Morašice vs Dlouhá Loučka

V devátém kole okresního přeboru jsme do zápasu proti ofenzivně produktivní a defenzivně děravé Dlouhé Loučce nasadili již třetího gólmana. Buďme rádi, že si úděl takového soupeře vyžral až do dna navrátilec Nadrchal, protože na lavičce se nám zimou a možná i strachem z osamění klepali pouze dva náhradní útočníci a ti se museli při sledování zápasu hodně trhat za vlasy s vírou, že oni by proměňování šancí zvládli líp. To byla totiž alfa a omega tohoto zápasu. Už v první minutě se do nájezdu dva na jednoho dostali Sokol s Buriánem, ale prvně jmenovaný si s hostujícím obráncem neporadil. Po deseti minutách prodloužil Ropkův odkop Holomek, Burián si počíhal na propadlý míč a svůj samostatný nájezd na poslední chvíli zakončil střelou přes padajícího gólmana. Chvíli na to osamocený na malém vápně nedosáhl na Tmějův centr zprava a brzy přišel trest. To jsme hosty skoro poprvé pustili k našemu vápnu, nepokryli hostujícího snipera Marvána, který napálil odražený balón svou slabší nohou a s pomocí větru napsal úspěšnou gólovou parabolu, takže Nadrchal si poprvé sáhl na balón až při výlovu. Remízový stav naštěstí nevydržel dlouho. Náš první roh hosté odvrátili ke Chmelíkovi, jehož táhlou ránu zpoza vápna vyrazil gólman na další. Po něm se ve vápně po několika odrazech nejlépe zorientoval V. Štancl a pravačkou naplnil trenérovu předpověď. Takřka zakletý Sokol si často nerozuměl s praporkem pomezního, ale když už si postavení pohlídal, zvládl brankář vyrazit jeho střelu do protipohybu. Když to přes stálou převahu nešlo ze hry, museli jsme si pomoct další standartkou. Tu se snažil hlavou zakončit Burián, ale míč mu skočil od nohy přímo ke Chmelíkovi, který ho i s pomocí tyče poslal do sítě. V závěru poločasu jsme se možná moc uspokojili, možná polevili jen tak z principu, takže se i hosté dostali k vápnu i do zakončení. Proti střele ze střední vzdálenosti si Nadrchal připsal dobrý, a jak se nakonec ukázalo jediný zákrok, a minutu před přestávkou po centru z přímáku naštěstí jeden ze tří osamocených útočníků hlavičkoval vedle.

Po pauze se hrálo pouze na jednu bránu, ale ta pro nás byla příliš malá. Šancí bylo tolik, že má cenu vypíchnout jen ty největší. Novákovu střelu po náběhu ze strany zblokoval obránce, Chmelík a Burián z pěti, respektive deseti metrů, hlavičkovali nehlídaní nad, osamocený V. Štancl jednou neumístil volej z malého vápna a podruhé to vypadalo, že ze tří metrů dokonce vykopává míč z prázdné brány, M. Štancl ve skluzu umístil jeden z mnoha Tmějových výborných centrů těsně mimo, střídající Vopařil zakončil svůj nájezd ze všech nejvýše. Kdo neviděl, neuvěří, a to mělo to nejzajímavější teprve přijít. Během celého poločasu jsme párkrát špásovali s příliš otevřenou obranou a kolem 80. minuty toho vepředu šikovní hosté využili. A to dokonce dvakrát. Nejprve naše obrana nechala po přímáku hostům prostor k přesnému zakončení nůžkami a ani ne o minutku později se do téměř stejného místa trefil znovu volný útočník po akci z pravé strany. Těžko říct, jestli si na naše zmrtvýchvstání někdo vsadil, ale kurz musel být proklatě vysoký a sázka to nakonec byla vítězná. Záhy po vyrovnávacím gólu Novák s M. Štanclem tak dlouho házeli auty a vytloukali bloky až se prvně jmenovaný dostal k centru, který si našel V. Štancl a zblízka zabránil naší další marnou efektvitou způsobené remíze. Nutno říci, že tato sedmigólová šou, která o jeden gól posunula rekord naší světelné tabule a jen těsně nedohnala víkendový televizní átřídní duel,  se u diváků nesetkala s velkým ohlasem. Asi by jim vyhovovalo víc, kdybychom těch sedm gólů zvládli sami. A že by se tomu nedivili ani hosté.