Morašice vs Načešice

Posledních šest zápasů, první šestka. Takové jsou aktuální vyhlídky protivníků poté, co jsme nedokázali využít příznivějšího losu v první polovině jara. První na řadě byli tabulkově nejhorší z těch nejlepších, defenzivně kvalitní, ale pravděpodobně pro nás nejhratelnější z těchto soupeřů, Načešice. Možná za to mohli příliš nepresující hosté, možná za to mohla naše uvolněnější psychika outsidera, ale byli jsme to my, kdo udával tempo hry. Přesto se nedá mluvit o nějakém velkém sletu šancí. Do samostatného úniku mohl poslat Nováka křižným pasem D. Štancl, ale prvně jmenovaný by potřeboval dostat míč blíž k noze, aby stihl uprchnout včas křižujícímu obránci. Neúspěšně dopadl i Nádvorníkův pokus zpoza vápna po kombinaci středem hřiště i Skalova nepřesná střela, původně myšlená jako lob, po zachycení špatné přihrávky od gólmana. Z řad hostí vyčníval především hbitý Hisan, který větral naše obranné řady, ale snad jediný zákrok poločasu si Rusnák v naší bráně připsal po závaru v malém vápně po rohovém kopu, kdy chytil míč nohama na brankové čáře. Pár špatných přihrávek a několik chybně vyhodnocených situací společně s dobře bránícím soupeřem nás ale drželo mimo výraznější ohrožení brány hostů, navzdory naší velké aktivitě, a tak se odcházelo do kabin za smírného stavu.

Úvod druhého poločasu jsme zaspali a dovolili soupeři na chvíli se usadit u našeho vápna, ale většinu vysokých míčů a jednu nebezpečnou hlavičku po rohu Rusnák stáhnul. Mezi tři tyče se nevešla dalekonosná střela po sólu V. Štancla, správným směrem šla střela mladšího z bratrů po narážečce se Skalou, ale té chyběla patřičná razance. Snad již každý zvedal ruce nad hlavu po hlavičce Kopeckého z rohového kopu, ale míč šel těsně vedle tyče. Co nikdo z nás nechtěl, to bylo dopřát soupeři ujmout se vedení. Bohužel po ukvapené rozehrávce od brány se dostal pod tlak ve vápně V. Štancl, kde ho o míč obral jediný zástupce Tanzanie na hřišti, jenž naservíroval míč spoluhráči do "podezřele ofsajdové" kapsy a bylo z toho vedení pro hosty. Ani po inkasované brance jsme na hřišti nepůsobili odevzdaným dojmem a hnali jsme se za vyrovnáním. Bohužel do podobných míst jako předtím Kopecký mířil i Pitrův obstřel z nadějné pozice ve vápně, Nádvorník z volného přímého kopu olíznul břevno z horní strany, brankáře nepřekonal rovněž Vít ani střelou z úhlu ani nepřesným centrem nečekaně se snášejícím pod břevno. Centry ze standardních situací létaly příliš daleko od brány, nebo končily odpískanými fauly po vzdušných soubojích s gólmanem. S ubývajícím časem ubývalo i našich sil a s postupným vabankem se otvírala okénka v naší obraně, ale v největší šanci skončil brejk hostů 3na1 velmi nepřesnou střelou (či přihrávkou). Výkon, za který se nemusíme stydět, nicméně opět se ukázalo, že bez vstřelení gólu se body získávají těžko. Na jaře to pro nás tak byla již čtvrtá trpká prohra 0:1. Být tomu naopak, kdo by se z nás zlobil?