Morašice vs Cerekvice

Zatímco venkovní zápasy netáhnou, na derby proti Cerekvici nám byl málem i povolený počet střídání malý. Když jsme vyslechli krátké intro, že tahle sinusoida není ideální, stejně jako střídání tréninku v pěti lidech a žádného, šlo se na věc. Protože je fyzicky vyloučené, aby na sebe vlétly oba týmy. Moc jsme těmi letícími chtěli být my. A přestože se o fyzickou ani fotbalovou individuální převahu rozhodně nehlásíme, nedá se říct, že bychom jako celek výrazně zaostávali. Naopak se nám podařilo například vysunout Válka, ale jeho skoro nájezd vyzněl kličkou na vápně do ztracena. Stejně tak zajímavý pokus M. Štancla, který V. Vostrčil s námahou vyrazil, ale bohužel široko daleko nebylo žádného našeho útočníka na dorážku. I hosté zkoušeli náš obranný blok překonat z dálky, ale Špinar si našel jak střely, tak na zadní tyč propadnutý přímý kop Lorence. Špinar se se střídavými úspěchy snažil pomáhat i na pozici autostopera, ale po dvaceti minutách byl u míče později než Uher, který naštěstí z těžké pozice z úhlu mířil do boční sítě. Prakticky vzápětí vyslal Tměj krásnou kolmicí M. Štancla, ten na kraji vápna pečlivě rozmyslel co dál, s přispěním nepřesného obranného zákroku J. Vostrčila dostal balón na malé vápno k Burešovi a ten ho po chvíli krocení dokázal v obležení nasměrovat mezi nohy V. Vostrčila. Gól natolik speciální, že byl jeho první, že ho dal svým krajanům a že jsme ho dali jako z čistého nebe. Od té chvíli nás hosté přehrávali už více než platonicky, jejich rychlé průniky i výměny postů nám dělaly problémy, ale nezašlo to dál než ke zblokovaným střelám, přízemním centrům skrz naše vápno a několika rohům. Ty jsme hlídali celkem s přehledem, nejnebezpečnější směřoval Lorenc přímo do brány, ale Špinar byl na přední tyči včas. Naše ojedinělé, ale ve finále o to vážnější vzepětí představoval postup Bureše z nulového úhlu, zakončený nepřekvapivou střelou na přední tyč místo nahrávky pod sebe a sólový postup Chmelíka. Ten vystihl soupeřovu rozehrávku, ale vyčkával se zakončením až na vápno, kde už ho stihl rozhodit vracející se obránce. Nejenže jsme vedení nenavýšili, ale ještě před pauzou jsme o něj přišli, když se hosté po rohovém kopu dostali k centru z rohu vápna, dlouho letící oblouk našel na druhé straně vápna nerušeného F. Pražáka a ten placírkou z voleje vrátil balón přesně za zadní tyč, kam Špinar přes maximální snahu nedosáhl. S trochou štěstí, na jehož nepřízeň jsme si rozhodně nemohli stěžovat, jsme si mohli vzít vedení zpět, když se nám povedlo nasměrovat kombinaci na M. Štancla, ale jeho střela z první, která z první vůbec být nemusela, přinesla maximálně dvě letmá zahučení v potěšitelně plných ochozech.

Druhou půlku zahájil úchvatným sólem Tměj, který proskotačil přes několik hráčů s podobným štěstím jako Poborský v šestadevadesátém, ale sám před V. Vostrčilem volil mnohem ostřejší lob než zmiňovaný hrdina. Byla to prostě přímá střela na hlavu, kterou hostující gólman vyrazil na náš jediný roh v zápase. O chvíli později Bureš podržel balón pro M. Štancla a ten si opět s pomocí Vostrčila připsal gólovou nahrávku. Tentokrát to byl V. Vostrčil, který vyběhl z brány proti jeho kolmici na Válka, ale ve skluzu neudržel míč, který mu Válek po kratším protisměrném manévru vrátil do prázdné brány. Hosté si v prvotní odplatě připsaly pouze dvě střely z vápna, se kterými si Špinar efektně i efektivně poradil, ale i když se jejich tlak stupňoval, větší šance si vytvářeli těžko. Po jednom rohu hlavičkoval těžko bránitelný Kusý, naštěstí jen slabě, ale J. Vostrčila připravil o zakončení na poslední chvíli Ropkův čistý zákrok, po kterém se dožadovali hosté penalty. Někdo prosbou, někdo výhružkou, někdo příkazem, ale na situaci se nic nezměnilo. Nám se v době vrcholné defenzivy naskytla možnost zvýšit skóre z ojedinělého brejku, ale do Tmějovy pobídky se místo pohodlně zakončujícího Kubeše natlačil na dlouhou nohu Bureš a šajtlí pouze rozezvonil břevno. Za našeho neustálého střídání pokračovala křečovitá převaha hostů na naší polovině, ale chybující rozhodčí logicky rozhodí víc dotahující než bránící celek. Cerekvičtí se nechytili ani ze standartek, několikrát vzývané penalty se nedočkali ani po faulu na J. Vostrčila a čas docela kvapem ubíhal. Když se Pospíšilovi nepovedlo potvrdit výhru po zmatcích při hostující rozehrávce, mohli jsme ještě v nastavení o výhru přijít, ale Uher poté, co kolem sebe nechal ve vápně proběhnout V. Štancla, mířil jen opravdu těsně vedle vinglu. A tak jsme se po prvních dvou nepovedených domácích dobýváních už podruhé účelným fotbalem propracovali k vítězství nad silnějším soupeřem a věhlasu, který by tentokrát mohl dorazit až na Kanárské ostrovy. Nejen proto, že naše počínání nápadně připomíná Robina Hooda.