Opatov vs Morašice

Týden se s týdnem sešel a z naší početné lavičky nezůstal kámen na kameni, takže nám na cestu do Opatova stačila tři auta, do kterých se vešel i trenér, vedoucí mužstva a rezervní pomezní. Na malém hřišti se to logicky hemžilo více souboji než technickými finesami, ale šancí se i tak pár urodilo, a víc jich bylo na naší straně. První náznak měl Vodehnal, po propadnutém balónu mohl uhánět jeden na jednoho, ale byl zezadu takticky zastaven a třeba by se zápas vyvíjel jinak, kdyby rozhodčí vytáhl první žlutou už v tuhle chvíli. Hosté se k přímé střele mezi tyče nedostali, ale jejich hlavička nad po rohovém kopu i závary a snahy o kombinaci v našem vápně po dlouhých autech, zařídily i tak dost vzruchu před naší bránou. Naše ofenzivní snažení končilo nejdříve hlavně u Sokola, který nejprve z úhlu gólmana neprostřelil, v největší šanci ho po centru od Válka zradil první dotyk, takže neměl na zakončení dostatek prostoru, a do třetice, znovu po centru Válka, mu jeho hlavičku bohužel zakřižoval Novák. Zakončením bohužel neskončil ani přímý kop Válka z hranice vápna ani naše vybojované rohy. S přibývajícím časem se na hřišti začalo přitvrzovat a do role našeho zakončovatele se pasoval Tměj, který domácího gólmana pravou i levou nohou donutil k dobrým zákrokům, takže do kabin se šlo bez gólu.

Na úvod druhého poločasu Vodehnal po nájezdu zleva křížnou střelou těsně minul, rozhodčí, s jinak dobrým a rovným metrem, se až po hodině hry rozhodl rozdat nějaké žluté karty domácím, ale to byly dlouho jediné momenty vybočující z úporného boje mezi šestnáctkami. Až čtvrt hodiny před koncem si Chmelík středem naběhl na Tmějův aut a na třetí pokus v zápase se dostal až k zakončení zpoza vápna. Jeho nebezpečnou střelu gólman s námahou vyrazil jen k dobíhajícímu Válkovi, který z těžkého úhlu otřel svou dorážku o přední tyč a poslal nás do vedení. S ním jsme nenaložili úplně ideálně a domácí nás poté nebezpečně zatlačili. Utěšená střela ze střední vzdálenosti šla těsně nad, pravděpodobně gólovou dorážku po prodlouženém autu zblokoval D. Štancl, volání po Ropkově ruce před vápnem ani po penaltě o chvíli později sudí správně nevyslyšel. Na úplný závěr zápasu Kopecký nahradil Vodehnala a i díky jeho vyhraným hlavičkám jsme v poslední pětiminutovce měli vzadu víc klidu. Navíc právě Kopecký mohl skóre navýšit, ale poprvé osamocený v domácím vápně uspěchal zakončení, podruhé mu k centru M. Štancla scházely centimetry. Následující dorážkou Sokol pouze vyprášil záda domácímu bekovi, ale i tak jsme brali nejtěsnější výhru a návrat domů ve zdraví všema deseti. Škoda, že nejdou sloučit zápasy poháry a přeboru, mohli jsme si další vzájemné utkání odpustit.