Morašice vs Cerekvice

Druhý týden po sobě u nás byl v minutě výkopu zápasu přítomen pouze hlavní rozhodčí, narozdíl od minulé neděle to tentokrát ovšem nebylo v plánu, a tak se začátek očekávaného derby s Cerekvicí o 20 minut posunul. Což vzhledem k srpnovému počasí trápilo maximálně hráčen, diváci jako by s tím počítali, protože během akademického čekání se naše hlediště znatelně doplnilo. A lidé lačnící fotbalových zážitků klidně mohli přijít až o půl páté, protože tou dobou bylo z taktické šachové hry ukrojeno 10 minut, když se sražený roh dostal na vápno k Pirklovi, který míč napálil mírně nad. Pravda je, že byl v mezičase žlutě ukrojen také Klát Kopeckým, ale to s fotbalovým zážitkem moc společného nemělo. Hostující "Haraslín" se nám mohl pomstít ve 14. minutě, kdy dostal trochu prostoru ne levé straně vápna, ale jeho křížná střela ke zděšení všech morašických, kromě Fučíka, orazítkovala tyč. Navíc s takovým odrazem, že Rusnáka nedělilo moc od nešťastné teče do vlastní brány. Kromě středopolské naháněné a kočkované cerekvického Lorence a našeho Ondráčka hra pokračovala bez šancí až do 25. minuty, kdy Halsbach udržel balón a vyslal do nájezdu Víta. Ten se bohužel prvním dotykem vyhnal mimo ideální pozici, přesto jeho křížné přízemní zakončení působilo jako nejnadějnější letošní řešení samostatného úniku. Obraz hry nezměnila ani občerstvovací pauza a tak když to nešlo ze hry, pomohli jsme si standartkou. Několika auty jsme se postupně dopracovali k rohu, Vítův centr D. Štancl omylem propustil za sebe k penaltě, kde naštěstí číhal na volej připravený Novák, který po zemi propálil houštinu těl před sebou a v 38 min. nás poslal do vedení. Chvíli na to Rusnák vyslal výkopem přes celé hřiště do úniku opět Víta, který doslovně poslechl trenérův příkaz, bohužel, a nepřesně vystřelil, i když situace možná zrovna volala po konzervativnějším řešení. Vzápětí, tj. 2 minuty před pauzou přišel trest, když Novák nejprve dobrým obranným zákrokem překazil v našem vápně Klátovi zakončení, ale vzápětí byl o míč obrán, hosté poslali do našeho malého vápna přízemní centr, který nerušeně došel až na zadní tyč, kde měl jednoduchou pozici Klesal, narozdíl od J. Štancla nepočítající s odpískáním předchozího souboje. Do kabin se šlo tedy smírně.

A z kabin už se šlo bez M. Kopeckého a Bureše, které vyřadily zdravotní problémy. Nový muž Lněnička (míněn náš Patrik, který je pouze vzdáleně příbuzný pouze s jedním ze tří cerekvických Lněničků) se uvedl bodlem z vápna, které ovšem poslalo míč nad bránu, vykoledovanou žlutou kartou pro chybně vybíhajícího Vostrčila i policejním zásahem proti Lorencovi, který v přerušené hře takticky odmítl odevzdat Novákovi balón, aby ho vzápětí netakticky kopl přes prsty. Preciado za menší přestupek letěl, tady to sudí vyřešil šalamounsky (vzhledem k prokázaným "koulím" v minulých zápasech až alibisticky) žlutou na obě strany. V mezičase se nám i bez holé, místy až magnetické hlavy Ropka podařilo ubránit cerekvické rohy, ale bohužel i nevyužít Lněničkovy dlouhé auty. Po prostřídání hostující strany a našem vysunutí Pirkla do zálohy to vypadalo, že budeme mít navrch, ale nucené stažení vyčerpaného Víta i řada nepřesností ve finální fázi nás do vyložené šance nepustili. Po uplynutí 75 minut v rychlém sledu dvakrát zakončoval J. Štancl, zejména jeho druhá střela zevnitř vápna, která skončila po bloku na boční síti přední tyče, dohnala ochozy k typickému "oooou". Na druhé straně hasil jeden brejk po Vostrčilově výkopu žlutě Černohorský a další dva výběhem mimo vápno Rusnák. Ten první z nich vypadal úplně na levačku, Klátův lob naštěstí skončil rovněž jen na boční síti, a zpětně se dá říct, že náš gólman svému krajanovi na 25 metrech krásně zmenšil střelecký úhel. Ten druhý výběh byl milimetrově přesný a také emočně nabitý, neboť na hřišti se již tou dobou drahněkrát varován beztrestně verbálně projevoval hostující Řehák a něco mu na tom zákroku nehrálo. Nám zase něco nehrálo na Novákově "faulu", který si na nějakých dvaceti metrech vymodlil právě Řehák, ale Válek poslechl hlas srdce a poslal míč do rodného Újezdce. Vzdor naskočivším hlavičkářům J. Kopeckému, Frankovi a V. Štanclovi se neujaly ani naše rohy, a tak nakonec vcelku poklidné derby skončilo zaslouženou remízou, ze které jsou ale pochopitelně nadšenější hosté.