Pardubičky B vs Morašice

Tato sezóna bude určitě rokem mnoha premiér. Jednou z nich je například jízda k zápasu po dálnici (i když by to mělo brzy být standartem našeho domovského okresu), další je první potkávání s některými soupeři v mistrovských kláních, což je i případ Pardubiček, respektive jejich rezervy. Seznam účastníků zájezdu doznal definitivní podoby až čtyři hodiny před výkopem, díky Pitrově motoristické vášni nám bohužel bohatě stačila tři auta. Stejně jako před týdnem jsme se i tentokrát na začátku zápasu trápili s bráněním prvních rohových kopů. Ten úplně první zakončovali domácí naprosto neatakovaní hlavou na horní síť Rusnákovy brány, při druhém už museli alespoň podstoupit souboj, takže jim k úspěšnému zakončení chybělo víc. Na velmi širokém hřišti jsme věřili, že naší hlavní zbraní budou rychlé kraje, což Novák beze zbytku potvrzoval, po deseti minutách křížnou střelou těsně vedle protáhl a vystrašil mladého domácího gólmana a i ve zbytku poločasu měli domácí obránci co dělat, aby průnikové balóny zejména od Skaly zvládli před naším rychlíkem uhrát. Rychlými kraji ovšem disponovali i domácí, kteří si po jedné z křídelních akcí připravili zpětnou přihrávkou dobrou střeleckou pozici na vápně, ale pokus do středu brány Rusnáka nijak nevystrašil. Po půlhodině hry se dvakrát během pár minut mohl po asistencích Válka prosadit V. Štancl. V prvním případě mu ale nájezd na gólmana po pasu z hloubi pole zhatilo špatné zpracování, v druhém případě nedokázal ve vyložené šanci hlavou na zadní tyči stlačit míč z pár metrů pod břevno. A tak udeřil na druhé straně, když se hosté zmocnili odraženého míče po svém rohu a jejich druhý centr do malého vápna přistál po lehké teči na lýtku našeho trenéra, od kterého zamířil nechytatelně za Rusnáka. Uznání tohoto gólu domácímu hráči je jak pokřivením statistik, tak soucitným gestem vůči naší nešikovnosti, což jsou akty hrubě odporující našemu etickému kodexu. Přes herně rovnocennou partii se domácí přece jen dostávali častěji k zakončení, Rusnák tak kromě propagačních pokusů musel vytáhnout i svižný zákrok proti křížné střele z naší pravé strany, naše útočné snažení ze hry se nakonec smrsklo na klení po těsných Novákových běžeckých soubojích nebo pokažených finálkách v dobrých pozicích.

Nástup do druhého poločasu měli lepší domácí a zanedlouho se do dvojšance dostal jejich kapitán, kterého zblízka zpacifikovali Rusnák s V. Štanclem. Dostat soupeře pod trvalejší tlak se nám vinou zkažených přihrávek před soupeřovým vápnem nedařilo, centry adresáty nenacházely, ale Novák neustále hrozil, domácí střídáními pocitově trochu oslabili, my jsme poslali do hry čerstvý útok, ale naše odhodlání i možnost s výsledkem něco udělat zlomil další náš nešikovný dotek na malém vápně, když Pitra levačkou de facto zpracoval centr pro domácího útočníka, který z pár metrů míč uklidil. K ubývajícím fyzickým silám se tak přidal i úbytek sil psychických, které bohužel u někoho nebyly celý zápas(sic!). Nakopnout nás mohl dalekonosný pokus D. Štancla, který z 30 metrů spadl na spojnici nebo hloupý faul na Nováka v rohu vápna, který rozhodčí posunul na přímý kop se stejným klidem, s jakým šetřil obě strany žlutých karet. Kýženého výsledku v podobě gólu jsme se nedočkali ani v případě Novákova přízemního centru, který gólman vyrazil přesně do míst, kde se nenacházel žádný z hráčů ve žlutých dresech, bez vážnějšího ohrožení skončila i nepřesná střela V. Štancla zpoza vápna, když se k němu odrazil míč ze skrumáže ve vápně. Válek dobrou pozici neproměnil ani ve střelu na bránu (byla-li od nás v zápase vůbec nějaká). Zápas bez karet, bez rozhlasu nebo střídací tabule, a prakticky bez diváků, tak skončil vítězstvím domácích. Sice se nenaplnila domácí předzápasová predikce domácí světelné tabule (stavem 7:0, kterým si možná domácí chtěli dohnat své skóre z minulého zápasu), sice jsme po zápase zavětřili šanci v jarní soupeřovo bloudění, kontumaci a tím pádem lepší vzájemnou bilanci, neboť někteří fanoušci ani nevěděli, které ze tří Morašic v Pardubickém kraji vlastně jsme, ale zároveň cítíme, že s tímto soupeřem se dalo bodovat i v dnešní děravé sestavě. Bohužel se k několika absencím přidalo i několik chyb a výkonů hluboko pod hranicemi vlastních možností, a to už je dost ingrediencí na nulový koktejl, jehož pachuť zkusíme spláchnout příští neděli doma proti Hornímu Jelení.