Morašice vs Hradec nad Svitavou

Nevídaná pauza pěti dnů mezi dvěma zápasy zapůsobila na náš široký kádr tak mocně, že se na utkání proti předposlednímu Hradci nevešli do sestavy mj. kapitán se zástupcem svého zástupce, kteří se na lavičce tísnili s dalšími třemi hráči. Vštěpovali jsme si do mozků, že předposlední místo protivníka samozřejmě nic neznamená, žádný soupeř se neporazí sám, kromě nás, a přesto jsme se rozhodli to prubnout bez dřiny. Možná nás ukolébal i odložený začátek zápasu, protože hosty přijeli podpořit chvílemi i skandující fanoušci, ale hráčů měli těsně před výkopem pomálu. Zatímco publikum má víc možností na reakci, můžou třeba pít pro radost nebo blít ze hry, na hřišti se z toho musíme vyhrabat sami. Nedůrazné a nepřesné přihrávky, špatné dostupování a celkově mizerný pohyb dovolily hostům si brzy připsat první střelu zápasu. Sice poměrně z dálky, ale Špinar se k ní i tak musel rychle položit a připsat si první a nakonec možná jediný zákrok zápasu. Byla to taková holomajzna převážně na naší půlce, ale proti zápasům, kdy míváme převahu, jsme se tentokrát vykazovali mimořádnou efektivitou. I efektností. Nejdříve Sokol nahradil střednědalekonosnou střelou hostujícímu gólmanovi předzápasovou rozcvičku, ale zjevně nebyla dostatečná, protože za chvíli Skala poslal zprava centr do vápna, do míče se levačkou z voleje krásně opřel Válek a procedil ho skrze brankářovy ruce. Nic zásadního se tím nezměnilo, diváky potěšily po další čtvrthodině řízného boje až průniky Válka. Po jednom z nich neusměrnil svou placírku z plného běhu Vopařil, po tom dalším předložil ve vápně Holomkovi, ten kličkou na levou nohu převezl obránce i brankáře a s naprostým klidem zakončil na přední tyč. Chvíli poté nepřesný pomezní odmával hostům ofsajd, který je bolel ještě o přestávce (to nevěděli, že ho v zájmu spravedlnosti ve druhém poločase sudí vykompenzuje). Dvougólové vedení nás trochu uklidnilo a byli jsme už na dostřel hostující brány častěji, ale víc než Válkův zpod břevna vyražený oblouček z toho nebylo.

Trojnásobné střídání o poločase byl vítaný luxus a na začátku poločasu jsme mohli svůj náskok potvrdit. Jenže Zerzána jednou zastavila zmiňovaná pomezní kompenzace a podruhé mu po průniku přes čtyři hráče ukázal hlavní sudí, že má lepší sluch než zrak a místo oprávněné penalty mu dal žloutou za držkování. Stejně dopadl o chvíli později D. Štancl, zatímco hostující zákroky dlouho karetní odezvy nenacházely. A když před zraky asistenta prošel faul, který Holomka vyřadil do konce sezóny i oplácení na Tměje, vypadalo to, že nám močály sežerou nohy zaživa, jak to tak bývá, když se popustí uzda horčejším hlavám. Hostující se nakonec svého mariáše dočkali, ale to už se nebezpečné utkání chýlilo ke konci. Co se týče fotbalu, z výše zmíněných důvodů není moc o čem psát. Až v samém závěru mířil hlavou nepřesně střídající V.Štancl a ze skrumáže po posledním rohu se prosadil produktivní Chmelík. A to je asi tak všechno, co mohu říct o válce ve Vietnamu.