Radiměř vs Morašice

Pozdní babí léto evidentně nebylo pro fotbal příliš lákavé, alespoň co se našich hráčů týče. Ze hřiště v Radiměři si dosud odvezl bod pouze jeden tým a my jsme se do boje na nám nevyhovujícím malém hřišti pustili s narychlo uzdraveným Klementem v obraně a V. Štanclem na hrotu. V hledišti jsme díky makovské invazi měli více lidí než na lavičce, kde osamocený Kopecký očekával příjezd Skaly a Touška. Rozhodcovský triumvirát ze sousedního kraje nezanechal posledně v blízkém Hradci valný dojem a dnes to rozhodně nevylepšili. Domácí se do nás pustili zhurta, a to jak fotbalově, tak důrazem. Fotbalově se v prvních minutách dostali k nepřesné střele zpoza vápna, jejich bojovnost nejvíce pocítil Válek, který inkasoval tvrdý kop do žeber. Méně prostoru na hřišti nám přidělává víc problémů, a tak jsme se míčů pod tlakem nepřesně zbavovali nebo je naopak drželi moc dlouho a přicházeli o ně, přesto jsme první velkou šanci zápasu zaznamenali my. To si Válek naběhl na průnikovku do lajny, přihrál pod sebe do vápna Sokolovi, ale ten pouze vyprášil záda domácího obránce. Na naší půlce bylo živěji, okének po našich ztrátách bylo opravdu hodně, domácím se dařilo přečíslovat naši obranu i za pomocí beků, ale Nadrchal si přes soustavný tlak připsal kromě výběhů možná jenom jeden zákrok proti dálkovému pokusu, protože domácí měli jinak špatně seřízená mířidla jak při finálkách, tak při pár střelách. Největší domácí šance dokonce skončila bez střely, když si v naší otevřené obraně jejich útočník položil obránce, ale do souboje tváří v tvář našemu gólmanovi se na poslední chvíli zezadu mistrně vložil Válek, který uklidil balón na roh. My jsme ze sporadických akcí zaznamenali propagační střely M. Štancla a Sokola a nepřesné pokusy Tměje ze hry a V. Štancla po rohu. Suma sumárum byl pro nás nerozhodný výsledek po půli dobrý, což se o dojmu z naší hry říci nedalo.

Ani první čtvrthodina druhého poločasu se nijak nelišila od předchozího dění a Nadrchal už se tentokrát musel předvést, když minimálně dvakrát dobře vyrazil křížné střely z naší pravé strany. Jakési vyrovnání hry se časově shoduje s nástupem Skaly, ale jeho první nedotažený brejk trochu podněcuje k myšlence, že jenom jím to nebylo. Nicméně se nám dařilo tu a tam se někam prokombinovat, měli jsme i jeden nepovedený přímák, ale jinak jsme dlouho nevyprodukovali nic, co by stálo za řeč. Až čtvrt hodiny před koncem poslal Tměj balón za obranu, V. Štancl se natlačil před váhajícího obránce a samostatný nájezd k překvapení všech zakončil přesně pod víko. Domácí zvýšili svůj tlak, ale naše obrana v čele s Nadrchalem přežila jak ne úplně šťastnou malou domů, tak podezřele narůstající množství standartek. Logicky vzniklý prostor pro brejky jsme nedokázali přetavit v patřičnou hrozbu až do chvíle, kdy Tměj znovu vysunul V. Štancla, jenže ten svůj druhý nájezd technicky napálil i nad ochrannou síť. Když se Novákovi podařilo zablokovat další střelu z křídla a následný roh neobsazený domácí hráč hlavičkoval na rohový praporek, věřili jsme, že už vítězství udržíme. Ale další přísný přímák z půlky se nám nepodařilo stoprocentně odvrátit, rozhodčí přehlédl domácí ruku a znovu volný hráč se na vápně opřel do odraženého balónu a čtyři minuty před koncem ho krásně a nechytatelně napálil do sítě. Naše reklamace ruky byla marná, plamínek naděje vykřesaný zvednutým praporkem pomezního hlavní rozhodčí rychle zadupal, protože asistent signalizoval pouze ofsajd a o ten se opravdu nejednalo. V poslední minutě si ještě Nadrchal pohlídal nebezpečnou standartku a my jsme museli vzít zavděk bodem. Je cenný, je spravedlivý, hřeje nás pocit posledního neporaženého celku soutěže, ale bezprostředně po zápase zůstane jen pachuť z na poslední chvíli ztraceného vedení a neponaučitelného vedoucího mužstva.