Morašice vs Janov

Není jednodušší způsob, jak zajistit, aby byl „podřadný“ pohárový zápas pořádně heclý, než si nechat nalosovat Janov. Hosté byli vepředu rychlí, ale zástřel Boháčka z křídla by se v klidu zařadil až zhruba na páté místo nejnadějnějších pozic v prvním poločase. Čelo žebříčku patří neskromně nám, naše křídla nebyla úplně svědomitě přebíraná domácí obranou, a tak došlo k několika nemalým vzdechům, když se slibné akce nepodařilo dotáhnout do konce, jako třeba když po rohu stačilo někomu do něčí hlavičky nastavit nohu. Jakkoli je ta šance anonymní, byla docela solidní. Na hrotu osamocený Bureš se musel často prát v koutě hřiště, a tak za něj gólovou akci museli přebrat krajní záložníci, když si po dvaceti minutách Ondráček naběhl na Štěpánovu kolmici a jeho pobídku před bránu proměnil ke škodě své peněženky za muže poprvé skórující Vít. Poměrně adekvátní reakce na naznačení, že je v základu proto, abychom po jeho střídání byli v druhé půli silnější. Jeho další pokus o chvíli později byl zblokovaný, stejně dopadl i na přední sbíhající Bureš, Ondráček zase vhodný moment ke střele zdánlivě prováhal. Jinak jsme předváděli i dost zbrklých ztrát, a hosté dost rychlých kontrů. Ke konci poločasu se nepodařilo zastavit Boháčka faulem na půli hřiště, tak to udělal čistě až před vápnem V. Štancl. A světe div se, k frajeřinám v Lize mistrů nevzhlížíme jen my hráči, ale i rozhodčí. Boháček rychle spolkl překvapení z odpískaného faulu a pěkným přímákem přes zeď a přímo do šatny srovnal.

V druhé půli se nám stejně jako před týdnem ubýval pobyt balónu v našem předu, a tak musel zákonitě, dalo by říct až logicky, přebývat u nás vzadu. Názorně to ukázal náš roh s jepičím životem, na několikrát neúspěšně hašený brejk, centru Bureše a hlavička Boháčka, kterou vybíhající Špinar jen lehce korigoval a první obrat zápasu byl dokonán. Vzhledem k nastavenému metru asi Boháček upřel svému týmu penaltu, když ustál vpád Špinara pod své nohy, jednou promáchl i zajímavě myšlený volej za penaltou. Náš vyrovnávací gól vypadal úplně stejně jako ten první, jen z druhé strany. Průnikovku, drzou až cynickou, adresoval Válkovi D. Štancl, zakončení, opět s mírným zásahem hostů, obstaral Ondráček. Který už tedy podle poločasového plánu měl 4 minuty stydnout na lavičce. Svoje hlavičky po rohu neproměnili Hubáček s Ropkem, a tak udeřilo na druhé straně, když Boháček po pasu za obranu z první překonal Špinara ke vzdálenější tyči. Proti byl naštěstí, a asi špatně, praporek rozhodčího, a tak udeřilo na první straně. Zase stejná souhra, tentokrát po ose Nádvorník – V. Štancl – Hubáček, a znovu se poslednímu v řadě podařilo procedit míč do sítě. Pojistky pak do zelené sítě, a ještě dál, namířili Tměj s Chmelíkem, závěrečné zbytečné standartky proti nám odvrátili naši stopeři, po poslední z nich si hostující hráč spletl Nádvorníka s podobně oblečeným, ale tentokrát na hrot vysunutým brankářem, a vyslal našeho špílmachra k sólovému postupu na prázdnou bránu. Ten si musel ještě přidat do kroku, aby se dostal před křižujícího hráče, a pak si dovedl míč až na místo určení a zpečetil náš postup do čtvrtfinále poháru. A asi protože bylo pozdě a došla teplá i rezavá voda, rozprchlo se početné obecenstvo i všichni hráči, takže oslavy necháme na někdy příště. Kdy nás rozhodně tolik nebude.