Morašice vs Dlouhá Loučka

Téměř přesně po měsíci nás čekal zápas před domácím publikem, ve kterém jsme přivítali Dlouhou Loučku. Před výkopem jsme popřáli panu Neprašovi, který nedávno oslavil 80. narozeniny, a věděli jsme, že 3 domácí body by mu udělali stejnou radost jako věcný dar, co obdržel před zápasem. Že bychom ale opravdu byli odhodlaní našemu úkolu dostát, to se úplně říci nedá. Hosté nám dopřávali poklidnou rozehru z obranných řad, ale bohužel z důvodu slabé nabídky zde většinou rovněž končilo naše držení míče a kombinace, pokud to ovšem lze takto nazvat. Vůbec to není tak, že bychom se nedostali na soupeřovu polovinu, ale kromě pár Hurytových ofsajdových náběhů, ne nebezpečných standardních situací a jednoho centru na Skalu, našeho jediného hráče ve vápně, není o čem psát. A protože hostům jsme dovolili jedinou střelu, kterou zblokoval D. Štancl, rozešli jsme se do kabin smírně.

Naše aktivní nástupy do druhých poločasů zdobící nás v posledních zápasech, zůstaly ty tam. Ne že by hosté nějakou aktivitou zrovna hýřili, ale v 51. minutě měl po autovém vhazování neobsazený Marván dostatek času, aby průnikovkou vyslal do úniku kapitána Křivánka, který pláchl za záda J. Štancla a střelou na vzdálenější tyč překonal V. Štancla. Po této facce se naše nasazení mírně zlepšilo, ale útočné snahy byly stále bezzubé. Když pak chyboval jarní pilíř obranných řad Černohorský, který po váhavé rozehrávce vytloukl a následně nedohnal dotírajícího protihráče, který nezištně našel na penaltě Marvána, který procedil míč pod nohou našeho gólmana, který tím pádem nadále zůstal bez zákroku, bylo prakticky vymalováno. Pravda, žlutě se ještě trochu dobarvovalo, ale s ofenzivní impotencí nám nepomohl ani vysunutý Novák, jehož zkleštění v soupeřově vápně zůstalo u sudí bez odezvy, ani střídající Kopecký, jehož hlava nejenže nepobírala řízení zápasu, ale také třetí zápas po sobě ztroskotala na strážci soupeřovi svatyně, ani Nádvorník, jehož střela zpoza vápna postrádala dolnoújezdské parametry. Naši sterilitu zpečetil v první nastavené minutě ten nejpovolanější, nejlepší jarní střelec D. Štancl, který vyplaval zpoza obránců a našel si Ondráčkův centr, ale úplně osamocený před brankářem hlavou ani netrefil bránu a odmítl tak nejen oslazení svého 350. startu v oddílových barvách, ale i vyhrocení závěru. Radši totiž nedomýšlet, jak bychom kousali, že vzhledem k neuvěřitelně rozkouskovanému a prokecanému zápasu trvalo nastavení pouhé dvě minuty a ukončilo zápas zrovna ve chvíli našeho skoro nezaslouženého nadechnutí. Takhle naštěstí zůstalo u zasloužené agónie bez bodu a gólu. Škoda, že na nás z nevysvětlených důvodu přichází i takové zápasy, škoda, že je to často doma a škoda, že tomu tak bylo i při dnešní slavnostní příležitosti. Příští týden nás čeká utkání v Jevíčku, které s dnešním soupeřem prohrálo dokonce 0:5. Logicky bychom tak měli vyhrát 3:0. Tak hlavně pamatovat na to, že fotbal nemá logiku.