Borová vs Morašice

Další venkovní utkání jsme sehráli na malém a tvrdém hřišti v Telecím, kde nás přivítala Borová. Že je soupeř v tabulce výrazně pod námi nebo že má aktuálně ještě delší šňůru porážek než my, pro nás nikdy neznamenalo jistotu vítězství, možná spíš naopak a v prvním poločase se to potvrdilo. Domácí byli rychlejší, důraznější v soubojích, předskakovali nás při přebírání míče, takže se hrálo především na naší polovině. I díky špatnému nabírání hráčů měl Bortel dostatek prostoru na kombinaci. Asi v 5. minutě musel Burián předvést výborný zákrok, když vytáhl střelu zpoza vápna mířící k tyči. Později musel opět zasáhnout proti hlavičce zcela nehlídaného útočníka. Naštěstí ani další nebezpečné akce neskončili gólem v naší síti, např. když křižná střela minula svůj cíl, Ropek zblokoval nebezpečnou střelu na hranici vápna, nebo zakončení z velmi těžkého úhlu po přetaženém. Po přežití domácího tlaku a úbytku sil na jejich straně, jsme si začali vytvářet šance i my. V jedné z nich byl Černohorský, který si udělal na vápně prostor, ale jeho střela mířila přímo do náruče gólmana. Nedlouho poté mohl složit reparát při samostatném úniku, ale Frank mu místo přimo do běhu poslal míč přímo do zadnice. Že postrádáme instinkty útočníka, který bez rozmyšlení běží do brány, ukázal dlouhý aut Tměje, který prodlužoval Ropek, ale jak Černohorský, tak D. Štancl nedokázali zavřít zadní tyč. K zakončení se po rohu dostal i Ropek, ale příliš oslněný sluncem nedokázal usměrnit hlavou míč do brány. Když už soupeř nevyužil některou ze svých příležitostí na začátku poločasu a my se dostali do hry, o to víc mrzí inkasovaný gól do šatny, když po odkopu od brány propadl Tměj v hlavičkovém souboji a po straně unikající Hynek překonal Buriána přesnou střelou na zadní tyč.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s mnohem větším nasazením a chutí otočit vývoj zápasu. Opět nás však sráželi nepřesnosti v rozehrávce, díky nimž si domácí vytvořili pár střeleckých příležitostí, ale naštěstí mířily přímo do prostoru Buriána nebo mimo bránu. Naši hru oživili střídající Sokol a Huryta, z nichž se první jmenovaný dostal k bohužel zblokované střele za hranicí vápna. Na nějakou chvíli se nám podařilo soupeře zatlačit na jeho polovině, ale bezprostřední ohrožení brány z toho nebylo. Zato na druhé straně se mohl domácí útočník řítit sám na Buriána, ale pomalou přihrávku, kterou mu spoluhráč adresoval na paty, stihl na poslední chvíli vypíchnout D. Štancl. Ve velké příležitosti se objevili osamocení Sokol s Hurytou, když J. Štancl poslal centr do vápna, ale Sokol nedokázal vyletět tak vysoko, aby usměrnil míč hlavou do brány a lépe postavený Huryta si nezakřičel. Nakonec jsme se přeci jen dočkali vyrovnání, když Ropek poslal míč za obranu, domácí brankář příliš dlouho váhal s výběhem a k míči se tak jako první dostal Sokol, který ho obloučkem poslal do brány. Ukončil tak 264 minut dlouhé čekání na gól Sokola Morašice a cca 4000 minut dlouhé čekání na gól Sokola Michala (tj. 31 zápasů a více než 4 roky). Vzhledem k průběhu obou poločasů se remíza nejspíš jeví jako zasloužená. Přesto jsme si mohli odvézt všechny body, když v poslední minutě propadl dlouhý aut Tměje až na malé vápno k D. Štanclovi, ale ten, zaskočený takovou příležitostí, poslal míč hlavou nad soupeřovu bránu. Příští neděli sehrajeme poslední domácí utkání proti Trnávce, tak doufejme, že se konečně probudí střelci a nebo přinejmenším usne naše solidarita s níže postavenými.