Morašice vs Opatov

Dva silné soupeře jsme doma porazili, na třetího – tabulkově i hmotnostně nejtěžšího – jsme přivítali plnou lavičku, herního navrátilce Klementa a trenérského navrátilce Kutu. Po delší době se u nás převedl také rozhodčí Urban, řečený Motejl, a to v kombinaci s tvrdě hrajícím Opatovem nevěstilo úplnou procházku růžovým sadem. Začátek byl z naší strany dobrý, na hrot posunutý Skala brzy prověřil vysokého brankáře u přední tyče a Válkův přímák do šibenice letěl přeci jen o něco pomaleji, než bylo třeba k tomu, aby ho hostující gólman s pomocí spojnice nevytěsnil. Bohužel po deseti minutách jsme při prvním soupeřově výletu na naší půlku inkasovali. Po centru ze strany vyrazil Špinar první střelu dobře do boku, následující oblouček už ne tak dobře do břevna a odražený míč uklidil ostrostřelec Kalánek do sítě. Záhy po rozehrávce táhl akci ze strany Válek, do jeho zblokované střely se z dálky opřel Klement, ale místo výstavní trefy z toho bylo jen smolné břevno. Nadále jsme pokračovali na soupeřově polovině, Skalův přímý kop minul v dobré pozici V. Štancl, neurodilo se ani z rohů a dalších přímáků, přestože se prozatímní lídr tabulky jednu chvíli pět minut nedostal od vápna. Ale chyběl nám ten správný tlak do brány, z čehož nám hosté za chvíli udělili lekci. Dvěma dlouhými auty se protlačili až k rohovému kopu, ten rozehráli na přední tyč, kde se k hlavičce dostal dvoumetrový bek, a z druhého výletu byl druhý gól. Úspěšnost si zkazili o chvíli později, když přehlavičkovali bránu, která v danou chvíli zela prázdnotou díky Špinarovu vyřizování účtů u tyče. Při hašení tohoto sporu se jasně ukázalo, že hosté mají s rozhodčím přes dvoubrankové vedení přeci jen o něco větší problém než my, ale jejich rozhozenosti se nám do přestávky nepodařilo využít.

Do druhého poločasu jsme nastoupili proti větru a možná i díky němu už to z naší strany tak trvalý, byť sterilní, tlak jako v první pětačtyřicetiminutovce. Hostům se dařilo kouskovat hru každým autem, karty za banální fauly tentokrát přibývaly na naší straně, jejich napsání taky trvalo po minutě, a tak to s naší stíhací jízdou nevypadalo kdoví jak. Jeden ze sporných přímáků před naším vápnem naštěstí skončil lehkým pozdravem pro Špinara, zato jeden z nesmyslných přímáků proti hostům poslal do vápna Skala, Chmelík sklepl na Válka a ten po hodině hry napálil míč přesně na zadní tyč. Nezvládnuté rozhodcovské momenty i nervozita přibývaly, vyrovnání měl na noze dvakrát V. Štancl, ale první střelou jen vyprášila záda obráncům a podruhé si nechal Válkův roh pouze přistát na koleně. Deset minut před koncem si po příležitostném brejku pokryl Kalánek míč před Ropkovým zákrokem, sudí odpískal penaltu, kterou po třech minutách dohadování hosté proměnili, a bylo po zápase. Náš následující přímák se opět rozehrával tři minuty, protože rozhodčí chtěl dávat karty, ale nechtěl vylučovat a nějak se mu to na kartičce pletlo. Při totální prasárně hostujícího Havláta, který skopnul Válka v plném sprintu, se další tři minuty rozhodoval pro stejné řešení, nijak nehledíc na to, že to měla být červená napřímo. Stejně měl sice dopadnout i oplácející Válek, ale kdo by se nechal beztrestně mrzačit. Z fotbalu už stojí za zmínku jen Zerzánův vychytaný průnik ze strany a dvě střely na výběr místa dnes mimořádně nadaného V. Štancla. Ale poprvé mířil z penalty ve skluzu nad, podruhé levačkou jen do koše gólmana, a tak je ten čich na místo tím jediným, čím se může po zápase chlubit. Snad ještě tím, že je v týmu, který dokázal lídra přeboru přehrát a který udržel nervy na uzdě (přes osobní rozepře by se nás všech 22 hráčů určitě shodlo na nějaké formě vyhnání sudího z areálu nebo rovnou z listiny rozhodčích). Takže napříště to chce trochu potrénovat zakončení a důraz v šestnáctce, s výjimkou Ropka, a příští neděli by mohlo být líp. Jak ostatně předpovídají předvolební průzkumy.