov, byť je v tabulce nad námi. Zásluhou hezkého počasí i hostujícího zájezdu se z toho vyklubala docela pěkná divácká kulisa, kterou velmi brzo donutil k charakteristickému zahučení Vít. To před něho na malém vápně spadl míč z naší první standartky, ale jak byla jeho dorážka pohotová, tak byla nepřesná a zamířila vysoko nad. Po šesti minutách skončil Klementův návrat do sestavy i Chmelíkovo působení na hrotu, jeho následovník Sokol se mohl uvést gólově, ale jeho rána z hranice vápna se rovněž do brány nevešla. Poté iniciativu přebrali hosté, jejich techničtí střeďáci si nás několikrát povodili, k jejich nebezpečným rohům se naštěstí vždy protlačil někdo z trojice Prešinský, Ropek, V. Štancl. Nemalou roli v hostující nadvládě nad tímto prostorem sehrálo i to, že se po půl hodině nuceně poroučel ze hry i náš druhý střední záložník, ale náš brankář s jistotou chytal do koše střely ze střední vzdálenosti, i ty opravdu tvrdé, některé nadějné pozice se podařilo zablokovat, únik po naší pravé straně naštěstí skončil nepřesnou křížnou střelou. Do větší šance se z čista jasna dostal Ondráček, kterého křížným pasem oslovil Válek, ale hostující gólman stihl včasným výběhem zmenšit úhel na opravdové minimum, a i když zůstala prázdná brána a podařilo se nám ještě navést koncovku na velké vápno na Chmelíka, museli jsme po jeho střele povolat na zahrádky za hospodou pátrací četu. Po centru zprava se ještě dostal do akrobatické zakončující pozice Válek, ale i on hrál v prvním poločase rugby.

Taktickou a morální přípravu na druhý poločas nám zkrátily ztracené klíče od kabin, ale očekávaný boj o první gól měl i tak rychlé rozuzlení. Záhy po přestávce zatlačili na obránce u rohového praporku Ondráček s Vítem, druhý jmenovaný poslal centr před bránu, do něho ve skluzem vlétl Válek a konečně i v ostrém zápase navázal na svou střelecky povedenou přípravu. Po hříchu to byl i náš první jarní gól před domácím publikem. Ne že bychom tím získali kdovíjakou herní převahu, ale faktem je, že největším nebezpečím pro nás v příští čtvrt hodině byly rychle se množící žluté karty, jinak jsme hosty na dostřel nepustili. Oni nám naopak po hodině hry darovali výsostnou střeleckou pozici, když nešikovně zkosili ve vápně šikovně pracujícího Chmelíka. Válek přesnou exekucí dostal do varu i Skalu, který po svém zranění vzal tíhu střídačky na svá bedra. Technickým hostům nechyběla chuť si nadále hrát s balónem a někde vzadu jsme pořád věděli, že to může rychle zasmrdět, ale také bylo zjevné, že někam dozadu se jim už moc nechce a že by se toho dalo využít. Názorný příklad toho předvedl Sokol (jako Michal), který obešel dva protihráče, v rozvážném klusu si před vápnem dvakrát vyměnil balón s Ondráčkem a centr hráče, který o našem Sokolu (jako Morašice) ještě před třemi měsíci nevěděl, našel přesně hlavu toho, jehož paměť si ostatní aktivní hráči ani netroufají odhadnout. Po Kopeckého pojistce šlo už jen o uhájení nuly pro Prešinského a výši skóre, jediným momentem, který na stavu 3:0 mohl něco změnit byla Kopeckého další hlavička , ale po rohovém kopu už tak přesný jako prvně nebyl. Paradoxně jsme asi většinu diváků nepotěšili, soudě dle vzorného klubového odění hostujícího zájezdu byli naši příznivci v menšině, ale přesto jsme se, vyjma zranění, dobře naladili na československé derby příští týden.

Malé hřiště v Bystrém bylo tentokrát i nezvykle hrbolaté a neposekané, ale buďme rádi, že vůbec stihl roztát ranní sníh, a my si nemuseli odloženým zápasem kazit druhý květnový svátek. Stavem hrací plochy bylo naštěstí jasné, že to nebude moc o fotbalovosti, ale spíš to o bojovnosti, důrazu i štěstí, a v tom se s domácími určitě můžeme zkusit poměřit. A ze začátku jsme štěsí šli víc naproti my, hned po rozehrávce nám domácí darovali přímý kop, skákavý odražený míč bohužel napálil Ropek jen do obránce před sebou. Další přímák na zadní tyč pro jistotu gólman vyrazil na roh, z něj Válek zamířil přímo do brány, ale i tentokrát byl brankář pozorný. Pak se ještě po individuální akci z úhlu hodně zastřelil Bureš a misky vah se převážily na domácí stranu. K tomu jsme jim pomohli sami několika zbytečnými fauly kolem šestnáctky, ale když už si přímáky našly cestu mezi tři tyče, výborně zasáhl Prešinský v letu. O chvíli později byl úspěšný i na zemi při nebezpečné střele z hranice šestnáctky. Domácí rychlíci měli ještě několikrát našlápnuto k nadějným pozicím, ale vlastními nepřesnostmi nebo včasným křižováním Ropka zůstalo jen u tohoto statusu. Domácí převahu trochu otupilo nucené dvojnásobné střídání, ale přesto byla Chmelíkova nepřesná střela po chybě v jejich rozehrávce spíše takovým náhlým zjevením u jejich brány než vyjádřením naší ofenzivní nápaditosti.

I začátek druhého poločasu byl alespoň na šance lepší z naší strany, Ondráčkův centr stihl před Chmelíkem odvrátit domácí gólman, škoda, že odražený míč zůstal chvíli před odkrytou svatyní bez našeho většího zájmu. Sokol a Vít zkusili štěstí z dálky, čímž vyslyšeli konkrétní poločasový pokny, ale dle očekávání se při střelách zradil terén. Fotbalová krása se stále ne a ne dostavit, ale otěže zápasu po chvíli převzali domácí. Ti sice dlouho nedokázali Prešinského nějak ohrozit, ale půl hodiny před koncem jim stačilo pár našich slepených nepovedených odkopů na hranici šestnáctky, přiťuknutí do lajny a uklizení míče na zadní tyč k bujaře oslavovanému vedení. Z nastalého útlumu nás nevytrhl ani střídající Skala a jeho nepřesný pokus, naopak Ropek zachraňoval hlavou po centru do šestnáctky jistý gól před nabíhajícím útočníkem. Jako varování nám to nestačilo, čtvrt hodiny před koncem jsme nechali vyniknout Prešinského, který střelu z vápna vyrazil jen k nepokrytému veteránovi Dittrichovi, který pohodlně dorazil do prázdné brány. Strmý růst našich akcií záhy nato nastartoval Bureš, kterému míč po Chmelíkově centru nezištně naservíroval domácí obránce. Náš dlouho mlčící útočník zvládl tváří v tvář brankáři náročný kop podobně jako Venca Cverkoš proti Švýcarům a levou holení ukončil po 264 minutách náš střelecký půst. Nastalé defenzivní harakiri plynoucí z touhy po vyrovnání jistil včasnými výběhy Prešinský, a tak jsme se po Skalově přímáku dočkali vyrovnání. Domácí gólman vyboxoval centr jen do Ropka a odražený míč uklidil do odkryté svatyně s veškerou pečlivostí Chmelík. Obrat z říše okresních snů jsme mohli dokončit záhy, když Válek obral příliš si zahrávajícího stopera, ale při postupu ze strany odmítl na pokyn našeho trenéra nabízející spoluhráče ve vápně a naše tříbodové šance vystřelil někam k praporku. Euforii z bodu nám pak pomohl odvézt domů Prešinský, který skvěle lapil přesnou střelu zakončující obléhání našeho vápna. Remíza rádoby spravedlivá, tabulkově nic neřešící, ale pocity z ní jsou diametrálně odlišné od té minulé.

Početní stav se po výkyvu z minulého týdne vrátil pro výjezd od Linhhartic k obvyklejšímu počtu, a tak jsme museli znovu trochu míchat se sestavou. Protože jednou beky přehrabujeme vidlema a podruhé máme jen jednoho, stáhli jsme si z útoku Chmelíka a na beka poslali Klementa. Ještě že tak, protože zrovna na něho vyšel ultra rychlostní typ, se kterým měl i on sám co dělat. Ale popořádku. Hned v první minutě se oba týmy uvedly první střelou, zatímco Skala dostal od domácích první z mnoha volných chvilek a mířil spíše propagačně vedle, domácí úprk po straně rozvlnil vingl, naštěstí zvenku. Bránění našeho soupeře nebylo z nejlepších, ale poskytnutý prostor jsme bohužel nedokázali využít, přitom se hlavně naši střeďáci a útočníci několikrát ocitli v pozicích za vápnem, odkud by se dalo zkusit pozornost domácího gólmana, bohužel se nám přes jakousi poziční převahu dlouho nedařilo ho vůbec zaměstnat. Domácí taktika rychlých brejků a standartních situací byla o poznání nebezpečnější. Po jednom z rohů se za Prešinským rozezvonilo břevno, napříště nás při prudké hlavičce zachránila špatně seřízená mířidla. My jsme si standartkami nebyli schopní jakkoliv pomoct, a tak jsme to zkusili postupnou kombinací. Ta nejdelší z nich navedla koncovku až na do vápna se vysunuvšího Klementa, ale jeho pokus levačkou si domácí gólman spíš zpracoval, než že by ho chytil. Více práce měl po své zpackané rozehrávce, kterou se snažil rychle ztrestat Válek, ale jak jeho střelu, tak dorážku zcela osamoceného Bureše zvládl zlikvidovat. V závěru poločasu jsme ještě naivně doufali, že by hlavní rozhodčí ze své pozice u středového kruhu viděl možná penaltový zákrok na Válka, ale v kabině jsme si ujasnili, že nastolený metr nemá cenu řešit.

