Morašice vs Horní Újezd

Před svátečním zápasem se kvůli netradičnímu času hodně řešilo i to, jak se připravit, co se stravy týče, a asi jsme obsáhli všechna možná řešení – od půstu, přes svačinky a lehké ovoce (které by v kabině mohlo být častěji), až po pivo nebo klobásu. Zatímco v ranním programu morašické děti válcovali soupeře ve spojení s Horním Újezdem, brzce odpolední souboj mužů svedl proti sobě tyto vesnice už po šestašedesáté. Do základu se vrátil Klement, který svým 693. startem dorovnal Josefa Jokeše na pátém místě historických startů, obvyklý štít Chmelík se posunul na hrot. Na hosty jsme sedli s intenzitou odpovídající slavnosti utkání a výsledkem byl už ve 4. minutě Válkův roh, po kterém V. Štancl rozmnožovacími partiemi rozmnožil svou střeleckou bilanci. Naše dominance a hostující trápení pokračovalo, ale Chmelík dobrou pozici ve vápně prováhal, a tak musel s gólem přijít v 11. minutě ten nejpovolanější. Pro Tmějův krásný centr z hloubi pole si na zadní tyč doklouzal Válek a z první ho levou poslal pod břevno. O deset minut později to vypadalo, že náš nejlepší střelec rychlou akci zbytečně zbrzdil poskakováním před obráncem, ale ukázalo se, že pouze sbíral odvahu k protisměrné kličce do středu hřiště a zpoza vápna se trefil do podobných míst pro změnu pravačkou. Snovou půlku půlky pak dokonala rugbyová akce, když nejprve přes obranný val sólově neprošel Tměj, v druhé vlně Ondráček a až na bránění Chmelíka hosté nestačili, takže ten si dopřál i dvě kličky a zakončil brankáři mezi nohy. Hosté záhy snížili, když po špatné rozehrávce rychle nacentrovali na volně se pohybujícího „Klacka“, který si míč prvním dotekem pěkně připravil a Špinarovi první dotek s balónem nedopřál. Přestože k dalšímu snížení byli horňáci docela daleko, naše hra a hlavně chuť střílet góly za každou cenu viditelně povolila. Dotáhnout naši gólovou kvótu už v prvním poločase mohli Válek, kterému hattrick překazila gólmanova pohotová noha, Chmelík, který vysoce pohrdl nálevem od hostujících obránců, i Klement s Ondráčkem, kteří si při přečíslení u vápna nedokázali dostatečně přesně přihrát do střelecké pozice.

Nástup do druhé půle nás tentokrát nijak nevytrestal, na hřišti jsme hráli prim, zatímco hosté oslabení nucenými střídáními hrozili velmi sporadicky a Špinara k zákroku za celý poločas nedonutili. Naše převaha byla ale dlouho gólově bezzubá, třeba proto, že zpětné přihrávky po průnicích z krajů, jsme nebyli schopni přesně adresovat, ať to byl Válek, Vít nebo Novák, který do našich řad jako vždy vnesl nový svěží vítr. Normu nám pomohl naplnit až Štěpán, který záhy po nástupu na hřiště odcentroval na Chmelíka a ten po vítězném hlavičkovém souboji zapsal druhý gól, kterým dorovnal Jiřího Famfulíka na 18. příčce áčkových střelců. Loučící se Vomáčka ani do zálohy stažený Vít svoje nájezdy neproměnili, a tak se rozhodl na moderátovo rejpání odpovědět Štěpán, který měl na 20 metrech dost času na krásnou střelu, která si hned dvakrát cinkla o břevno, než definitivně zapadla do sítě a sňala z našeho exligisty obrovské psychické břemeno, že v mistrovských zápasech na okrese dosud vycházel střelecky naprázdno. Je vidět, že početnější divácká kulisa s ním dělá divy. Nezkazili jsme si tedy oslavy, udrželi jsme tedy stoprocentní bilanci i gólovou normu (dokonce máme napříště jeden gól k dobru), ale zároveň si při pohledu na tabulku uvědomujeme, že, při vší úctě k soupeři, nás těžší zápasy teprve čekají. Třeba hned příští týden. Kdyby náš slavnostní den probudil v někom diváckou touhu po venkovním výjezdu do Jaroměřic, ať nám dá vědět, mezi tamními diváky se rozhodně nudit nebude.

Fotky ze zápasu mj. zde.