Morašice vs Mladějov na M.

Protože jarní část okresního přeboru je hodně nevyzpytatelná, na jednu stranu to chtělo v tabulce odrazit nápor vítězících "outsiderů", na druhou stranu nebyl důvod, abychom i my nemohli porazit Mladějov, byť je v tabulce nad námi. Zásluhou hezkého počasí i hostujícího zájezdu se z toho vyklubala docela pěkná divácká kulisa, kterou velmi brzo donutil k charakteristickému zahučení Vít. To před něho na malém vápně spadl míč z naší první standartky, ale jak byla jeho dorážka pohotová, tak byla nepřesná a zamířila vysoko nad. Po šesti minutách skončil Klementův návrat do sestavy i Chmelíkovo působení na hrotu, jeho následovník Sokol se mohl uvést gólově, ale jeho rána z hranice vápna se rovněž do brány nevešla. Poté iniciativu přebrali hosté, jejich techničtí střeďáci si nás několikrát povodili, k jejich nebezpečným rohům se naštěstí vždy protlačil někdo z trojice Prešinský, Ropek, V. Štancl. Nemalou roli v hostující nadvládě nad tímto prostorem sehrálo i to, že se po půl hodině nuceně poroučel ze hry i náš druhý střední záložník, ale náš brankář s jistotou chytal do koše střely ze střední vzdálenosti, i ty opravdu tvrdé, některé nadějné pozice se podařilo zablokovat, únik po naší pravé straně naštěstí skončil nepřesnou křížnou střelou. Do větší šance se z čista jasna dostal Ondráček, kterého křížným pasem oslovil Válek, ale hostující gólman stihl včasným výběhem zmenšit úhel na opravdové minimum, a i když zůstala prázdná brána a podařilo se nám ještě navést koncovku na velké vápno na Chmelíka, museli jsme po jeho střele povolat na zahrádky za hospodou pátrací četu. Po centru zprava se ještě dostal do akrobatické zakončující pozice Válek, ale i on hrál v prvním poločase rugby.

Taktickou a morální přípravu na druhý poločas nám zkrátily ztracené klíče od kabin, ale očekávaný boj o první gól měl i tak rychlé rozuzlení. Záhy po přestávce zatlačili na obránce u rohového praporku Ondráček s Vítem, druhý jmenovaný poslal centr před bránu, do něho ve skluzem vlétl Válek a konečně i v ostrém zápase navázal na svou střelecky povedenou přípravu. Po hříchu to byl i náš první jarní gól před domácím publikem. Ne že bychom tím získali kdovíjakou herní převahu, ale faktem je, že největším nebezpečím pro nás v příští čtvrt hodině byly rychle se množící žluté karty, jinak jsme hosty na dostřel nepustili. Oni nám naopak po hodině hry darovali výsostnou střeleckou pozici, když nešikovně zkosili ve vápně šikovně pracujícího Chmelíka. Válek přesnou exekucí dostal do varu i Skalu, který po svém zranění vzal tíhu střídačky na svá bedra. Technickým hostům nechyběla chuť si nadále hrát s balónem a někde vzadu jsme pořád věděli, že to může rychle zasmrdět, ale také bylo zjevné, že někam dozadu se jim už moc nechce a že by se toho dalo využít. Názorný příklad toho předvedl Sokol (jako Michal), který obešel dva protihráče, v rozvážném klusu si před vápnem dvakrát vyměnil balón s Ondráčkem a centr hráče, který o našem Sokolu (jako Morašice) ještě před třemi měsíci nevěděl, našel přesně hlavu toho, jehož paměť si ostatní aktivní hráči ani netroufají odhadnout. Po Kopeckého pojistce šlo už jen o uhájení nuly pro Prešinského a výši skóre, jediným momentem, který na stavu 3:0 mohl něco změnit byla Kopeckého další hlavička , ale po rohovém kopu už tak přesný jako prvně nebyl. Paradoxně jsme asi většinu diváků nepotěšili, soudě dle vzorného klubového odění hostujícího zájezdu byli naši příznivci v menšině, ale přesto jsme se, vyjma zranění, dobře naladili na československé derby příští týden.