Do druhého poločasu jsme vstoupili přece jenom aktivněji a hosty drželi na distanc, ale do kloudných šancí jsme se špatným finálním řešením pořád nemohli dostat. Jednu z nejlepších pozic měl po Sokolově sklepnutí V. Štancl, ale i on byl s muškou hodně na štíru. Aktivně vstoupil do druhé půlky i pomezní rozhodčí, který při každém Válkově náběhu mával ofsajdovým transparentem. A dělal to tak často a nesmyslně, až dosáhl svého a mohl hlavnímu nažalovat, když mu Válek poradil, kam si má ten praporek strčit. Logicky jsme tedy útočili spíše z pravé strany, ale k zakončení se dostal prakticky jenom Sokol, jenže i jemu byla brána malá. V poslední desetiminutovce pak mohli vítězství na svou stranu strhnout domácí, ale přímák z vápna kopli špatně a po těsné střele z otočky to jen tak zašumělo. V úplném závěru ještě prováhal střeleckou pozici ve vápně Vejrych, Špinar si stihl střihnout půl minuty v útoku a dva body byly nenávratně pryč.

Pár let tomu asi je, co se nás na zápas sešlo tolik, že se na někoho nedostalo. Prosluněná domácí jarní premiéra ale byla natolik lákává, že pozdní přijetí bylo málem diskvalifikací. Za zraněného Špinara nám v bráně po roce a půl zaskočil Prešinský, a to byla jediná změna ve vítězné sestavě z minulého týdne. Přesto to byl právě on, a urputně bojující Chmelík na hrotu, kteří snesli z naší jedenáctky silnější měřítko. Soupeř z Jevíčka nás presoval, jak jsme to chtěli dělat my jim, byl všude dřív, dával míče přesněji, zato my jsme si byli skoupí na krok při bránění i nabídce, nepřesní při přihrávce a neustále bez míče. Prešinský se oproti zvyklostem uvedl několika včasnými výběhy, kterými pomohl přetížené obraně při větrem hnanými nákopy za obranu a po čtvrthodině i prvním zákrokem, když byl hodně rychle na zemi po křížné střele z pravé strany. Po pár dalších minutách jsme měli štěstí, když přímý kop z půlky propadl soubojem Ropka s domácím útočníkem a přeskočil i Prešinského, ale naštěstí byl prý ten útočník v ofsajdu. O chvíli později se jakš takš podařilo zastavit rodící samostatný nájezd středem, ale po pár odrazech a přihrávkách skončila celá situace zakončením do Prešinského tyče. A to ještě jeden pěkně nalitý balón hosté napálili z dobré pozice nad. My jsme se mohli pochlubit jen slabou střelou Bureše a neúčinnými standartkami. Po pětatřicetiminutách už se hosté dostali do zaslouženého vedení, když dokázal jejich útočník skrz dva naše hráče vykouzlit průnikovku do křídla a střílený centr jejich neobsazený hráč už jen doklepl do prázdné brány. Hned po vyrovnání našel Vítův centr na vápně Válka, ale o jeho nepřesném pokusu z voleje z vápna stojí za to napsat jenom proto, že by jinak z naší strany nebylo o čem psát. Byli jsme rádi, že jsme v poslední minutě ubránili roh a mohli jít do kabin prokysličit morálku i sestavu.

Střídající Sokol a Novák, vítr v zádech i zvýšené odhodlání otočili obraz zápasu o 180°. Zhruba po pěti minutách jsme si i my připsali neuznaný gól, když V. Štancl nedokázal přesně zakončit hlavou a následně se připletl do cesty gólmanovi v malém vápně, takže Chmelíkova dorážka asi správně neplatila. Vzápětí proplachtil Válkův centr na zadní tyč, kam si v průběhu EURA 96 obvykle zabíhal Michal Horňák. V našem případě se tam z beka ocitl Janypka a ve skluzu mu chyběl krok, maximálně dva. Hosté si pochopitelně s rozehrávkou dávali načas, po souboji s Válkem se pět minut ošetřoval gólman, takže čas letěl rychle bez nějaké vážnější příležitosti a za zmínku stojí pouze premiérové ostré starty za náš tým v podání střídajících Ondráčka a Nádvorníka. Naši asi největší šanci měl Válek, který po křížném balónu Chmelíka na zadní tyči přestřelil. Prešinský si na míč sáhl za druhý poločas jen jednou, ale protože to bylo těsně za vápnem, měli hosté k dobru jednu pěknou pozici pro standartku, ale ta jim klid na kopačky nepřinesla. Náš další neúspěch na zadní tyči měl na svědomí další střídající Zerzán, který Válkův roh z dobré pozice místo nasměrování do branky jenom lízl. Ke střele uvnitř vápna se dostal i Ondráček, ale gólman jeho pokus na hlavu vyboxoval, Novák chystaný volej promáchl, Válkova pěkně nalitá střela pěkných parametrů naklepala někomu hýžďové svalstvo a poslední šanci měl Zerzán, který se prosadil k zakončení ve vápně, ale křížnému pokusu z ostrého úhlu přece jen chybělo docela dost. Posledních pár minut už bylo spíše křečovitých, naši diváci nechápali, jak jsme mohli dát minulý týden čtyři góly, protože jen zásluhou naší produktivity jsme se nedopracovali k remíze, proti které by ani férový soupeř asi příliš nenamítal. Sice nás to dostalo do vybrané společnosti neúspěšných víkendových mančaftů, ale po sobotních ztrátách v naší soutěži jsme doufali v odraz ke středovějším vodám.

O radostech a hlavně strastech zimní přípravy asi nejvíce vypoví pohled na nabité sestavy při zimních přátelácích.

Morašice - Horní Újezd 2:1

Branky: Bureš, Válek (pen).

Hráli: Špinar - Ropek, D. Štancl, V. Štancl, Novák, Janypka, Chmelík, Válek, Vít, Bureš, Skala, Kopecký, Vejrych

Morašice - Čistá 1:1

Branky: Válek

Hráli: Špinar - Ropek, D. Štancl, Novák, Janypka, Chmelík, Válek, Vít, Bureš, Skala, Kopecký, Vejrych, Ondráček

Morašice - Dolní Újezd "B" 4:2

Branky: Ondráček2, Válek, Škoda

Hráli: Špinar - Ropek, D. Štancl, Janypka, V. Štancl, Kopecký, Chmelík, Válek, Skala, Ondráček, Škoda

První ostrý zápas nás nasměroval k předposlednímu celku soutěže. Toto postavení nikdy nic moc neznamená a v našem případě obzvlášť, protože Městečko Trnávka získalo dvě třetiny svých bodů a čtvrtinu svých gólů právě na našem hřišti. Díky jejich chvályhodné péči o webové stránky jsme přikročili k důkladnému videorozboru, abychom odčinili porážku, která jako by předznamenala naše podzimní soužení. Výborný vstup do zápasu nám zajistil Chmelík, který si v přátelácích vytrvale zkoušel jak post útočníka, tak pálení šancí z toho vyplývajících. Naštěstí pro nás si pálil ostrými hned v prvním ostrém zápase. I když slovo pálil je hodně nadnesené, protože když po pěti minutách kličkou přešel přes posledního obránce a zjistil, že domácí brankář kryje při jeho postupu ze středu pouze pravou čtvrtinu brány, chladnokrevně poslal zpoza vápna balón k volné tyči a ten po dobrých pěti vteřinách slavnostně přešel brankovou čáru. Náš dobrý nástup vyústil ještě v povedenou, ale chycenou střelu Klementa, pak už jsme hrozili hlavně ze Skalových rohů, ale ze hry už jsme se k šancím dostávali hůře. Ale i to nám mohli domácí závidět, protože ti si připsali jen asi čtyři centry do vápna, z nichž jeden hlavičkovali vedle a další si stáhl Špinar. Kolem poloviny poločasu se začalo jiskřit a žlutit ve středu pole, což byl důsledek našeho pomalého dostupování i psychické lability domácího provokatéra a našeho mstitele Válka. Mnohem lepší trest než oplácení si vymyslel Ropek, který byl u Skalova přímáku po faulu dotyčného jedince o vlásek dřív než odvážně až bláznivě vybíhající gólman a pět minut před poločasem nám hlavou zdvojnásobil vedení.

