Morašice vs Horní Újezd

Ve sváteční odpoledne jsme přivítali v dohrávce 6. kola Horní Újezd. S ním jsme naposledy mistrovské utkání prohráli před 3 a půl lety, od té doby jsme s nimi stihli sehrát už devět zápasů a hýčkali si sérii 5 mistrovských výher v řadě. Je dobře, že nejsme tým, kterému by nervozita z možného posunu na první místo svazovala nohy, ale není dobře, že jsme tým, kterému víkendová vysoká výhra sváže hlavy. Jestli se nám nechtělo nebo jsme mysleli, že to půjde samo, je celkem jedno, protože oči z toho bolely i přes objektiv fotoaparátu tak jako tak. Hosté se už v 7. minutě ujali vedení, když se naše obrana nepoučila z první nepřesné hlavičky Fógla a ten už napodruhé zvládl centr z přímého kopu uklidit přesně. Naši na dlouho jedinou střelu na bránu si připsal Tměj, který se na levé straně vyháčkoval do palebné pozice a Havlík v hostující bráně musel vytáhnout těžký zákrok. Několik nadějných pozic vzniklých na útočné polovině po hostujících nepřesnostech jsme zkazili špatnou nahrávkou nebo zakončili nenebezpečnými střelami z uctivé vzdálenosti. "Horňák" nebyl o moc nebezpečnější, ale působil bojovnějším dojmem, kterému se z naší sestavy viditelně vyrovnal jenom Ondráček. Ten se v 25. minutě vyřešil brejk po soupeřově rohu nákopem na osu hřiště na rozběhnutého Válka, který se cca na 25 metrech od brány dostal k míči dříve než špatně vyběhnuvší a Havlík a přesným lobem nám zařídil laciné vyrovnání. Pak se hra přece jen více přesunula k hostujícímu vápna, padající list Válka z pravé strany by si nakonec našel cestu do brány nebýt dalšího zákroku soupeřova brankáře. Na střelu Lněničky z vápna už byl krátký, ale míč pouze trefil tyč zvenčí. Kromě iluzí o nějakém našem přepnutí do vyššího módu jsme před poločasem ještě přišli o soupeřem zraněného Nováka a šlo se na fén do kabin. Že by z toho byl žlutomodrý uragán, to rozhodně ne. Vlastně se dá říct, že poté, co si Ondráčkův centr hosté srazili kousek vedle brány, přišla naše nejhorší pětiminutovka v zápase. Soupeř naštěstí svůj brejk nevyužil a další Ondráčkův přízemní centr v 57. minutě uklidil do brány Válek, který celkem bez problémů předskočil obránce na malém vápně a poslal nás do výsledkového i psychického vedení. Minimální rozdíl ve skóre pak držel Havlík, který vyrazil Lněničkův lob z pravé strany a nohou pak zakročil proti hattrickové střele Válka. Toho na penaltě našel zpětnou přihrávkou M. Kopecký, který se sám dostal do dvou zakončení. To první zpoza vápna mu vytáhl soupeřův gólman, při tom druhém si po hezké akci zprava rovnal míč ve vápně tak nekrátce, že mu ho stihl hostující obránce zblokovat. Když se zápasový příděl našeho střídajícího útočníka chýlil ke konci, udržel a posunul míč do kraje na Ondráčka, který vnikl do vápna a střelou na bližší tyč se třetím bodem v zápase dostal do čela týmové produktivity. Bohužel jsme hned vzápětí bohorovnou rozehrávkou ze zadních řad a ještě bohrovnějším (ne)přístupem k bránění dali horňáckým dostatek prostoru ke krátké kombinaci, po které Zrůbek krásnou křížnou střelou o zadní tyč snížil na rozdíl jediné branky. Pak se dvakrát na přední tyči zjevil J. Kopecký, nejprve u té soupeřovy, kde po našem rohu nepřesně hlavičkoval. Poté u té naší, kde se klíčovým zákrokem před naší bránou vložil do soupeřova nebezpečného centru. Definitivně nás uklidnil až Bureš, který stejně jako v sobotu uklidil z první do sítě Tmějův centr zleva, tentokrát v ladném náběhu za obranu umístil míč po zemi k levé tyči. V úplném závěru ještě jednou visel ve vzduchu Válkův hattrick, ale proti oblouku z jeho hlavy se natáhl Havlík. Takže jsme poskočili na první místo, které budeme hájit hned v neděli ve třetím domácím zápase během týdne. Snad se k tomu postavíme lépe než dnes.