Morašice vs Radiměř

Po bídné docházce minulý týden jako by se trenérovi v týdnu všichni radši vyhýbali, a tak jsme šli z fleku a bez tréninku rovnou na další zápas. O víkendu se ale zábrany evidentně odhazují snáz a tak se nás, byť postupně, nakonec sešlo docela dost, zatímco na střídačku hostů z Radiměře byl podobně tristní pohled jako po většinu jara na tu naši. Ale na hřišti je to 11 na 11 a hosté se spolehli na poctivé, důrazné bránění a brejky. Sice z nich vytěžili jen jeden nepřesný lob a posléze i přímák, který zkrotil Špinar, ale všechny ty náběhy působily v zárodku mírně znervózňujícím dojmem. Jinak to byla hra na jedno vápno. Jinak se totiž naše jalová převaha popsat nedá. Tak nějak se asi čekalo, že to někdy vyjde, ale jakoby to nikdo nechtěl zařídit sám. Snad s výjimkou D. Štancla, který z beka nebezpečně provětrával obranu, ale když už se dostal až do vápna, vypíchli mu hosté v poslední chvíli míč. Naše snažení se dá pěkně charakterizovat na Vopařilovi. Ten to dvakrát zkusil na hostujícího gólmana ze střední vzdálenosti, byť nijak závažně, ale když už se nepovedeným zpracováním dostal přes protihráče do lepší střelecké pozice na vápně, hledal Tměje na straně. A když už ve vápně dostal balón po zpětné přihrávce od lajny, dostal ho spíš takovej polovysokej místo nálevu po zemi. Z dálky se nejzajímavějším pokusem prezentoval M. Štancl, ale brankář pro něj k tyči nějak doklopýtal. Rohama jsme si tentokrát nepomohli vůbec, standartka se nám povedla jediná, ale V. Štancl hlavičkoval jen málo vedle gólmana.

Do druhého poločasu jsme postupně nasadili čerstvé síly, a zejména Zerzána museli mít hostující obránci plné zuby, ale za vše mluví to, že v naší největší šanci na chvíli osamocený Novák pohrdl nálevem na velkém vápně a snažil se dál kombinovat. Nejdříve jsme se do vápna ze strany tu a tam dostali, ale třeba Zerzán pod sebe nepřihrál přesně nebo Novák z ustátého penaltového faulu vytěžil jen roh. Po nějaké standartce se k míči ve vápně nedostal Sokol, ale neprostřelil hráz před sebou a jinak už to bylo o ničem. Hosté se zase dostali jenom k jedné přímé střele, ale co nám to bylo platné, když jsme se sami brzdili nepřesnými a pomalými přihrávkami, kolikrát směřovanými do hustého středu hřiště a pomalu jsme tu přímou střelu ani kloudný centr do vápna nevyslali. Je škoda, že když jsme naši sérii zápasů se vstřeleným gólem dokázali prodloužit i proti Svitavám, tak se po takovém bezkrevném výkonu zarazíme na Radiměři. Za pozornost tak stojí hlavně střídání Chmelíka, který ze zdravotních důvodů žadoní o posazení minimálně poslední tři týdny, ale Ropek mu vytrvalým odmítáním natáhl sérii nepřerušeného pobytu na hřišti až na 2263 minut, tedy více než 25 zápasů.