Třebařov vs Morašice

Po týden staré domácí blamáži s Horním Újezdem nás čekal zápas na půdě doposud prvního Třebařova. Vzhledem k početným absencím a neúplnému zdravotnímu stavu několika hráčů naše řady vyztužil Chmelík. Přičteme-li k tomu velmi silného soupeře, velmi nekvalitní terén a vidinu, že prohra nás pravděpodobně vyšachuje z bojů o špici tabulky, zvolili jsme spíše vyčkávací taktiku a nekomplikování si hry v okolí našeho vápna. Z úvodního tlaku vytěžili domácí několik rohů, ale ty se nám podařilo bez větších potíží odvrátit. V 18. minutě to vypadalo, že jeden z mnoha dlouhých nákopů Knápka na Maleňáka vyšle druhého jmenovaného vstříc Rusnákovi, ale situaci z našeho pohledu skvěle vyřešil Chmelík. Ve 20. minutě jsme poprvé zahrozili my, když se zblokovaná střela z dálky odrazila na velkém vápně k Novákovi, který z první mířil nechytatelně, ale o dva metry vedle. Naše útočné snahy měly počátek především v dalekých výkopech Rusnáka a podstupování hlavičkových soubojů s odstoupenými obránci. K přímému ohrožení brány jsme se dostávali sporadicky, ale hned první roh mohl soupeře zaskočit, když na zadní tyči hlavičkoval úplně osamocený Bureš, jenž bohužel netrefil bránu. Z podobné pozice se ovšem zanedlouho trefil Chmelík, který si naskočil na Skalův přímý kop a hlavičkou do protipohybu nedal gólmanovi šanci. Pro něho i pro ostatní čtenáře nabízíme výlet v čase o dva a půl roku zpátky, kdy se za nás v mistrovském zápase trefil naposledy, zde. Blízko vyrovnání byl Knápek, který se ujal volného přímého kopu po sporném faulu na domácího kapitána Hlubinku, ale jeho pokus stáčející se do šibenice vytáhl Rusnák. Ke konci poločasu se hra trochu vyrovnala, ale žádnou větší šanci si nevytvořil ani jeden tým. Nějaký náznak by se u nás našel, ale nejprve byla střela J. Štancla zblokovaná, podruhé se jednalo spíše o propagační pokus, Vít prováhal možnost vystřelit z nadějné pozice a volej D. Štancla po odraženém centru postrádal razanci i přesnost, a tak jsme šli do kabin s jednobrankovým náskokem.

Začátek druhého poločasu byl spíše klidnější, hrálo se především na půlce hřiště (lépe řečeno ve vzdušném prostoru naší půlky), ale až do centru, který se v 65.minutě snesl z vrchu na břevno naší branky, byla třebařovská převaha málo nebezpečná. I díky těžkému terénu, i díky naší zodpovědně obraně a poctivým návratům, vzdor heroické neúnavného Knápka. Ten i ve dvaačtyřiceti disponuje neuvěřitelnou kondicí, na druhou stranu byl pořád až 5.nejstarším hráčem, který se ukázal na place. V 70. minutě se k zakončení z našeho rohu dostal Skala, ale hlavou trefil pouze prostor gólmana. Pro všechny nečekaný dvougólový náskok nám mohl zajistit Vít, který si z levé strany navedl míč do středu a vystřelil ze střední vzdálenosti, ale k tomu, aby zapadla do pravé šibenice, by musela letět o několik decimetrů níž. Na druhé straně musel Rusnák opět předvést výborný zákrok, když po centru z přímého kopu vyrazil soupeřovu hlavičku na roh. V 80. minutě se domácí dočkali vyrovnání z rohu, když si na zadní tyč naběhl Macek, který se důrazně probojoval k hlavičce a dokázal míč dostat do sítě, byť si na něj Rusnák sáhnul. Výborný zákrok následně předvedl na druhé straně domácí gólman, který zalepil hlavičku V. Štancla umístěnou k tyči. Rusnák se poté natáhl pro míč padající k šibenici ještě jednou a korunku svému výkonu dal po odpískání penalty v samotném závěru zápasu. To sudí nevyhodnotil atak na centr odvracejícího Ropka jako faul, ale následným smolným odrazem do jeho ruky už si jistý byl. Náš obránce, který celý druhý poločas dohrával se sebezapřením, naštěstí mohl hořkou pilulku vyplivnout poté, co Rusnák vystihl stranu a i s určitou dávkou štěstí pokus domácího stopera Frische kryl a zajistil tak pro nás cennou remízu, vzhledem k průběhu zápasu určitě plusovou. Nebýt minulého týdne, snad bychom ten bod i slavili, takto můžeme pouze doufat, že si odhodlání z dnešního zápasu přeneseme do těch dalších, abychom si fotbalové božstvo naklonili podobně jako Olejáři z Třince.