Mladějov vs Morašice

Nonstop deštivou sobotu bylo nám okresním bláznům souzeno trávit v Mladějově. Domácím musíme pochválit výběr klubových barev, v okrese nevídaný předzápasový telefonní skauting, výborně nachystané hřiště a v neposlední řadě ukázkové vlétnutí do zápasu. Hned po rozehrávce se na pár dotyků dostal míč až na pravou stranu, k následnému přízemnímu centru se dostal domácí hráč a jen Špinarův reflexivní zákrok a štěstí potřebné při zakončení z bezprostřední blízkosti zabránily bleskovému domácímu vedení. V druhé polovině první minuty už jsme udrželi domácí na distanc a postupem času se osmělovali dopředu. Po Štěpánově zatažení si Nádvorník tak dlouho hledal prostor ke střele, až to zavánělo penaltou. Štěpán se nezvykle měl i k zakončení, jeho první střelu na mokrém terénu gólman neudržel, ale v útoku nastoupivší Hubáček už prakticky neměl šanci dorážet jinam než do brankářova těla, další pokusy mířily vedle nebo zůstaly v náručí strážce domácí svatyně. Přes zmíněné pozice jsme tahali za kratší konec, například na Chmelíkovi byl ve středu pole znát brzký žlutý handicap (ale ty krávo, ta byla přísná), domácí se rychlými narážečkami nikterak komplikovaně dostávali do křídelních prostor, odkud sázeli míče před bránu, některé se štěstím prosvištěly, některé vyrazil do bezpečí Špinar. Nám se dařilo spíše dostávat do brejků, jeden z nich po půl hodině řešil Štěpán možná zbytečně individuálně a při nepřesném zakončení si ještě navíc natáhl přitahovač a pustil místo na hrotu Vopařilovi. Jinak jistý domácí gólman měl i štěstí, když si Válek po přihrávce od Hubáčka špatně přebral míč do případného samostatného nájezdu, a hlavně když se tentýž hráč parádně opřel do propadlého Tmějova centru. Míč bohužel směřující přímo na něj zvládl reflexivně vyrazit. Chvíli na to jsme se přesvědčili o nevýhodě tří Vendů vyskytujících se na malém prostoru. Ropkova hlasitá instrukce při domácím útoku v 37. minutě nadělala mezi Tmějem a Novákem trochu zmatek, tečovaný centr prošel až na zadní tyč, kde Štanclovi odskočil domácí hráč a ukončil Špinarovu neprůstřelnost, která trvala 476 minut. Což je o čtyři minuty pořád jenom třetí nejdelší série od sezóny 2016/2017. Gólovou výhodu se domácí rozhodli do poločasu především udržet, nikoli navýšit, což nám vytvořilo prostor pro jakési závěrečné zlepšení a naději do druhé půlky, které měl soupeř v minulé sezóně slabší.

A bylo tomu tak i tentokrát. Brzký rohový kop našel hlavu Vopařila, ale jeho pokus zastavil u tyče stojící hráč. V 52. minutě se Chmelík ve vápně vymotal ke střele, kterou domácí gólman s obtížemi vyrazil nad sebe a než stačil k padající svíci vstát, vletěl do ní Válek a hlavou srovnal skóre. Což nemuselo trvat dlouho, protože tři centry v rychlém sledu míjeli domácí útočnici na naší zadní tyči opravdu o fous. Hvězdnou pasáž hostů zakončila Chmelíkova špatná rozehrávka, rychlá a povedená střela pod břevno a Špinarův výtečný zákrok. V poli jsme ale zejména po domácích střídáních měli navrch a Vopařilova hlavička převyšovala bránu jen o dva fousy, Nádvorníkův točený pokus určitě pořádně vystrašil pavouky v šibenici domácího gólmana. Za naší optické převahy se hrál nadprůměrný okresní fotbal, který se vzorově skandující návštěvě musel líbit, protože přinášel šance na obou stranách, ale oba gólmani nepřipouštěli po střelách na zrádném terénu žádné dorážky. Dělba bodů by nás neurazila a shledali bychom ji spravedlivou, ale když po Vítově přiťuknutí napřáhl za vápnem Nádvorník, jehož výstavní táhlá střela o tyč zapadla do brány, myslete si na spravedlnost. Vopařil stihl ještě pobavit i nakrknout, když při taktickém střídání zvolil cestu rychlého slalomu mezi domácími hráči místo tradičního plíživého odchodu nejkratší cestou, ale důležité je, že jsme vedení v pohodě ubránili a potvrdili naši dobrou formu. A pak jsou ještě jiný důležitý věci, a to je podstatný.