Morašice vs Janov

Po tristní účasti na venkovním zápase se nám opět zaplnila lavička i hlediště téměř všemi potenciálními hráči, navíc jsme v kádru přivítali nového gólmana, takže trenér měl pořádně zamotanou hlavu, jak vybrat ideální jedenáctku (šestnáctku) pro zápas o čelo okresního přeboru proti janovskému lidu. Možná jsme se až moc vystrašili janovskou ofenzivní smrští z úvodu letošního roku, a tak jsme i po větru měli v prvním poločase méně ze hry. Leč hosté chvíli nikam nespěchali a hráli si vzadu, chvíli spěchali až moc, a tak se až na úvodní promáchnutí Ropka se Špinarem, které hasil před dotírajícím Burešem Chmelík, a dvěma střelám z dálky, nedostali k ničemu než k dobrým pozicím pro přímé kopy, kterým ale jen tak tak stačila síť za bránou. Na to, jak jsme byli nefotbaloví, připosraní a hlavně v defenzivě, jsme si ale šancí vytvořili dost. První roh, zdánlivě nepovedený, si M. Štancl zkušeně narazil o obránce na první tyči a k jeho následné střele se hostující gólman složil docela s obtížemi. Další roh M. Štancla, tentokrát na zadní tyč se snažil do vlastní brány uklidit jiný hostující obránce, mířil hezky, ale bohužel trefil jen břevno. Když si jindy Špinar sebral příliš dlouhý janovský pas za naši obranu a jeho následný dlouhý výkop propadl přes stopera, Vodehnal tváří v tvář gólmanovi trefil jen jeho nohy a následný Válkův roh osamocený V.Štancl hlavou neumístil přesně. Trochu složitou cestu k zakončení si vybral jeden na jednoho postupující Válek, ale opět zafungovala narážečka s hosty, jen gólman byl jaksi proti nám. Válek ještě jedním rohem oslovil M.Štancla, ale ten lehce podběhl, ke střele z vápna se po rychlém brejku dostal i Tměj, ale opět vše skončilo zákrokem brankáře. Po tomto našem převážně standartkovém festivalu zničehonic udeřili hosté, když se Boháček nenechal odstavit od balónu, narýsoval průnikovku na Bureše, který byl špičkou u balónu dříve než Špinar a pár minut před přestávkou jsme poprvé v sezóně prohrávali.

Tenhle stav nám naštěstí vydržel jen chvíli, protože krátce po pauze se Sokol odvděčil za setrvání v sestavě dobrým sólem po pravé straně a přihrávkou na osamoceného Zerzána, který se pro změnu za nasazení do sestavy odvděčil vyrovnávacím gólem. Byla to klika, protože míč se od něho odrazil až po prvním zákroku pohotového gólmana, ale básník má takové hezké rčení o tom, že bílému tesákovi je tohle jedno. Moment překvapení se nám bohužel nepodařilo dotáhnout do konce, když si Zerzán s Válkem mohli o minutu později střihnout, kdo dá náš druhý gól, ale Zerzán svůj minisouboj s gólmanem vyrovnal. A za další chvíli už prohrával, když ho nedokázal obhodit nebo obehrávat při dobré pozici  za obranou. Hosté se i v druhém poločase dostali k jediné šanci, když prodloužený přímák hlavičkoval z malého vápna nad Bureš. Náš skoro uragán a nadšení jako by povadlo poté, co Ropkovi nebyl uznán gól po ofsajdu, který by byl sporný všude, natož doma. Do dobrého náběhu za obranu se dostal ještě střídající D. Štancl, ale jeho kombinace se Zerzánem se neuvedla, stejně jako zblokovaná střela M. Štancla či nebeské pokusy Nováka a Skaly. Posledních patnáct minut už bylo spíše o tom, jestli se dohraje v jedenácti a ve zdraví. Ne že by k tomu nepřispěl proměnlivý až nepřesný metr rozhodčího, možná by si nejeden z nás taky bouchnul do někoho kolemjdoucího, kdybychom věděli, že je to jen za žlutou. I páté ligové střetnutí s tímto soupeřem po našem pádu do okresu tak skončilo nerozhodně, což z četného publika potěšilo asi jen přítomné bafuňáře ze zatím stoprocentního Bystrého.