Jaroměřice vs Morašice

Přestože se nám nejvzdálenější soupeřovo hřiště v Jaroměřicích přestěhovalo o čtvrt hodiny blíž k domovu, pořád je to dost daleko na to, aby takový výlet nelákal, a tak jsme na podzimní dohrávku dorazili stejně jako letos na jaře ve čtrnácti lidech včetně vedoucího a věrného fanouška. Uzdravený Špinar vystřídal v bráně Prešinského, Chmelík v záloze Holomka a jinak se za těch 7 měsíců v naší sestavě nic nezměnilo. Vítězství by nám zajistilo umístění na bedně po podzimu, ale přesto jsme se vzhledem k protivníkově útočné síle rozhodli sázet hlavně na poslední dobou nepříliš spolehlivou obranu. Hlavní riziko představoval několikanásobný nejlepší střelec okresu Švec, a i přes (nebo právě přes) osobní hlídání V. Štancla se v prvním poločase dostal do tří šancí. V té první měl nejlepší odhad na centr z lajny, ale jeho hlavička skončila mimo. Naši odpověď obstaral Tměj a jeho akce potvrdila, že jak silný je soupeřův útok, tak špatná je jeho obrana.  Na našeho levého záložníka dostal míč po kombinaci středem M. Štancl, měl dost času poměrně daleko za vápnem napřáhnout a domácí gólman během daleké střely tak usilovně přemýšlel o ideálním zákroku, až se rozhodl míč jen lehce prodloužit do brány. Pro náš taktický záměr bylo rychlé vedení vítaná podpora, bohužel když se Tměj o chvilku později odhodlal k dalšímu pokusu, gólman již míč udržel, rychle ho rozehrál a ukázkový domácí brejk, ve kterém nikdo z nás neměl ani na chvíli šanci, že by zasáhl míč, skončil průnikovkou na Švece, který osamocen rutinně přehodil vyběhnuvšího Špinara a po čtvrt hodině se začínalo od začátku. Po zbytek poločasu byly nebezpečnější domácí, hnaní ne snad svými fanoušky, ale spíše okolní sbírkou v neděli se nudících emotivních samouků. Ještě jednu šanci si připsal Švec, ale jeho nůžky z domněle ofsajdové pozice mířily nad, se zbytkem balónů si poradila obrana a i nějaké míče zbyly i na Špinara. Naše snažení během prvního poločasu se dlouho omezilo jenom na šanci Vopařila. Tomu zády sklepl míč Tměj, což dostalo domácího gólmana hrubě mimo ideální pozici, ale náš útočník z vápna přestřelil. V závěru se brzy po sobě dostali takřka do nájezdu proti poslednímu hráči oba naši stopeři, ale přestože zvolili každý jiné řešení, obě byla k ničemu. Dokonce za posledním hráčem se pak ocitl Burián, ale než stihl vystřelit, zapomněl balón za sebou.

Nástup do druhého poločasu se povedl domácím a jejich tlak korunoval po pěti minutách vyjetý stoper, na jehož střelu si Špinar sice sáhl, ale ke své nespokojenosti jí v cestě za svá záda nezabránil. To byl na dlouhou dobu poslední vážný vzruch před naší brankou, protože hra se i díky standartním situacím přestěhovala před domácí svatyni. Rybička V. Štancla po Tmějově rohu se až překvapivě těsně nestala gólovým lobem, přímák M. Štancla vyrazil od své tyče domácí gólman. Následný roh téhož hráče doslova našel znovu hlavu V. Štancla a jeho pokus si se štěstím našel cestu do sítě jak skrze nohy protihráče, tak přes zákrok brankáře, který míč vyrazil jen do tyče, od níž už došel za čáru. O chvíli později stočil M. Štancl další roh přímo do brány, gólman ho s obtížemi vyrazil do břevna, ale následné snažení Ropka, Buriána a V. Štancla na čáře skončilo trestuhodně pouze útočným faulem. Hlava V. Štancla si našla ještě jeden roh Tměje, ale na číhané ve stejném místě byl i Ropek a přesnost ani razanci zakončení to rozhodně nezdvojnásobilo. Přesto nebyl s našimi šancemi konec. Znovu ke střele na vápně se dostal Vopařil, ale narozdíl od prvního poločasu ji poddimenzoval. A do velké šance se dostal také stoperem i rozhodčím šikanovaný Burián. Bohužel se mu nepodařilo Válkův skvostný centr pouze tečovat, protože po jeho zpracování už byl ubráněn. Domácí se po celou dobu dostali pouze k beznadějnému přímáku z nadějné pozice, ale v poslední desetiminutovce skončil nejprve tečovaný centr na tyčce Špinarovy brány a o chvíli později vytáhl náš gólman skvělý zákrok, když se ke střele ve vápně dostal neobsazený Batelka. Když pak rozhodčí místo dalšího přímého kopu domácích zpoza vápna odpískal konec, jeho jmenovec Bilbo Pytlík by určitě radostí zaplesal nad jeho touhou po dobrodružství, které mu rozzuření domácí hráči bezodkladně poskytli. I když šance na výhru byly, jsou remízy, které na podzim mrzí víc, o minulé prohře ani nemluvě. Tohle byla taková pěkná tečka za takovým pěkným podzimem.