Morašice vs Mestecko Trnavka

Naše kabina se na předposlední domácí zápas zaplnila tradičně o něco víc než auta při venkovním výjezdu, a rotace přebývajících obránců ukončila železnou sérii Nováka, který v předešlých 41 zápasech nechyběl v základní sestavě a během této doby zmeškal na hřišti pouhých 12 minut. Soupeř z Městečka Trnávky minulý týden poslal slušnou vizitku výhrou nad naším tabulkovým konkurentem z Jaroměřic, takže náš výkon v prvním poločase určitě neovlivnilo podcenění. Spíše to bylo nedostatečné zapálení. Počasí se sice na zápas umoudřilo, ale s promáčeným terénem už se nic dělat nedalo. Hostující stoper pochopil jako první, že každá střela může nadělat neplechu, takže sotva v druhé minutě po kličce našemu útočníkovi ve středovém kruhu napřáhl k první nevýznamné střele zápasu. Ale to je jen statistická zajímavost a ukázka střelecké chuti hostujících, za nás z lepší pozice, ale se stejně nevzrušujícím výsledkem odpověděli Tměj a později M. Štancl. Hosté dobře napadali a nám se nedařilo dostat k nějakému souvislejšímu tlaku u jejich brány. Přesto se ve dvou dobrých šancích po centru ze strany ocitl Burián, ale poprvé zblízka mířil do tyče a podruhé hlavičkoval až příliš do protipohybu gólmana. Ani hosté nebyli v našem vápně úplně řídkým jevem, po zpětné přihrávce na vápno naštěstí stříleli vedle a proti krásné střele zpoza vápna předvedl skvělý zákrok Nadrchal. Po půl hodině se Burián prokličkoval k samostatnému nájezdu, pro zakončení si hrdinsky zvolil obsazenější část brány, ale mířil těsně vedle. A to je asi všechno, co je možné říct o prvním poločasu.

Do druhého se nám podařilo vstoupit tak, jak jsme to měli v úmyslu na začátku. Sokol chtěl v úniku dvou na brankáře nechat vyniknout Buriána, ale dohadům o offsidu učinil přítrž vrátivší se obránce, který odvrátil na poněkolikáté toho dne dobře zahraný, ale neproměněný roh. Když se dostali k našemu vápnu hosté, učinil tomu přítrž Ropkův mohutný odkop, Burián předskočil nezajištěného stopera a sólový postup tentokrát chladnokrevně zakončil. Záhy mohlo být srovnáno, když si Nadrchal netroufl zkrotit vysokou svíci padající k zadní tyči, ale v následné šermovačce našich obránců s jejími útočníky přispěl k zdárnému vyřešení této nepříjemnosti.  Mohlo být ale i  veseleji, jenže Burián vzal po dalším z rohů balón z hlavy mlčícímu Chmelíkovi, M. Štancl střílel do ruky bránícího hráče, Skala o fous vedle, Sokol nadvakrát do brankáře a Chmelík po standartce hlavičkoval pouze do tyče. Radost do našich a hlavně fanouškovských srdcí tak vnesl až penaltový zákrok na Buriána. M. Štancl sice potvrdil naši letošní stoprocentní úspěšnost při jejich zahazování a předal pomyslnou penaltovou štafetu dál, ale jeho střelu doprostřed vyrazil gólman do kraje, kde se k němu rovnou nebo o chviličku později dostal Tměj a Chmelík si hlavou pohlídal, aby jeho výborný centr uklidil do prázdné brány. Protože střídající Novák byl při dalším útoku ze strany zblokován obráncem a protože jsme zvyklí servírovat našim divákům napínavou podívanou až do konce, dostali se hosté ještě ke střely z dálky, kterou Nadrchal vyrazil před sebe a hostující útočník za poklidného dozoru V. Štancla pět minut před koncem snížil. To byla naštěstí labutí píseň, a tak jsme si připsali potřetí za sebou domácí výhru, která mohla být vysoká a poklidná, ale zásluhou mrzké produktivity a obranné nedůslednosti jsme se o ní museli strachovat až do konce. Ne že bychom ve skrytu duše netoužili po exhibičním závěru zápasu, ale i tak vládne spokojenost. V hráčské kabině taková, že se euforií strhávají nápisy na zdi, v řadách fanoušků snad aspoň nějaká, i když pro naše dramatizování nemají moc pochopení.