Morašice vs Býšť

Svatí Jan a Pavel, patroni dobrého počasí, nachystali nám i našim divákům ještě jeden hezký víkend, který nám mohl zkazit leda soupeř z Býště, předloňský vicemistr III.třídy Holicka, loňský druhý vicemistr OP Pardubicka, letošní přemožitel pětiligových Lázní Bohdaneč, ale také soupeř se třemi porážkami v řadě. A stejnou barevnou kombinací jakou mají naše nové dresy, které jsme proto po dvou výhrách museli nechat ležet ve skladu. Trenér musel oželet naše nejtechničtější hráče, pošetřit chtěl nemocného Nováka i přetížené Sokolovo koleno, takže šanci v základu dostali na hrotu Frank s Pishtou. Už z naší rozcvičky se dalo vyčíst, že to nebude žádná hitparáda ve všech řadách a první poločas to bohužel děsivě potvrdil. Chyběl pohyb, přesnost, komunikace, zápal. Hosté nehráli nijak sofistikovaně, ale jejich tlak na naši pomalou a bezradnou rozehrávku v pohodě stačil. V první dvacetiminutovce jsme na jejich dvě nebo tři hodně nepřesné střely dokázali odpovědět pouze ojedinělým přetaženým centrem Lněničky. Po dvaceti minutách nevyšla na soupeřově půlce Vítovi klička do rychlého protiútoku, z čehož byl k překvapení všech aut pro hosty (na slova z obecenstva, co to mává, odpověděl pomezní, že na naši úroveň to stačí). Dlouhé vhazování na naší půlku poslalo do náběhu po lajně Martina "Lemieux" Skutila, se kterým se snažil držet krok Černohorský. Hostující útočník se díky svým kvalitám i tomu, že se D. Štancl rozhodl našeho stopera nejistit, dostal až na brankovou čáru, odkud nahrával pod sebe, Pitra míč neuklidil pryč, ale pouze k dobíhajícím hostům, jejich první pokus z několika metrů Rusnák vyrazil, ale na druhý už byl krátký. Řetězec chyb, nejen hráčských, který symbolizoval celý poločas a vedl k zaslouženému hostujícímu vedení. Obraz hry se příliš nezměnil ani po obdrženém gólu, ani po pauze na pití, některé výkony naopak měly ještě sestupnou tendenci. O přestávce tak trenér usoudil, že do druhého poločasu, tedy do druhé poloviny podzimní sezóny, je potřeba zatřást sestavou a kromě Lněničky, který odjel "pomáhat a chránit", stáhnul Víta a Pishtu, a do hry poslal sebe, Hurytu a Nováka, který časem ukázal, že i pod antibiotiky umí být rozdílovým hráčem. Bohužel jsme záhy pustili loudající se hosty k prvnímu rohu u hospody, na kop do malého vápna nedosáhl vybíhající Rusnák, na odraz od hostujícího útočníka nedosáhl Černohorský a bylo to 0:2. Chyba z místa, kde jsme to nejméně čekali a samozřejmě se nabízí, že našemu gólmanovi zamotal hlavu mediální humbuk uplynulých dní, nicméně bylo na nás jako hráčích, abychom pomohli Lubovi tak, jako nám on pomohl v minulých zápasech, a je na vás všech čtenářích, abyste dokázali, že nejlepší gólman na Svitavsku může být i ten nejoblíbenější. (hlasujte zde). Vrátit na dostřel nás mohl dvakrát během příštích minut V. Štancl, ale když si našel Skalův přímák z půlky, tak hlavou z penalty zamířil těsně vedle, a když si ho našel Skalův roh na zadní tyči, nezvládl z pár metrů zkorigovat svůj pohyb a jakkoliv donést míč do prázdné brány. Do třetice po nějaké době se dostal ve vápně k dalšímu přímáku ze strany, ale levačkou přímo na střed brány. Po jeho centru pak hlavičkoval nad Skala, dorážku zblízka nezvládla po vyražené střele na přední ani naše další mediální hvězda