Morašice vs Janov

Už podruhé v této sezóně jsme u nás přivítali soupeře, se kterým nikdy není nuda. A to nám ani nemusí jít o první místo a neprohloupí, kdo si vsadí, že to nebude klidné odpoledne a pohodová výhra jednoho týmu. Po početně skromnějším minulém týdnu nás tentokrát bylo požehnaně, početnou lavičku si vzal na povel tisícovku oddalující J. Kopecký, na hrot se posunul Novák, který si připsal i první zakončení, ale po kličce na vápně střílel pomalu a vedle bližší tyče. Naše první dva rohy netečovány propadly, po přímácích, tedy těch, co doletěly do vápna, zůstal jen stesk v duši z toho, že gólmanem vyražené balóny nepatřily do naší zájmové sféry. Za hlavu jsme se chytali, když kombinace zleva naskákala na vápno balón Nádvorníkovi, který pečlivě připravovaný volej umístil tak těsně mimo, že to možná tak těsně ani nevypadalo. Několikrát nám po akcích ze strany selhala finální nahrávka, Válek jednou před vápnem pohrdl nálevem z první a klička mu nevyšla, V. Štancl těsně před poločasem hlavičkoval po rohu zcela osamocen a zcela vedle. A hosté? Trojlístek Knap, Bureš, Boháček vysoko presoval, občas zamotal kolem vápna a vybojoval roh nebo standartku, ale Špinar šel do kabin s jediným zákrokem proti střele zpoza vápna. A ten nebyl zdaleka tak náročný jako obranný zákrok D. Štancla, který na půlce uspěl klíčovém v souboji jeden na jednoho proti rozběhnutému Boháčkovi.

Pokud si někdo protáhl stání u výčepu v domnění, že prvních 20 minut se bude zase hrát na naši bránu dál od hospody, musel být v šoku, že nástup do druhé půlky vyšel nám. Ondráček u autové čáry zarputile vybojoval míč na váhajícím obránci, předložil ho Novákovi, který si ve vápně obehrál obránce a přihrál po sebe M. Kopeckému. Ten se na penaltě neukvapil, posunul si balón mimo hostujícího hráče a střelou vedle gólmana nám bleskově zajistil vedení. A ještě než po tomto blesku zazněl hrom, mohli jsme o něj přijít. Odražený míč po standartce ukořistil hostující hráč a po souboji s D. Štanclem se ve vápně poroučel k zemi. Většina lidí má za to, že to byla jasná penalta, někdo v tom viděl vychcanost útočníka, autor článku se válel toho času u tyče, tak si stejně jako Babišovi poslanci nemyslí nic. Penaltu v tom nicméně viděl sudí, to stačí. Špinar v áčku čelil 10 penaltám, chytil hned tu první před více než dvěma lety v Křenově, a pak jsme si až do rozstřelu po letošním přáteláku ve Srubech mysleli, že je pouští naschvál. Ale Boháčka si zřejmě načetl v pondělí na malé kopané a jeho střelu k tyči vyrazil. A nebylo to v jeho podání všechno, když se hosté po vhazovaném autu dostali až na penaltu, ale náš gólman se proti střele z první vyznamenal a stihl se přemístit i k podobně nebezpečné dorážce z úhlu. To bylo od hostů, co se týče ohrožení brány všechno. Ještě než se utkání přiostřilo mohl náš náskok pojistit střídající Bureš, který ale po Válkově vysunutí zakončil své sólo možná zbytečně brzkou střelou do gólmanových nohou. Výjimečný potlesk za spálenou šanci si vysloužil Novák, když předvedl Sona, jenže byl v závěru trochu rozhozen faulem, tak jeho pokus brankář vyrazil. A vyrazil ho tak vysoko, že se Novák takřka z vápna ještě pokusil o Zlatana, ale míč skončil na břevně. Protože byl pak náš blondýn s rychlou nohou stažen na beka, zůstala pojistka na jiných. Třeba takový Válek postupoval ze strany, vysokého brankáře se snažil prostřelit vrchem, ale logicky neuspěl. Vysoko odražený balón pak zkoušel z těžkého úhlu uklidit Ondráček, ale jeho pokus zablokoval obránce sedem na balón. Když se ho náš záložník snažil z pod něj vydolovat dostal žlutou, zatímco hostující chytání po krku zůstalo bez odezvy. Rozhodčí pak stejně jako v minulém zápasu daroval Janovu standartku před vápnem po naprosto otočeném souboji, naštěstí Bureš nepustil k míči Boháčka a vytloukl zeď. I na červenou došlo, když se hostující střídající hráč dvakrát vyfauloval na Chmelíkovi. Zejména druhá žlutá byla zbytečná, když se po Chmelíkovi ohnal poté, co byl našemu záložníkovi odpískán faul ve výskoku. On teda tvrdil, že neohnal, ale my, co známe koordinaci pohybů po dopadu na zem, víme, že to bylo ohánění. Ani přesilovka na naše kopačky nepřinesla kdovíjaký klid, že bychom si deset nebohých soupeřů vodili po hřišti se říct nedá. Gólovou pojistku odmítl ještě dvakrát Bureš, jednou hlavičkoval sám na penaltě, podruhé střílel po zpětné přihrávce Víta uvnitř vápna, ale oba pokusy spolehlivě rozvlnily jen zelenou síť. Utkání skončilo trochu nečekaně, myšleno časově, a u našeho vápna, ale tyhle výhry bývají z nejsladších. Kór když se po nich člověk koukne na tabulku a od spodních míst hledá svůj tým: "Tam ne, tam taky ne, tam taky ne..."