Nejzapamatovatelnějšími momenty druhého poločasu byly dlouho jenom střídající manévry u střídaček, nám se nedařilo dostat k pojistce, domácím ke korekci. Nejblíže třetímu gólu byl Bureš, který si našel odražený balón po Chmelíkově střele, jenže jeho opravdu tvrdá rána mířil opravdu docela dost nad břevno. Kolem 70.minuty nám zatrnulo, když se Ropek pokoušel jít znovu předčasně do sprch, naštěstí stihl sólově postupujícímu útočníkovi vzít skluzem balón. Podle mínění domácích i s nohama, ale že by hlavní rozhodčí upřel penaltu týmu, v němž zná polovinu lidí, to se na naší úrovni moc nestává. Po tvrdé zimní přípravě vtrhl na posledních dvacet minut na hřiště Sokol a stihl toho docela dostat. Nejprve si zběhl na Válkův centr na přední tyč a uklidil míč do sítě, ale z uctivé vzdálenosti vše jistící asistent Havránek ho přistihl v ofsajdu. Poté si na lajně zpracoval balón, obtočil se kolem svého strážce a jeho nepovedený centr prošel gólmanovi u přední tyče do sítě. A brzy na to po pěkné kombinaci ještě rozezvonil břevno. Mezi jeho momenty se ještě vklínil gól V. Štancla, který po rohu zametl odražený balón jen tak trapně levou holení, ale na čáře bránící hráč z toho udělal ještě pěknou trefu pod břevno. V úplném závěru se ještě k samostatnému nájezdu prokličkoval Novák, ale patrně mu blesknul hlavou rozhodnutý stav, jal se vymýšlet lob a byla z toho malá domů. Radost ze splněné povinnosti nám to ale nijak nezkazilo, budeme věřit, že nám výsledek zápasu s Trnávkou opět předurčí ráz nadcházející poloviny sezóny.

Konkurenční, ale nápadně podobný pohled na zápas si můžete dopřát zde.

Tréninky dle domluvy, individuální plány nežádoucí.

15.-17.2. - soustředění Daňkovice, odjezd v pátek ráno

SO 23.2. - pořádání obecního plesu v Morašicích, neúčast bude odpracována v průběhu jara (extra služby, brigády).

NE 3.3. - 9:00 přátelák s Horním Újezdem (UMT Litomyšl, sraz na místě v 8:15)

SO 9.3. - 16:00 přátelák s Krounou (UMT Litomyšl, sraz na místě v 15:15)

SO 16.3. - 9:00 přátelák s Dolním Újezdem B (UMT Litomyšl, sraz na místě v 8:15)

NE 24.3. - 15:00 mistrovské utkání v Městečku Trnávka

Vážení přátelé,

děkujeme Vám za, víceméně stálou, přízeň při našich kolísajících výsledcích a pevně věříme, že se budeme potkávat i na jaře.

Zároveň bychom Vám chtěli popřát příjemné a klidné Vánoce, včetně pevného a jistého kroku do roku nového.

Tradiční Štěpánská zábava proběhne v úterý 25.12.2018 na Rychtě v Morašicích, kde zahraje kapela Rytmik a napojí Vás členové místního Sokola.

V pondělí 31.12.2018 zveme všechny příznivce morašického Sokola na silvestrovský fotbálek. Výkop je od 10:00 na hřišti.

Poslední zápas nepovedeného podzimu nám poskytl ideální šanci buď k nějakému vylepšení skóre, nebo ke ztrátě posledních zbytků cti, jinak by se o prohře na hřišti poslední Radiměře hovořit nedalo. Skóre jsme mohli otevřít už v první minutě, ale po Válkově centru se naprosto osamocený V. Štancl před prázdnou bránou tak soustředil na klopení hlavy, až ji musel do své jedné zdravé dlaně sklopit docela, jak trestuhodně minul. Domácí jsme herně drželi na uzdě, emočně už to taková sláva nebyla, ale to byla jejich kaše a ne naše. Z naší převahy rezultovaly střely Sokola, Tměje a Válka, ale tamější brankář patřil k tomu lepšímu, čím se může tenhle tým chlubit, a tak jsme nedostávali ani příležitosti k dorážce. Zaslouženého vedení jsme se dočkali až po dvaceti minutách, když se Bureš na křídle obtočil kolem bránícího hráče a svůj postup ze strany zakončil nekompromisní střelou do víka na přední tyči. O chvíli později ho po Vítově kolmici udržel zapomnětlivý domácí obránce mimo postavení mimo hru a samostatný nájezd proměnil za marného ofsajdového halekání kompletního domácího osazenstva klidnou placírkou podél gólmana. Kromě obav o zdravý rozum publika jsme se v prvním poločase báli jenom při dvou standartních situacích. Ale hlavička po rohu naštěstí nebyla přesná a centr z přímého kopu vyboxoval i přes mrtvoly Špinar. Po pěkné kombinaci se Sokolem zaútočil na hattrick ještě před odchodem do kabin Bureš, ale gólman už si jeho pokus z úhlu pohlídal.

I po přestávce kopírovalo dění na hřišti náš pohárový zápas ze srpna. Naše polevení vyústilo v možnosti domácích vsítit kontaktní gól a pořádně nám rozklepat kolena. Dva až tři nájezdy ze stran naštěstí skončily hodně tvrdými a hodně nepřesnými střelami. Rozhodčí se domácím začínal pořádně zajídat, přestože pochybné fauly se množily na obě strany. Po jednom takovém nesmyslu dostali domácí přímák na dvaceti metrech, kopli ho pěkně, ale Špinar ho možná skokem podzimu vytáhl na roh. S odstupem času těžko říct, jestli byl jeden nebo dva, každopádně jednou musel zasahovat Špinar proti hlavičce na zadní tyč a jednou při nás stáli všichni svatí, když se domácím podařilo zazdít i poměrně jasnou gólovou dorážku. Stejně si tedy při naší snaze o pojistku vedl i Válek kooperující na malém vápně se střídajícím Pospíšilem, a tak zůstal souboj o nejlepšího podzimního střelce nakonec nerozhodný. A protože dalekonosný pokus D. Štancla skončil na břevně, a domácí hráči i diváci byli až na výjimky čím dál nesoudnější a nepříčetnější až do rasisticky podbarvené červené karty, oddychli jsme si až po pojistce V. Štancla, který si nehlídán naskočil na Válkův roh a vzdor předzápasovému pokynu si dovolil oslavu už po třetím gólu. Uspíšený konec zápasu ze strany rozhodčího pak byl v těžkém kontrastu s neuspíšeným koncem sobotní noci. Ta byla svědkem několika výkonů, jejichž intenzita přenesená na hřiště by nás dozajista katapultovala tabulkou vzhůru. Tak se nechme překvapit, jak se nám zákon zachování energie osvědčí v praxi.

Celý týden nám vydržela opojná kocovina z vítězství v Horním Újezdě. Zdánlivě nebyl důvod sahat do nouzové, ale nakonec vítězné sestavy a zdánlivě nebylo objektivních příčin, proč bychom domácí fanoušky po delší době nepotěšily vítězstvím, když je na tom Dlouhá Loučka ještě hůř než my. Ale zdání v okrese klame a trvalo celý deštivý poločas, než jsme vystřízlivěli. Hosté nás přehrávali, všude byli dřív a poctivě se starali o to, aby se hra neodehrávala na fanouškům vzdálené straně hřiště. Nás neposlouchalo ani srdíčko, ani balón. K našemu štěstí ale rozhodčí vyhodnotil Chmelíkův obranný zákrok ve vápně jako dovolený, hostující střely z lepších i horších pozic mířily nad bránu nebo přímo na Kubeše, při nejnebezpečnější standartce Chmelík hlavou ubránil dva nabíhající supy, a tak hostující převaha vyzněla do prázdna. Na druhé straně se něco málo šustlo až ke konci. Válek hodně z úhlu trefil tyč, v největší šanci Klement na dlouhou nohu zakončoval kombinaci ve vápně mimo tři tyče a kdyby Skalovým kombajnům koloval v žilách stejně kvalitní volej, jako předvedl z vápna on, Babiš by se neuživil.

Přestávka poměr sil otočila, a tak si nezaujatí fanoušci nemohli na nic stěžovat, všechno měli na očích. Náš zlepšený výkon a kombinace vyústily ve volného Klementa, který z nějakých dvaceti metrů dvakrát střílel nad. Pravou stranu oživil Novák, který po Janypkově průnikovce pomotal hostujícího obránce, ale gólmana na bližší tyči zachránila po jeho střele kovová ozvěna. Za druhý poločas zaslouženého vedení jsme dočkali až poté, co Skala dostal po rohovém kopu příležitost k reparátu, na jeho centr se ze stínu Ropka vyšrouboval do vzduchu Klement a hlavou trefil odkrytou bránu. Hosté ale na vynulování našeho dlouhého úsilí potřebovali jen několik minut a jednu šanci. Přízemní centr z pravé strany odvrátil Ropek pouze do ruky hostujícího útočníka, a ten poté neměl problém z bezprostřední blízkosti ukončit neprůstřelnost odlétajícího Kubeše. Třeba ta ruka, třeba hostující obranné pokyny „zlom mu nohu“, třeba klasická rozhodcovská starost o urážky místo zdraví, třeba naše frustrace z vlastní neschopnosti závěr utkání notně vyhecovaly. Přesto jsme ještě měli šance strhnout vítězství na naši stranu, v posledních deseti minutách posunul Pospíšil kolmici na Válka do těsného ofsajdu (ale ten to stejně nedal), sám se pak na vápně dostal ke slabé střele a nakonec byl Novákův průnik ve vápně utnut podrážkovým skluzem, který byl v trendu celého zápasu posouzen jako dovolený (čímž vůbec není myšleno, že byl v pořádku). Zatímco Skala pak při vědomí své absence příští týden koketoval se soupeřem a červenou kartou, ostatním zbyly jen dresy ke ždímání. Při ohlédnutí za domácí půlsezónou tak musíme být nesmírně rádi za nečekané výhry nad Cerekvicí a Bystrým, jinak bychom proti nespokojenosti našim fanoušků neměli už vůbec žádný argument.

