Morašice vs Opatov

Sérii tří domácích zápasů v jednom týdnu jsme zakončili duelem s bojovným soupeřem z Opatova, proti kterému jsme chtěli potvrdit své dosavadní umístění v čele tabulky a navázat na předchozí výsledky z domácích utkání. Naše hra se ovšem potýkala s nižším nasazením a nabídkou, než by bylo takového zápasu hodno. Úplně stačilo, že nám soupeř nenechával příliš prostoru a my si s tím nebyli schopni poradit. Hosté hrozili především dlouhými auty u našeho vápna, které se nám ale, někdy s obtížemi, dařilo odvracet. Gólu se opatovští paradoxně dočkali po našem autu, když se Válek s Lněničkou nedomluvili, pro koho je vhazovaný míč určený a následnou protiakci zakončil střelou na zadní tyč Kalánek. Hned vzápětí mohlo být srovnáno. Válek křižným pasem za obranu našel Ondráčka, který ale neposlal přesnou přihrávku Štěpánovi číhajícímu před odkrytou bránou. Vzápětí přišel trest v podobě druhého hostujícího gólu, když měl po centru nikým nehlídaný Kalánek na zadní tyči dostatek času jak ke střele, tak k úspěšné dorážce po Špinarově zákroku. Vrátit nás do hry se pokusil Novák, jehož průnik z levé strany hasil hostující Petruň, možná už v pozici posledního hráče, ale vyvázl pouze se žlutou kartou. Desetiminutovku obranné hrůzy pak završil třetí gól opatovských, opět po rychlém brejku po ztrátě na půlce hřiště. Hostující Křivka našel ve špatně vystoupené obraně Kalánka, který natáhl míč do vápna a předložil míč spoluhráči před prázdnou bránu. Psychická tíha nám následně sestoupila i do noh, neboť se velkým problémem pro nás stalo i pouhé zpracování míče. Přesto jsme poslední velkou šanci poločasu měli my, když k Válkovi propadlo autové vhazování, ale jeho střelu zblízka dokázal Šenkýř vyrazit alespoň na tyč.

Do druhého poločasu jsme provedli tři změny v sestavě. Zvýšená aktivita se nedá upřít, ale k výraznému ohrožení brány to nevedlo. Definitivní hrobníkem našich nadějí na nějaký zvrat v zápase byl Vrána, který přidal svůj druhý gól v zápase po dalším rychlém brejku plynoucím z naší jednoduché ztráty na půlce hřiště, jen se tentokrát hosté neobtěžovali s kombinací do prázdné, ale vyřešili to opravdu pěkně vymetenou šibenicí zpoza vápna. I když hosté zvolnili tempo hry a trochu polevili v napadání, rozhodně nepolevili v bojovnosti, což mělo za následek několik faulů na obou stranách, po jednom museli být kroceny emoce domácího Ondráčka a hostujícího Vrány. Z výraznějších šancí už asi stojí za zmínku pouze nepřesná hostující střela vedle Špinarovy tyče a Ondráčkův přetažený centr, jehož sklepnutí pod sebe ale nenašlo nikoho ve žlutém dresu. V okresních soutěžích jsme doma prohráli za 52 let jen dvakrát větším rozdílem, čtyřgólový deficit jsme si zopakovali téměř přesně po čtyřech letech. Nezbývá než doufat, že odčinění tohoto kolapsu a znovudobývání prvního místa bude tým správně motivovat. Jak k většímu nasazení v zápasech, tak ke zvýšení tréninkové docházky, bez které to, jak se ukázalo, proti těm silnějším nepůjde.