Morašice vs Polička B

Počasí tomu chtělo, že z původně posledního zápasu podzimu se stal pouze poslední domácí zápas. Mohli bychom žehrat na los, protože ze začátku soutěže bezmocné poličské béčko k nám přijelo mírně posílené áčkem, středně posílené posledními zápasy a hodně posílené bezstarostností plynoucí z nějaké sobotní oslavy. Listopadový terén nabádal k bojovnosti a jednoduchosti a tři přímáky v prvních pěti minutách tomu trochu odpovídají. První dva byly naše, a to nadějný pokus M. Štancla do vrchu zdi a propagační pokus Chmelíka z dálky. Na hostujícím kontě se objevil první rychlý zápis v později důležitém karetním rejstříku a hlavně přesně provedená exekuce jejich přímáku, Nadrchal si na střelu přes zeď jenom sáhl a my jsme záhy prohrávali. Běhavé mládí nás na těžkém terénu často provětrávalo v obraně, byť bez střeleckých pokusů, a také nás dostávalo do presu a naše rozehrávka tak pro nezaujatého diváka vypadala spíše jako nepřesné odkopy. A ono tak spíš i bylo. Po dvaceti minutách hosté ukázali, jak může být fotbal na nekombinačním podkladu jednoduchý. Stačila jedna přihrávka na nedůsledně obsazeného útočníka, ten si zády k bráně jedním dotekem zpracoval míč do střelecké pozice ve dvaceti metrech a na jeho bezchybnou střelu se Nadrchal pouze díval. Vy ostatní se na ni můžete podívat na sestřihu utkání Plzeň-Slavia, Kolář to trefil podobně. Hosté se rychlým náskokem trochu uspokojili, ale naše pokusy o zteč ze hry končily většinou u Buriána, který si téměř každý centr dokázal zpracovat do nadějně vypadajících šancí, jenže přitom stál permanentně v ofsajdu. Další standartku umně poslal na zadní tyč Tměj, ale jeho netečovaný balón propadl těsně vedle. Vzdor částečnému úspěchu se příště rozhodl pro jiné řešení a to se ukázalo ještě lepší. Jeho pokus z dálky poponesl vítr a hostující gólman si nejistým a neúspěšným zákrokem řekl o častější prověření. Toho se mu od nás po hříchu moc nedostalo, přestože jsme zbytek poločasu víceméně strávili na soupeřově půlce. Deset minut před přestávkou jsme hosty zamkli na vápně cca na dvě minuty, několik zblokovaných pokusů a Tmějova neúnavná práce vyústily v další zblokovanou střelu Skaly, po které si sám před brankářem poradil Burián, a tak se v druhém poločase začínalo od nuly.

K očekávanému boji proti větru jsme si bohužel brzy po obrátce naložili další starosti. Když se hosté po deseti minutách dostali k prvnímu balónu za obranu, V. Štancl znemožnil Klementovi poměrně pohodlný obranný zákrok, aniž by sám odehrál balón, a hostující útočník samostatný nájezd pod Nadrchalovou nohou procedil do sítě. Chvíli na to fauloval na půlce už žlutý Skala a rozhodčí se mu, možná nevědomky, odhodlal udělit druhou žlutou. Škoda, že stejnou odvahu nesebral při kopačce v obličeji M. Štancla. Hostům ale vedení stačilo, a tak se nám zvýšeným nasazením podařilo i v deseti nejen být nebezpečnějším týmem, ale dokonce i vyrovnat. Když Buriánovo povalení ve vápně nevedlo k penaltě s nejistým výsledkem a Chmelík pálil mimo, podařilo se to V. Štanclovi, který z vápna přesně napálil Buriánem sklepnutý balón. Bohužel hostům vepředu stačilo málo, a tak když rozhodčí hostující šlapák na vápně nesmyslně otočil na náš faul, dostali možnost dalšího nebezpečného přímáku, který proměnili tentokrát střelou na brankářovu stranu a potřetí strhli vedení na svou stranu. Vrhli jsme do útoku všechny síly, včetně obránců, ale vyrovnat už se nepodařilo. Osamocený Ropek měl na vápně míč příliš pod nohou a jeho střela tak postrádala razanci, V. Štancl nedokázal v dobré pozici ve vápně přesně přihrát pod sebe a přímák M. Štancla v úplném závěru se svezl po břevně. Naše série neporazitelnosti se tak zastavila na dvaceti zápasech zrovna při oslavě trenérova jubilea, ale snad to bylo jen jedno velké spiknutí našich chyb, obrovské efektivity hostí a mladické nerozvážnosti.