Pro šanci na odčinění týden staré ostudy, nejhorší v kariéře našeho trenéra (a že zažil i dvouciferný výsledek), jsme nemuseli jezdit nijak daleko, jen do Horního Újezda. Náš kurs hodinu před zápasem povážlivě vyskočil, protože gólmana jsme museli vybrat až v kabině vylučovací metodou. Volba padla na J. Kubeše a nebyla vůbec špatná. Začátek zápasu se odbyl ve středu hřiště, o čemž svědčí i to, že hlavní rozhodčí opustil středový kruh uvážlivým krokem poprvé až v 5.minutě. Možná pro mizerný výhled z toho vyplývající se Klement po chvíli rozhodl ustát penaltový faul a po obejití domácího stopera si střelou do protějšího rohu brzo řekl o titul "muže zápasu" - 1:0. Radosti bylo jak na Starém Bělidle, ale nemusela trvat dlouho, když Ropek udělal z propagační soupeřovy střely nebezpečný lob, který skončil na břevně Kubešovy brány. Naši odpověď nachystal průnikem po lajně Bureš, ale jeho pobídku pod sebe vytočil Válek mimo tři tyče. Domácí po dvou vynucených střídáních zahrozili útokem z boku, ale Kubeš včas zmenšil střelecký úhel a neujala se ani následná série nebezpečných rohů. Po půl hodině hry vyslal někdo z našich střelu, vzhledem k jeho všudybylnosti je asi osmdesátiprocentní šance, že to byl Klement, kterou domácí gólman neudržel, k odraženému míči se nejrychleji dostal Válek a vyloženě tváří v tvář brankáři předložil míč před prázdnou bránu Janypkovi stejně nezištně, jako kdysi Poborský Šmicrovi proti Holanďanům. Náš kovaný obránce vysunutý na hrot si možná nepočínal s takovou grácií jako Šmíca, ale nedat to, to by chtělo většího fištróna - 2:0. Ještě příjemnější vedení několikrát odmítl Skala, který ze zajímavých (buďme objektivní - nikterak ložených) pozic pálil nepřesně (buďme objektivní - hodně nepřesně). Domácí balóny za obranu jsme i s pomocí vybíhajícího Kubeše ubránili celkem bez křeče a po drahné době šli do kabin s náskokem.

Ten mohl zvýšit brzy po přestávce Bureš, ale v samostatném nájezdu pouze rozchytal gólmana. Jeho špatný odkop vzápětí trestal Skala, jenže trefil pouze břevno. A tak oba nešťastníci spojili síly, Skala vysunul Bureše do dalšího nájezdu a tentokrát z toho byl podobný protější roh brány jako u Klementa 3:0. Z logiky věci se pak hrálo více na naší půlce, ale domácí si moc zajímavých pozic nevytvořili. Kubeš při sbírání balónů šetřil čas, co to šlo, dokonce i přímák zpoza vápna v zájmu taktiky chytal nadvakrát. Naše brejky k navýšení skóre zůstaly nevyužité, a tak se už o všechno zajímavé postarala trojice domácí stoper, Chmelík a rozhodčí. Prvně jmenovaný zbytečně mimo hru ramploval Chmelíka, později i ve hře Tměje, Chmelík coby kapitán se k tomu opravdu mírně vyjádřil a rozhodčí coby pán všeho se starostí o své ego a nikoli cizí zdraví mu dal radši žlutou za kecy. A ještě u toho byl sprostej. Onen domácí stoper se ještě nachomýtl k akci, která skončila ofsajdovým gólem, ale ten nakonec neplatil kvůli tomu, že domácí nedostali výhodu po našem faulu. Přímák z toho rezultující olízl Kubešovu tyč zvenčí a tím bylo vše podstatné z tohoto derby za námi. Teď ještě se z toho příliš nenačepýřit a udržet za námi i poslední podzimní soupeře.

Cenný, ale draze vykoupený bod z Jaroměřic jsme doma potřebovali potvrdit i bez tří nových lazarů a Kamenná Horka je soupeř, kterého bychom doma rozhodně porážet měli. Jenže ani sestava se třemi útočníky nám výrazný posun v naší ofenzivní zaostalosti nepřinesla. Pravda, od třetí minuty jsme měli dobývat pouze desetičlenného soupeře, protože Kubešův zmařený samostatný únik si zasloužil od stejného rozhodčího stejné ohodnocení jako Ropkův zákrok na jaře v Trnávce, ale nikde není psáno, že by se nám v tom případě dařilo lépe. S větrem v zádech jsme soupeře přehrávali a dostávali se i nezvykle často k zakončení, bohužel hostující ne zrovna jistotou překypující gólman vyrážel centry a dalekonosné pokusy do prázdna, ve vápně prostě na dorážku vždycky někdo chyběl. V první vypracovanější šanci nemířil o moc vedle Pospíšilův lob. Když z dálky napřáhl Bureš přesně k tyči, bylo s všeobecným podivem a nelibostí přijato, že brankář, do té doby si leda zavazující tkaničky, předvedl výborný zákrok. A do třetice se na zadní tyči protlačil k centru Skala, ale zblízka nedokázal dát míči pořádnou razanci, říkal k tomu něco o dlouhé noze. Pár hostujících ofenzivních výkřiků do té doby brzdily ofsajdy, ale když se jim podařilo si vše ohlídat, byl z toho brejk dva na dva a jejich útočník si v pravý čas odskočil od Tměje, aby usměrnil do prázdné brány lahůdkovou pobídku z křídla. Naše snažení to úplně neotupilo, hostující brankář si připsal zákrok pěstí proti další Burešově střele a roli úspěšného statisty při Válkově pokusu z křídla a kapituloval až poté, co vyrazil Pospíšilovo bodlo pouze před sebe a Bureš nasměroval svou dorážku hlavou mimo jeho dosah. Relativně rychlé vyrovnání nás bohužel nijak nenakoplo, podařilo se nám už jen zazdít pár brejků, ubránit standartky ke konci poločasu a celkově zanechat dojem, že jsme ti míň nažhavení do zápasu.

Do druhé půle musel nuceně odjet hlavní autor zápisků a jeho příjmenovitý náhradník ztratil po pár minutách sílu dále sledovat vývoj utkání. Raději se uchýlil s kolegy do kabiny k lékárně. Po individuálních chybách nasypali hosté do naší branky 4 kusy a šlo se domů. Někteří fanoušci odcházeli dokonce s předstihem a musíme si přiznat, že to asi nebylo jen kvůli Velké pardubické.

Dvakrát jsme se do dalekých Jaroměřic vypravili pouze s jedním hráčem a jedním vedoucím na střídačce, tentokrát jsme to dotáhli na 3 náhradníky, 1 vedoucího, 1 trenéra, 1 řidičku a věrného fanouška Vendu Tměje, který s námi jel přes to, že Venda ml. chyběl v sestavě po předchozích 15 naprosto v kuse odehraných zápasech. Zranění Špinara a zasunutí V. Štancla do brány zatrhly trenérské úvahy o vysunutí Chmelíka na hrot, toho čekala naopak pěkná neděle po boku Švece, který je ale stejně jako my, trochu ve stínu loňské sezóny a zatím dal skoro o polovinu gólů méně než my. Na širokém, schválně čerstvě nakropeném hřišti jsme se rozhodli domácí oťuknout hlavně na naší obranné polovině, z čehož brzy vyplynuly dva rohy, které napřímo rozvlnily síť. Ale že to bylo z boku a z vrchu, nic se nám nestalo. Po nějakých deseti minutách zůstal po celkem nevinném souboji na trávníku domácí Mooz, a když ho odvážela sanita, blížil se už původně plánovaný konec poločasu. Jestli měl nešťastný, a snad brzy vyléčený úraz, domácí trochu opařit, bylo to opaření hodně živou vodou. Naše první delší kombinace v zápase nějak záhadně vyústila v nájezd Moozova náhradníka Batelky a ten pod nohou V. Štancla otevřel skóre pár minut po znovuzahájení hry. Býval by to byl gól do šatny. Minutu na to si zatáhl balón nerušeně až k centru domácí obránce, V. Štancl vystihl "Kirův" lob jenom proto, aby k němu vzápětí odražený míč nešikovně odhodil a umožnil mu tak do protipohybu dvou našich obránců zvýšit domácí vedení. Zatímco domácí ze stran opakovaně hrozili (a byly by nebezpečnější nebýt vytrvale zvednutého praporku asistenta), naše útočná sterilita dostávala v tomto zápase tragikomičtější rozměr než obvykle a vyjma jednoho bochánku z přímáku jsme domácího gólmana neprověřili, ani nevystrašili.