D. Štancl. Hosté se nám snažili zatopit tolerovaným a tím pádem logickým loudáním, občas z nějakého brejku nebo pokusem z dálky, ale obrana v čele s pevným Černohorským odolávala bez výraznějšího ohrožení Rusnákovy brány. Po dvou zápasech, kdy jsme druhé poločasy odbránili, jsme si prostě vlastní prvopoločasovou liknavostí ochutnali nátlakovou medicínu z druhé strany. Větrání obrany ze hry měli na starosti hlavně do zálohy vysunutý Ondráček a střídající Novák, ale první ovoce naší převahy, a nemusíme ji rovnou velkolepě nazývat přímo drtivou, přišlo až v čase, kdy už asi mnozí nevěřili, nebo se radši nedívali. Blahoslavení ale ti, kteří neviděli a přesto uvěřili, neboť Ondráčkova akce po pravé straně a nepovedený centr po zemi na přední tyč už mohl lecčí oči otočit v sloup. Hostující gólman se ale vleže nepohodl se svýma rukama ani nohama spoluhráče, a dotírající Novák zpod nich patičkou dostal 10 minut před koncem nás na kontakt a sebe 54. gólem mezi nejlepší dvacítku morašických mužských kanonýrů. V 85. minutě vybojoval přímý kop v dostřelové vzdálenosti D. Štancl a sám se mohl odměnit, jenže po Skalově exekuci do břevna mu při dorážce do prázdné brány nevyšel krok. Těsně před vypršením řádné hrací domy si míč mezi stopery píchnul Novák a po kontaktu ve vápně se poroučel k zemi. Ze zadních řad to vypadalo na šlápnutí Nováka na balón, z bočních řad na červenou pro hostujícího obránce, z pravidlového hlediska na červenou pro supícího hostujícího útočníka, ale v zápise je jenom žlutá pro u střídaček červeně agitujícího Kopeckého. Z pohledu Nováka, a vzhledem k penaltovému verdiktu pravděpodobně i rozhodčího, to byl balón i s nohou. Válek, osamostatnivší se dnešním 621. zápasem na 7. místě historických tabulek, ustál nepříjemnou hádavou prodlevu v hlavě i zažívacím traktu, a poslal gólmana do míst, kam před svým odchodem do Cerekvice penalty pravidelně umisťoval. Jestli ho tedy za hranicemi naučili více variant, děkujeme, bezpečná střela na druhou stranu pod víko znamenala vyrovnání. V nastalém hurá pojetí se nám podařilo ubránit i trochu zbytečný hostující roh a definitivní ustavení výsledku tak přišlo až v 93. minutě, když byl Kopecký frustračně skopnut hostujícím hráčem (ten narozdíl od o chvilku dříve ladně skluzujícího Ondráčka vyvázl bez karty), Ondráček z půlky nakopl balón k vápnu, D. Štancl prodloužil do vápna, hostující obránce po souboji s V. Štanclem sklepl míč do ohně mnohem lépe, než by to pravděpodobně dokázal leckdo od nás, důsledně zavírající Pitra byl u balónu dřív než soupeřův gólman a hlavou ho trknul do sítě i mimo dosah zachraňujícího obránce. První gól v hodnosti poručíka, první gól po 9 letech a 3 měsících, a 40. gól v našem dresu celkově. Rozhodčí už se ani nenamáhal hnát nás na naši polovinu a ukončil zápas. Zápas, který nevyšel v prvním poločase nám, ve druhém hostům a ve shodě se soupeřem ani v jednom poločase bohužel rozhodcovskému triumvirátu. Zápas, po kterém by se dal trenér zje**t za špatnou základní sestavu nebo pochválit za šťastnou ruku při střídání (např. sám střelec rozhodujícího gólu byl pomyslný kousek od poločasové sprchy). Ale taky zápas, který nás po třetí výhře v řadě posunul na nečekané čtvrté místo. Často nepopulární, ale my jsme skromní a bramborová placka nám stačí.