Březová nad Svit. vs Morašice

Naše série zápasů s předními celky soutěže pokračovala v Březové. Tamní nováček se na tomhle seznamu ocitnul trochu překvapivě, ale jak jsme se přesvědčili, ne náhodou. V úplném začátku zápasu jsme sice drželi míč my, ale to možná domácí jen v klidu vyčkávali ve svém obranném postavení, naše hraní končilo před vápnem nebo v kraji. Zato hned první standartka domácích slavila úspěch. Vyhraný hlavičkový souboj nasměroval míč zpátky do ohně, Špinar míč jen lehce vyrazil a důsledný útočník zblízka propálil míč doslova skrz dvojblok obránců do sítě. Marné bylo naše vztekání, že Špinar byl při výskoku v malém vápně atakován. Byť nijak agresivně, léta žijeme v přesvědčení, že se to nesmí, ale v jiných okresech se asi píská jinak. Takřka z příštího útoku trefil centr Ropkovu ruku a sudí bez zaváhání ukázal na penaltu. Ne že by si ji neobhájil, ale takhle výrazný příspěvek ke dvěma gólům dalece přesahuje obvyklou úlitbu domácím. Pokutový kop březovští v pohodě proměnili a dostali se přesně do situace, která jim vzhledem k jejich pevné obraně naprosto vyhovuje. Po zbytek poločasu byli lepší, důsledně běhali s našimi záložníky, na širokém hřišti si rýsovali krásné balóny za obranu. My jsme se nebyli schopní dostat do hry a naši jedinou šanci si připsal hlavou po standartce V. Štancl, ale zezadu beztrestně zvalchovaný mířil vedle. Naše rohy posbíral výborný gólman a to bylo z naší strany skoro všechno. Zato Špinar si připsal minimálně dva zákroky proti sólovým postupům ze strany a několikrát si společně s dalšími oddychl, když centry nebo střely z dobrých pozic míjely místo určení a dvoubrankové manko tak nebylo úplně nezaslouženým výsledkem, jen se zbavit té pachuti ze způsobu obdržených gólů.

Do druhé půlky jsme nastoupili bez prošlápnutého Skaly, brzy musel nuceně střídat i M. Štancl, ale na naši hru to paradoxně nemělo nijak špatný účinek. Domácí se za dvacet minut prakticky nedostali k naší bráně, my jsme bohužel z tlaku vytěžili pramálo. Sokolovu střelu zpoza vápna zvládl domácí gólman vyrazit zpod břevna, jeho jasný faul na dobíhajícího Chmelíka ten starší pán ve žlutém triku buď prospal, nebo na tu dálku 20 metrů neviděl, nebo nás chtěl prostě nasrat. A když si na rychle vyběhnuvším gólmanovi vylámal zuby v naší největší šanci i V. Štancl, udeřilo na druhé straně. Devítka, řečená Kobra, si jednoduše navedla balón na střed a jeho neutěšená střela z vápna proklouzla Špinarovi pod tělem a zasadila definitivní hřebíček našemu snažení. Pak už se řešila jen výše skóre a díky několika rudookým jedincům i bezpečný návrat domů. Domácí přidali ještě jeden gól po rohovém kopu, v závěru nechali při dvou tutovkách jednou vyniknout Špinara a jednou svůj psychický neklid, a konec už naštěstí ten mdlý stařík na rozdíl od začátku nenatahoval, takže ze závěru zápasu žádné zraněné nemáme, uvidíme, co ti poločasoví marodi.