Do druhé půle vstoupil nejhůře M. Štancl, který si opět, znovu, tudíž opakovaně, pochroumal koleno a tentokrát to vypadá na větší průšvih než v Březové. Na jeho náhradníka Kopeckého se do útoku dal už s trochu optimističtějším výhledem nakopnout balón, ale byli to domácí, kteří byli blíže gólu, když jejich útočník mířil tváří v tvář našemu brankáři o fous vedle. Za trest rozehrál Skala standartku, kterou Klement vrátil na střídajícího Bureše a ten s pomocí tyče a gólmanových zad snížil. Aby těch zranění nebylo málo, Kopecký si po dalším centru odkulhal ze hřiště proklínajíc svou achilovku a jeho místo zaujal Pospíšil. Ten se brzy nachomýtnul k vyrovnávací brance, když Válkův centr sklepl Skala do malého vápna a čerstvý makovský zastupitel hodil hlavičkou do protipohybu domácímu gólmanovi takovou udičku, že ten se mohl už jen frustrovaně dívat za balónem ploužícím se do sítě. Vskutku povedený vstup do zápasu, jen kdyby nebyl vynucen dvěma zraněními. Stejně jako domácí v prvním poločase jsme si vytvořili územní převahu, měli jsme několik nadějných přečíslení, ale co nezhatila naše nahrávka, to pohřbily ofsajdy. Ty si pohlídal Válek, ale zase neseřídil mířidla. Jednu střelu trefil mizerně, do jednoho voleje se opřel čistým nártem, ale v obou případech mířil mimo. A když už se Ropkovi podařilo dostat do sítě odražený balón, zkazil naši radost další ofsajd. S úplným závěrem se ještě o poslední nádech pokusili hosté, ale Švece se ani ze strany k zakončení nedostal. Po faulu, který svět neviděl a dlouhé výhodě ukončené zbytečným soubojem a dalším zraněním, měli ještě domácí v poslední minutě jeden centr, ale ten V. štancl sebral Švecovi z hlavy a zápas tří rozdílných poločasů tak skončil nerozhodně. Což bylo zasloužené. 45 minut byli lepší domácí, skoro 45 my, půl hodiny jsme všichni stáli.

Dva silné soupeře jsme doma porazili, na třetího – tabulkově i hmotnostně nejtěžšího – jsme přivítali plnou lavičku, herního navrátilce Klementa a trenérského navrátilce Kutu. Po delší době se u nás převedl také rozhodčí Urban, řečený Motejl, a to v kombinaci s tvrdě hrajícím Opatovem nevěstilo úplnou procházku růžovým sadem. Začátek byl z naší strany dobrý, na hrot posunutý Skala brzy prověřil vysokého brankáře u přední tyče a Válkův přímák do šibenice letěl přeci jen o něco pomaleji, než bylo třeba k tomu, aby ho hostující gólman s pomocí spojnice nevytěsnil. Bohužel po deseti minutách jsme při prvním soupeřově výletu na naší půlku inkasovali. Po centru ze strany vyrazil Špinar první střelu dobře do boku, následující oblouček už ne tak dobře do břevna a odražený míč uklidil ostrostřelec Kalánek do sítě. Záhy po rozehrávce táhl akci ze strany Válek, do jeho zblokované střely se z dálky opřel Klement, ale místo výstavní trefy z toho bylo jen smolné břevno. Nadále jsme pokračovali na soupeřově polovině, Skalův přímý kop minul v dobré pozici V. Štancl, neurodilo se ani z rohů a dalších přímáků, přestože se prozatímní lídr tabulky jednu chvíli pět minut nedostal od vápna. Ale chyběl nám ten správný tlak do brány, z čehož nám hosté za chvíli udělili lekci. Dvěma dlouhými auty se protlačili až k rohovému kopu, ten rozehráli na přední tyč, kde se k hlavičce dostal dvoumetrový bek, a z druhého výletu byl druhý gól. Úspěšnost si zkazili o chvíli později, když přehlavičkovali bránu, která v danou chvíli zela prázdnotou díky Špinarovu vyřizování účtů u tyče. Při hašení tohoto sporu se jasně ukázalo, že hosté mají s rozhodčím přes dvoubrankové vedení přeci jen o něco větší problém než my, ale jejich rozhozenosti se nám do přestávky nepodařilo využít.

Do druhého poločasu jsme nastoupili proti větru a možná i díky němu už to z naší strany tak trvalý, byť sterilní, tlak jako v první pětačtyřicetiminutovce. Hostům se dařilo kouskovat hru každým autem, karty za banální fauly tentokrát přibývaly na naší straně, jejich napsání taky trvalo po minutě, a tak to s naší stíhací jízdou nevypadalo kdoví jak. Jeden ze sporných přímáků před naším vápnem naštěstí skončil lehkým pozdravem pro Špinara, zato jeden z nesmyslných přímáků proti hostům poslal do vápna Skala, Chmelík sklepl na Válka a ten po hodině hry napálil míč přesně na zadní tyč. Nezvládnuté rozhodcovské momenty i nervozita přibývaly, vyrovnání měl na noze dvakrát V. Štancl, ale první střelou jen vyprášila záda obráncům a podruhé si nechal Válkův roh pouze přistát na koleně. Deset minut před koncem si po příležitostném brejku pokryl Kalánek míč před Ropkovým zákrokem, sudí odpískal penaltu, kterou po třech minutách dohadování hosté proměnili, a bylo po zápase. Náš následující přímák se opět rozehrával tři minuty, protože rozhodčí chtěl dávat karty, ale nechtěl vylučovat a nějak se mu to na kartičce pletlo. Při totální prasárně hostujícího Havláta, který skopnul Válka v plném sprintu, se další tři minuty rozhodoval pro stejné řešení, nijak nehledíc na to, že to měla být červená napřímo. Stejně měl sice dopadnout i oplácející Válek, ale kdo by se nechal beztrestně mrzačit. Z fotbalu už stojí za zmínku jen Zerzánův vychytaný průnik ze strany a dvě střely na výběr místa dnes mimořádně nadaného V. Štancla. Ale poprvé mířil z penalty ve skluzu nad, podruhé levačkou jen do koše gólmana, a tak je ten čich na místo tím jediným, čím se může po zápase chlubit. Snad ještě tím, že je v týmu, který dokázal lídra přeboru přehrát a který udržel nervy na uzdě (přes osobní rozepře by se nás všech 22 hráčů určitě shodlo na nějaké formě vyhnání sudího z areálu nebo rovnou z listiny rozhodčích). Takže napříště to chce trochu potrénovat zakončení a důraz v šestnáctce, s výjimkou Ropka, a příští neděli by mohlo být líp. Jak ostatně předpovídají předvolební průzkumy.

Naše série zápasů s předními celky soutěže pokračovala v Březové. Tamní nováček se na tomhle seznamu ocitnul trochu překvapivě, ale jak jsme se přesvědčili, ne náhodou. V úplném začátku zápasu jsme sice drželi míč my, ale to možná domácí jen v klidu vyčkávali ve svém obranném postavení, naše hraní končilo před vápnem nebo v kraji. Zato hned první standartka domácích slavila úspěch. Vyhraný hlavičkový souboj nasměroval míč zpátky do ohně, Špinar míč jen lehce vyrazil a důsledný útočník zblízka propálil míč doslova skrz dvojblok obránců do sítě. Marné bylo naše vztekání, že Špinar byl při výskoku v malém vápně atakován. Byť nijak agresivně, léta žijeme v přesvědčení, že se to nesmí, ale v jiných okresech se asi píská jinak. Takřka z příštího útoku trefil centr Ropkovu ruku a sudí bez zaváhání ukázal na penaltu. Ne že by si ji neobhájil, ale takhle výrazný příspěvek ke dvěma gólům dalece přesahuje obvyklou úlitbu domácím. Pokutový kop březovští v pohodě proměnili a dostali se přesně do situace, která jim vzhledem k jejich pevné obraně naprosto vyhovuje. Po zbytek poločasu byli lepší, důsledně běhali s našimi záložníky, na širokém hřišti si rýsovali krásné balóny za obranu. My jsme se nebyli schopní dostat do hry a naši jedinou šanci si připsal hlavou po standartce V. Štancl, ale zezadu beztrestně zvalchovaný mířil vedle. Naše rohy posbíral výborný gólman a to bylo z naší strany skoro všechno. Zato Špinar si připsal minimálně dva zákroky proti sólovým postupům ze strany a několikrát si společně s dalšími oddychl, když centry nebo střely z dobrých pozic míjely místo určení a dvoubrankové manko tak nebylo úplně nezaslouženým výsledkem, jen se zbavit té pachuti ze způsobu obdržených gólů.

