Boršov vs Morašice

V pátek jsme se vydali za tunel do Boršova, kde nás čekalo odložené utkání 18. kola. V cestě k návratu na vítěznou vlnu nám stálo hřiště velmi podobné tomu nedělnímu z Horního Újezdu a velmi důrazný soupeř s nebezpečným kulometem vzor Racl. Na toho byl nasazen místo v Itálii si užívajícího Černohorského zkušený Ropek, který se svého úkolu zhostil na výbornou. Náš aktivní nástup do zápasu měl za následek několik rohů a dalekonosných autů celkově posté nastoupivšího Lněničky, ale Štancl nedokázal na přední tyči ztečovat balón do sítě, Vít zakroutil míč z jednoho rohu přímo do tyče a v dalších případech chybělo více důrazu ve vápně. Soupeř sázel především na nákopy za obranu, ale kromě jednoho momentu, kdy Racl po náběhu ze strany pálil vedle tyče, to domácím žádnou velkou šanci nepřineslo. Větší příležitosti se naskytly po nařízení několika více či méně diskutabilních standardních situací, ale kromě Buriánova vyražení nepříjemného „koníčka“ jsme i toto přečkali bez většího nervového vypětí. Na druhé straně se do dvou šancí po pěkných kombinacích dostal Sokol, ale ani jedna situace nevedla k zakončení, když si dlouho zpracovával míč nebo se snažil najít výhodnější střeleckou pozici, a tak se šlo do kabin za smírného stavu.

Náš opět aktivní nástup do druhého poločasu na chvíli pozastavila Zomberova kopačka v obličeji Štancla. Domácí zlý muž, a to se opravdu omlouváme všem opravdu zlým mužům, který byl tou dobou na hřišti zhruba dvě minuty, vyvázl pouze se žlutou kartou, s čímž se evidentně nehodlal smířit. Buď mu na jeho postavení mezi nejtrestanějšími hráči okresu opravdu enormně záleží, nebo dostal od trenéra pokyn oslabit mančaft co nejdříve, protože to takhle kdysi Boršovu u nás vyšlo. Každopádně o sobě dával v průběhu poločasu ještě několikrát vědět, což vedlo ke spoustě soubojů a přiostření hry, která se rozhodčímu, jenž u nás proti Bystrému odvedl dobrý výkon, začala vymykat z rukou. Z ryze fotbalového zpravodajství zmiňme, že do nadějné pozice vysunul Skala průnikovkou Franka, ale jeho střela skončila pouze v boční síti. Na druhé straně se do velké šance řítil Zomber po odvrácení našeho rohu, ale mírně vyběhnutého Buriána i jeho svatyni vysoko přestřelil. Poté nastal asi patnáctiminutový tlak domácích, k čemuž přispěly opět standardní situace. Postupně však volné přímé kopy skončily v Buriánově náruči, nepřesnou hlavičkou, střelou těsně vedle tyče a v posledním případě pomohla přímo branková konstrukce. A tak se hra opět přesunula na druhou stranu, ale Tmějova tvrdá střela z dálky mířila přímo do prostoru gólmana a Pirklova hlavička se pod břevno nevešla. Nakonec jsme se gólu deset minut před koncem přeci jen dočkali, když Vítův nízký roh prolétl vápnem až na Nováka, který hlavou míč uklidil k zadní tyči a skóroval tak ve třetím ze čtyř zápasů na zdejší horké půdě. Z možného pojištění vedení nebo závěrečného tlaku domácích už ale nic nebylo, neboť hra byla rozkouskována častými přerušeními kvůli faulům zejména na středu hřiště. Burián, který celkově 520. startem dorovnal na 13. místě J. Vosmeka a Jana Štěpána, tak ve svém 12. startu mezi tyčemi popáté uhájil čisté konto, ale pozornost na sebe i po hvizdu strhnul již zmíněný Zomber. Když neobdržel druhou žlutou kartu za zbytečné dohrání Ropka, ani za nakopnutí míče do Štancla v přerušené hře, dočkal se po červené karty až za plivnutí, údajně opět na Štancla. Asi aby mu opláchnul jím způsobené krvavé šrámy, ale i při tomto měl mířidla seřízená stejně jako při úniku na Buriána. A protože nemůžeš napsat magor a emoce k fotbalu patří, nepátrejme po tom, co má ten člověk v hlavě, pusťme si nějakou písničku a doufejme, že vydřené a nejen vzhledem k souběžným výsledkům velmi cenné 3 body se nám podaří potvrdit už v neděli v Dolním Újezdě v zápase s tamním „béčkem“.