Cerekvice nad Loucnou vs Morašice

Zatímco na vyhecované zápasy s Janovem už jsme si zvykli, pravé federální sousedské derby v Cerekvici se konalo po dlouhých šesti letech. Počasí i trávník domácí nachystali na jedničku, diváků i hráčů na střídání bylo dost, takže se dal očekávat kvalitní fotbal v tempu od začátku do konce. No ne že by to tak skutečně bylo, hlavně z naší strany. První poločas byli domácí více na balónu, my jsme jim ho několikrát darovali špatnou rozehrávkou ze zadních řad a je s podivem, jak málo šancí ze hry z toho bylo. V té největší naštěstí stihl domácího hráče na konci rychlého brejku alespoň trochu rozhodit Chmelík a jeho zakončení tak mířilo vedle. O co méně měli domácí dotažených kombinací, o to více hrozili ze strandartních situací. Přímáky ale sbíral Špinar a rohy Ropek. Ten z domácích devatenácti rohů odhlavičkoval dobré tři čtvrtiny, až to vypadalo, že ho cerekvičtí hledají ve vápně schválně. Nebylo to vždycky bezproblémové odvrácení, ale pořádné horko nás polilo jen jednou, když hlavičkový biliár skončil nenápadným obloučkem do břevna Špinarovy brány. Naše útočné choutky byly povážlivě slabší, první ryze propagační pokus si připsal staronovic v útoku Skala až v polovině prvního dějství. Ten samý hráč měl naši největší šanci, když se snažil z vápna rychle vrátit balón do opuštěné cerekvické brány, ale domácí gólman svůj prvotní nestoprocentní výběh stihl napravit a proti Skalově střele zasáhnout. Jednu zajímavou jedovku si připsal ještě Válek, ale jinak jsme za výsledek 0:0 museli být po půlce rádi.

Druhé dějství už bylo vyrovnanější, o čemž svědčí i naše snížení v kategorii rohových kopů, ale ani nám standartní situace štěstí nepřinášely, přestože Vostrčilovi dvakrát vypadl míč z ruky. Domácí se i přes postupné posílení útoku a několik nevonících přímáků dostali do jediné stoprocentní šance, ale hlavička z malého vápna naštěstí mířila přímo na Špinara. S domácí touhou vsítit vedoucí gól se nám otevíral prostor k jakýmsi brejkům. Pár jich víceméně vyšumělo u lajny nebo špatnou přihrávkou, ale čtvrt hodiny před koncem Sokol oslovil Válka, který doběhl s míčem až do vápna a do jeho zamýšlené nahrávky ze strany vložil domácí obránce nohu tak elegantně, že si Vostrčil stačil na balón v protipohybu jen sáhnout a my se tak bez zásluhy dostali do vedení. Bohužel nám nevydrželo dlouho, protože domácí ihned zapnuli vyšší rychlost, my se podvědomě stáhli a karma zaúřadovala. Po předchozích přežitých šancích a šťastném gólu se podařilo domácím srovnat podobnou mincí, když šavlovačka v našem vápně skončila šťastným "kopem" Kusého, na který už Špinar po sérii předchozích odrazů nestihl zareagovat. Deset minut před koncem se tedy začínalo od nuly a oba týmy si ještě připsali po stoprocentní šanci. Po další ze standartek se domácí opět dostali k míči v našem vápně, ale první střelu výborně vychytal Špinar a když už publikum zvedalo ruce při následné dorážce, zasáhl na čáře i náš druhý gólman. Naproti tomu se do otevřené cerekvické obrany znovu vydal Válek, předložil rozhodnutí střídajícímu Vopařilovi, který bohužel trefil přímo Vostrčila, po jehož zásahu míč lehounce lízl břevno. Pak už jen kluci Šedovi posbírali žluté karty a se smírným výsledkem, stejným jako při dávném posledním měření sil, jsme byli rozhodně spokojenější my.