Do druhé půlky jsme nastoupili bez prošlápnutého Skaly, brzy musel nuceně střídat i M. Štancl, ale na naši hru to paradoxně nemělo nijak špatný účinek. Domácí se za dvacet minut prakticky nedostali k naší bráně, my jsme bohužel z tlaku vytěžili pramálo. Sokolovu střelu zpoza vápna zvládl domácí gólman vyrazit zpod břevna, jeho jasný faul na dobíhajícího Chmelíka ten starší pán ve žlutém triku buď prospal, nebo na tu dálku 20 metrů neviděl, nebo nás chtěl prostě nasrat. A když si na rychle vyběhnuvším gólmanovi vylámal zuby v naší největší šanci i V. Štancl, udeřilo na druhé straně. Devítka, řečená Kobra, si jednoduše navedla balón na střed a jeho neutěšená střela z vápna proklouzla Špinarovi pod tělem a zasadila definitivní hřebíček našemu snažení. Pak už se řešila jen výše skóre a díky několika rudookým jedincům i bezpečný návrat domů. Domácí přidali ještě jeden gól po rohovém kopu, v závěru nechali při dvou tutovkách jednou vyniknout Špinara a jednou svůj psychický neklid, a konec už naštěstí ten mdlý stařík na rozdíl od začátku nenatahoval, takže ze závěru zápasu žádné zraněné nemáme, uvidíme, co ti poločasoví marodi.

Zatímco venkovní zápasy netáhnou, na derby proti Cerekvici nám byl málem i povolený počet střídání malý. Když jsme vyslechli krátké intro, že tahle sinusoida není ideální, stejně jako střídání tréninku v pěti lidech a žádného, šlo se na věc. Protože je fyzicky vyloučené, aby na sebe vlétly oba týmy. Moc jsme těmi letícími chtěli být my. A přestože se o fyzickou ani fotbalovou individuální převahu rozhodně nehlásíme, nedá se říct, že bychom jako celek výrazně zaostávali. Naopak se nám podařilo například vysunout Válka, ale jeho skoro nájezd vyzněl kličkou na vápně do ztracena. Stejně tak zajímavý pokus M. Štancla, který V. Vostrčil s námahou vyrazil, ale bohužel široko daleko nebylo žádného našeho útočníka na dorážku. I hosté zkoušeli náš obranný blok překonat z dálky, ale Špinar si našel jak střely, tak na zadní tyč propadnutý přímý kop Lorence. Špinar se se střídavými úspěchy snažil pomáhat i na pozici autostopera, ale po dvaceti minutách byl u míče později než Uher, který naštěstí z těžké pozice z úhlu mířil do boční sítě. Prakticky vzápětí vyslal Tměj krásnou kolmicí M. Štancla, ten na kraji vápna pečlivě rozmyslel co dál, s přispěním nepřesného obranného zákroku J. Vostrčila dostal balón na malé vápno k Burešovi a ten ho po chvíli krocení dokázal v obležení nasměrovat mezi nohy V. Vostrčila. Gól natolik speciální, že byl jeho první, že ho dal svým krajanům a že jsme ho dali jako z čistého nebe. Od té chvíli nás hosté přehrávali už více než platonicky, jejich rychlé průniky i výměny postů nám dělaly problémy, ale nezašlo to dál než ke zblokovaným střelám, přízemním centrům skrz naše vápno a několika rohům. Ty jsme hlídali celkem s přehledem, nejnebezpečnější směřoval Lorenc přímo do brány, ale Špinar byl na přední tyči včas. Naše ojedinělé, ale ve finále o to vážnější vzepětí představoval postup Bureše z nulového úhlu, zakončený nepřekvapivou střelou na přední tyč místo nahrávky pod sebe a sólový postup Chmelíka. Ten vystihl soupeřovu rozehrávku, ale vyčkával se zakončením až na vápno, kde už ho stihl rozhodit vracející se obránce. Nejenže jsme vedení nenavýšili, ale ještě před pauzou jsme o něj přišli, když se hosté po rohovém kopu dostali k centru z rohu vápna, dlouho letící oblouk našel na druhé straně vápna nerušeného F. Pražáka a ten placírkou z voleje vrátil balón přesně za zadní tyč, kam Špinar přes maximální snahu nedosáhl. S trochou štěstí, na jehož nepřízeň jsme si rozhodně nemohli stěžovat, jsme si mohli vzít vedení zpět, když se nám povedlo nasměrovat kombinaci na M. Štancla, ale jeho střela z první, která z první vůbec být nemusela, přinesla maximálně dvě letmá zahučení v potěšitelně plných ochozech.

Druhou půlku zahájil úchvatným sólem Tměj, který proskotačil přes několik hráčů s podobným štěstím jako Poborský v šestadevadesátém, ale sám před V. Vostrčilem volil mnohem ostřejší lob než zmiňovaný hrdina. Byla to prostě přímá střela na hlavu, kterou hostující gólman vyrazil na náš jediný roh v zápase. O chvíli později Bureš podržel balón pro M. Štancla a ten si opět s pomocí Vostrčila připsal gólovou nahrávku. Tentokrát to byl V. Vostrčil, který vyběhl z brány proti jeho kolmici na Válka, ale ve skluzu neudržel míč, který mu Válek po kratším protisměrném manévru vrátil do prázdné brány. Hosté si v prvotní odplatě připsaly pouze dvě střely z vápna, se kterými si Špinar efektně i efektivně poradil, ale i když se jejich tlak stupňoval, větší šance si vytvářeli těžko. Po jednom rohu hlavičkoval těžko bránitelný Kusý, naštěstí jen slabě, ale J. Vostrčila připravil o zakončení na poslední chvíli Ropkův čistý zákrok, po kterém se dožadovali hosté penalty. Někdo prosbou, někdo výhružkou, někdo příkazem, ale na situaci se nic nezměnilo. Nám se v době vrcholné defenzivy naskytla možnost zvýšit skóre z ojedinělého brejku, ale do Tmějovy pobídky se místo pohodlně zakončujícího Kubeše natlačil na dlouhou nohu Bureš a šajtlí pouze rozezvonil břevno. Za našeho neustálého střídání pokračovala křečovitá převaha hostů na naší polovině, ale chybující rozhodčí logicky rozhodí víc dotahující než bránící celek. Cerekvičtí se nechytili ani ze standartek, několikrát vzývané penalty se nedočkali ani po faulu na J. Vostrčila a čas docela kvapem ubíhal. Když se Pospíšilovi nepovedlo potvrdit výhru po zmatcích při hostující rozehrávce, mohli jsme ještě v nastavení o výhru přijít, ale Uher poté, co kolem sebe nechal ve vápně proběhnout V. Štancla, mířil jen opravdu těsně vedle vinglu. A tak jsme se po prvních dvou nepovedených domácích dobýváních už podruhé účelným fotbalem propracovali k vítězství nad silnějším soupeřem a věhlasu, který by tentokrát mohl dorazit až na Kanárské ostrovy. Nejen proto, že naše počínání nápadně připomíná Robina Hooda.

Když se nám v předchozích domácích zápasech nedařilo zúročit herní převahu proti slabším soupeřům, koho jiného si přát než soupeře, kterého zřídkakdy přehrajem a který nás zřídkakdy porazí. Na zatím stoprocentní Bystré dorazila početná návštěva z jejich tábora, vyšší vypadal i počet našich diváků a vyšší byl především počet hráčů na naší lavičce. Víceméně ve zdravotním rozkladu se sice nacházelo pět hráčů základu, ale když musíš, tak musíš. Začátek utkání se nám nadmíru povedl, byli jsme více na balónu, i za cenu zbytečně riskantních počinů našich stoperů, a byť je u našeho soupeře neustálé riziko rychlých brejků i po obranném odkopu, byli jsme i nebezpečnější. A velkou roli v tom hrál minisouboj Válka s Peterkou. První faul hostujícího hráče byl hned oceněn žlutou kartou (podivnou vzhledem k pozdější karetní benevolenci), podruhé měl Válek dostatek místa k centru, který ze středu nabíhající Chmelík trknul do protipohybu odbíhajícího Dittricha, ale hostující veterán stihl výborně zasáhnout a k naší smůle už se Chmelíkovi ani nepodařilo vyražený míč doběhnout před brankovou čárou. Do třetice jsme po Peterkově faulu na Válka zahrávali přímák z půlící čáry, Skalův vysoký balón spadl těsně za nabíhajícím Chmelíkem a těsně před překvapeným Dittrichem, kterému prošel mezi nohama do sítě. Naše jakási dominance byla završena kombinací po rohovém kopu, ale Ropkovu střelu zpoza vápna vyrazil Dittrich na břevno. Pak začali hosté více vystrkovat svá rychlá útočná tykadla, ale zejména Holomek si jejich akce pozičně vyčíhával s takřka stoprocentní úspěšností, jeden balón za obranu na poslední chvíli vypíchl D. Štancl, střelu z dobré pozice uvnitř vápna zase zablokoval V. Štancl, standartní situace se nám tentokrát podařilo odvrátit, a tak hostům zbývaly hlavně střely z dálky. Tu nejzajímavější měl po vyškolení tří až čtyř hráčů Mužík, ale jeho umístěné střele chyběla razance a Špinar se pro ni stihl natáhnout. Nám se jaksi vytratil pohyb a nabídka (to jsme bohužel netušili, že už je do konce zápasu nenajdem), přesto jsme se párkrát dostali k nadějným útokům do rozhozené obrany, ale většinou jsme zvolili špatné finální řešení, jako když si Tměj příliš dlouho vybíral adresáta přihrávky nebo když Skala zkoušel nepřesnou rozehrávku ztrestat okamžitou střelu. V závěru poločasu rozšířil náš početný lazaret po špatném došlápnutí Holomek a rozhodčí nám zdvihl mandle odpískáním Skalova faulu na 25 metrech. Na zblokovanou střelu ale Špinar zvládl zareagovat, a tak jsme zase odcházeli do kabin s čistým kontem.

