Morašice vs Němčice

Přerušit nevlídnou sérii pěti zápasů bez výhry a tří zápasů bez vstřeleného gólu jsme chtěli na domácím hřišti proti posledním Němčicím. Hosté však z posledních tří zápasů zapsali dvě vítězství, která jim vykřesala jistou naději na záchranu v okresním přeboru, zato nám mohla připravit půdu pro to, že vzhledem k aktuální formě obou celků by naše případná ztráta možná nepředstavovala takovou blamáž. I z důvodu přetrvávajících problémů se soupiskou jsme na hrot opět vysunuli Rusnáka, který se na podzim proti tomuto soupeři blýskl hattrickem. Za úmorného vedra jsme do utkání vstoupili lépe a byli více na míči. Nejvíce našich akcí vedlo po levé straně přes Lněničku, ale z jeho centrů či dalekonosných autů jsme nedokázali vážněji ohrozit branku. Větší nebezpečí představoval náš brzký první roh, po kterém Ropek akrobaticky a s přispěním hostí dostal míč na tyč, v následné skrumáži těl před malým vápnem se k míči se dostal Lněnička, ale jeho přihrávka na lépe postaveného D. Štancla byla nepřesná. Naše střelecké trápení trvající 351 minut utnul Skalou rychle rozehraný přímý kop do lajny, odkud Ondráček našel Nováka. Ten při svém limitujícím zranění nohy zakončil jistě hlavou a 9.gólem se posunul do průběžného vedení letošní střelecké tabulky. Gól však měl opačný efekt, než bychom si přáli a s přispěním naší uvadající nabídky a především nepřesností v rozehrávce jsme tak pomalu přenechali iniciativu hostům. Zatím jen drobnou výstrahou byla nepřesná rozehra Špinara a okamžitý střelecký pokus hostujícího kapitána z 35 metrů, ale náš gólman se stihl včas vrátit na svoji pozici. Nebezpečně vypadala sólo akce Matouška, který se vymotal mezi našimi hráči uvnitř vápna, ale do jeho střely se včas postavil Černohorský. Postupem času na naší straně přibývalo i zbytečného hašteření a ztráty koncentrace. Možná i tímto přispěním si ve 36. minutě bratři Štanclovi špatně přebrali hráče, následný centr z hloubky Ropek nedokázal odhlavičkovat pryč z vápna, z čehož těžil důrazný Fikejz, jenž si možná i s trochou štěstí zpracoval míč a z druhé ho v pádu poslal šoulavě přesně k tyči. Jak vypadalo Špinarovo chování při tomto vyrovnávacím gólu, vzápětí vytáhl skvělý reflexivní zákrok proti voleji z penalty, který obstaral od V. Štancla se utrhnuvší Pavliš. Zbytek poločasu byl hodně o osobních soubojích a hra byla často kouskována fauly. Přesto jsme mohli do šaten odcházet opět s jednobrankovým náskokem, když po pravé straně pláchl Vít, tentokrát se mu podařilo míč předat spoluhráči, konkrétně na penaltě našel osamoceného Ondráčka, ale ten nedokázal napodobit Birmančeviče ve finále MOL Cupu a ukvapenou šajtlí vůbec netrefil bránu.

Druhý poločas se nesl víceméně v duchu závěru toho prvního, především hodně soubojů a faulů. Rozhodčí byl možná na obě strany málo odvážný, co se týče udělování žlutých karet. Na naší straně se žlutilo pouze jedinkrát, když Ondráček poněkolikáté zakopl míč (v této sezóně už 10. žlutá karta). Dělalo nám velké potíže dostat se na dostřel hostující brány, a když už se dostal do zakončení na zadní tyči Skala, zblokoval pokus do poloodkryté svatyně domácí obránce. Špinar musel vytáhnout těžký zákrok proti zaplavavší dalekonosné střele Pavliše a mírně zvyšující se tlak na naši obranu nakonec vyústil v penaltu, když Ropek na kraji vápna fauloval pronikajícího útočníka. Našeho matadora obranný zákrok natolik bolel, že se verdiktu divil ještě celou exekuci, kterou si vzal na starosti Matoušek. A přestože je Špinar na penalty relativně zvyklý a úspěšný (čelí jim průměrně v každém šestém zápase s téměř čtvrtinovou úspěšností), tentokrát byl podruhé za sebou bez šance. Nelze říci, že by nás tento direkt nakopl, ale s přibývajícím časem se naše hra opět začala zvedat. Srovnat stav mohl vzápětí Rusnák po Lněničkově centru, ale jeho střela levačkou z první mířila přímo do prostoru gólmana, který předvedl obdobný reflex jako náš gólman v první půli. Další akce však k vážnějším šancím nevedly, a tak nám hosté sami přišli s pomocí naproti. Po zachyceném centru se hostující gólman nechal dotírajícím Rusnákem rozhodit na tak dlouho dobu, že nevnímal varování rozhodčího, a ten nařídil nepřímý volný kop. K němu se postavili Ondráček se Skalou a Vítem, prvně jmenovaný přistrčil míč druhému a ten k radosti třetího i všech ostatních prostřelil jak rozestoupivší se zeď, tak gólmana. Pro Ondráčka 7. asistence a rovněž posun na průběžné první místo, pro Skalu gól téměř po roce. Výhoda nyní byla na naší straně, neboť soupeř začal zpochybňovat každé rozhodnutí sudího. Poslední kapkou byl náš třetí gól 5 minut před koncem, když Skala poslal přihrávku mezi beky, Frank vědomě přenechal míč lépe rozběhnutému Rusnákovi, který zkušeně obehrál gólmana, a pak už měl více než snadnou úlohu. Hosté se vehementně dožadovali ofsajdu, ale nebylo jim to nic platné. Z omylu, že závěr dohrajeme v klidu a vítězství si nenecháme vzít, nás mohl vyvést jak jeden z hostujících útočníků, který po balónu za obranu trefil pouze výborně vybíhajícího Špinara, tak Matoušek, kterému v poslední akci a posledním závaru před naší bránou vystavil stopku nejprve skvělým zákrokem opět náš gólman (hrající 250. zápas v morašickém dresu), poté blok našich obránců a poslední dorážka již mířila z těžkého úhlu do boční sítě. Byl to boj a celkově nepěkný fotbal, ale po tak dlouhé době bez výhry potěší i takhle upachtěná.