Morašice vs Opatov

Prohra v derby z minulého týdne a možná i končící prázdniny hecly tým k takřka rekordní tréninkové docházce, a tak trenéři před zápasem s neoblíbeným Opatovem dokonce udělovali nominační propustky. Narozdíl od Cerekvice nás začátek zápasu nezastihl v takovém laufu, jak by se slušelo. Několik našich laciných ztrát, šetření krokem i známá soupeřova síla z jakékoliv standartní situace zapříčinily během prvních deseti minut málo našeho času na soupeřově půlce a dost vystrašených grimas v publiku. Ošemetný střílený centr naštěstí prošel přímo k Rusnákovým pěstím, zakončení po jednom rohu se povedlo zblokovat, zakončení po dalším se povedlo zblokovat rovnou natřikrát. My jsme se během prvních deseti minut "blýskli" pouze rychle vyfasovanou žlutou kartou pro hostujícího Křivku, což není vzhledem k jeho hře nic těžkého, a Pirklovým pomotáníčkem dvou soupeřů ve vápně, které ale nakonec k ohrožení branky nevedlo. Větší útočnou vlaštovkou už byla průnikovka Nováka na Lebedu, ten si bohužel prvním dotekem posunul míč příliš na osu hřiště, takže jeho samostatný nájezd stihl zakřižovat opravdu rychle se vracející hostující stoper a z šance byla žlutá karta pro našeho hráče. Hned vzápětí jsme nebyli úplně ztotožněni s posouzením souboje ve středovém kruhu, po kterém byl přímák přisouzen hostům. Ti rozehráli na levou stranu, kde využili Vítova "wiesnerovského" bránění k nepovedenému centru, který ale překvapivě prošel přes Černohorského na střed brány a opatovský Sedlák zblízka neměl problém. Podobný čas, situace i laciný gól jako proti Vendolí. Z útlumu nás dostala Pirklova akce po levé straně, po níž Nádvorníka vychytal Šenkýř, který se o pár odrazů balónů později pouze podíval na břevno, kde skončil levačkový pokus Štancla z dvaceti metrů. Pootočené momentum zápasu pak naším směrem strhla naše levá strana, když ve 23. minutě Vít na lajně přenechal do heroického tandemu Ropkovi, který levačkou vyslal krásný centr na zadní tyč, kde byl nejpříhodněji ze třech našich nabíhajících hráčů umístěný Halsbach, jehož hlavička znamenala vyrovnání i basu do kabiny za první gól v mužích. Hosté ani po našem gólu nepřestali být nebezpeční, když se dostali k nějaké standartce, ale mezihra začala vypadat čím dál lépe pro nás. Po na šance hluché desetiminutovce potáhl Pirkl další brejk po levé straně, který hosté zastavili až dvojitým faulem. K rozehrávce se postavil Nádvorník, který ideálním balónem na penaltu mimo dosah gólmana načal druhou desítku svých asistencí, neboť Halsbach jeho centr rutinérskou hlavičkou prodloužil do sítě. Přitom měl před zápasem zcela jiné úkoly než dávat góly. Stejný předpoločasový obrat jako proti Vendolí jsme pak vyšperkovali dvě minuty před sirénou, když po autu do vápna udržel Halsbach obránce na zádech a míč u nohy, oslovil na kolmici si naběhnuvšího Lebedu a jeho centr poslal do sítě na první tyči Novák.

Vstup do druhé půlky byl bohužel stejně rozpačitý jako začátek zápasu a náš náskok vydržel jen díky Rusnákovi, který po propadnutí naší obrany zblízka vychytal ve vápně zcela osamoceného Paara. Kolem odehrané hodiny jsme mohli zápas definitivně zlomit, ale Lněnička po Novákově průnikovce z úhlu nenachytal gólmana na přední tyči, následný roh donesl se po podběhnutí brankáře snesl Kopeckému do klína, ale ten už v náběhu nestačil zabočit do brány. O chvíli později Rusnák vyběhl na pomoc obraně a názorně ukázal, že i odkop může být finální nahrávka. Jeho dlouhý balón propadl ze souboje Kopeckého s hostujícím obráncem před důsledně dobíhajícího Pirkla, ale Šenkýř proti němu rychle vyběhl a dobře se roztáhl. I tento nájezd skončil rohem, který zakončil Kopecký, tentokrát hlavou nad. Třetí únik během několika minut pak měli na svědomí nahrávající Nádvorník a nártem nahrubo a vedle zakončující Špinar, jehož bude spálená šance stejně mrzet nejvíc. Po jeho potažení a Lebedově nahrávce si pak připsal nepřesnou střelu zevnitř vápna Pirkl a naše nevyužité šance mohly mrzet o to víc, kdyby elitní okresní sniper Kalánek využil prostoru, který mu dala Novákova horlivost a taktická nedisciplinovanost. Naštěstí zamířil z deseti metrů vedle. Což bylo mnohem překvapivější, než když o chvíli později pálil vysoko nad Lněnička, který by dnes asi netrefil ani vodu, kdyby vypadl z loďky. Ještě jedno štěstí v defenzivě jsme si vybrali po centru od brankové čáry, který po odrazech skončil na naší přední tyči, ještě jednou zakončil Kopecký po rohu hlavou nad, ještě několikrát na obou stranách vzplály emoce plynoucí z jiného pohledu na souboje a ještě jednou trefil Štancl brankovou konstrukci, tentokrát hlavou po Lněničkově rohu. Po 2 letech a 4 zápasech se nám tak podařilo vyzrát nad protivníkem, kterému ani taktika štípání do podpaží není cizí, jaká to radost. I příští týden budeme našim fanouškům na dosah, v neděli v 16:30 hrajeme derby na "Horňáku".