Morašice vs M. Trnávka

Lepení sestavy je týden od týdne horší a absence si vybírají čím dál věrnější hráči, tentokrát jsme např. po 48 zápasech postrádali Chmelíka, ale když už jsme dali do kupy 11 lidí s příslibem jednoho náhradníka po poločasu a soupeř z Trnávky přijel i bez toho náhradníka, věřili jsme, že navážeme na náš nedávný výkon u nich, kde jsme je přehrávali i v deseti. A ne že bychom první poločas neměli navrch a nevypracovali si nějaké šance. Zajímavou cestu do vápna si přes pár osobních soubojů našel velmi brzy V. Štancl, ale ve finální fázi vše shodil nepřesnou přihrávkou. A podobně se dařilo Kubešovi, který svoje efektní i efektivní průniky od pravé lajny nedokázal patřičně zhodnotit. Blízko gólu byl M. Štancl, který se po Skalově autu pěkně opřel do míče zpoza vápna, ale gólman zvládl vytáhnout míč na břevno. Přes organizovaný hostující val se nám často nedařilo najít cestu, a tak jsme se hodně času čachtali v misce bez nějaké závažnější myšlenky a s kupou nepřesných přihrávek. Centry do vápna, hlavně z pravé strany, tentokrát nijak výrazně nezaváněly, jen jednou byl Kopecký nalezen v pěkném náběhu mezi stopery, ale těžké zpracování mu přeci jen odskočilo dál, než by potřeboval. Spoustu času ve vápně dostal taky Válek, ale střela z úhlu mu nepěkně ulítla. Hosté v prvním poločase dvakrát ukázali, že jejich standartky by mohly být hodně nebezpečné, ale jejich nejzávažnějším počinem byla střela zpoza vápna, která nemířila zas o tolik nad. Zbytek nadějných pozic, většinou v otevřené obraně po nějaké naší nesmyslné ztrátě, nedokázali patřičně zhodnotit. Těsně před přestávkou vybojoval Sokol roh, ten rozehrál Skala, přetlačovanou našich stoperů o gólovou hlavičku vyhrál M. Ropek a dokonalý šatnář měl nasměrovat zápas pro všechny očekávaným směrem.

Možná by to dopadl jinak, kdybychom po třech minutách druhé půle ubránili standartku, leč nestalo se. D. Štancl atakován spoluhráčem zvládl centr jenom prodloužit na zadní tyč, odtud nabídl hostující hráč hlavou pohodlné zakončení svému důsledně dobíhajícímu kolegovi. Vedení na naši stranu mohl vrátit dvěma průniky ze strany Tměj, do jednoho ho dlouhým výkopem vyslal Špinar, ale oba skončily vyraženou střelou. Jinak to od nás byla stupňovaná bída. Nepřesností přibývalo, myšlenek a odvahy ubývalo, což dokumentoval Novák, který si průnikovku M. Štancla místo přebrání do běhu radši zasekl na vápně. Poměr faulů se v druhém poločase obrátil výrazně v náš neprospěch, a ne vždycky jsme metru rozhodčího rozuměli, a když po jednom z nich V. Štancl nedoskočil na pěkný centr, do kterého na malém vápně v perfektně načasovaném náběhu nastavil placírku hostující hráč, bylo s námi ještě hůř. Jestli nás začátek druhého poločas zastihl v nedbalkách, po druhém inkasovaném gólu jsme se herně ocitli spíš ve sra***ch, nápadně podobných druhému poločasu z minulého týdne. A protože o tom kromě Vendy Tměje st. a Karlovy Karly neměl kdo vyprávět, rozhodli jsme se to předvést i domácím divákům, aby uvěřili. Asi není náhodou, že oba mizerné poločasy zhlédl z klidu tribun také zraněný Klement. Na dostřel jsme se dostali jen díky rohům, ale Ropek mířil nad a V. Štancl do gólmana. Oba stopeři se pak při krytí nijak nebezpečného balónu nechali rukama hostujícího útočníka nahrnout až na penaltu, nepovedený odkop V. Štancla vrátili hosté z vápna do ohně nepovedenou střelou, ale díky chtěné teči toho shrnovače z toho byl třetí gól a naše K.O. Ne že by nebyla vůle s tím ještě ve zbývajících deseti minutách něco udělat, ale nohy už nás krutě neposlouchaly, a tak jsme hned v prvním kole nabili ostrými všem věrným i anonymním kritikům a pasovali se z favorita soutěže na maximálně černého koně, čímž jsme vážně zpochybnili odbornou způsobilost pana Halvy.