Jaroměřice vs Morašice

V Jaroměřicích nás překvapili hlavně netypicky nekvalitním trávníkem, zrovna u mančaftu jejich ofenzivních schopností by se čekal povrch co nejpřívětivější pro kombinaci, ale náš dechberoucí střelecký průměr, jenž koluje okresními kuloáry a nás katapultoval na první místo průběžné tabulky, nás vlastně pasoval do role těch, kterým takové hřiště bude víc vadit. Což není výtka, máme v živé paměti, když k nám Jaroměřice přijeli na náš drňák, 90 minut fotbalově dobývali, my proměnili dva brejky a poslali je zpátky na dalekou cestu domů. Oproti minulému zápasu nám chybělo několik lidí, přes zcela objektivní důvody absentérů je nutno říct, že cesta do „Jarek“ není lákavá a nikdy nás tam nejelo nějak moc, ale stejně je škoda, že se to tak blbě sešlo. Každopádně hned naše první rozehra záhy skončila odevzdáním soupeři a střelou na Špinara, který míč ztlumil rovnou do koše. To utlumení je důležité, protože náš gólman toho dne opravdu nedal ani jednou příležitost k dorážce a v nejednom případě by ta příležitost mohla být fotbalově smrtící. Nicméně začátek jsme si stejně nepohlídali, když Novák nezachytil centr na zadní tyč a domácí se už po pěti minutách dostali hlavičkou do protipohybu do vedení. A i pak to od nás bylo nedomrlé, oku nelahodící, mrtvé a bez emocí. V několika našich jedincích dokázali vášeň probudit leda rtuťovití domácí fanoušci, kterým na okrese není rovno. To není ani náznakem myšleno nijak v dobrém, ať si klidně domácím fandí, to by se dalo i závidět, ale za urážky soupeřů by tenhle balkón z Malé Hané zasloužil minimálně anti-covidovou plexistěnu, protože křičení, jak známo, a obzvlášť křičení takových nízkorozpočtových mozků, napomáhá šíření kapének mnohem více než šeptané projevy nespokojenosti s hrou v podání našich fanoušků. Ale zpátky na hřiště. Zatímco bojovnější domácí pálili šance, Batelka nejprve na zadní tyči nehlídán V. Štanclem přestřelil, stejně jako v závěru poločasu po zpětné přihrávce na penaltu, a Špinar si připsal minimálně dva klíčové zákroky plus zmíněné chyty do koše, my jsme se z toho špatného pohybu zmohli na pár překvapivě dobrých pozic. Ale Chmelík po řetězu výhod trefil zblokovanou střelou tyč a M. Kopecký po Chmelíkově centru osamocen na zadní tyči hlavičkoval více něž těsně mimo.

Ve výsledku nám poločasové skóre pořád hrálo do karet a s příchodem Štěpána, naším zvýšeným nasazením a domácím znejistěním se nám druhý poločas podařilo celkem solidně tlačit. Bohužel z toho nebylo moc totálních šancí, protože většinu centrů, hlavně z Válkovy strany, pokryl na malém vápně domácí gólman. M. Kopecký střelou z otočky pouze oddálil gólmanovy rodinné plány a Štěpánův roh minul hlavou na penaltě neobsazený J. Kopecký tak, že si na vaginální opisy vůči své osobě vystačil sám. Ke stupňující se nervozitě nemalou měrou přispěl i rozhodčí, toho ale naštěstí nijak neřešil Chmelík, který si deset minut před koncem našel na dvaceti metrech odražený balón a krásnou přízemní střelou ho poslal přesně k tyči. Domácí si do té doby připsali minimálně jeden neproměněný nájezd a břevno, oboje se zásadním přispěním Špinara, bez jeho přispění a po našem vyrovnání pak hravě minuli prázdnou bránu po kombinaci zprava. Dvě minuty před koncem ale V. Štancl neuhlídal ani centr šestnáctkou na Švece, ani Švece samotného, a domácí kapitán z úhlu procedil míč přes Špinarovy rukavice na bližší tyči. Tak nám skončila dechberoucí gólová série, ale pořád jsme první a slovy rozhovorových klasiků: máme se od čeho odrazit.