Druhý poločas byl hrou na jednu bránu, tu naši. Zmohli jsme se jen na co nejpečlivější defenzivu a odkopávání, o nějakém podržení balónu nebo snad kombinaci, nemůže být ani řeč. Přes urputný tlak ale zůstala naše brána až na výjimky mimo bezprostřední nebezpečí. První výjimkou byl zhruba po deseti minutách útěk Peterky, ale jeho křížnou střelu výborně vytáhl Špinar, který si poradil i s jednou z mála střel mířících do brány. I za pomocí jeho pěstí a štěstí jsme se ubránili i několika rohům. Hosté se po nich často dožadovali ruky, a minimálně v jednom případě nastřeleného Chmelíka by si asi rozhodčí penaltu obhájil, ale video u nás nemáme, bystrozrakostí sudí rozhodně netrpěl a hostující výkřiky ho nechávaly chladným. Stejně jako naše vzývání karetního trestu za dva fauly na Ropka bez možnosti hrát balón, po kterých jsme museli znovu nuceně střídat a přeskupit řady. Ještě než stihl chromý stoper odejít z placu, vypracovali si hosté druhou velkou šanci k vyrovnání, když se po dlouhém autu jejich útočník otočil s balónem, ale z malého vápna svou střelu až příliš vytočil z brány. Brzy nato se při ojedinělém výpadu v hostujícím vápně tak dlouho pral o míč Bureš, až se k centru dostal Válek, mezi stopery vyplul Skala a umístěnou hlavičkou pojistil náš náskok. Hosté to ještě nezabalili, ale protože rozhodčí ani ke konci nezbystřil a upřel jim i naprosto jasnou penaltu po zákroku Tměje v rohu vápna, spokojili se s pár vaginálními opisy, žlutými kartami a museli spolknout smolnou a nezaslouženou porážku. Což naši radost z první ligové výhry v sezóně kalilo mnohem méně než počítání lazarů a svatebčanů chybějících příští týden.

Čtvrtfinále okresního poháru se v našem případě dvakrát rovnalo bezgólovému zápasu s Borovou, jedné divoké remíze s Opatovem a vše bylo třikrát zakončené úspěšným penaltovým rozstřelem. Abychom tomu předešli a taky abychom předešli bídné účasti na dalších zápasech, vyrukovali jsme na soupeře s novým útočníkem i dílčími změnami v sestavě. Po deseti minutách oťukávání a oboustranně nepřesných přihrávek za obranu to byl ve svém premiérovém zápase právě Bureš, kdo se ve vápně kličkou uvolnil, ale jeho střelu levačkou schytal hostující obránce někam mezi pupek a stehna, abychom se vyhnuli vaginálním opisům. Vepředu nás hosté překvapili dlouhými auty, ale na rozdíl od předešlých zápasů nás soupeř ze standartní situace nepotrestal, i když se nedá říct, že Novákovo prodloužení jednoho z autů do Špinarovy náruče působilo zrovna nacvičeným dojmem. Po dvaceti minutách hry jsme naplnili naši poločasovou normu a dostali se do vedení. To se k odraženému balónu v rozhozené obraně dostal Bureš, nacentroval ho napříč vápnem, ofsajdově hraniční Válek ho ledabylým placírkovým volejem poslal pod víko a zapsal tím Burešovi premiérovou asistenci. A náš zatím ryze pohárový střelec mohl svůj účet ještě navýšit, třeba jen o asistenci, ale při postupu z úhlu zvolil místo přihrávky střelu, a navíc takovou polovysokou, gólman skoro přímo na lapačku, takže jsme se museli spokojit s rohem. Naši povedenou dvacetiminutovku pak dokonal Skala (premiérově v roli zástupce kapitána), který si precizním obranným poloskluzem přivlastnil na půlce balón, naservíroval ho mezi beky Vopařilovi a ten po náročnějším zpracování proměnil sólový nájezd poklidnou střelou vedle podivně postaveného gólmana. Od prvního inkasovaného gólu v prvním poločase nás pak zachránilo nejdříve břevno, které trefil z vápna hostující kapitán snažící se bleskově proměnit Ropkovu ztrátu, a po rohu těsně před přestávkou ještě D. Štancl, který vykopával střelecký pokus vyplavavší z houšti těl. I hosté se nám snažili občas zjednodušit dobývání jejich brány, ale když už Válek se Sokolem vypresovali na obráncích balón, druhý jmenovaný si v dobré pozici ve vápně netroufl na zakončení a nepřesnou přihrávkou pod sebe de facto ukončil první poločas.

Z druhých poločasů už by na nás mohla ležet slušná deka, ale náš další nepovedený výkon se na psychiku svádět nedá. To je prostě o kvalitě a netrénování. Ne že bychom se vyloženě strachovali o výsledek, ale naše útočné snažení vázlo na kupě nepřesných, zbrklých nebo už od prvopočátku špatně myšlených přihrávek. Jakousi záhadou, konkrétně vysunutím od Chmelíka, se do dalšího samostatného nájezdu dostal Vopařil, ale hostující gólman tentokrát stihl do jeho nedůrazného pokusu šáhnout nohou. I Válek si zopakoval svůj únik ze strany a taky volil stejné zakončení. A dopadlo to semaforem jako v první půli. Když po hodině hry vystřídal Chmelík, povýšil Skala premiérově na kapitána a D. Štanclovi byl premiérově svěřen post štíta. V kombinaci se Sokolem nám tak věk středové dvojice oproti minulému zápasu klesl o rovných 45 let, ale k vyloženému oživení to nevedlo, a zbytek naší útočné snahy představovalo pár bezpečných střel z dálky a o chlup delších průnikovek. To hosté ještě stihli vystrčit růžky, a kdo ví, jaká křeč by nás chytla, kdyby deset minut před koncem neskončila jejich akce podruhé na břevně, tentokrát s reflexivním přispěním Špinara. Tomu se naštěstí podařilo premiérové čisté konto sezóny uhájit i pří následných rozích, a tak jsme premiérově postoupili do semifinále bez penalt.

Je to pořád stejný, takže stručně a s vyzdvižením těch, co mají výdrž. Do Jevíčka nás dorazilo jenom jedenáct, tentokrát svou šňůru 21 účastí a 1100 minut přetrhl Skala a štafetový kolík největšího vytrtvalce tak může zaklít někoho dalšího. Naše víra v bujaré oslavy tamější poutě zřejmě nepadla na úplně neúrodnou půdu, ale úplný začátek tomu nenasvědčoval, když V. Štancl musel dvakrát ve vápně tahat za záchrannou brzdu před výslovně zmiňovaným Linhartem. Pro jednou jsme chtěli využít Kopeckého ve středu zálohy na hlavičky a duo Zerzán-Vopařil na brejky, ale po čtvrt hodině seznamování jsme udeřili další zbraní. Válek rozehrál náš první přímák tak pěkně, že nehlídanému Ropkovi stačilo zvednout nohu jen mírně nad pás, aby prodloužil cestu míče až do sítě. S kombinací se nikterak nezatěžovali ani domácí, bohužel jsme jim několika bohorovnými přihrávkami sami zjednodušovali zisk míče. Ale byla to i daň za to, že jsme se snažili hrát a když se do herní praxe dostal i Chmelík, byli jsme už tuplem lepším týmem. Asi ne nebezpečnějším, protože za zmínku stojí pouze několik zblokovaných pokusů Tměje a Zerzánův velmi tísněný a nakonec nezakončený únik, ale na to se nehraje. Domácí rychlící se několikrát dostali za naši obranu, ale vždy to bylo tak v křídle, že jsme stačili zblokovat na rohy, které jsme s vydatným přispěním Ropka přečkali bez velkých nervů. Jako další dárek jsme si pro domácí nachystali faul na dvaceti metrech, ale Špinar si pro pěknou střelu přes zeď doskočil, byť sám nebyl spokojen se stylem svého skoku. Do kabin jsme odcházeli víceméně šťastní a s napětím, jestli se Skala neurve z oslavy.

