Bystré vs Morašice

Malé hřiště v Bystrém bylo tentokrát i nezvykle hrbolaté a neposekané, ale buďme rádi, že vůbec stihl roztát ranní sníh, a my si nemuseli odloženým zápasem kazit druhý květnový svátek. Stavem hrací plochy bylo naštěstí jasné, že to nebude moc o fotbalovosti, ale spíš to o bojovnosti, důrazu i štěstí, a v tom se s domácími určitě můžeme zkusit poměřit. A ze začátku jsme štěsí šli víc naproti my, hned po rozehrávce nám domácí darovali přímý kop, skákavý odražený míč bohužel napálil Ropek jen do obránce před sebou. Další přímák na zadní tyč pro jistotu gólman vyrazil na roh, z něj Válek zamířil přímo do brány, ale i tentokrát byl brankář pozorný. Pak se ještě po individuální akci z úhlu hodně zastřelil Bureš a misky vah se převážily na domácí stranu. K tomu jsme jim pomohli sami několika zbytečnými fauly kolem šestnáctky, ale když už si přímáky našly cestu mezi tři tyče, výborně zasáhl Prešinský v letu. O chvíli později byl úspěšný i na zemi při nebezpečné střele z hranice šestnáctky. Domácí rychlíci měli ještě několikrát našlápnuto k nadějným pozicím, ale vlastními nepřesnostmi nebo včasným křižováním Ropka zůstalo jen u tohoto statusu. Domácí převahu trochu otupilo nucené dvojnásobné střídání, ale přesto byla Chmelíkova nepřesná střela po chybě v jejich rozehrávce spíše takovým náhlým zjevením u jejich brány než vyjádřením naší ofenzivní nápaditosti.

I začátek druhého poločasu byl alespoň na šance lepší z naší strany, Ondráčkův centr stihl před Chmelíkem odvrátit domácí gólman, škoda, že odražený míč zůstal chvíli před odkrytou svatyní bez našeho většího zájmu. Sokol a Vít zkusili štěstí z dálky, čímž vyslyšeli konkrétní poločasový pokny, ale dle očekávání se při střelách zradil terén. Fotbalová krása se stále ne a ne dostavit, ale otěže zápasu po chvíli převzali domácí. Ti sice dlouho nedokázali Prešinského nějak ohrozit, ale půl hodiny před koncem jim stačilo pár našich slepených nepovedených odkopů na hranici šestnáctky, přiťuknutí do lajny a uklizení míče na zadní tyč k bujaře oslavovanému vedení. Z nastalého útlumu nás nevytrhl ani střídající Skala a jeho nepřesný pokus, naopak Ropek zachraňoval hlavou po centru do šestnáctky jistý gól před nabíhajícím útočníkem. Jako varování nám to nestačilo, čtvrt hodiny před koncem jsme nechali vyniknout Prešinského, který střelu z vápna vyrazil jen k nepokrytému veteránovi Dittrichovi, který pohodlně dorazil do prázdné brány. Strmý růst našich akcií záhy nato nastartoval Bureš, kterému míč po Chmelíkově centru nezištně naservíroval domácí obránce. Náš dlouho mlčící útočník zvládl tváří v tvář brankáři náročný kop podobně jako Venca Cverkoš proti Švýcarům a levou holení ukončil po 264 minutách náš střelecký půst. Nastalé defenzivní harakiri plynoucí z touhy po vyrovnání jistil včasnými výběhy Prešinský, a tak jsme se po Skalově přímáku dočkali vyrovnání. Domácí gólman vyboxoval centr jen do Ropka a odražený míč uklidil do odkryté svatyně s veškerou pečlivostí Chmelík. Obrat z říše okresních snů jsme mohli dokončit záhy, když Válek obral příliš si zahrávajícího stopera, ale při postupu ze strany odmítl na pokyn našeho trenéra nabízející spoluhráče ve vápně a naše tříbodové šance vystřelil někam k praporku. Euforii z bodu nám pak pomohl odvézt domů Prešinský, který skvěle lapil přesnou střelu zakončující obléhání našeho vápna. Remíza rádoby spravedlivá, tabulkově nic neřešící, ale pocity z ní jsou diametrálně odlišné od té minulé.