Hradec n. S. vs Morašice

První zápas našeho malého týdenního play-off s Hradcem nad Svitavou jsme výsledkově zvládli v pohodě, odvetu mohli tentokrát sledovat naši diváci, i když hosté si přivezli početnou enklávu fanoušků i s megafonem a sirénou. My jsme si vystačili s Tomášem Sopouškem a tradičním obecenstvem a navrch jsme přidali i hlasatelskou vložku Petra Kuty. Začali jsme schválně vlažně, s cílem nasázet góly a postupně zvolňovat, ale záhy jsme zjistili, že to ke gólům úplně nevede. Naši stopeři sice měli přihrávek jak Xavi v rozpuku, ale hostující blok od půlící čáry nás nutil k nevyzkoušeným kombinačním řešením, a to není naše nejsilnější stránka. Naše střely byly buď zblokované (Vít, Bureš, hlavička V. Štancla), některé spíše propagační (Válek, levačka V. Štancla), některé mířily hodně nad (Ropek po rohu, Chmelík ze záklonu) a k některým střelám dokonce vůbec nedošlo. Nejvážnější pokusy měl M. Kopecký, jehož první střele dodala punc nebezpečí teč bránícího hráče, ta druhá měla tendenci stáčet se k tyči, ale s výborným zákrokem se vytasil hostující gólman. Sporadické výpady hostí Špinara do akce nezasvětily a zasahovat nemusel ani proti nájezdu někdy kolem 40. minuty. Gólu se diváci u hospody nakonec dočkali, když Válkův centr procedil hlavičkou na bližší tyč V. Štancl, který tak stylově oslavil, že co do počtu startů za muže překonal všech 7 Štanclů, co v Morašicích za muže nastoupili. A že to byli vesměs Štanclové talentovanější. Naše vedení mohl ještě před poločasem navýšit Bureš, který se skluzem vložil do Válkovy pobídky, ale zblízka trefil přesouvajícího se gólmana.

Prvních deset minut druhé půle jsme odvraceli pár rohů a standartek, systematicky, kousek po kousku, jsme si přitahovali hosty k našemu vápnu (proto Špinar jedinou střelu v zápase nechal odskákat na roh), abychom mohli spustit smrtící brejk, kdy Válek vyzval k sólovému postupu z naší půlky M. Kopeckého a ten podél gólmana s klidem zakončil. Z o poznání těžší pozice se prosadil o pár minut později, když prakticky ze stoje z penalty hlavou umístil Chmelíkův centr až na zadní tyč. Přes občasné zajiskření a šťouchání se soupeřem, a výčitkami mezi námi samými, jsme si pro tři body kráčeli dá se říct v pohodě. I když slovo kráčet je až urážlivé, zvlášť pro heroický sprint střídajícího Vomáčky. Ten, když viděl, jakou kolmici mu narýsoval Nádvorník, rozpohyboval své od 47. minuty unavené nohy, a taky pupík, kolem vybíhajícího gólmana udělal dlouhou kličku a ohlídal si i ošemetné zakončení do prázdné brány. Jen sundání dresu na oslavu už na něho bylo moc. V úplném závěru ještě udržel Hubáček míč proti přesile, debutující Tobiášek ho udržel na hřišti a Nádvorník vyloženě z nudy, a protože nebylo komu nahrát, jen tak zpoza vápna vymetl šibenici. Naše přeborní norma 5 gólů na zápas tedy obstála, což je před slávou, která nás čeká příští týden, pořádný závazek.