Neurval. A věděl proč. Protože druhé poločasy nám kdovíproč nejdou. Sice jsme nezačali nijak tragicky, Válek se po minutě dostal ke střele do boční sítě, ale když jsme neudeřili ani z rohu, přišli ke slovu domácí standartní situace. Prakticky ze stejného místa a do stejného prostoru před bránou jako ve Válkově případě se deset minut po pauze snesl centr, ke kterému se prosadila domácí hora s kapitánskou páskou a bylo srovnáno. Následující obraz hry by nás opravňoval k radosti i z remízy, ale když po Chmelíkově žlutém faulu nesmyslně oplácel domácí hráč kung-fu kopem vleže a rozhodčí se nezalekl oprávněné červené karty, mohli jsme začít pokukovat i po výhře. Jenže to bychom museli dát gól, a ke gólu potřebujeme střelu a na střelu potřebujeme klid a ke klidu se dostaneme leda povedenou kombinací. A nebo stačí mít štěstí, jako když se domácí hráč u přímého kopu na půlce tak dlouho rozmýšlel kam nacentrovat, až mu přišel příhodný poryv větru, který jeho centr odnesl přes ruku planě kříčícího Špinara přímo do brány. Následné vysunutí V. Štancla na hrot už nic nepřineslo, protože ten si jednou píchnul balón moc před sebe a podruhé sklepl balón moc před Zerzána, zaměstnaného soubojem s domácím obráncem, a to je skoro všechno o naší honbě za vyrovnáním. Zkrátka jsme si kloudnou šanci nevytvořili ani z několika rohů, a když se k tomu přidá neschopnost ubránit standartní situace, stačí to na body těžko. Apropo, domácí ještě trefili tyč a až hanebně zazdili několik brejků, dokonce snad i tři na jednoho, ale to už nám může být celkem jedno, když se pomalu dostáváme do stádia, kdy je kritériem úspěchu poskládaná jedenáctka.

Lepení sestavy je týden od týdne horší a absence si vybírají čím dál věrnější hráči, tentokrát jsme např. po 48 zápasech postrádali Chmelíka, ale když už jsme dali do kupy 11 lidí s příslibem jednoho náhradníka po poločasu a soupeř z Trnávky přijel i bez toho náhradníka, věřili jsme, že navážeme na náš nedávný výkon u nich, kde jsme je přehrávali i v deseti. A ne že bychom první poločas neměli navrch a nevypracovali si nějaké šance. Zajímavou cestu do vápna si přes pár osobních soubojů našel velmi brzy V. Štancl, ale ve finální fázi vše shodil nepřesnou přihrávkou. A podobně se dařilo Kubešovi, který svoje efektní i efektivní průniky od pravé lajny nedokázal patřičně zhodnotit. Blízko gólu byl M. Štancl, který se po Skalově autu pěkně opřel do míče zpoza vápna, ale gólman zvládl vytáhnout míč na břevno. Přes organizovaný hostující val se nám často nedařilo najít cestu, a tak jsme se hodně času čachtali v misce bez nějaké závažnější myšlenky a s kupou nepřesných přihrávek. Centry do vápna, hlavně z pravé strany, tentokrát nijak výrazně nezaváněly, jen jednou byl Kopecký nalezen v pěkném náběhu mezi stopery, ale těžké zpracování mu přeci jen odskočilo dál, než by potřeboval. Spoustu času ve vápně dostal taky Válek, ale střela z úhlu mu nepěkně ulítla. Hosté v prvním poločase dvakrát ukázali, že jejich standartky by mohly být hodně nebezpečné, ale jejich nejzávažnějším počinem byla střela zpoza vápna, která nemířila zas o tolik nad. Zbytek nadějných pozic, většinou v otevřené obraně po nějaké naší nesmyslné ztrátě, nedokázali patřičně zhodnotit. Těsně před přestávkou vybojoval Sokol roh, ten rozehrál Skala, přetlačovanou našich stoperů o gólovou hlavičku vyhrál M. Ropek a dokonalý šatnář měl nasměrovat zápas pro všechny očekávaným směrem.

Možná by to dopadl jinak, kdybychom po třech minutách druhé půle ubránili standartku, leč nestalo se. D. Štancl atakován spoluhráčem zvládl centr jenom prodloužit na zadní tyč, odtud nabídl hostující hráč hlavou pohodlné zakončení svému důsledně dobíhajícímu kolegovi. Vedení na naši stranu mohl vrátit dvěma průniky ze strany Tměj, do jednoho ho dlouhým výkopem vyslal Špinar, ale oba skončily vyraženou střelou. Jinak to od nás byla stupňovaná bída. Nepřesností přibývalo, myšlenek a odvahy ubývalo, což dokumentoval Novák, který si průnikovku M. Štancla místo přebrání do běhu radši zasekl na vápně. Poměr faulů se v druhém poločase obrátil výrazně v náš neprospěch, a ne vždycky jsme metru rozhodčího rozuměli, a když po jednom z nich V. Štancl nedoskočil na pěkný centr, do kterého na malém vápně v perfektně načasovaném náběhu nastavil placírku hostující hráč, bylo s námi ještě hůř. Jestli nás začátek druhého poločas zastihl v nedbalkách, po druhém inkasovaném gólu jsme se herně ocitli spíš ve sra***ch, nápadně podobných druhému poločasu z minulého týdne. A protože o tom kromě Vendy Tměje st. a Karlovy Karly neměl kdo vyprávět, rozhodli jsme se to předvést i domácím divákům, aby uvěřili. Asi není náhodou, že oba mizerné poločasy zhlédl z klidu tribun také zraněný Klement. Na dostřel jsme se dostali jen díky rohům, ale Ropek mířil nad a V. Štancl do gólmana. Oba stopeři se pak při krytí nijak nebezpečného balónu nechali rukama hostujícího útočníka nahrnout až na penaltu, nepovedený odkop V. Štancla vrátili hosté z vápna do ohně nepovedenou střelou, ale díky chtěné teči toho shrnovače z toho byl třetí gól a naše K.O. Ne že by nebyla vůle s tím ještě ve zbývajících deseti minutách něco udělat, ale nohy už nás krutě neposlouchaly, a tak jsme hned v prvním kole nabili ostrými všem věrným i anonymním kritikům a pasovali se z favorita soutěže na maximálně černého koně, čímž jsme vážně zpochybnili odbornou způsobilost pana Halvy.

Letní přestávka nepřinesla do našich řad zatím nic a nikoho nového, což znamenalo mimo jiné to, že první kolo okresního poháru ve sluncem zalitém týdnu byla opět o hráče nouze, nota bene když se z různých důvodů nemohli dostavit Martin a Dominik Štanclovi, kteří nechyběli na předchozích 53, resp. 40 zápasech. Jeden přátelák je na náš kádr zkrátka až až. Nakonec jsme jedenáctku dali do kupy snáz než domácí Radiměř, z branky vše jistil Burián a ze střídačky Kopecký. Naštěstí se nám od začátku dařilo diktovat tempo hry, Chmelík s Klementem naprosto ovládli střed pole a díky jejich běhavým výkonům se zbytek naběhal o trochu méně. Když naše kombinace příliš často končily přetaženým centrem ze strany, zkusil to Chmelík průnikovkou na Válka, ten stejně jako hlavní rozhodčí nijak nedbal domácího lajnaře mávajícího praporkem jak na prvního máje, obešel vyběhnuvšího gólmana a po deseti minutách nás uklidnil vedoucím gólem. Oba aktéři si role prohodili při našem prvním rohovém kopu po dvaceti minutách a placírka trestuhodně neobsazeného Chmelíka navýšila náš náskok. Ne že by domácí i díky našim chybám v rozehrávce neměli dostatek nadějných brejků nebo střeleckých pozic, ale Buriána přímou střelou na bránu neohrozili. To my jsme mohli náš náskok pohodlně navýšit, ale Chmelíkova další placírka se svezla po břevně, Vopařilovo zakončení zastavila dobře postavená hlava domácího obránce a i Zerzánův pokus z bezprostřední blízkosti byl po tuhém boji zblokován mimo tři tyče. Když pak z dobré pozice mířil jen do boční sítě jindy se v podobných situacích nemýlící se Holomek, zamířili jsme do kabin s tím nejhorším náskokem a Klement s podebranou patou.

Ve středu hřiště ho nahradil Kopecký, ale klíčovějším faktem bylo, že jsme doslova přestali běhat. Což byl paradox, protože slunko už zapadlo, večerníček dal dávno dobrou noc a vzduch začal být dýchatelnější. Domácí zkoušeli využít naší laxnosti, ale v největší šanci pálil jejich útočník v tísněném samostatném nájezdu nad bránu. Buriánovi se nečinnost asi nezamlouvala, a tak si jednou vyšlápl pro míč těsně za hranici vápna, na což nejvýrazněji upozornil rozhodčího on sám. Domácí ale neproměnili ani tuto standartku. Na druhé straně se pomalu rozjížděl Válek, když nejprve pálil z voleje mimo po Kopeckého pobídce a poté si nenechal dostatečnou ofsajdovou rezervu pro Havránkovy oči. Další náběh na Chmelíkovu kolmici už byl v pořádku a dle trenérových instrukcí si v pohodě navedl balón přes obránce na střed a podél gólmana zaznamenal svou druhou branku. Chvilku na to se situace opakovala, ale místo útoku na hattrick předložil balón před prázdnou bránu Vopařilovi, který svůj snadný gólový příspěvek umně skryl před zraky své začtené přítelkyně. V závěru si ještě už značně nemohoucí Burián s Holomkovou pomocí pohlídal nulu i svou sérii neprůstřelnosti a mohlo by se jet v klidu domů, nebýt Víťova pokusu o oživení jeho chřadnoucího vozu.