Boršov vs Morašice

Další zápas nás čekal na půdě předposledního Boršova. Víkendová předpověď hrozila, že budeme hrát na podmáčeném „červeném“ hřišti, ale v prvním poločase bylo počasí nadmíru pěkné. Se sestavou toho ani nešlo moc vymýšlet, a tak jedinou změnou oproti minulému zápasu bylo nasazení Franka do základu. Jak se dalo čekat, malé hřiště a nerovný terén, představovali risk téměř v každé přihrávce na střed a podstupování mnoha osobních soubojů, ale až na některé ztráty se nám dařilo poměrně dobře kombinovat. Domácí sázeli především na dlouhé nákopy na Racla za obranu, ale ty naše obrana zvládala poměrně s klidem posbírat. Velké nebezpečí hrozilo ze standardních situací kolem našeho vápna, ale střely Racla mířily až příliš vedle a  Vyhnánkovy centry rovněž nebyly zužitkovány. Naše útočné akce povětšinou zastavila nepřesná přihrávka až k domácímu brankáři, nebo zdvihnutý praporek pomezního. Nadějně vypadaly dva centry Nováka z levé strany na zadní tyč, kde by se správně měl nacházet Vít, jenž by před sebou měl už pouze gólmana, ale bohužel si v obou případech nabíhal do prostoru penalty. Gólu jsme se dočkali po akci z pravé strany, když se k opakovanému Vítovu centru dostal hlavou Rusnák, který pouze trefil břevno, a tak zbyly famfáry pro Franka, který odražený míč napálil pod břevno. Pouhé tři minuty nám stačily k navýšení skóre, když po akci středem hřiště a kombinaci Skaly, Ondráčka a Rusnáka si poslední jmenovaný obhodil domácího stopera a s přehledem proměnil svůj nájezd, čímž zaznamenal 5. gól v morašickém dresu. A nemuselo zůstat jen u toho. Nejprve se vydal na výlet Novák, který pláchl po levé straně, ale když už se dostal do vápna, zvolil místo přihrávky pod sebe střelu z úhlu, kterou gólman vyrazil na roh. Blízko druhému gólu byl Frank, který se dostal po rohu k odraženému míči, ale levačkou mířil vedle tyče. Stejně tak mohl svůj gólový účet rozšířit Rusnák, který se opět řítil sám na gólmana, ale ani on tentokráte svůj pokus nevměstnal mezi tři tyče. A protože Špinar na druhé straně byl víceméně bez práce, snad jedinou nebezpečně vyhlížejícím zakončením domácích byla střela do boční sítě, šli jsme do kabin se zaslouženým náskokem.

Úvodních pět minut druhého poločasu se odehrávalo za mírného deště a v poklidu pouze na našich kopačkách. Domácí zůstali u dlouhých nákopů, většinou nepřesných, ale po jednom takovém jim Špinar daroval roh, který začal pětiminutovku pro nás nekonečných standardek a závarů ve vápně. Tuto pasáž se naštěstí podařilo přečkat bez úhony, i díky D. Štanclovi, který zblokoval na hranici malého vápna střelu domácího hráče. Nicméně s průtrží mračen jsme si nedokázali poradit technicky, naše sebevědomí na pozvolnou rozehrávku se začalo limitně blížit k nule a vzniknuvší překopávaná vyhovovala mnohem více domácím, kteří se dlouhými auty i množícími se standardkami dostávali do čím dál většího tlaku. A nakonec se dočkali i kontaktního gólu, když se po centru Vyhnánka nejdůrazněji ve vápně bil Havlík, který v souboji přetlačil V. Štancla i Ropka, a ještě dokázal dostat míč mimo dosah Špinara. Ten se později proletěl při střele Vyhnánka, kterou dokázal zalepit, i když by míč nejspíš letěl vedle šibenice, a vyrazit zpod břevna zvládl i další přímák domácího kapitána. Výraznější šanci či souvislejší tlak si domácí již nedokázali vytvořit, ale pořád to bylo jeden povedený nákop, šikovný pád nebo střelu od vyrovnání. I proto, že na druhé straně odmítl pojistku D. Štancl, který po Skalově centru hlavičkoval úplně sám na přední tyči vedle. Na našem dalším vítězství z kategorie nejtěsnějších proti soupeři z kategorie tabulkově nejslabších se sice nic nezměnilo, ale že by např. vzpomínka M. Černohorského na jubilejní 100.zápas za muže byla jenom pozitivní, to asi nehrozí.