Kamenná Horka vs Morašice

Už bylo pomalu na čase, abychom bodově poodskočili nejnižším patrům tabulky, a že jsme jeli do Kamenné Horky, která se ochomýtá kolem nás a které jsme chtěli vrátit domácí podzimní debakl, to mělo být papírově jenom ku prospěchu věci. Diváků i rozhodčích bylo asi kvůli semifinále málo, ne že bychom si my mohli početně příliš vyskakovat. Skóre zápasu otevřel stejně jako před týdnem V. Štancl ze standartky, když si na zadní tyči počkal na Válkův roh na přední, to ještě ani neběžela časomíra. Jen co se stihla srovnat a zastavit na 10. minutě, neudržel domácí gólman Nádvorníkovu střelu a Válek si dle předzápasových pokynů důsledně doběhl pro snadnou dorážku. Čtvrthodinu snů pak odzvonila tyč, o kterou Válek úspěšně otřel penaltu po faulu na svojí osobu. Teprve potom vystrčili drápy i domácí, ale proti křížné střela zaskočil za Špinara na brankové čáře D. Štancl. Příliš nás netěšilo ani to, když začal vystrkovat drápy Vít, protože to smrdělo oslabením, přitom jsme nadále poměrně v pohodě navyšovali vedení. Po Ondráčkově centru se hlavou na zadní tyči prosadil Kopecký. Ten o chvíli později prostrčil na Víta, který nedbal zuřivého vzývání ofsajdu na domácím laikovi ani toho, že může dát gól a předložil hattrick do prázdné brány Válkovi. Oba protagonisti si ještě připsali po jedné nevyužité šanci na malém vápně a v závěru poločasu se podařilo snížit domácím, když propadlý přímák na zadní tyč opět prošel křížnou střelou za záda Špinara, ale D. Štancl se tentokrát vyskytoval někde jinde. V. Štancl s Chmelíkem pak dostali poučnou lekci o vyvolávání konfliktu při braní míče z prázdné brány a beztrestnosti jeho trestání a za pohodového stavu skóre se šlo do kabin ve stavu nepochopitelně nervózním.

O přestávce vychladly naše hlavy i výkon a po několika šancích se prosadili domácí poté, co V. Štancl odvrátil přímák před vybíhajícím Špinarem pouze na vápno, odkud byl pohotovým volejem uklizen do brány. Pak se otevřela nová perspektiva před Burešem, který od trenéra dostal pokyn důsledně dorážet a sám nevěřil, jak snadno se dá trochou pozornosti přijít ke gólům. Nejprve nadvakrát dorazil míč, který po rohu přistál na Kopeckém, podruhé byl první u míče, který se odrazil od tyče po Chmelíkově dalekonosném přímáku kolem špatně postavené zdi. Svůj čtvrtý gól si sám zařídil Válek, když úspěšně presoval obránce a přehodil gólmana. Bureše pak dělily decimetry od před zápasem přislíbené hattrickové koupele v nevábném nedalekém rybníku. Domácí nám pak ještě ukázali, že při bránění standartek za vysokého vedení máme rezervy, když se z rohu prokombinovali až ke gólové střele z malého vápna a v závěru dorazili do brány i na zadní tyči podceněný přímák. V úplném závěru se na hřiště ještě poslal Ropek, který při jediném pohybu názorně demonstroval, že po předešlých 1710 minutách v kuse dnes opravdu neměl na hřišti co dělat, ale za započítaný start mu ta chvilka stála. Kdo se ztratil ve skóre, tak výhrou 8:4 jsme srovnali bilanci v letošním vzájemných zápasech na 9:9 (ale máme víc gólů na soupeřově hřišti) a dali tak úspěšně zapomenout na potupnou porážku 1:5. Alespoň na tři hodiny.