Mestecko Trnavka vs Morašice

Byla to hodně experimentální neděle. Blíží se vrchol sezóny, trenér chtěl zkusit z tréninku neznámé tváře na známých postech a známé tváře na neznámých postech, takže na beky se dostali Janypka s Novákem a na hrot byl poslán náš nejproduktivnější obránce Chmelík. Ani to, že byl nejlepší hráč minulého mdlého zápasu, ani absolvovaný trénink tak nepomohl do základní sestavy D. Štanclovi, který se zrovna začal těšit, že pokoří Chmelíkovu skončenou železnou sérii, leč nebylo mu přáno a zastavil se na pěkně kulatém čísle 2100 minut. Každopádně bude lepší držet v tajnosti překvapivé jméno, které převzalo jeho štafetový kolík, protože je to evidentně vrtkavá pozice. V Trnávce na nás čekala útulná kabina, krásný trávník, pořádné dusno a soupeř, který ještě hraje o holé přežití. Kdybychom byli co k čemu, mohlo se po pěti minutách hrát jenom pro radost. Chmelík byl na hrotu znát, ale po Tmějově akci pálil v dobré pozici mimo a chvilku poté do jeho centru položil nohu Vopařil, ale bohužel trefil z pár metrů jen prostor domácího gólmana, který na čáře předvedl výborný reflex nohou. A když se V. Štanclovi podařilo překonat ho po rohu hlavou, zaskočil za něj na brankové čáře nešťastně Skala. Po výborném úvodu, kterému chyběla jen efektivita, přišla studená sprcha. Doslovně bychom ji uvítali, ale horší bylo, že si v běžeckém souboji v 18.minutě zvládl domácí útočník píchnout míč před nezajištěného Ropka, ten se v osudovém okamžiku rozhodl zaexperimentovat a nepustit do před sebe, a tak se náš hrající trenér po vysprchování konečně mohl pokochat, jak umíme hrát v deseti. A protože se kachničkoval nějak dlouho a nestihl gól, který jsme inkasovali po sérii rohů z jeho obvyklého prostoru, musel z nás mít radost. Když jsme si trochu zvykli na to, že se Chmelík po svém krátkém útočném angažmá stáhl napříč sestavou a na hrotu zanechal srdnatě bojujícího Vopařila, vydal se Novák na výlet po lajně, narazil si se Skalou, pak s M. Štanclem, udělal si kličku do středu, do jeho střely nebo centru šáhnul domácí obránce, míč si našel přesně patku vzdálenější tyče, od ní se odrazil pro nás příhodným směrem a začínalo se od začátku. Do poločasu jsme ještě přežili nebezpečné náběhy malé rychlé dvanáctky, na jehož centry naštěstí nedokázali útoční kolegové správně naběhnout, a tak jsme se o přestávce odebrali do pokojíčku za smírného stavu.

Věřili jsme, že soupeře i v deseti můžeme přehrát, a to se nám opravdu dařilo. Chtělo to trochu víc běhání, ale toho se všichni až na Špinara a Sokola zhostili s vervou. Bohužel nám, a zejména M. Štanclovi, nebylo přáno. Taková ta procenta pro domácí jsou v okrese normální, ale červená karta a dva neuznané góly, to už si nezaujatý divák skoro bude klást otázky. Tak tady je náš (resp. autorův) pohled na věc. M. Štancl udělal na lajně zasekávačku, schytal jednu přes nohy od probíhajícího hráče, pomezní zamáchal praporkem, M. Štancl poslal nepovedený přízemní centr do vápna, domácí přestali hrát v očekávání faulu, hlavní odvrátil pohled od balónu směřujícího na zadní tyč k třepetajícímu se praporku a pískl faul prakticky ve chvíli, kdy míč zapadl do brány. Smůla, že? ŽE? Druhá situace - naspeedovaný střídající D. Štancl si naběhl za obranu na krásnou kolmici nenaspeedovaného střídajícího Sokola, ale tváří v tvář domácímu brankáři dal raději vedle sebe M. Štanclovi, který pohodlně zakončil do prázdné. Ale zase se třepetal praporek, že prý ofsajd. Lajnu D. Štancl – míč – M. Štancl jsme, pravda, nemohli objektivně vidět, ale zaprvé víme, že M. Štancl není rychlejší než D. Štancl, za druhé nás mladý pan pomezní nepřesvědčil ani při řízení předcházejícího žákovského zápasu a za třetí věříme, slovy nešťastného (ne)střelce, že přeci není takový k***t, aby si to nepohlídal. Nakrklo to, ale pořád to nebyly naše jediné šance na výhru, jenže domácí gólman např. Skalovu střelu nebo spoluhráčovu hlavičku zalepil tak, že jsme ani nedostali možnost dorážky. Domácí hrozili hlavně ze standartek, ze kterých už musel být hlavně Novák poměrně nešťastný, protože to chvíli vypadalo, že jsou mu pískány i fauly vsedě proti ležícím protihráčům. Každopádně jedinou přímou střelu z přímáku zvládl Špinar vyrazit, z centrů se zakončení urodilo jen jednou, když si na zadní tyč pěkně naběhl domácí stoper, ale ani akrobatická pozice mu slávu nepřinesla. Remíza nás vzhledem k průběhu zápasu mrzí, ale s tou odfláknutou z minulého týdne se to nedá srovnat. I v deseti jsme předvedli jeden z nejlepších jarních výkonů, a když už domácí ten bod uhájili, snad jim aspoň pomůže v boji o udržení. Takového zázemí i férového soupeře je pro prales škoda.