Morašice - Semanín 3:5 (2:2)

Z předzápasového rozhodování, zda orat či neorat, vyplynulo, že se moc nechce, ale že to jako pude. Hřiště nápor deště zvládlo, a tak se k nám na závěr zkráceného jara dostavil bétřídní Semanín. Přátelsky jsme jim přenechali úvodní rozehru, oni nás přátelsky pustili k balonu až ve druhé minutě, kdy lacino ztratili míč na středu, Chmelík vysunul Bureše a ten svůj nájezd klidnou přízemní střelou vedle gólmana proměnil. Hosté byli v práci s míčem znatelně rychlejší, ale k bezprostřednímu ohrožení Špinara se nedostali. Dokud...Jednou z věcí, která se špatně cvičí během mistráku, je chytání penalt. Asi tak nějak si musí diváci vysvětlovat zbytečné skluzy V. Štancla ve vápně. Tentokrát k němu uzrál čas už ve dvacáté minutě. Sám autor nám v pozápasovém rozhovoru nabídl jiný pohled na věc: „Když už se mi dostal do strany, tak jsem věděl, že ho mám a jenom se se bál, aby si ten míč nestih´ píchnout a nehnul se tam, kam nechci. “ A on to stihl. Špinar proti minulému zápasu prokázal jistý pokrok, když odhadl stranu, ale stejně bylo srovnáno. A o chvíli později hosté vedli, když jejich Forlán v jejich dresu vyžil krásný míč za obranu lobem o tyč Špinarovy brány. Ani u hospody nebylo mrtvo, ale Válek s Ondráčkem své brejkové pozice nedotáhli, Hubáčkova střela z otočky neměla potřebnou razanci a pumelice od Skaly nebo Štěpána zase přesnost – gólman ji stihl vyrazit. Těžce oddychující druhý jmenovaný pak z třiceti metrů po špatném odkopu místo prázdné brány trefoval lampu, proto při další akci před vápnem raději patičkou přenechal zakončení Skalovi, po jehož přízemní střele se gólman natahoval marně. Na závěr poločasu jsme ubránili sérii několika rohů a těšili se, až na hrot vypustíme individuálně se rozcvičující sehrané duo Štěpán – Kopecký.

Žádná hitparáda to tedy nebyla, ale těžko vinit je. Náš střed přestal stíhat, chvílemi se ani nevědělo, kdo na něm hraje, obrana nedostupovala a dokonaný hattrick Forlána byl takovým logickým vyústěním. I když k němu nemuselo dojít, kdyby se V. Štancl nezabořil a neposkytl mu luxusní setkání se Špinarem tváří v tvář. Závěrečnou čtvrtinu zápasu odstartoval úspěšný hostující presink, dle názoru hráčů faulový, na jehož konci se z deseti metrů trefil k bližší tyči konečně někdo jiný než Forlán. Ropkova hlavička po Štěpánově centru pak snížila naši ztrátu na jediný gól a odstartovala hurá fotbal, ze kterého vynikl Špinarův zákrok pod břevnem, Hubáčkův záchranný zákrok v prázdné bráně a na druhé straně…Asi nic zvláštního. Centry D. Štancla ani Ondráčka se k našim útočníkům nedostali, V. Štancl pozici ve vápně prováhal, Novák už hlavičkoval hodně v záklonu. Ale ofenzivní tlak a touha se daly krájet. Po posledním rohu doskákal výkop hostujícího gólmana až na naše vápno, Forlán si narazil o Špinara a po závěrečném gólu už jsme ani nerozhrávali. Takže nebýt Forlána, vyhráli bychom 3:1 a náš průměr čtyř vstřelených branek na zápas by měl mnohem větší šmrnc. Snad si diváci budou moci tyto gólové hody, hlavně naše, dopřát i na podzim.