Borová vs Morašice

V Telecím nás podle očekávání čekalo malé, tvrdé a nerovné, vpravdě pralesní hřiště. To není myšleno jako urážka, to je prostě fakt. Sami jsme na tom donedávná byli podobně, jen je trochu záhada, co místní dělají s válcem za hřištěm. Čekal nás nevyzpytatelný ofenzivně laděný soupeř, který dvakrát porazil Cerekvici, aby mezitím prohrál v Boršově. Rozhodčí se kapitánům při losování pochlubil tím, že má hlavu a ptáka, náš kapitán neuhádl, co z toho mu padne, a tak nás první půli čekaly horší klimatické podmínky, protivítr a slunce v očích. Začátek byl z naší strany nadějný, když po dlouhém autu odkopával těsně nad vlastní bránu jeden z domácích hráčů a následný roh Chmelík zakončil hlavou o půl metru vedle. Bortelští nám v následujících pasážích ukázali, jak se na takovém hřišti hraje. Zaprvé bojovat na krev. Což se jim až příliš doslovně vyplnilo po souboji Tměje s jejich útočníkem, který musel střídat, prý se zlomeným nosem. Zadruhé hrát jednoduše a na soupeřově půlce střílet, což se zejména v případě "Horviho" pokusu pod břevno, který dobře vyrazil Špinar, jevilo účelněji než nějaké narážečky. A zatřetí doufat, že jejich kanonýr Síla k tomu přidá něco navíc. Což se i stalo, když pronikl přes tři opatrné hráče až do vápna a zakončil přesně na zadní tyč. Domácím musel nuceně střídat i gólman, ale na první zákrok si musel počkat. Před nabíhajícím Válkem na přední tyči totiž uklidila míč obrana a V. Štancl v rychlém sledu hlavičkoval po rohu nad a poté po Válkově banánu do kapsy tváří v tvář brankáři vůbec nezpracoval míč. Vytáhl se tak až proti Válkově střele po nějakém odrazu po rohu nebo autu. Dlužno dodat, že tenhle počet šancí působil skoro neadekvátně předváděné hře a nasazení, ve kterém nás domácí převyšovali a dopřáli jak Špinarovi nějaké zákroky, tak nám všem vícekrát stažené půlky. 

A když jsme u půlky, do té druhé jsme ke Zlatanovi na střed útoku vysunuli ještě Sterlinga na křídlo a začátek nám vyšel náramně. V. Štancl se ještě jednou hlavou zastřelili z rohu, aby pak po dlouhé sérii rohů a autů levou lícní kostí konečně zamířil přesně. Že míč ještě lehce líznul Chmelíka považoval náš střední záložník za irelevantní. Vzápětí se k zakončení tlačil Válek, míč se od vyběhnuvšího gólmana dostal na vápno ke Skalovi, ale ten opuštěnou svatyni z těžce skákavého kopu přestřelil. Další útok si vzal na starosti Novák, který si skluzem zpracoval míč u rohového praporku a přes bránícího hráče zvládl odcentrovat do vápna přesně na hlavu Válka, který se z běhu nemýlil. V rozletu nás zastavila tržná rána na Ropkově obočí, která nás na chvíli poslala do deseti. A během této chvíle se po několika nepodařených odkopech dostali domácí k diskutabilní penaltě, kterou "Horvi" v klidu proměnil. Posadit nás zpátky na koně mohl vzápětí Válek, ale ten s podobně rozporuplnou penaltou na druhé straně nenaložil jako jeho soupeř. A Chmelík tentokrát ke gólmanem vyraženému míči nedoběhl, aby z toho Válka vylízal jako v Janově. Ani střídání, ani návrat Ropka, ani stále ubývající zdravé kusy domácích, nás nedokázali zvednout k výkonu ze začátku druhé půle. Dlouhé auty domácí obrana sbírala a když už Nádvorníkovi sednul přímák, namířil z 25 metrů jen do spojnice. Podruhé mířil ještě hůř, ale napotřetí se 5 minut před koncem dočkal premiérové letošní trefy a parádním obstřelem zdi znehybněl už tak dost nehybného gólmana. Zbývající čas se nám podařilo strávit na domácí půlce, natáhli jsme ho taktickými střídáními, jehož aktérům patří dík za trpělivost s jejich dnešním údělem, ubránili poslední nákop z půlky a spolu s nezvykle početnou fanouškovskou ekipou si zařvali na vítězství, stejně jako naši žáci o tři hodiny dříve. Jak statečně bojovali domácí hráči se zdravotními problémy, tak nesmyslně vinilo pár domácích fandů z prohry podplaceného rozhodčího. A dělali to tak vehementně, že ten radši opustil kabinu zadním oknem ve výšce dvou metrů nad zemí.