Morašice vs Cerekvice n. L.

Předposlední prázdninová neděle patřila v Morašicích již 78. česko-slovenskému derby. Protože jsme se nějak přemnožili, musel náš trenér sáhnout k nešvaru v okrese moc nevídanému a na litomyšlské malé kopané zvanému tokyjská čistka – vyřídit některým hráčům, že se ani nevejdou do nominace. Černého Petra si tentokrát vytáhl mezi jinými například pamětník 30 vzájemných duelů Josef Kopecký, který se postavil na střídačku alespoň v roli kouče. Prvotní oťukávání nějakou naši dominanci rozhodně nenaznačovalo, hostující smolná ruka ve vápně a Válkem chladnokrevně proměněná penalta v 7. minutě přišly vlastně z ničeho nic. Hosté věřili v nakopávané balóny, na jejich rozehrávku měli jejich obránci dost času, přišlo pár rohů, což by mohlo vyvolat dojem optické převahy, ale jedinou střelu zpoza vápna Špinar zalepil. Ani my jsme se k ohrožení V. Vostrčila příliš nedostávali, ale v polovině prvního dějství stačila Chmelíkův geniální balón naslepo křížem a Válek vybíhajícího gólmana hostí opět poměrně chladnokrevně přehodil. Po našich dalších nedotažených akcích, kdy jen Válek natřikrát nepropálil domácí obranu, nepřesně přihrál při postupu dva jednoho nebo tísněný zblízka přestřelil po „banánu“ z pravé strany, zahrozili ke konci půlky i hosté, když J. Vostrčil hlavičkoval kousek vedle vzdálenější tyče a v úplném závěru po nezachyceném nákopu středem přehodil Špinara, ale netrefil bránu.

Náš tradičně slabý nástup do druhého poločasu mohl nejsnáze ze všech potrestat vysunutý hostující kapitán Šeda, ale po zpětné přihrávce na penaltu vysoko přestřelil. Vzápětí jsme pěknou kombinaci nasměrovali na M. Kopeckého, ten míč potáhnul a nezištně připravil gól před prázdnou bránu pro Nádvorníka. Že by nás třígólové vedení nějak zásadně uklidnilo se říct nedá, mírná disharmonie při přebírání hráčů pokračovala, a tak jsme nechali vyniknout Špinara, který nohou vychytal sólový nájezd. Snížení přesto nezabránil, když ho z penalty po Novákově faulu přece jen překonal Šeda. Pro zajímavost to byla už čtvrtá penalta v řadě, kterou od nás způsobil někdo z Václavů, jiní se k tomu nemají. Novák si svůj miniúčet rychle srovnal, když přesprintoval celé hřiště a předložil Válkovi lahodnou pobídku k jeho třetímu hattricku mužské kariéry. Ten si v klidu prohlédl posledního obránce stojícího v bráně a uklidil. To se pak nepovedlo Tmějovi s Vítem, kteří si při sólovém postupu na brankáře dali rozhodčímu záminku mávnout ofsajd. Ať už byl nebo ne, příště si budou pamatovat, na co si mají dát pozor. Minulý týden jsme závěrečným kolapsem lákali diváky do našich ochozů a když Chmelík po Vítově přiťuknutí z vápna uklidil míč k tyči a v 80. minutě stanovil skóre 5:1, možná se leckdo těšil, že ještě přijdou cerekvické hody. Ale nestalo se, udrželi jsme skóre tak, abychom si byli kvit za poslední vzájemný zápas a zároveň se mohli po dvou kolech vyhřívat na prvním místě.