Morašice vs Polička B

V posledním domácím utkání této sezóny jsme přivítali poličské „béčko“. Na naší docházce je vidět, že se blíží konec (už od půlky sezóny), ale v porovnání se soupeřem jsme si neměli nač stěžovat, neboť ten přijel v pouhých 11-ti lidech. Byť naše hra měla určité rezervy, byli jsme aktivnější a více na míči. Do šancí jsme se dostávali především díky okénkám na krajích hostující obrany, které větrali rychlonozí Lněnička s Novákem. První závan šance přišel po centru Lněničky, po němž se dostal ke střele Ondráček. Ten sice nemířil přesně, ale v dráze letu stál nadějně postavený Kopecký, který ale bohužel na míč nedosáhl a nedokázal ho tečovat mezi tři tyče. V další šanci měl opět prsty Ondráček, který si pohybem řekl o přihrávku mezi beky, následně hledal pod sebou Kopeckého, ale jeho střela byla zblokovaná. Z pravé strany se po Skalově pasu dostal za obranu i Novák, ale ten před prázdnou bránou nenašel nikoho ze svých spoluhráčů. Zužitkovat se nám nedařilo ani Lněničkovy dlouhé auty, po nichž téměř vždy vznikl závar před soupeřovou bránou, ale nikdo z domácích se nedostal k odraženým míčům včas. Nejblíže byl Skala, který ale v klíčové fázi promáchl. Poté následovala krátká pasáž nešťastných zranění na obou stranách. Nejprve to byl Novák, kterému se při bránění kličky do protipohybu smolně podvrtlo koleno a nedlouho poté si hostující gólman při výkopu natáhl sval a soupeř tak bez možnosti střídání šel de facto do deseti. Asistenci si mohl připsat Rusnák, když dlouhým nákopem vybídl do úniku Víta, ale ten byl v momentě potenciálního zakončení už příliš blízko "vybíhajícího" gólmana. Z následného rohu, nebo možná až toho dalšího, se k hlavičce dostal Ropek, který vracel míč do ohně, ale slabé teče Franka a Lněničky dokázala obrana před brankovou čárou odvrátit. Po aktivním napadání rozehry a vypíchnutí míče obránci Kopeckým se ocitl ve velké šanci Frank, ale střela z první do poloodkryté klece mu vůbec nesedla. Výjimečnou, ale o to nebezpečnější šanci měla i Polička, když její útočník běžel ze strany sám na Rusnáka, ale jeho lob naštěstí skončil až za bránou. Na druhé straně opět pláchl po pravé straně Vít, jenž našel zpětnou přihrávkou volného Kopeckého na vápně, ale jeho dobře mířenou střelu levačkou opět včas zablokoval obránce. Po další standardní situaci se do zakončení dostal Chmelík, jehož střelu vyrazil, doslova obětavým zákrokem, zraněný gólman. Ledovou sprchou pro nás mohl být brejk hostů, který ale skončil nepřesnou přihrávkou před prázdnou bránu a včasným zákrokem Ropka. A když jsme se nedokázali trefit my, zkusil to za nás poličský Fun Din Dung, kterému se nepovedl obranný odkop, ale ani on nedokázal trefit svatyni svého brankáře, a tak jsme šli do kabin za bezgólového stavu.

Velmi brzy po zahájení druhého poločasu svůj tým ještě více oslabil hostující Škacha, který si po faulu znovu povolaného Chmelíka neodpustil oplácení kopnutím do jeho lýtka, za což vyfasoval červenou kartu. Naše nepřesnosti ve finálních přihrávkách a centrech nás však brzdily od výraznějšího ohrožení brány. I když by se to proti devíti či deseti lidech nemělo moc stávat, dostal se soupeř ke dvěma zakončením. První skončilo až nad ochrannou sítí, druhé přišlo po úniku „Funa“, ale nebezpečně vyhlížející akce nakonec skončila ránou nad hlavu a reflexním zákrokem Rusnáka. Na opačné straně pročesali trávu kolem obou tyčí zevnitř vápna nepřesně střílející Lněnička se Skalou. Přesně už mířil Ondráček, ale brankář předvedl opět skvělý zákrok. Náš drtivě platonický tlak jsme přetavili v gól až v 80.minutě, když Skala z volného kopu našel přesně hlavu Ropka, jenž zamířil přesně k tyči a 102.gólem se osamostatnil od Karla Kuty na 8.místě mužských střelců. Za pár minut se nám podařilo konečně zužitkovat i Lněničkův dlouhý aut, který jemně prodloužil Kopecký až na důsledně nabíhajícího D. Štancla, který se sám před gólmanem nemýlil. Třešničkou na dortu pak byl nepřesný centr Skaly levou, který zapadl přesně za zadní tyč a za slovního doprovodu hostujícího obránce, že tohle je za pokutu, jsme stanovili konečný výsledek 3:0. To už se na hřišti v poli pohyboval kromě Špinara, který na sebe upozornil nepřesnou exekucí přímého kopu, i Severa, který se přes angažmá trenéra mládeže a vedoucího áčka dostal ke startu za muže po dlouhých sedmi letech (https://sokolmorasice.cz/…á-b ). I takové příběhy, a příští týden budou možná ještě zajímavější, přináší naše momentální docházka, sužovaná zraněními a nezájmem / jinými zájmy. To pak není divu, že i z takového zápasu bylo zbytečně dlouhé trápení, ale snad i utrpěná výhra, na nás s nadprůměrnými třemi góly, navíc směřovanými výhradně k hospodě, udělala aspoň dílčí radost.